Generation Zero Recenze Generation Zero

Generation Zero

David Plecháček

David Plecháček

11. 4. 2019 18:15 4
Reklama

Mám pocit, že podobný úvod jste ode mě už četli. Ale to nevadí, zopakujeme si ho. Mám pocit, že se čas od času nepochopitelně zakoukám do hry, i když podvědomě vím, že za moc stát nebude. Něčím mě ale vždycky lapí, ať už nějakou premisou, zasazením, nebo jenom tím, že se jedná o outsidera, kterým fandím a pokaždé doufám, že dokáže vykročit ze svého stínu. Zároveň se mi ale stává, že se naprosto nesmyslně zakoukám i do projektů, které by mě správně ani lákat neměly, přesto po nich zahořím a, hůř, ještě rychleji zase zhasnu. Mnohdy je ale pozdě, a za svou impulzivitu pykám. Takto jsem se dostal k theHunter, loveckému simulátoru, který mě nadchl pro svou panenskou přírodu, a až pozdě jsem si uvědomil, že jen nekonečné procházky po světě mě u hry neudrží. Ale prokousal jsem se úvodem a zjistil jsem, že lovení (které mě jakživ nezajímalo) může být ve virtuální podobě až překvapivě fajn. Takže mám nápad: Nezajdeme společně na jeleny?

NEJELI JSME NA JELENY, ALE NA MROŽE

Přirovnávat theHunter s Generation Zero není nemístné. Obě hry sdílí stejný základ, stejnou DNA a stejné studio, které za nimi stojí. Dost možná, že těch podobností je až moc, a že to je ten důvod, proč jsem novince od Avalanche Studios podlehl i tentokrát. Jestli do tohoto feromony načichlého mixu zařadit i sympatická osmdesátková léta ve Švédsku, těžko říct. Je to jen další část určitého čara, které na mě novinka vysílala při každém pohledu na ní. Jenže v Generation Zero neběhá ani jeden jelen, ani jedna srnka, a nepřepadne vás ani jeden medvěd. Přepadne vás pes, robotický pes, který je symbolem apokalypsy, která se v osmdesátých letech ve Skandinávii zničeho nic objevila a na první pohled vyřídila veškeré lidstvo, které se nemohlo nijak bránit. Je to tu vlastně přesně naopak, než v theHunter – tentokrát nejste lovcem, ale jste lovnou zvěří.

Základem first-person kooperativní hry je pocit zdánlivé bezbrannosti. Jakožto nejmenovaný mladík (či nejmenovaná slečna) se vracíte zpět na svou rodnou půdu, a zjišťujete, že odtud někdo zmizel opravdu ve spěchu. Dveře do nejbližšího domu jsou otevřené, auta mají kufry naložená zavazadly a všude okolo je ticho jako na hřbitově. Co se stalo? A kde jsou všichni? Asi ne každý dostane v tu chvíli nápad jít prozkoumat dům, vždyť co kdyby se v něm ukrývali lidé nachystaní střílet po všem, co se přiblíží, ale právě do domu povedou vaše první krůčky. Ve správné domácnosti by byly na stole masové koule, ale místo toho se na něm válí lékárnička, a o chlup dál se nachází pistole. Dámy a pánové, předkrm je na stole! Hlavní chod čeká venku, jen neštěká, ale senzory varuje ostatní a útočnou puškou po vás střílí vítající salvu.

Velice rychle se vám novinka přejí. Ulovíte prvního psa, druhého, pátého, desátého, patnáctého, třicátého, padesátého. Minete jeden dům, druhý, pátý, patnáctý, třicátý, padesátý, stý.

Těch pár nábojů bude sotva stačit, abyste přežili a jednoho čtyřnohého nejhoršího přítele člověka zlikvidovali, ale to není nic v porovnání s tím, že se v dálce před vámi objevují další tři. Až potud je všechno v pořádku. Zdá se, že Generation Zero bude relativně hutný survival, v němž bude záležet na každé kulce, pokud už na střet opravdu dojde. To, že IKEA ještě nestačila vykácet veškeré lesy v okolí, navíc dodává hře i slušnou a tíživou atmosféru, které se minimálně v úvodu nezbavíte. Opět vás v mysli bude stresovat myšlenka, co když vás někdo vidí, sleduje, a zanedlouho vás bude ostrými nahánět jak zmatenou srnu v říji. Jenže ten úvod je na celé hře to nejlepší – a o celé hře bohužel nevypovídá.

MUST BE FUNNY

Těch problémů, které Generation Zero má, je hned několik. Dá se tak říct, že zajímavý, přesto nikterak revoluční koncept zabíjí hromadou nedodělků a chyb, které vás donutí přemýšlet hlavně o nich, nikoliv o tom dobrém, co na hře je. Předně, velice rychle se vám novinka přejí. Ulovíte prvního psa, druhého, pátého, desátého, patnáctého, třicátého, padesátého. Minete jeden dům, druhý, pátý, patnáctý, třicátý, padesátý, stý. Přesto že jste neustále příběhově vedení dál a dál (jak jinak, než po stopách lidí), mění se jen pramálo. Vedle pistole dostanete zanedlouho loveckou pušku, která jakoby vypadla z již jednou zmíněné lovecké série, a brokovnici, se kterou byste tam, pravda, moc parády neudělali. Zde přijde k užitku, protože vám nejde o trofej nebo kvalitu kůže, ale o přervané kabely a rozpárané pláty železa, na což se hodí jako málo co. A s touto výbavou se pustíte do světa.

Mapa, která je mimochodem enormně rozlehlá, však taktéž nenabízí nic, čím by vás dostala do kolen. Sice docela obstojně vykresluje geografické rozložení severské pustiny, kde na samotě stojí domek, dva, a jen zřídka narazíte na větší vesnici, ale těm chybí tvář a jakákoliv pamětihodnost. Tento součin ještě můžeme obohatit o další činitel, kterým je absolutní stejnost všech domů, se stejným rozvržením pokojů a stejným Hygge nápisem u nočního stolku u postele! Co na tom, že je Hygge původem z Dánska, na geografickou přesnost si hrát nemusíme. Jeden. Jako. Druhý. Druhý. Jako. Třetí. A pak je tu taky stodola, garáž a kůlna. Jediné, co se liší, je rozložení lootu. Ve finále ale stejně obrazíte všechny pokoje, zda se v nich nenachází lékárnička nebo adrenalinová injekce, která by vás v největší nouzi postavila na nohy.

Generation Zero vás do ničeho nenutí. Je otázka, do jaké míry toto považovat za klad nebo naopak za zápor.

Prvotní nedostatek totiž velice záhy vystřídá totální přehršel všeho. Nábojů rázem není zase tak málo, jak se mohlo zdát, a jedinou motivací, proč se souboji vyhnout, je ušetřit zdraví pro souboje, kterým se za žádnou cenu nevyhnete. Rozhodně není tím motorem nedostatek nábojů, jak by se z úvodu mohlo zdát. Relativně omezený inventář tak začnou plnit další věci – kromě různých typů střeliva to budou světlice, rádia, kazeťáky, plynové bomby, petardy a možná taky tlumiče nebo optika na zbraně. To skoro vypadá jako výbava na lov, světlice se hodí do tmy, na plynovou bombu dáme hořák a nějaké maso si připravíme, pustíme si rádio a relax. Nebo Hygge, když už je o tom řeč. Ale tak to není. Rádio přiláká nepřátele svým hlukem. Světlice logicky světlem. Petarda zmate obojím systémy robotů, a plynová bomba... je pořád stále bomba. Problém je, že se stačí vybavit brokovnicí, nalákat své pronásledovatele za roh a pak je hezky po jednom dávkou zbavit jejich napětí. Nebo, v případě těžších nepřátel, se jim vyhnout.

