Značka Front Mission okupuje různé herní mašiny již od roku 1995. Právě v tento rok vyšel první takticko-strategický titul, v němž lidé válčili v obrovských robotech - tzv. Wanzerech. Nápad zrozený v hlavě japonského vývojáře Toshira Tuschida měl úspěch a velmi zvýšil Tuschidovu prestiž. Proto také později dostal práci „Battle Directora“ na projektu Final Fantasy X, kde využil svých zkušeností, odstranil starý bojový systém a nahradil ho tahovým systémem CTB, ale to je jiný příběh. V tom našem musíme popojet o 15 let do budoucnosti, kdy pod značkou oblíbenou především na dálném východě vychází první next-gen (nebo spíš už current-gen) titul, který zvysoka kašle na jakékoliv přemýšlení nad taktikou nebo strategií, on vlastně kašle na veškeré přemýšlení jako takové a vrhá hráče v obrovském bezduchém robotovi do bezduché third-person akce s podtitulem Evolved.
-
ScreenshotyScreenshoty
Poprvé v konzervě
Já osobně jsem až doposud ke značce Front Mission neměl žádný vztah, a tak budu psát z pohledu hráče, kterému je změna žánru docela putna. Vývojáři z Double Helix Games přede mne postavili third-person akci a také k ní tak budu přistupovat. Ale než přejdeme k samotné kritice herních mechanizmů, pojďme si říct něco o příběhu. Ten byl zasazen do 22. století, kdy se lidstvo naprosto neprakticky rozdělilo do mnoha, mnoha, mnoha a mnoha frakcí, které mají nejrůznější nezapamatovatelné zkratky, a tak vůbec neulehčují orientaci v herním světě. V tom mezi sebou válčí o orbit, ovšem ne ve vesmíru, ale na zemi, kde jsou rozmístěny orbitální výtahy. Na začátku hry je jeden takový výtah v New Yorku zničen.
Mladý inženýr Dylan Ramsey pracující na novém Wanzerovi vše sleduje, načež si uvědomí, že v jedné z právě ničených budov je i jeho otec - významný vědec a vynálezce čas zpomalujícího systému E.D.G.E.. Ramsey tedy ve Wanzerovi vybaveném revolučním systémem uniká z laboratoří a vydává se zachránit svého otce. Potká několik vojáků, slovo dá slovo a hle, z našeho vědce je najednou voják, který stále prahne po nalezení tatíka, přičemž do všeho se ještě zapletou další divné frakce s ještě divnějšími zkratkami a neuvěřitelně trapnými hláškami. Jak vidíte, scénář opravdu Jetixovských rozměrů - se všemi plusy (mohou to hrát vaše děti, ale bavit se stejně nebudou, protože neumí anglicky) i minusy (naprosto debilní dialogy, patetické hlášky, klišovité charaktery) - není nejsilnější stránkou hry, ale tou vlastně není ani hratelnost.
Prášky na spaní
Ta ne že by pokulhávala, spíš se sápe po zemi jako kamarád, který na oslavě narozenin přebral a jak se slušně říká „dělá biologa“ (má ústa zabořená v trávě a nesmyslně žvatlá). Ne ani tak z důvodů technických, všechno totiž víceméně funguje a i přes grafiku, která je ehm… dobrá (pro vysvětlení: Rambo I je výborný, Rambo III je… dobrý) se hra dá bez větších nervových zhroucení dohrát. Ovšem ta nuda! Ta strašlivá, hrozná, zdrcující nuda zapříčiněná malou škálou nepřátel, absencí motivace (ne, páni vývojáři - pocit, že si budu moci svého obrovského mužného robota obarvit na růžovo - mě opravdu ze židle nezvedá), NUDNÝMI boss fighty (vážně, kdy naposledy jsme museli přes 15 minut neustálým bezhlavým střílením zkracovat červenou čárku nad bossovou hlavou?!) a opakujícími se úkoly, vás neustále nutí hru vypínat a už se k ní víckrát nevracet.
Ale abych nebyl tak krutý, musím říct, že kdybych ztroskotal na opuštěném ostrově a musel si vybrat mezi hraním Front Mission Evolved a posloucháním Jacka Shepharda, vybral bych si Evolved. Místy totiž lze detekovat něco jako zábavu. Například když jde na Ramseyho opravdu mnoho nepřátel a on je ve svém Wanzerovi musí kanóny na ramenech v rychlosti zaměřovat, pomocí rychlobruslí (ano, tihle roboti bruslí!) uhýbat střelám nepřátel, E.D.G.E systémem zpomalovat čas a brokovnicí nebo boxerem odhánět ty, co se dostali moc blízko; pak můžete opravdu nabýt zdání, že se bavíte. Ale zdání klame, v čemž vás utvrdí mise, kdy mladý inženýr/voják Ramsey ze své plechovky vyleze a vydá se do akce po vlastních. V tom momentě padá zábavnost rychleji než Milan Baroš, čehož si nejspíš všiml i nějaký producent ze Square Enix - pěších misí je tak minimum.
Vedle všeho zmíněného hra nabízí klasické konzolové sbíraní maličkostí, úpravu Wanzerů, která však nějak neovlivňuje další postup hrou (jde prakticky pouze o výběr mezi lehkou a těžkou výzbrojí) a multiplayer. Ten by mohl být přece jen zábavnější, jelikož AI oponentů v singleplayeru překoná i můj pes, který denně tři hodiny štěká na záchodovou mísu (mimochodem: jestli jste někdo veterinář, opravdu by mě zajímalo, proč to dělá).
