Fracture

Budoucnost, jak se zdá, nebude nikterak růžová. Nyní máme finanční krizi, podle některých pesimistických předpovědí by měla následovat krize ropná (Frontlines: Fuel of War), na Zemi by měl dopadnout asteroid s emzáckou lodí uvnitř (Crysis), a celkově by se mělo změnit klima k horšímu, což povede ke kolosálním změnám vzhledu naší modré planety (Fracture). Jedním z projevů proměn kontinentů by, alespoň podle Lucas Arts, mělo být roztržení oblasti Spojených států a vytvoření dvou částí, západní a východní. A zatímco na západě se vytvoří uskupení zvané The Pacifians, které se rozhodne se změnami klimatu vypořádat experimenty s DNA svých obyvatel, na východě vzniklá Atlantická Aliance hrátky s DNA odsuzuje a raději volí cestu kybernetiky.

Následuje vleklý spor o vhodnosti genetického inženýrství, který vyústí ve vykopání válečné sekery a celosvětovou hrozbu, jíž představují zástupci strany Pacifistů. To se nelíbí Atlantské Alianci, která vyšle komando svých nejlepších mužů, aby zajali západního generála a znemožnili mu tak další zlotřilé plány na ovládnutí světa… Příběh jak z béčkového hollywoodského filmu, že? Inu, Lucas Arts rozhodně nelze upřít snahu o originalitu, nicméně ani zápletka, ani prezentace dějové linie ve Fracture nevybočuje z průměru. Celý děj se totiž točí kolem stíhání uprchnuvšího generála, jemuž se vždy podaří nějak zázračně utéct. Pravda, také způsob, jak vytvořit zhruba osmihodinovou zápletku…

Příběh tedy rozhodně není to, čím by Fracture oslnilo více fanoušků, jak se tváří hratelnost? Na první pohled by se dalo říct, že jde o čistokrevnou third preson akci s žádnými zásadními novinkami, to se ale změní ve chvíli, kdy se naučíte používat zbraně na deformace okolní krajiny. Díky nim si můžete v nezastavěných místech udělat kopečky či zákopy, jež poskytnou dobrý úkryt před nepřátelskou palbou, řešit logické úkoly nebo jen znepříjemnit protivníkům život tím, že jim pod nohami necháte vyrůst kopec. K těmto účelům byla nachystána poměrně široká paleta prostředků, vedle pušky Entrencher umožňující terén snižovat a zvyšovat, zde máme i deformační granáty. Jeden vytvoří jámu, druhý kopec, ze třetího vyroste obrovský stalagmit, nejefektnější je ovšem čtvrtý, z nějž vyletí malé tornádo a zničí prakticky vše v okolí deseti metrů. Skvělé, báječné, úžasné, alespoň tak se Fracture zprvu tváří.

Využití deformačních zbraní je bohužel značně limitováno, do hloubky se dostanete zhruba pouze dva metry, do výšky cca metry čtyři, pak narazíte na neprodyšné dno či neviditelnou vzdušnou bariéru. Jistě, při absenci podobných omezení by se celá deformace prostředí mohla vymknout z rukou a způsobit tak více škody než užitku, ale rozhodně to šlo udělat méně násilně. Navíc, rádoby logické úlohy, při nichž je nutné využít deformačních zbraní, se omezují na vyvýšení krajiny pro dosažení nedostupných míst, snížení pro umožnění průchodu zasypaným kanálem a případně vyzdvižení poklopu blokujícího vstup do další části úrovně. Obrovský potenciál, jenž se v konceptu deformace krajiny skrývá, tak vyzněl do značné míry do ztracena a největší přínos tak bude mít více pro multiplayerová klání než pro singleplayerovou kampaň. Zvlášť když jinak ne úplně zlá umělá inteligence protivníků na změny krajiny téměř nereagují a je jim celkem fuk, že před nimi vyrostl kopec…

Odmyslíme-li si terénodeformační hrátky, na něž během soubojů většinou stejně není čas, jeví se Fracture jako čistokrevná střílečka, kdy je třeba zabít vše, co se kde pohne. Nepřátelé jsou složeni veskrze z genetických mutantů, tu zelených, tu červených, avšak co do tvaru připomínajících člověka. A že jich je! I na nejlehčí úroveň se mohou některé prostory jevit naprosto nehratelné, v těchto fázích se ale prakticky vždy naskytne možnost odstřelit hromadu výbušných sudů či kontejner plný po nárazu explodujících koulí. Absolutní linearita je ve Fracture na denním pořádku, což by nemuselo být špatně, nebýt poměrně značného počtu špatně nedesignovaných úrovní. Počet zákysových míst, kdy není přesně jasné, kudy pokračovat či jak sakra otevřít tu energetickou bránu, je nepříjemně velký a může tak změnit jinak zábavné hraní ve frustraci.

Z hlediska technického zpracování nejvíce zaujal soundtrack, jehož hlavní motiv není nepodobný tomu z kultovní série Star Wars. Ostatní ozvučení se také řadí mezi solidní nadprůměr, snad jen zvuky umírajících nepřátel připomínají více padnuvší podsvinčata než zmutovaného člověka, ale to už je detail. Grafické ztvárnění futuristické krajiny není zlé, ale rozhodně nikterak nevybočuje z lehkého nadprůměru. Krásně efektně působí všemožné výbuchy a demolice krajiny, na druhou stranu z kvality občasných dějových videí vstávají hrůzou vlasy na hlavě.

Ač by se Fracture mohlo tvářit, že přináší obrovské, ba grandiózní inovace do žánru third person akcí, jde o pouhý klam skrývající čistokrevnou third person akci. Deformace krajiny potěší zejména hráče multiplayeru a pakliže nejste opravdovým fanouškem žánru, doporučil bych vybírat spíše něco jiného ze široké předvánoční herní nabídky.