GreedFall Recenze Greedfall

Greedfall

Jakub Štěpánek

Jakub Štěpánek

11. 9. 2019 09:10 76
Reklama

Tituly z produkce francouzského studia Spiders jsou proslulé svou průměrností. Of Orcs and Men, Mars: War Logs nebo Bound by Flame. Zmíněné hry své fanoušky bezesporu mají, rozhodně však nelze říct, že by se na ně často vzpomínalo. Bariéru průměru se studio naposledy pokusilo prolomit s Technomancerem, ani tento pokus nicméně nevyšel. Francouzi to ale nevzdávají a nově táhnou do boje s dalším ambiciózním počinem.

Greedfall prezentovali jako poctivé fantasy RPG, jehož příběh se odehrává v kulisách sedmnáctého století. Nutno uznat, že se jim marketingová kampaň povedla na jedničku. Z uhlazených záběrů vytvořili nespočet líbivých trailerů, jimiž oslovili snad všechny milovníky RPG žánru. Třešničku na dort přidala Jehanne Rousseauová. Šéfka studia si totiž posteskla, že se jí aktuální práce studia BioWare příliš nezamlouvá. Greedfall by podle ní měl zaplnit mezeru na trhu. Dodala sice, že se Spiders svými možnostmi BioWare nemohou rovnat, i tak šlo ale o smělé (a chytré) prohlášení. Pojďme se ale raději na hru podívat hezky s čistou hlavou.

ŘÍŠE A KOLONIE

Téma a zasazení hry jsou pro mě osobně nejdůležitější faktory, na nichž stojí výsledný dojem. Zde má Greedfall skutečně velký potenciál. Asi se shodneme, že kolonialismus patří mezi ty zajímavější kapitoly v osnovách dějepisu. Pak už stačí trocha magie, nápaditých potvor, zajímavý scénář a na kasovní trhák je zaděláno. Greedfall všechno tohle má, nejsem si však jistý, zda mu to stačí.

Starý kontinent už není pěkným místem pro život. Města jsou přelidněná a znečištěná, lidé hladoví. Největším problémem je nicméně Malichor – šeredně zákeřná nemoc. Jak se projevuje? Není to nic hezkého. Krev zčerná a pomalu tuhne v žilách, doslova. Nastupuje šílený bolehlav a černé skvrny na pokožce. Nejhorší na tom je skutečnost, že na virózu ještě nikdo nenašel účinný lék. A od toho jste tu vy.

Orchestrální soundtrack na náladě příliš nepřidá. Občas jsem měl dojem, že hudebníci drží své nástroje poprvé v životě.

Máte velké štěstí, protože váš bratránek byl zrovna jmenován guvernérem neprobádaného ostrova Teer Fradee. Vy mu budete hlídat záda v pozici vyslance, případně vyslankyně, pokud se rozhodnete hrát za ženu. Ostrov je velmi důležitý, jelikož jeho divoká příroda a domorodí obyvatelé jsou smrtícím virem nedotčeni. Kde jinde hledat protilátku na Malichor. Asi tušíte, co následuje. Nedá se říct, že by domorodci z nových sousedů nadšením skákali přes oheň. Ti se spíš snaží nezvané hosty hezky rychle vypakovat pryč. Vy jste naštěstí zkušený diplomat, problémy řešíte dobře zvolenými slovy a neodolatelným šarmem. Nebo sekerou.

MUZEUM VOSKOVÝCH FIGURÍN

S tím šarmem to v Greedfallu zase nebude tak horké. Postavy totiž vypadají jako voskové figuríny, jimž se podařilo uprchnout z nedalekého muzea. Úroveň animace obličejů je mizerná, což je velká škoda, protože k postavám ztvárněným tímto způsobem si horko těžko vybudujete nějaký vztah. Specialitou jsou potom vlasy. Textury účesů jsou bizarním způsobem rozmázlé do ztracena, něco podobného jsem snad ještě neviděl. Postavy jsou si navíc velmi podobné. Platí to především pro domorodce. Jejich obličeje jsou většinou zdobeny barvami, možná i proto si zpětně žádného z nich pořádně nevybavím.

Co se hlavní postavy týče, De Sardet se na diplomatickou funkci ani trochu nehodí. Nemá totiž absolutně žádné charisma, žádné kouzlo osobnosti. Lze to částečně přičíst na vrub nízké úrovni zpracování postav, vinu nicméně nese také jeho nepřesvědčivý projev. Z části za to mohu i já, obličej jsem si přeci jen sám vybral na začátku hry. Nejzajímavější postavou je zřejmě právě bratránek Constantin, na něm si autoři dali záležet. Měli k tomu ostatně důvod. O něm vám ale nic neřeknu, to bych prozradil příliš.

