Godfall Recenze Godfall

Godfall

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

16. 11. 2020 13:00 2
Reklama

Už když před pár měsíci studio Counterplay Games oznámilo a odhalilo gameplay “prvního next-genu” Godfall, trochu nervózně jsme se ošívali. Ano, hra vypadala náramně, všechno se lesklo, jako kdyby scénou před chvílí prolétla armáda leštičů a bylo jasné, že autoři patřičně vytěží možnosti PlayStationu 5. Zároveň ale bylo patrné, že tím tak trochu utrpí hratelnost, tuplem pak proto, že studio vsadilo na stále populárnější žánr looter-něco, v tomto případě spíše unikátní looter-slasher. Na druhou stranu, Godfall mohl jen překvapit.

Střih. O pár měsíců později hraju Godfall na PlayStationu 5, hřeje mě radost z toho, že nemusím řešit naprosto úchylné hardwarové nároky na PC (kde dle stížností některých recenzentů i hráčů stejně Godfall moc nefunguje i na těch nejvýkonnějších sestavách, jaké vůbec smrtelník dokáže postavit) a vlastně se chvílemi celkem bavím. Má to ale spoustu ale

BEZHLAVĚ DO TOHO

Godfall na to jde od lesa, a my půjdeme taky. Snaží se sice vyprávět poměrně komplikovaný příběh o sourozencích, kteří spolu svádí bitvu. Jeden z nich (ten zlý) se snaží vytěžit záhadnou surovinu Aetherium a stát se bohem, ten druhý (vy) mu v tom chce zabránit a pokud možno mu prohnat předimenzovaný meč hlavou. Pro nástin si hra vystačí s jednou cutscénou a dále už sází spíše na nepříliš objevné dialogy. Také se snaží vystavět jakž takž zajímavé univerzum, věřte ale, že vás příběh bude na celé hře zajímat úplně nejméně, tuplem proto, že je klišovitý, až to bolí.

Hra vás v tomto ohledu prakticky nedokáže překvapit a občas působí až genericky.

Prakticky od prvních chvil se tak pouštíte do v podstatě jediné činnosti - mlácení nepřátel. Všechny tři světy Godfall (Země, podmořský svět a jakási nebeská pevnost) jsou v podstatě složeny ze série arénových soubojů, do kterých vás vrhají jednotlivé mise. Ty jsou velmi repetitivní, a už u druhého světa si hra vystačí v podstatě s jednou příběhovou misí, přičemž hlavního “bosse” musíte odemknout opakováním těch vedlejších, případně dokonce backtrackingem do předchozího světa.

Je asi patrné, že příběhová kampaň je nadesignována velmi polovičatě, skoro se až zdá, že někdo původní koncept osekal na naprosté minimum a pak na něj jen narouboval pár vedlejších misí. Když se přes to ale přenesete, vlastně můžete být spokojeni čistě a jen s požitkem ze soubojů.

BUM PRÁSK

Už jsem zmínil jistou arénovost hry. Během putování otevřenými (a brutálně nepřehlednými lokacemi) totiž potkáváte na rozcestích skupinky různě namíchaných nepřátel. Hra vás v tomto ohledu prakticky nedokáže překvapit a občas působí až genericky. Nepřátel je celá řada, mají samozřejmě různé schopnosti a platí na ně různé taktiky. Navíc jsou (na normální obtížnost) celkem obtížní a agresivní.

S tím souvisí samotný soubojový systém. Ten je… zábavný, ale velmi těžkopádný a možná až zbytečně složitý. K dispozici máte lehký útok, těžký útok a štít. Útoky se liší v závislosti na použité zbrani, stejně jako celá řada speciálních schopností, komb, způsobů načasování, parírování, taktického vyměňování zbraní a tak dále. Je vlastně jen na vás, zda tento koncept skutečně vytěžíte nebo budete nepřítele rubat hlava nehlava, je jen škoda, že hra většinu svých komplikovanějších systémů absolutně neumí vysvětlit nebo hráči názorně demonstrovat.

Hrdina je navíc velmi pomalý a těžkopádný, podivně uskakuje, při používání útoků musíte vždy počkat, až skončí animace předchozího a čas od času mírně hapruje ovládání. S trochou nadsázky bych soubojový systém přirovnal k Dark Souls, spočívá především v trpělivosti, uhýbání a úderům na solar, rozhodně ale nejde o žádnou “soulsovku”. Nepřátelé jsou totiž extrémně rychlí, vždy vás přečislují a hra je v určitém ohledu velmi nefér. Tedy, byla by nefér a frustrující, kdyby hráč neměl k dispozici prakticky neomezený respawn vždy pár metrů od místa, kde zhynul. S tím, že nepřátelům zůstane jejich “osekaný” život. Upižlat jakoukoliv hrozbu tedy dokáže i ten nejméně zručný hráč.

