Reklama

Že se v Asii prodává DS jak na běžícím pásu je známá věc, stejně tak i fakt, že počet her pro něj vycházejících v Evropě se rovná zlomku Asijského trhu. Je to velká škoda, neboť v důsledku přicházíme o hromady kvalitních titulů. Občas se ovšem na starý kontinent usměje štěstí a dočkáme se lokalizované verze. Freshly-Picked Tingle's Rosy Rupeeland je přesně takový případ. Vyšel před rokem na japonských ostrovech a přiznejme si, že o něm slyšel málokdo. Navíc jde o další příklad neuvěřitelné schopnosti Nintenda recyklovat již použité charaktery. Postavička skřítka Tingla se objevila v The Legend of Zelda: Majora's Mask na N64 v roce 2000. Po šesti letech přichází se svým vlastním dobrodružstvím, v němž nechybí humor, nebezpečí a hlavně: PENÍZE!

Touha po lepším

Celé putování odstartuje strýček Rupee, jehož poselství je jasné a zřetelné. Rybníček v blízkém sousedství Tinglova domu je branou do Rupeelandu, vysněné země s neomezenými možnostmi světských radovánek a neřestí. Otevřít bránu také není nijak složité, stačí jen naházet do průzračné vody rybníčku dostatek peněz, a když říkám dostatek, myslím tím nekřesťansky velký balík. Vidina možnosti podívat se do ráje je lákavá natolik, že odstartuje vytrvalý hon za penězi. Ten zavede hlavního hrdinu do rozmanitých částí kraje, do zatuchlých dungeonů, umožní mu poznat nové lidi a jen ho utvrdí v přesvědčení, že peníze jsou naprosto všechno. Když už si nějaké vydělá (výstižnější by byl výraz najde), plnými hrstmi je nahází do rybníka, který začne v důsledku toho stoupat k nebesům i s kouskem břehu a začne vytvářet sloup. Každé zvednutí sloupu znamená postup do další úrovně, neboť z jeho vršku lze doplachtit do jiného kouta země, kde se povaluje další spousta peněz, jen je zvednout.

Vrtání kolenou, rukou a všeho možného

Peníze, peníze, peníze. Stále se zde píše o penězích a nastavený kurz se jen tak nezmění a to z prostého důvodu. Tinglův domovský svět je jednoduše o penězích a jakákoli herní činnost vyžaduje platební schopnost. Chcete-li vstoupit do města, nezbývá než vysolit strážnému pár chechtáků. Po prvních krocích ulicí přístavu zjistíte, že obyvatelé se vám vyhýbají, zavírají své krámky, schovávají se pod pult a voda v kašně přestává téci, jakmile projdete kolem. Jediný, kdo komunikuje bez finanční motivace, je plačící dívenka, která má ovšem zase svoje důvody. V těchto momentech (a že jich hra obsahuje spousty) se na první pohled kouzelný fantasy svět zdá být více než reálným obrazem každodenní skutečnosti a o to intenzivněji vtahuje hráče do děje.

„Smlouvání“, či spíše tipování ideálních částek, nakolik si dotyčná osoba váží informace, o jejíž získání se snažíte, nebo činnosti, kterou byste od ní potřebovali provést, je nejčastější činností celého putování. Bohužel jde spíše o prvek, s nímž si užijete nejvíce frustrujících momentů, nepříjemně kazících dobrý pocit z hraní. Těžko totiž odhadovat, kolik vlastně dotyčnému přijde optimální, a pokud nabídka neodpovídá, peníze propadnou. Tímto se dostanete do začarovaného kruhu po jehož opuštění zejí kapsy prázdnotou a přichází na řadu nutnost nahrát si poslední uloženou pozici. Navíc hru nelze ukládat, kdykoli se hráči zlíbí, ale pouze v domě Tingla, což má do pohodlnosti daleko. Tento moment se může stát pro spoustu lidí nepřekonatelným problémem a není se čemu divit. Naštěstí se nejedná o jedinou náplň herního času a lze ho i taktně obejít a naplno si vychutnat to ostatní.

Kreslení, vaření...všechno umíme (když platíte)

Pokud bych měl škatulkovat, zařadil bych Rosy Rupeeland někam mezi adventuru a RPG, ale berte to s rezervou. Do sytosti si užijete explorativního pobíhání po různorodém, živoucím a nádherně vypadajícím světě. K objevování nových zákoutí navíc motivuje kreslení map, nejedná se tedy o nutné zlo uměle prodlužující herní dobu, ale honorovanou prácičku. V praxi to funguje tak, že v momentě, kdy se zadaří sehnat mapu, může do ní hráč zakreslit důležitá místa, na něž původní autor zapomněl. Samozřejmě nelze zakreslit vše, co přijde důležité vám, ale jen předdefinované objekty. Za tuto kompletaci kartografických podkladů získáte v obchodě s mapami další důležitou finanční injekci.

Stopy však Tingl nezanechá pouze na zemském povrchu, ale dokonce i v místních nehostinných podzemních dungeonech, v nichž se samozřejmě také skrývá spousta cenných drahokamů. Zde bude nutné vyhnout se rozličným pastem a vyřešit pár logických hádanek pro úspěšný postup zatuchlými chodbami. Na konci posléze čeká tuhý boj s bossem, jehož zneškodnění otevírá přístup k pokladu.

Blyštivé drahokamy ale nejsou jedinou komoditou, kterou lze v průběhu střádat. Z nepřátel dost často vypadne i kost, kus masa, chaluhy a podobně. Tyto dropy sice nenabízejí tak rychlý výdělek, ovšem označit je za bezcenné by bylo čiré bláznovství. Budou totiž potřeba při kulinářských eskapádách v domově hlavního hrdiny, kde v kuchyňce lze se správnými ingrediencemi a znalostmi vytvořit zajímavé věci, a to hned dvěma způsoby. Buď vařit dle vlastní fantazie, nazdařbůh naházet ingredience do kotlíku a čekat, co vznikne, nebo následovat předpis, jenž jste našli či koupili. První varianta je samozřejmě riskantnější, neboť při případném neúspěchu přijdete o suroviny. Výsledek už jen stačí slít do prázdných flakónků (a ty nejsou rozhodně přebytkovým zbožím) a prodat. Jen zlomek lektvarů má nějaký konkrétní efekt, většina jich jde typicky na prodej.

„Bojovat?! Tss, na to mám lidi!“

Nejenže je náš hlavní hrdina lakomějším příbuzným strýčka Skrblíka, ale on je ještě prachsprostý zbabělec, posílající za sebe na zteč cizí, jen aby si uchránil svojí zadnici. A to dokonce tak moc, že je za to ochoten zaplatit ne zrovna malé částky. Bodyguardi, tedy obyčejní žoldáci, odhodlaní za dostatečnou sumu na svém kontraktu udělat cokoli a poslouchat i hňupa Tinglova ražení. Takže také pěkná sebranka. Bez této námezdní síly by se však moc daleko nedostal, neboť většina potvor žijících v okolí patří do vyšší váhové kategorie.

Bojový systém je jednoduchý a odpovídající hernímu světu. V momentě kdy přijde hráč (nebo bodyguard) k nepříteli do bezprostřední blízkosti, započne souboj v mračnu prachu, jehož průběh lze jen minimálně ovlivnit. Pokud se souboje účastní sám „velký hrdina“, místo zranění se mu odečítají peníze (po dosáhnutí nuly na kontě následuje smrt, pozor), bodyguardovi klasicky ubývá ukazatel zdraví, po jehož vyčerpání vyprší uzavřený kontrakt a je potřeba vytáhnout šekovou knížku. Tělesní strážci jsou rozděleni do třech skupin podle velikosti, schopností a „pořizovací“ cenou.

Když jsem poprvé držel krabičku s hrou v ruce a prohlížel infantilně kouzelný obal, ani v nejmenším jsem neočekával titul podobného kalibru. Technické zpracování je parádní. Kreslená, do detailu propracovaná grafika je jednoduše nádherná a hudební doprovod mě dokonce donutil připojit si poprvé k DS sluchátka ve veřejné dopravě. Příběh je parádní! Perfektně kombinuje prvky skutečného světa zkaženého penězi s ironickým humorem na pozadí fantasy pohádky. Jednoduše řečeno, takhle hra je prostě parádní.