Sága Píseň ledu a ohně George R. R. Martina je velkým fenoménem posledních let. A je zvláštní, že zatímco licenci na televizní seriál získala HBO a fanoušky nadchla vysokorozpočtovou Hrou o trůny, jejíž druhá série před nedávnem skončila, herní licenci vlastní francouzské studio Cyanide, které mezi své největší úspěchy počítá... Pro Cycling Manager. Jak realtimová strategie Hra o trůny: Zrození, tak i nové RPG s prostým názvem Hra o trůny mají přitom společnou jednu charakteristiku. Je z nich patrná snaha příběhově se vyrovnat knižní sáze, dodržet reálie světa a přijít se zajímavými herními mechanismy. Jenže nízký rozpočet a množství chybných designových rozhodnutí dobré nápady více či méně pohřbívají.

• Videa (8)
• Screenshoty
  Screenshoty

Předchozí Další

Game of Thrones - ZeďGame of Thrones - ŘekotočíGame of Thrones - CastlewoodGame of Thrones - bojový systémGame of Thrones - epická zápletkaGame of Thrones - americký trailerGame of Thrones - za ZdíGame of Thrones - launch trailer

Další

Předchozí

Napínavý scénář – jako od Martina

Pokud v nějaké disciplíně Hra o trůny drží krok se svou knižní a seriálovou předlohou, je to příběh. Hra sleduje dvě zpočátku striktně oddělené, postupně se ale proplétající linie. Úvodní kapitoly absolvují hráči v kůži Morse, zkušeného bratra Noční hlídky, jehož na Zdi dožene vlastní minulost. Druhým hrdinou je Alester Sarwyck, jenž v mládí opustil rodné sídlo, aby se stal rudým mnichem plamenného boha R'Hllora – po smrti otce ale nalézá svůj hrad ve značně zuboženém stavu a smysl pro povinnost mu velí zachránit, co se dá, a zabránit poloincestnímu sňatku své sestry s padouchem Valarrem. Počáteční tak trochu zdlouhavá expozice možná některé hráče uspí, ale dává šanci proniknout do světa Hry o trůny i těm, kdo nečetli knihy, a následně se události rozjedou hodně divokým tempem, při němž není nouze o překvapivé zvraty přesně v drsném a nekompromisním duchu Martinových knih.

Díky zasazení několik let před úvodní knihy Písně ledu a ohně navíc fanoušci narazí na spoustu známých postav, od lorda velitele Mormonta přes královnu Cersei až k pobočníku Jonu Arrynovi – a tu a tam si francouzští tvůrci neodpustili i malé popíchnutí (kdo by se nepousmál, když se Alester rozčiluje, jak – u všech bohů! - mohla právě Cersei svolit s incestem?) - jejich práce, podle všeho dozorovaná samotným GRRM, byla odvedena velmi dobře a střídání postav Morse a Alestera funguje také jako pravidelné nabourávání stereotypního a lineárního průchodu hrou.

Měnič a ohňometčík

Dvojice postav se navíc od sebe výrazně liší. Mors je nejen bratrem Noční hlídky, zároveň je to i měnič a má neustále k dispozici své psí alter-ego. To znamená, že si může pomoci v boji, ale také se vtělit přímo do psí kůže a třeba stopovat utíkajícího nepřítele (že je stopování pramalá zábava, už je jiný příběh – za nápad mají Francouzi malé plus). Alester zase jako rudý mnich může využívat ohnivých kouzel. Různé druhy pyromancie vedou ke schopnosti zapalovat věci, vytvářet ohnivé kruhy či zdi a celkově rozsévat chaos v nepřátelských řadách zejména z dálky.

Bohužel, u rozplývání nad odlišnými typy hrdinů a jejich bojovými styly už výčet kladů Hry o trůny víceméně končí. Dál totiž tenhle viditelně nízkorozpočtový titul brzdí jeho prezentace, více či méně zbytečné chyby, stereotyp a nedotažený bojový systém.

Dvacet hodin otravy

Dohrání Hry o trůny může zabrat až kolem dvaceti hodin. Ty jsou však bohužel vyplněny sledování zdlouhavých příběhových cut-scén s až na výjimky nepřesvědčivým dabingem a mizernou animací postav, a monotónními sekvencemi boje či meziher v omezeném prostoru. Svou strukturou se Hra o trůny podobá více Zaklínačovi 2 než skutečně otevřeným RPG, nenabízí prakticky žádnou rozsáhlejší lokaci a automatické cestování mezi klíčovými místy vzbuzuje v hráčích pocit klaustrofobie. Tunelovité lokace jako úvodní hrad Riverspring jsou vysloveně hřebíčkem do rakve atmosféře, zvlášť když jen s mizivým procentem NPC lze zapříst smysluplnou konverzaci.

Když pak dojde na bojovou konfrontaci, přepne se hra do režimu, kdy lze zastavovat průběh a rozdávat rozkazy. Postavy mají zdánlivě řadu možností, jak využít své speciální dovednosti a spolupracovat. V praxi se ale časem hráč omezí na jedinou fungující taktiku, většinou spjatou s úderem, který donutí nepřítele omdlít či krvácet, a pak bonusem k "dobití" takto postiženého protivníka. Není to velká zábava a dojem kazí i technické nedostatky či nesoulad obrazu s tím, co se odehrává ve statistické části vyhodnocení (klasické rány vedle, jež ale ubírají hitpointy).

Hra o trůny je podobně promarněnou příležitostí jako strategické Zrození a v boji s prominenty RPG žánru si vede ještě hůř než Renly Baratheon. Stejně jako někteří lidé nebyli zrozeni pro korunu, ani některé hry nemají na nadprůměrné hodnocení – a nepomůže ani osmdesát tisíc vojáků s růží na praporu, ani cenná knižní licence.

Kam dál?

9. january 2012

Hra o trůny

Preview pro PC a konzole

Světoznámé sáze se dostane další herní adaptace

Vojtěch Matěna7

24. may 2013

Mars: War Logs

Recenze pro PC a konzole

Rudá planeta po francouzsku

Honza Konfršt0

23. may 2013

Pryč s otazníky kolem nového Xbox Live

Téma pro xbox

Zpátky online

Erik Omar2