Front Mission Evolved je netradiční spin-off tradiční série, který není strašný, ale není ani dobrý. Prostě takový Rambo III žánru stříleček s obrovskými mechy (ano, opravdu existují i další: Armored Core, MechWarrior). Jestli jste ovšem zrovna ve věku, kdy hltáte levné anime seriály na stanicích, jako býval Jetix, budete se bavit a vaše socializace nebude negativně ovlivněna, jelikož ve hře není ani kapka krve.
Verdikt
„Průměrná third-person akce, která za koupi nestojí. Lidé na tripu a hráči v předpubertálním věku se možná budou bavit, avšak ostatní spíš pojdou nudou. “
Hodnocení redakce
5
Kam dál?
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
ElDoRado1239 napsal 24. 10. 2010 v 05.04
Tak tohle se mi už dlouho nestalo. Hru jsem právě dohrál a neskutečně si ji užil - naprosto mě vtáhla a pocit najetí k nepříteli, seknutí zbraní na blízko a následná rána z milosti přímo do kokpitu... k nezaplacení. A potom se kouknu na recenze a oni to všichni posílají do pekel. :D
Jinak, mechové "bruslí", to není vůbec nic nového - v mecha anime je to zcela běžná věc a je to velice cool, moci si to sám vyzkoušet.
Pěší mise jsou takové polovičaté, to uznávám, ale jinak to byl nářez a nenudil jsem se ani chvíli - bossové byli parádní. Já fakt nevím, jak je tohle možné...? :)
silverback napsal 18. 10. 2010 v 19.18
Už by měli vydat nějaké next-gen Mechwarriory - to bejvala alespoň hardcore simulace obřího mecha. A taky jste tu váhu pod sebou vždcky pěkně pociťovali. Tady sice při běžné chůzy jakýsi takový pocit máte, ale stejně většinu času bruslíte a otočit se je otázka vteřiny.
Dhatz napsal 16. 10. 2010 v 19.58
RedSun: já jsem sice taky hrál staré hry, ale nikdy jsem se nesetkal se střílečkou u které bych vydržel tisíce hodin, asi jak jsem byl děcko nebyl už tak malý výběr. A staré hry mi nevadily jenom proto že byly schopné v možnostech tehdejších kompů inovovat, třeba jako létající koberec v Aladinovi nebo zbraň střílející obrovské kusy energie s masivním recoilem v prvním 2D Duke Nukem.
RedSun napsal 16. 10. 2010 v 16.01
No nevim, já měl N64 a to byla podle mě nejlepší konzole co kdy vyšla, hlavně GoldenEye, u toho jsem strávil tisíce hodin :)
Leon1464 napsal 16. 10. 2010 v 12.44
Samozřejmě, Wii je svým způsobem geniální konzole zaměřená především na děti a casual hráče. Je relativně levná a tak má doma spousta hráču Wii+další konzoli. To co mě jako hráče od Wii odrazuje je nedostatek kvalitních "dospělých" titulů. Nintendo se vydalo cestou infantilních hříček a preferováním kvantity před kvalitou a skvěle mu to vychází. Před tím nezbývá než smeknout. My co pamatujeme ještě éru osmibitů můžeme zamáčknout slzu nad pochybnou kvalitou nových her s hrdiny našeho dětství ;)
Editováno: 16. 10. 2010 v 12.45
RedSun napsal 16. 10. 2010 v 11.39
Patrně si ale neuvědomujete že Nintendo ty hry prodává a prodává je velmi dobře. Vždyť v Japonsku je to tuším nejlépe prodávaná konzole.
WestoverII (seznam.cz) napsal 15. 10. 2010 v 17.55
At Leon1464: Konečně tu někdo zmínil marketingovou strategii Nintenda posledních deseti let - donekonečna Super Mario Bros., "nové" pokračování Legend of Zelda (od dob Ocarina of Time ani jediné nedokázalo významněji vejít do dějin), a především zneužívání všech ikonických figur velkého N (Mario, Luigi, Donkey Kong...) v neskutečně repetitivních multiplayerových hříčkách a sem tam motokárové hře. Je zajímavé, že podobné postupy byly u Sony svého času podrobovány zdrcující kritice ze strany hráčů i novinářů (vzpomeňme na Crash Bash nebo Crash Team Racing na PSone nebo Crash Tag Team Racing na PS2), kdežto Nintendu toto dojení značek Mario a Zelda nejen že prochází, ale setkává se dokonce s nadšenou recepcí odborné i laické veřejnosti. Jak si to vysvětlit?
Leon1464 napsal 15. 10. 2010 v 13.15
Začínám mít takový nepříjemný pocit že se Double Helix začínají specializovat na prznění japonských klasik. Začalo to Silent Hillem, pokračuje Front Mission a jsem docela zvědavý kde a zda to vůbec skončí. Je vidět že velkým japonským firmám už nezáleží na budoucnosti svých značek. Však ono stačí jednou za čas podojit kravičku jménem Final Fantasy, Metal gear Solid nebo Castlevania. Za vzor si asi berou Nintendo, které už několik let zdárně opakovaně vypouští klony Maria a Zeldy a všichni jsou spokojení.
Ilidian2 napsal 24. 1. 2011 v 22.13
Super hra. Užil jsem si ji a dal bych jí tak 7/10