Celkem zábavný souboj se rychle stane naprosto ubíjejícím

Výjimku tvoří bossové, kteří mají život rozdělený na několik sekcí, které se při smrti doplňují. Na nejvyšší obtížnost také dostanete k ruce pouze tři respawny na misi, na druhou stranu ale nedostanete žádnou odměnu navíc, jde tedy pouze o větší výzvu.

NA CESTĚ PO BŮHVÍKDE

Nejsem si jistý, jestli je to z textu patrné, ale celkem zábavný souboj se rychle stane naprosto ubíjejícím. Nekonečné řezání nepřátel, respawnování, případně vyčkávání na jejich útok, to vše navíc v dost generických a kýčovitých kulisách světa. Ostatně, celá hra je ve svém grafickém designu extrémně kýčovitá. Všechno je zlaté, zářivé, přehnaně zdobené, postavy vypadají až groteskně “epicky” a ze hry tak trochu dýchá jistý prvek východního estetična. Ale nevkusně. V tomto případě jde ale o velmi subjektivní pocit.

Godfall
i Zdroj: Hrej.cz

Jediným kořením zůstává lootování. Toho si užijete do sytosti. Vedle potvor padají předměty samozřejmě i z všudypřítomných truhel, svého hrdinu si pak můžete ověsit všemožným (pouze statistickým, nikoliv kosmetickým) haraburdím. Zábava se tak rychle zvrhne v nahánění co nejvyšších statistik, ať už jde o sílu, “inteligenci” nebo výdrž. Do toho se ale přimíchávají ještě prvky vylepšování, souhvězdí kde lze upravovat vlastnosti jednotlivých “těl” a tak dále. V tomto ohledu funguje Godfall skvěle a notorické vylepšovače bavit bude

Právě systém takzvaných valorplates svým způsobem připomíná princip Mortal Shell. V rámci hraní si ve své domovské bazi odemykáte celkem 12 korpusů, které mění způsob hry. Bohužel je ale jejich vliv na statistiky tak marginální, že je normální hráč může brát spíše jako kosmetické skiny. Jejich pořízení je navíc velmi levné, nepředstavují tedy ani výzvu pro sběratele.

JE VŠECHNO ZLATO, CO SE TŘPYTÍ

Prakticky jedinou jistotou kvality bylo u Godfall grafické zpracování. A ano, když pomineme totálně kýčovité zpracování světa, kouká se na něj velmi příjemně. Všechno je ostré, detailní, efekty patřičně epické a hra se světlem, odlesky a stíny je naprosto perfektní. Jako benchmark nové generace funguje titul velmi obstojně. Na PlayStationu 5 navíc funguje bez problému, bez záseků, a je jedno jestli v rychlejším režimu s 60 snímky za sekundu, nebo v tom “pomalejším” s lepší grafikou (viz screenshoty).

Godfall není vyloženě odpadem, ale ani nijak dobrou hrou.

Opět si musím postežovat na využití DualSense, které je snad ještě slabší než u Milese Moralese, ale holt už to tak u většiny multiplatformních her asi bude. Ze zvuku zaujme snad jen trochu béčkový dabing a s ním související cheesy dialogy, které často ani nejdou přeskočit. Meh.

Jak to tak nějak shrnout? Godfall není vyloženě odpadem, ale ani nijak dobrou hrou. Opravdové milovníky rubání a sbírání lootu asi bavit bude, ostatní hráče nějakou chvíli možná taky. Zákonitě ale přijde totální stereotyp a ubije vás nekonečný grind, na kterém je postavena i základní kampaň, natožpak endgame obsah. Ve více hráčích se samozřejmě zábava násobí, dokážu si ale představit mnohem zábavnější hry, do kterých se dá s kamarády investovat sobotní večer. Godfall tak může posloužit maximálně jako ukázka toho, jak můžou hry na PlayStationu 5 vypadat.

Godfall
PlayStation PlayStation 5
Windows PC

Verdikt

Tuctová, repetitivní a kýčovitá rubačka, stižená podivnými designovými rozhodnutími, ale s nádhernou grafikou a chvílemi zábavnou hratelností. Tohle se moc nepovedlo.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama