Grand Theft Auto IV Recenze Grand Theft Auto IV: Episodes from Liberty City

Grand Theft Auto IV: Episodes from Liberty City

Ondřej Švára

Ondřej Švára

28. 4. 2010 22:49 9
Reklama

"Dámy, připravte se trpěěět!" zaržál Yusuf Amir a rozběhl se do feromony načáchlé ložnice. Arab, zbohatlík a muž, který by snad i na pohřeb přišel v teplákovce. Je s ním legrace, ale mám z něj trochu vítr. Je to nejen čuně, ale hlavně bezcharakterní magnet na skandály. Nikdy nevíte, co udělá… A tak to v Liberty City chodí. Nikomu nevěřte. Hlavně svým "obchodním partnerům" ne. To je vlastně každý, kdo kšeftuje s drogami, kvéry a bílým masem. A nezáleží na tom, jestli zrovna jako člen motorkářského gangu spíte na plesnivé válendě nebo coby renomovaný bodyguard taháte do hebla kokain v luxusním klubu. Do pasti se v Liberty City stejně chytíte. Tak lehce, že ani nerozpoznáte moment, kdy se z vás stal opravdový zločinec.

Jak je to možné? Stalo se to, co jsem ve skrytu duše čekal. Byl jsem doslova pohlcen brilantně vyprávěnými události Grand Theft Auta 4 v době „po Bellicovi“. Měl jsem tu čest se sugestivní sondou do života lidské spodiny vylisované do dvou datadisků souhrně nazvaných "Episodes from Liberty City". Byl to krásná a strašná zkušenost zároveň. Byla to další zkušenost s temnou stránkou Ameriky, která se konečně předvedla i na PC a Playstation 3.

Hnus dvou tváří

Lost & Damned a Ballad of Gay Tony. Dva datadisky, dva mistrovsky sehrané příběhy. Ten první, starší, smrdí chlapským pyžmem, ten druhý zaschlým šampaňským v sametové pohovce. Oba jsou vulgární a naturalistické, což už zřejmě víte z recenzí pro privilegovanou Xbox verzi. Normálnímu člověku se snad ani nechce věřit, že takový svět může existovat. Svět, se kterým se v obou PC bonusech setkáte, totiž není plný lidí, ale spíše oblečených zvířat. Prachy, násilí, drogy, lži a sex. To je, oč tu kráčí. Zase!

Dějové linky datadisků se na počítačích od konzolových verzí v zásadě nijak neliší, ale díky tomu, že jsou oba minidíly nyní prezentovány v jednom balení, můžeme si lehce připomenout rozdíly mezi nimi. Takže stručně pro hráče, jež konzolové díly nezajímaly: Starší Lost & Damned je v podstatě buranštější variantou na vše, co jsme již v sérii GTA viděli. Nyní jsou v hlavních rolích jistý Johnny Klebitz, metal, bezohledná akce a jízda. Tentokrát ovšem nikoliv v autech, ale na motocyklech uvnitř gangu, který jako celek používá RPG zkušenostní prvky. Svých parťáků si tedy originálně budete muset (i v rozporu s příběhovými zvraty) vážit, protože z každého boje si odnášejí zkušenosti a zlepšují se tím. S Lost & Damned se podíváte spíše do těch ušmudlanějších částí velkoměsta a málokterou misi nezakončíte brutální vraždou buď v bandě, nebo na vlastní pěst. Typicky drsné, typicky cynické Grand Theft Auto.

Ballad of Gay Tony je méně akční než motorkářská epizoda a svým disko stylem se blíží Vice City. Balada je na rozdíl od Ztracenců vtipnější a odlehčenější (dá se to při jízdě autem se zastřeleným řidičem vůbec tak říct?) Příběh je narozdíl od temného Lost & Damned napěchován ulítlými gagy a bláznivými situacemi. Balada se před vámi ve svérázném stylu odkope už v první misi, kdy musíte z jistých důvodů trefovat jednoho nešťastníka golfovým míčkem do rozkroku a blbiny čekejte i dál. Ballad of Gay Tony se totiž nebere příliš vážně, nechala promluvit skutečně svérázné postavy (kulturista Mori je kandidátem na egoistického hňupa roku...) a za celkové pousmání stojí i zvláštní vztah hlavních postav: cholerického majitele night clubu Tonyho a jeho bodyguadra Louise Lopeze. To vše lze brát jako vítané osvěžení. A nejen to. I hratelnostně Tonda mírně vede. Narozdíl od Lost zde totiž nemáte ten klasický GTA pocit „dojeď tam, postřílej to a vrať se pro další úkol“. Balada je ucelenější, méně strojová, „ladnější“…

Ale nikdo netvrdí, že by motorkářská etuda nemohla někomu sedět více. Možná jí věnujete své sympatie právě z toho důvodu, že v ní nenajdete tolik skutečně úchylných a slizkých charakterů. Možná proto, že metal a Max Cavalera dávají tvrdé hře více charakteru než teplé disko a možná i proto, že stará motorkářská banda se později v Baladě trochu nostalgicky objevuje v jiném úhlu. Střípky z jejího starého příběhu můžete najednou vidět v jiných souvislostech.

Všichni na scénu!