HOW DO YOU DO THE THINGS THAT YOU DO

Generation Zero vás do ničeho nenutí. Je otázka, do jaké míry toto považovat za klad nebo naopak za zápor. Hračičkové si mohou poměrně bohatě vyhrát, ti, kteří v tom takovou zábavu nenajdou, nemusí. Pak ale nemají moc co dělat, maximálně tak přes mikrofon klábosit o posledním dni v práci a sledovat krůčky zoufalých lidí, kterým jako byste už už byli v patách, ale nakonec vám vždycky o krok utekli. A taky se mohou rozčilovat nad technickým stavem a nad nedomyšlenostmi, kterých je ve hře i na můj vkus až moc. Hned několik je naprosto stěžejních a budou vás deptat na každém kroku. Stealth nefunguje, takže i když vlezete do domu a plížíte se v něm jako myšky, roboti vás slyší/vidí/registrují, a nedokážete se v drtivé většině vyvarovat tomu, aby nebyli přinejmenším ve střehu, v horším případě aby po vás nestříleli. Skrze zdi, samozřejmě, což není mechanismus, ale bug.

Ale dobře, takže když si chcete nějakou oblast vyčistit, je to lepší udělat předem nežli naopak. Když už se vám ale stane, že vás roboti při souboji trefí (a to se zaručeně stane, už jenom proto, že se nebudete zdržovat zbytečnou taktikou), tak se budete chtít léčit. Léčiva máte v inventáři, opět jich je více druhů, ale abyste do něj nemuseli lézt pokaždé, můžete si cokoliv z nabídky namapovat na d-pad, v případě PC na čtyři tlačítka. Takže si tam dáte zásobu léčiv, a jdete do boje. Máte dvě, přiřadíte dvě, dvě vyčerpáte – pokud najdete nové, budete je muset přiřadit znovu. Už to mi přijde mimořádně toporné a hloupé, co je to ale proti tomu, když máte čtyři, dvě použijete, dvě v tu chvíli na rychlé volbě zůstanou, ale ty nové, které najdete, se vám automaticky nedoplní! Kdo tohle vymýšlel, tu hru snad vůbec nehrál. Co tuhle, jakoukoliv jinou! Pochopitelně to není o lékárničkách, místo nich si můžete představovat cokoliv. Chcete používat smrtící kombo rádia, které roboty přiláká, a plynové bomby, která je následně zlikviduje poté, co do ní střelíte, tak ano, můžete si jak rádia, tak bomby na nějakou zrychlenou předvolbu přiřadit, vždy ale jen dočasně.

Ať chtěli vývojáři vytvořit cokoliv, pohřbili vše kupou špatných rozhodnutí.

To jsou největší přešlapy, které vás budou otravovat celou hru víc, než mnohdy kostrbatá grafika, občasné bugy nebo jiné nedodělky, které se projeví třeba ne vždy plynulým frameratem. Ať chtěli vývojáři vytvořit cokoliv, chtěli například vytvořit specifickou žánrovku se zajímavými mechanismy, , které při hraní permanentně vytrhávají z koncetrace a totálně pohřbívají jakékoliv vžití se do děje. Namísto toho, abyste experimentovali a pečlivě plánovali další postup, hra v okamžiku dokáže na scéně vytvořit totální guláš, kde nezáleží na tom, co si naplánujete nebo vymyslíte, ale na rychlosti a pohotovosti vašich reflexů, případně ve velké míře též na náhodě. Pokud byste ale i tohle přežili, vaz vám jednoznačně zlomí celková utahanost hry, občasná zmatečnost a nevědomost toho, co přesně po vás Generation Zero chce a kam jeho příběh vlastně směřuje.

Zní to, a podle výsledné známky to i vypadá, na další problémovou hru. Ale už poněkolikáté se nedá mluvit o tom, že by švédská novinka vyloženě nefungovala, že by byla už od začátku celého projektu odsouzená k neúspěchu a nikoho vlastně nezajímala. Místo toho se zase jedná o hru, v níž „něco“ je. A soudit takové projekty je těžké, odsoudit je je však ještě těžší. Velice rád bych zde hovořil o tom, že se jedná o velké překvapení a titul, který byste neměli minout, ale v mých očích úplně zbytečně hovořím o titulu, který můžete minout s klidem v duši. Stačilo málo.

Generation Zero
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Znáte pravidlo 80 ku 20? Osmdesát procent práce v Avalanche Studios zvládli, těch posledních dvacet, těch nejdůležitějších dvacet, jim však podrazilo nohy. V budoucnu, ve slevě, nicméně obdržíte poměrně nápaditý titul. Jen bude plný chyb.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama