G.I. Joe: The Rise of Cobra 

Vzhledem k povolání hrdinů je jasné, že půjde o střílečku... a vzhledem k tomu, že je to hra k filmu, je velmi pravděpodobné, že půjde o střílečku vypálenou v rychlosti od boku. Někdy může být i takovýhle herní polotovar zábavný, ale v případě G.I. Joe to neplatí. Tenhle gamesový hamburbger je ještě skoro syrový, v plesnivé housce a vyrobený z koček postižených syfilidou.

Kluci v akci

Především, samotná herní náplň je fádnější než odpoledne strávené šůrováním podlahy kartáčkem na zuby. Jdete vpřed, jedinou možnou cestou a pálíte pořád po těch samých vojclech, kteří vám běží v ústrety. Není to napínavé, není to zábavné a není to ani hezké. Všechno je pidi, impotentně nebrutální a furt to samé, takže vás to začne otravovat už po deseti minutách. A aby to bylo ještě nudnější, tak máte jen dva druhy střelby, jeden úder na blízko a pak jeden speciální superchvat... který je tedy super hlavně tím, že se zhruba půl hodinu nabíjí. Je to herní verze filmového urychlovače, což znamená, že chvíli pobíháte po prostoru jako fretka na kofeinu a pálíte o něco rychleji. Spíš než superborecky to vypadá, jako když si na moderním počítači pustíte hru z roku 1980.

Prostředí kolem vás je pestré asi jako oblečení na pohřbu. Máte tu obligátní sněžný level, pouštní level, level v džungli, level, který jsme si nedokázali zapamatovat, lávový level, betonový level, absolutně nevýrazný level a naprosto skvělý, originální a brilantní level, který se ovšem do hry bohužel nedostal.

„Yo, Joe!“

Zpestřením může být jen to, že můžete hrát i v dvojici (to kdybyste chtěli kus utrpení přenést i na svého kámoše), případně hledat bonusové předměty.  Pidizpestřením je i to, že každý z vojáků, mezi kterými můžete přeskakovat a které si můžete přikupovat za nasbírané body, má své speciální zbraně. Nevšimli jsme si, že by mezi nimi byl nějaký extra rozdíl, ale přece jen jsou některé o něco účinnější a lítají z nich jiné paprsky než z ostatních – a jak známo, tonoucí se i jinak zbarvených paprsků chytá.

Ono je střídání postav docela nutné, protože za chvíli dostáváte z jejich stále se opakujících průpovídek záchvaty zuřivosti a zmocňuje se vás touha odnavigovat je přímo do nepřátelského hnízda a pak jen sledovat, jak je kulky trhají na malé kousky (což, jak rychle zjistíte, není ani zdaleka tak uspokojující, jak jste doufali, protože v téhle hře není žádná krev, žádné rozcupované kousky a dokonce ani žádné mrtvoly). Zvláště „Yo, Joe!“ v nás vyvolávalo touhu umlátit člena týmu sebraným vydáním kompletních G.I. Joe komiksů.

Bonusová vycpávka

Ale hrdinů, které si můžete odemknout, je celkem dost – rozhodně přes deset. A můžete si zastřílet nejen za klaďáky, ale i za záporáky z týmu Cobra. Vůbec si to asi fanoušci animovaných seriálů a komiksů užijí mnohem víc. V každé lokaci můžou najít fakta o jednotlivých bojovnících, nebo jiné zajímavé zprávy a detaily. Jenže u nás, pokud se nemýlím, seriál nikdy neběžel, komiksu vyšlo kdysi jen několik sešitů – a ani film není zase tak přelomové dílo, aby vás přinutilo hrát mizernou hru jen proto, že můžete ovládat své ikonické hrdiny.

Samotný příběh nekopíruje film, ale volně na něj navazuje – a duchem se daleko víc inspiruje původním animovaným seriálem, včetně postav (což je fajn, že se nenechává svazovat čistě filmem). Tedy, když používáme slovo „příběh“, tak to používáme jen v tom nejvolnějším smyslu slova. V podstatě je obsahem hry to nejzákladnější herní klišé: Padouši putují po celém světě, aby sesbírali součástky, ze kterých pak chtějí sestavit Ďábelský Stroj s Jehož Pomocí Ovládnou Svět... a tudíž klaďáci putují s nimi, aby jim v tom samozřejmě zabránili.

G.I. Joe: The Rise of Cobra je hra mechanicky sestavená z opotřebovaných součástek. Jakžtakž sice funguje, ale není na ni nějak hezký pohled... a pár ozdůbek pro fandy seriálu to rozhodně nezachrání. Takže sorry, ale „No, Joe!“