NÁVŠTĚVA U POTĚMKINA

Podobné nedostatky vykazuje svět kolem vás. Třeba města jsou na první pohled vcelku působivá. Pozitivní dojem se vypaří ve chvíli, kdy se rozhodnete navštívit některé z volně přístupných prostorů. Vývojáři si totiž vystačili s několika modely interiérů, které se pak v jednotlivých budovách opakují. Vypadá to, že Teer Fradee navštívil pouze jeden nepříliš dobrý architekt, který v hospodě u pivka načmáral pár půdorysů, podle nichž se následně budovalo na celém ostrově. A že je to velký ostrov. Dokonce i honosná sídla guvernérů jsou úplně stejně koncipovaná, přestože se snaží vzbudit dojem odlišné kultury. Velmi podobné jsou si také vesnice původních obyvatel ostrova.

Nezlobil bych se, kdyby na konkrétní místo vedlo několik možných cest. Tak to ale bohužel v řadě případů není. Když špatně odhadnete směr, musíte se tou samou pěšinou přes půl mapy vracet zpět.

Celé to pak podtrhují postavy, jimž vývojáři zapomněli rozdat úkoly. V jedné kuchyni jsem potkal asi osm lidí, kteří jen tak postávali a tupě zírali do zdi. Jako kdyby snad autoři ani nečekali, že by sem někdo mohl zavítat. Místo přitom na mapě označuje otazníček. Proč? To těžko soudit, nebylo zde nic, co by za návštěvu stálo. Náměstí, to už je hodně na očích, tam už se NPC musí trochu snažit. V praxi to vypadá tak, že pochodují od baráku k baráku. Stále dokola. To celé navíc dokresluje zvukový podkres, který vzbuzuje dojem, že je na místě minimálně sto lidí, tedy asi o devadesát víc, než jich ve skutečnosti na virtuálním náměstíčku je. Orchestrální soundtrack na náladě příliš nepřidá. Občas jsem měl dojem, že hudebníci drží své nástroje poprvé v životě. Olivier Deriviere se tentokrát moc nepředvedl.

Výše zmíněné nedostatky opět kazí výsledný dojem ze hry. A troufám si říct, že úplně zbytečně. Zatímco nižší úroveň detailů v obličejích postav by se dala omluvit nižším rozpočtem, stejné interiéry a nečinné postavy jsou spíše výrazem odbité práce.

POŠŤÁK ONDRA NA CESTÁCH

Fauna i flora se autorům vcelku podařila. Venkovní prostředí je na pohled pěkné. Dech sice nevyrazí, ale určitě neurazí. Sluší se říct, že Greedfall nedisponuje otevřeným světem. Tři sta metrů za branou města vyskočí mapa, na níž si vyberete místo, kam byste se chtěli podívat. Po krátkém loadingu následuje speciální lokace, v níž si u ohně můžete vybrat, kdo s vámi bude na cestě pokračovat, případně zakoupit léčivý lektvar u obchodníka. Poté se přes další loading přesunete na zamýšlené místo. Dvojitá nálož nahrávací obrazovky zní sice strašně, není to však nic omezujícího. Lektvarů a nábojů není nikdy dost, šance doplnit si zásoby přijde vhod. Loading je navíc celkem rychlý.

Nejsem si ale jistý, jestli mohu pochválit design jednotlivých lokací. Některé jsou otevřenější a nabízí tedy trochu větší volnost v pohybu, jindy se ale musíte proplétat nesmlouvavým koridorem, z něhož nelze nikam uhnout. Nezlobil bych se, kdyby na konkrétní místo vedlo několik možných cest, tak to ale bohužel v řadě případů není. Když špatně odhadnete směr, musíte se tou samou pěšinou přes půl mapy vracet zpět. Hledáním té jediné správné cesty mnohdy strávíte příliš mnoho času. Vývojáři mají arzenál různých překážek, například skály, šutry, jezera, útesy. Ve hře si navíc jen tak neposkočíte. Na to je třeba osvojit si speciální dovednost a být na místě k tomu určeném.

Škoda, že zbraně nejsou na postavách vidět. Když jde do tuhého, tasí De Sardet obouručák z kapsy drahého kabátce.

De Sardet je vlastně takový pošťák. V rámci hlavní dějové linie musí urazit desítky kilometrů, mnohdy pouze kvůli tomu, aby předal informace o aktuálním dění. To vás pak courání brzy omrzí. Občas jsem měl dojem, že si nepohodlnost a zdlouhavost cestování uvědomují i samotní vývojáři. V jistých momentech v rámci dialogu nabídnou možnost přesunout se na místo dalšího dění rovnou. Tyto situace značně urychlují zážitek, jsou však velmi nahodilé.

Bylo by fajn, kdyby vývojáři úrovně trochu otevřeli, nebo alespoň více propojili. Čekal jsem, že mě hra nechá více objevovat, prozkoumávat. Místo toho spíše nutí k opakovanému procházeních již navštívených míst. Musím se přiznat, že až na pár výjimek jsem na ostrově Teer Fradee neviděl nic, na co bych někdy v budoucnu vzpomínal.

KDYŽ TO NEJDE PO DOBRÉM…

Vyslanec nevyslanec, občas to zkrátka po dobrém nejde, a tak je potřeba vzít do ruky zbraň. Soubojový systém je vcelku standardní. Autoři se i v tomto ohledu chtěli přiblížit Dragon Age a do hry implementovali možnost souboje zapauzovat. Vy pak máte šanci naplánovat jednu následující akci. Osobně jsem tuto možnost použil například v případě, kdy jsem byl svými nepřáteli otráven a rychle jsem potřeboval vypít protijed. Plánovat tímto způsobem jednotlivé útoky nicméně nedává smysl. Stále totiž ovládáte pouze vlastní postavu, vaši souputníci od vás žádné rozkazy nepřijmou.

De Sardet je rozený Captain Obvious. Touhu upozorňovat na zcela zjevné skutečnosti evidentně není schopen potlačit.

Hra vůbec neoperuje s výdrží, což znamená, že lze do potvor rubat bez přestání klidně dva dny v kuse. Také sprintování není nijak omezeno, De Sardet je neúnavný šampion přespolních běhů. Je pouze na vás, zda si zvolíte cestu s obouručním mečem na zádech, nebo se spolehnete na magii. Strom dovedností je rozvětvený na všechny strany a nijak neomezuje. Jako kouzelník se tedy bez problémů můžete věnovat střelbě z dlouhých zbraní. Sympatické je, že lze investované body kdykoliv získat zpět a vyzkoušet si i jiné cesty. Časem se prokoušete k zajímavým maličkostem, s nimiž získáte zásadní výhodu na bitevním poli. Kupříkladu schopnost pomazat čepel jedem. Nesmím zapomenout na speciální talenty, jako je například již zmíněná dovednost přeskakovat propasti. Krom toho se lze zdokonalovat v páčení zámků, výrobě předmětů, případně je možné zapracovat na soft skills a vylepšit tak své charisma. Pokud to tedy vůbec jde.

Společníci jsou připraveni krýt vám záda. Rozhodně se vyplatí čas od času zkontrolovat jejich výbavu, případně je obdarovat lepší zbraní, zbrojí. V boji vám to vrátí. Škoda, že zbraně nejsou na postavách vidět. Když jde do tuhého, tasí De Sardet obouručák z kapsy drahého kabátce. Pochválit musím plejádu nápaditých potvor. Výtvarníci v tomto směru odvedli vynikající práci. Oceňuji také souboje s bossy, i na ně je radost pohledět. Někteří z nich navíc pečlivě prověří, jestli jste připraveni pokračovat v příběhu dál.

CAPTAIN OBVIOUS V AKCI

Asi žádné RPG by se dnes neobešlo bez rozhodování a s ním spojenými následky. Ani Greedfall nechce vybočovat. Právě na tom ostatně stojí i část marketingové kampaně. Rozhodnutí ve hře skutečně jsou, mnohdy jde dokonce o poměrně zásadní volby, na nichž závisí lidský život. Zdá se mi však, že je autoři nedokázali dostatečně vytěžit. Často se ani nedozvíte, co jste rozhodnutím způsobili, jaké jsou důsledky. Stačila by přitom krátká cutscéna, něco ve stylu třetího Zaklínače.

Ve hře je řada možností, jak se vyhnout soubojům. Leccos lze ukecat, k infiltraci pomůže outfit frakce, jejíž sklad chcete navštívit, občas se dá někam nepozorovaně proplížit. Když se ale ohlížím zpět, nemohu si vzpomenout na problém, který by nevyústil v šarvátku. A to jsem řešil vyloženě diplomatické záležitosti, například špatný technický stav dolu, který jsem samozřejmě z bezpečnostních důvodů nechal zavřít. V tomto případě se výsledek mého běhání po úřadech nezamlouval asi šesti floutkům, jimž vůbec nevadilo položit za zchátralý důl život.

Vedlejší úkoly jinak ale musím pochválit. Je jich ve hře dost. Osobně jsem měl štěstí na ty lepší. Je znát, že si s nimi designéři dali práci, rozhodně nejde o výplň, jejímž jediným účelem je trochu natáhnout herní dobu. Řada z nich se může rovnat s hlavní dějovou linkou. Řeší se závažná témata, například otroctví, pokusy na lidech, náboženství, přičemž vše vychází ze stejného základu. Tím je střet dvou odlišných kultur, vzájemné neporozumění a nevyhnutelný konflikt.

Příběh má silné momenty a nebudu zastírat, že pro mě byl motorem, který mě hnal kupředu. Vyprávění má hlavu a patu, vyústit může ve čtyři různé konce. 

O hlavní dějové linii se těžko mluví, nerad bych prozradil něco podstatného a pokazil tak někomu zážitek a moment překvapení. Jak ale asi sami tušíte, nic není tak, jak se na první pohled zdá. Kolonizátoři se považují za objevitele zapomenutého ostrova. Vy se však velmi brzy ujistíte, že je vše trochu jinak. Historie Teer Fradee je bohatá a drsná. A jak je známo, historie má tendenci se opakovat.

Rozhodně se připravte na skutečnost, že jde o silně ukecanou hru. Občas mě trochu mrzelo, že místo toho, aby hra konkrétní situaci demonstrovala v krátké ukázce, spoléhá se na nekonečné dialogy, v nichž se musí vše podstatné zmínit. Sám De Sardet je rozený Captain Obvious. Touhu upozorňovat na zcela zjevné skutečnosti evidentně není schopen potlačit. Zato vaši parťáci jsou většinou zticha, nebo melou to samé stále dokola. Rozhodně se nedá říct, že by mezi nimi existovala nějaká zajímavá chemie, v podstatě na sebe téměř nereagují. Sem tam přijde jejich chvíle v rozhovorech. Ozvat se umí třeba Síora, hrdá příslušnice klanu Gís rad. Ta se nebojí udeřit na všechny opovážlivce, kteří mají tu drzost zpochybňovat kulturu a zvyky zdejších lidí. Cestovat po jejím boku je však velmi výhodné, komunikace s domorodci je pak o něco snazší.

Příběh má silné momenty a nebudu zastírat, že pro mě byl motorem, který mě hnal kupředu. Vyprávění má hlavu a patu, vyústit může ve čtyři různé konce. Scénáristům se navíc v závěru podařilo vše podstatné slušně vypointovat, v tomto ohledu nemám, co bych vytknul. Autoři navíc umí vytvořit velmi působivé cutscény, jen škoda, že je k vyprávění nevyužívali častěji.

NEVYUŽITÝ POTENCIÁL

Hra trpí na řadu dalších problémů, vyjmenovávat je zde všechny nebudu. Chápu, že nejde o AAA titul, některé nedostatky se s ohledem na nižší rozpočet dají pochopit. Většina jich je ale důsledkem špatných rozhodnutí a těch je zde bohužel fůra. Greedfall nabízí silné téma, atraktivní prostředí, standardní soubojový systém a líbivé cutscény. To vše ale ubíjí podprůměrné zpracování postav, nudné dialogy, přešlapy na půdě level designu a nekonečná řada odbitých maličkostí.

Zdá se mi, že si Spiders ukousli příliš velké sousto. Černý kůň jménem Greedfall ztratil dech hned v první zatáčce. Vysoké ambice rozhodně neodpovídají výsledné práci. Vzletná prohlášení a krásné trailery tvoří o hře jistou představu, ta však nekoresponduje s tím, co skutečně nabízí. Pokud vám sedí zvolené téma a žánr, můžete to zkusit. Rozhodně ale nečekejte nic na úrovni moderních RPG. Vy ostatní si počkejte na slevu.

GreedFall
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Nadějné RPG od studia Spiders bohužel dosáhne pouze na slabý průměr. Špatná rozhodnutí trestuhodně sráží zajímavý námět.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama