Full Spectrum Warrior: Ten Hammers Recenze Full Spectrum Warrior: Ten Hammers

Full Spectrum Warrior: Ten Hammers

Václav Rybář

Václav Rybář

18. 4. 2006 22:51
Reklama

Americká armáda na vás jako obvykle myslela a proto se předloni vytasila se strategickou střílečkou Full Spectrum Warrior, která svým způsobem doplňuje berserkové řádění v America's Army. Předem mohu podotknout, že jsem tomuto titulu, přes jeho nesporné kvality, na chuť nepřišel. Systém ovládání se mi zdál příliš omezující (oproti např. geniálně vymyšlenému SWAT 4), nepřátelé příliš hloupí (po několika misích vám nápověda stihne prozradit všechny triky a pak už se fiktivním Zekistánem můžete procházet, jako by vám patřil). S druhými díly to příliš slavné nebývá, ale tady měli machři z Pandemic Studios ojedinělou šanci dopilovat drobné chybičky a vytasit se na druhý pokus se skutečně ultimativní vojenskou simulací. Na obalu to všechno vypadalo až moc dobře, takže jsem se nenechal dvakrát pobízet.

Vítejte zpátky…

I Ten Hammers se odehrává v Zekistánu a v úvodní kratičké cutscéně jste zasvěceni do děje skrze válečného reportéra. Vše se tedy zdá být při starém a tenhle pocit se vás nezbaví ani po prvních několika krocích. Pokračování své trumfy odhaluje polehoučku a tak by se ostříleným pardálům mohlo zdát, že zrovna zasedli k jedničce opatřené nějakým tím patchem. Tenhle pocit mnohým vydrží až do konce hry, ale nebudeme předbíhat a raději představíme zelenáčům, s čím budou mít tu čest.

Full Spectrum Warrior vás staví do pozice velitele čtyřčlenné jednotky (americké nebo britské, během hry si užijete obojí), která má za úkol vyčistit každou lokaci, ve které se objeví. Proto jsem v úvodu použil termín střílečka, protože náročnějších úkolů (typu „dojdi do jídelny a uvař guláš pro celý regiment“) se tu zkrátka nedočkáte. Prostě jdete a likvidujete vojáky. Dalo by se to nazvat jakýmsi plněním dílčích situací, v tom hra připomíná svého pradědečka – suchopárný armádní simulátor, ve kterém se zjevně na žádnou omáčku nehrálo a voják byl prostě nucen vyřešit zadanou taktickou úlohu.

Střelba se svázanými tkaničkami

Pochybuji však, že se v původním simulátoru hráči cítili tak frustrovaně (ale jestli ano, stačilo jim, aby si zaběhli na střelnici ;)), protože FSW vás v mnohých věcech omezuje. Tady by možná bylo dobré zmínit, že na dění nekoukáte vlastníma očima, ale z pohledu třetí osoby. Ovládání je celkem chytře navržené. Jedno tlačítko myši slouží pro střelbu a věci s ní spojené, druhé pak pro pohyb vojáků po bojišti. Dobré krytí je tu důležitější než správně seřízená muška, protože jedna zbloudilá kulka v krkavici vašeho vojáka znamená neúprosný konec mise. Hra naštěstí dost často autosavuje, takže se nemusíte bát občas řešit situace experimentálním způsobem.

Za účelem lepšího krytí a postupu vstříc přemnoženému nepříteli jistě oceníte možnost rozdělit svůj tým na dvakrát dva vojáky. Lepší flexibilitu ale hra nenabídne a to ani v multiplayeru! Nemůžete zkrátka ovládat vojáky sólově a mnohdy vám hra zakáže obrannou pozici v místě, kde by to evidentně šlo. To často vytočilo i mě, bohorovného kliďasa, stejně jako některé další daně realitě – když si namáčknete trajektorii granátu, už není cesty zpátky, mezi rozkazem a jeho vykonáním je vteřinová prodleva a pokud nedodržíte hrou daný checkpoint a rozhodnete se útočit z pozice o metr dál, začne všechno pípat, blikat a rotovat.

Válečná vřava na jedničku

Přesto vás Full Spectrum Warrior nedonutí k tomu, abyste s ním po hodince hraní mrštili do kouta. Jakkoliv je akce přímočará a nepřátelé zbaveni svéprávnosti (samovolné vybíhání přímo mezi mířidla je zřejmě zekistánskou tradicí), když se rozštěkají kulomety a kulky se začnou zarývat do stěn, je to fajn pocit a díky vizuálně příjemnému ovládacímu systému si člověk připadá, jako by to všechno měl pod kontrolou. Někomu možná učaruje i dějová linie, i když příběh válečného reportéra kdesi na Středním Východě a útrapy vojáků, kteří vyměnili kostel za M249… Větší kýč by z toho nedostal už ani Zdeněk Troška. Ale hlavně, že vás to dostane od kampaně ke kampani. Na řešení je tu toho dost a dost a ke konci to vypadá, že proti vám stojí veškeré obyvatelstvo, takže se párkrát docela zapotíte.

Grafiku jsem doposud nijak nezmiňoval, protože změny oproti jedničce jsou spíše kosmetické (sluníčko víc svítí, na vojácích ulpělo víc polygonů). Pochvalu si každopádně zaslouží a navíc je šetrná k vašemu HW (pořád ale platí, že čím lepší železo, tím hezčí bojiště). Ve spolupráci s žiletkovým zvukem vás vtáhne do zablácených měst s takovou intenzitou, že po skončení budete potřebovat pořádnou sprchu.

Revoluce nebo jen výměna stráží?

Z předchozích řádků vyplývá, že mě Ten Hammers docela chytla. Obávám se, že je to zejména díky spíše zběžné zkušenosti s prvním dílem, u kterého jsem strávil sotva dvě hodinky (pasivně to bylo o dost víc, když jsem sledoval kamarádovy taktické finty, nezřídkakdy končící jeho potupnou smrtí). Ten Hammers totiž vypadá prakticky stejně, ovládání nedoznalo změn a dokonce pácháte dobro i ve stejných lokacích. Ke cti budiž přičteno, že vaši vojáci umí více kousků (osobně bych ale uvítal spíš zjednodušení), častěji navštěvují interiéry budov a opomenout nesmíme ani chytlavý multiplayer – ten je nastaven velice rozumně – americké a britské jednotky mají lepší palebnou sílu, ale mohou chodit jen pohromadě, domorodci mohou fungovat sólově a zároveň ukecávat civilisty, aby se přidali na jejich stranu. Funguje to moc hezky, ze hry to rázem odkopává slabou A.I. a vlastně to vidím jak jeden z hlavních důvodů, proč si Ten Hammers pořídit.

Rozhodnutí je samozřejmě na vás. Hodně záleží na tom, co máte odehráno, na vašem vztahu ke khaki barvě a také žánrové spřízněnosti. Přesto bych Ten Hammers, navzdory datadiskové nátuře, bez váhání doporučil. Pokud tvůrci zasadí třetí díl do jiného prostředí a dopřejí nám konečně trochu svobodného pohybu, budu stát ve frontě mezi prvními.

Full Spectrum Warrior: Ten Hammers
Windows PC
Xbox Xbox
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Chytlavá vojenská simulace, které sice k dokonalosti leccos chybí, ale konkurence není zas tak veliká, abyste nad touhle „iráckou“ střílečkou ohrnovali nos. Navíc by to byla velká chyba, protože FSW je plná okamžiků, které vám jednoduše vykouzlí úsměv na tváři. Třeba když v tanku provádíte „sčítání obyvatelstva“. :)

Co se nám líbí a nelíbí?

Chytré ovládání, sugestivní zpracování válečné vřavy, vizuálně nadprůměrné, solidní multiplayer, rozumná hrací doba.
Příliš podobné jedničce, A.I. opět tragická, frustrace plynoucí z omezení daných herním modelem.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama