God Hand
Žánr mlátiček je s námi už od počátku počítačů. Jakmile tvůrci dokázali jedné čárce přidělat ručičky a nožičky, hned jí pustili do souboje s jinou oručičkovanou a onožičkovanou čárkou. K soubojům se pak přihodila ještě chůze zleva doprava a haldy vejcoidně stejných protivníků… a v modernějších hrách i možnost popadnout kus kovové trubky a zabubnovat s ní do plešaté hlavy steroidy nafouknutého soupeře.
Mlátičky postupovaly dál a přecházely z počítače do počítače, od Atari k PC, od PS1 k PS3, vyvíjely se i degenerovaly. Většina z nich má v sobě asi tolik invence jako nápisy o kalorické hodnotě na obalu sušenek, ale přesto se vždycky jednou za čas objeví něco, co stojí za uznalé zamumlání. Jako třeba God Hand.
Ruka ruku bije
Zajímavý je i sám bojový systém. Je dost jednoduchý, v postatě máte jen tři čudly a každý z nich má dvě možnosti – když ho zmáčknete sám o sobě, uděláte jeden hmat a když k tomu přidáte směrovkou signál dolů, uděláte chvat druhý. Poslední čudl slouží ke sbírání věci a otevírání dveří. Zdálo by se to chudší než mexický přistěhovalec, ale zdání klame. Ke každému tlačítku si totiž můžete přidat jaký chvat chcete. Hned na začátku máte solidní výběr, ale postupně si můžete za vymlácené peníze nakupovat silnější a silnější údery. A k tlačítku čtverečku si lze navolit dlouhou sestavu bojových komb, která pak bude váš bijec sázet protivníkovi jedno za druhým. Samozřejmě musíte jednotlivé údery volit obezřetně – pokud prvním úderem odkopnete soupeře na druhý konec arény, další rány pěstí vám budou celkem na nic. Stejně tak pokud nebudou údery navazovat a budou mezi nimi prodlevy, v nichž vám může soupeř ránu vrátit. A radost je i to, když protivník padne na zem. Pak mu totiž lze zběsile dupat po hlavě… což mu logicky taky pár životů ubere.
Nebudeme ani mluvit o tom, že můžete popadnout různé předměty a začít s nimi kolem sebe házet nebo rubat. Kromě kovových palcátů a dalších lahůdek jsou tu k dispozici třeba i sloupy veřejného osvětlení. Velmi účinná zbraň, zvlášť pokud se nechcete k protivníkovi moc přibližovat.
Další lahůdka je ruleta – katalog speciálních úderů, které mají velmi efektní průběh a někdy i účinek. K těm slabším z nich patří kopanec do koulí, silnějšími odpálíte soupeře kamsi do dáli, případně jim začnete lámat vaz. A nebo si je přehnete přes koleno a naplácáte jim (tedy pouze v případě, že jsou ženského pohlaví).
Samozřejmě že takovéhle triky kolem sebe nemůžete plivat jako námořník žvýkací tabák. Máte jich jen pár a doplňujete je nacházením speciálních karet. Takže je lépe si je šetřit. Zvlášť když někteří protivníci po zmlácení vypustí svého vnitřní démona, který je tužší a především má větší čáru života. Pochopitelně jsou tu pak i bossové, s nimiž už vůbec není sranda. Mají každý své speciální chvaty a dají vám pořádně zabrat, takže je dobré být na ně vybavený.
Ale hra má ještě jedno významné plus vedle dobrých soubojů. Humor.
Řežba smíchy
Díky tomuhle stylu a drajvu, který God Hand má, odpustíte hře jednoduché lokace, základní děj a minimalistický příběh. Ten v podstatě říká, že hlavnímu hrdinovi usekli ruku a dívka, kterou zachránil, mu místo ní dala výše uvedenou Boží hnátu. A on s ní teď jde a vymlacuje zlo. Tečka.
I přesto je ale hra až překvapivě zábavná a je problém se od ní odtrhnout. Pořád se má člověk na co těšit a co vylepšovat – zvlášť když si mezi jednotlivými levely můžete skočit do obchodu a přikoupit životy, nové údery a jiné maličkosti. Je taky možné si s penězi navštívit kasino a kromě hazardních her sázet i na závody jedovatých čivav, či bojovat v místním zápasnickém klubu.
Co dodat? Animace jsou solidní a lokace sice jednoduše vykreslené, ale docela pestré – navštívíte Divoký západ, starověké město, pouť či technikou nadupané plavidlo. Kamera by potřebovala vyladit a nějak přesvědčit, aby se držela vašeho protivníka. Máte ji sice pořád za zády, ale ve chvíli, kdy jste v aréně s nějakým supersilným bosem, tak stačí se k němu otočit zády a nemáte tušení, kde zrovna je a co dělá. Ale i to se dá zvládnout a nijak zvlášť to dojem ze hry nekazí.
I když firma Clover udělala už lepší věci (naposledy třeba Okami), ani hrou God Hand si pověst nezkazila. Pořád je to firma, která dělá „divné věci“. Divné a zábavné věci, nutno dodat. A ani k tomu nepotřebuje boží ruku – i bez ní dělá boží hry.
Verdikt
Hra, která je lepší, než by správně měla být. Nepřináší nic nového, je to jen bohapustá mlátička, ale přesto je zábavná, plná nadsázky a monumentálních bojů a vcucne vás dovnitř jako černá díra.