Co oba datadisky dokonale spojuje, je famozní filmové podání příběhů. Dialogy a způsob chování postav je tak uvěřitelný, že snese srovnání s málokterou akční hrou současnosti a je na míle vzdálen tomu, co GTA série (samozřejmě s výjimkou samotné čtyřky) dosud předváděla. Již dlouho jsme neviděli v brutální akci tak dobře vyjádřený náhlý vztek postavy, frustraci, lítost, depresi či obyčejnou lidskou škodolibost.

Do aktuálních pocitů charakteru se vžijete vždy již během prvních vteřin videosekvence. Když se třeba Louis cítí překvapeně a trochu i trapně, protože si před ním výstřední kulturista nevhodně dobírá svého méně urostlého parťáka, věříte mu to. Skutečně ano. Jindy stačí, když Lou zvedne obočí, vypoulí oko nebo drobně mávne rukou a víte, co si myslí. To samé u Johnyho. Když si sedne k baru a rozhádá se s vůdcem smečky Billym... ani by nemusel pouštět z pusy ty desítky sprosťáren, abyste již od pohledu poznali, že si s arogantním šéfem nesedí, přestože toho spolu tolik prožili. Perfektně sedící dabing, grimasy, posunky a celkově bravurní individualita všech! zúčastněných postav vás v Episodes neustále přesvědčují o tom, že se nedíváte na shluky nul a jedniček, ale na živé herce. Je to film, který zkoušelo již San Andreas, ale teprve teď uvidíte, jak moc tehdy bylo vzdáleno ideálu.

Prostě jdi do těch dveří…

PC verze se od té konzolové samozřejmě liší v technických aspektech. Jak se vlastně hra ovládá na klávesnici? Předně je nutné říct, že je možné (a vhodné) skloubit použití gamepadu, klávesnice a myši. Pokud takovéto kombinaci neholdujete, nevadí, Episodes se dají pohodlně zvládnout i postaru. Rozestavění kláves je intuitivní a během půl hodiny hraní vám přejde do krve. Déle si ale budete muset zvykat na trochu nemotorný pohyb hlavní postavy. Lou i Johnny nejsou zrovna mrštné laňky. Tihle chlapáci potřebují trochu času na rozběhnutí i zastavení a ani rychlé otočky a úhybné manévry nemají v lásce. Občas se vám také stane, že se postava rozběhne do jiného směru, než kam se zrovna "díváte" myší. To kvůli poměrně zvláštnímu stylu strafování. Postava preferuje zvláštní styl boční chůze s otáčením kolem své osy, namísto aby dělala klasické úkroky a zejména v interiérech, jako jsou domovská doupata či kluby, s tím můžete trochu zápasit.

Fyzikální model zůstal kvalitní. Auta (včetně více než desítky nových modelů) opravdu působí a snad již v sérii vždy budou působit jako půldruhé tuny těžké objekty.. Škoda, že ale s dobrou fyzikou stále nekoresponduje samotná jízda. Je stále horší než ve starých dílech založených na GTA3. Auta se v kritických situacích chovají jako dítě sedající si na rozpálená kamna. V zákrutách sice působí silně nedotáčivě, ale jakmile vůz na rovince jen trochu rozhodíte z přímého směru, začne tancovat, jako fyzikálních zákonů zbavené. Bohužel, tady k žádnému pokroku nedošlo.

Naopak v optimalizaci udělali lidé z Rockstar konečně takovou práci, jakou měli. Prohnilý život v Liberty City je nyní na počítačích zřetelně plynulejší a hlavně bez bugů. Framerate obecně výrazně klesá jen na moři kvůli náročnému vykreslování vodní hladiny, jinak bez výhrad. I dopravní špička v centru se na průměrné sestavě drží alespoň na hranici pětadvaceti snímků za sekundu. Jaká škoda, že původní hra přinášela v tomto ohledu zcela jiné zážitky!

Parta hic je nanic

Oba datadisky jsou založeny nejen na komunikaci s příběhovými postavami, ale samozřejmě také na kooperaci s nimi přímo v boji. A tady si chtě nechtě musíme naposled stěžovat. Hra se snaží navodit dojem, že v hromadných přestřelkách máte krytá záda, ovšem opak je pravdou. I když přátelská AI vypálí třeba pytel nábojů, můžete si být jisti, že téměř nikoho z protivníků netrefí. Nakonec budete muset kompletní černou práci odvést sami, a to i přesto, že máte za zadkem třeba šestero sprostě nadávajících kumpánů. Také umělá inteligence z druhé strany barikády příliš fištrónu nepobrala. Vrcholem je nesmyslná letargie policistů, kteří dokáží nerušeně čupět u hořících automobilů, ačkoliv je jasné, že během několika sekund dojde ke smrtelné detonaci…

Drobné výtky však Episodes from Liberty City nepřipraví o dobré hodnocení. Při pohledu na celkové kvality obou her jsou to totiž jen drobnosti. Vždyť pětadvacet hodin je meta, na kterou dnes v příběhové lince dosáhnou možná tak RPGčka a Rockstar přitom dokazuje, že tak dlouhotrvající porci zábavy umí poskytnout i datadisk k akci. Byť dvojitý. Epizody z města svobody jsou zkrátka jasnou koupí.

Grand Theft Auto IV
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Dvojitý datadisk, dvojitá porce zábavy. Episodes from Liberty City předvádí, jak má vypadat kvalitní herní bonus. Skvělé filmové zpracování a uvěřitelnost postav už naštěstí nehatí technické problémy. Takhle mělo vypadat původní GTA IV.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama