Forza Motorsport 4 Recenze Forza Motorsport 4

Forza Motorsport 4

Maggot

Maggot

5. 10. 2011 22:00 10
Reklama

Je to jen několik dní, co jsme do mechaniky vložili zatím poslední štaci závodní série Forza Motorsport a nechali se zlákat harmonickým voláním motorů a převodovek. Několik dní, během nichž jsme si ze života utrhnuli pouze několik málo chvilkových přestávek na výdobytky doby, jako je spánek, vylučování a přijímání tekutin, aniž bychom přetrhli řetěz výher. Zvládli jsme to, dojeli jsme do cíle, abychom vynesli finální verdikt nad něčím, co v žánru automobilových her představuje jeho významnou součást. Nad něčím, co může sestřelit pověstné Gran Turismo z nebes a nasadit si korunu nejlepší konzolové jízdní simulace. Tahle jízda je zatraceně šťavnatá.

Letmý start s čistým štítem

Blahoslavený příchod nové Forzy je komunitou považován za téměř apokalyptickou záležitost hodnou lidských obětí, ale je až zarážející, jak skromně se hra prezentuje navzdory bohatému obsahu, který leží pod její naleštěnou kapotou. Nový ročník se nese v duchu změn, hra se totiž posunula vpřed v absolutně všech ohledech, a zatímco jsou její kroky mnohdy méně, či více patrné, výsledek působí neuvěřitelně svěže, vzdušně a zároveň komplexně, přičemž obsahuje oba důležité póly hratelnosti, včetně jejich mezních hodnot. Díky variabilitě hry padne její charakter do rukou jak začínajícím a příležitostným hráčům závodních her, tak i do rukou protřelých harcovníků napojených na palivová čerpadla. Čeká nás dlouhá cesta, kde jen začít…

Vezměme to přímo od morku kosti, tedy od jízdního modelu, který je naprostou esencí a perfektně demonstrovatelným prvkem, chceme-li poukázat na zdokonalenou filozofii vývoje jízdních simulací. Dan Greenwalt, ředitel vývoje a matka představená studia Turn 10, od počátku velice blízce spolupracuje s automobilovým průmyslem, což mu, stejně jako Kazunorimu Yamuchimu z branže, dodalo určitou svatozář a moc. Díky obsáhlým poznatkům z vývoje pneumatik se společnost Pirelli postarala o zprostředkování dat, která byla použita k vývoji hry, což má za následek přepracovanou charakteristiku pneumatik. Největší změny v oblasti jízdního modelu se ovšem týkají samotných podvozků virtuálních aut.

Dynamika a hloubka jízdy záleží na mnoha rozličných faktorech, které jsou dále ovlivňovány externími efekty. Výsledek? Mnohem živočišnější chování aut, což nutně neznamená roztěkané dávkování plynu a klouzání se po trávníku vedle trati. Pakliže jste hráli předchozí díl, a vězte, že se několikerému porovnání nevyhneme, rozdíl poznáte prakticky okamžitě, jelikož máte konečně pocit, že neřídíte naolejované kostky másla, nýbrž mechanické, zdivočelé a mnohdy i předimenzované bestie. Změny v profilu tlumení vám udeří do hemisféry prakticky okamžitě, jelikož si lze nejen smyslově ověřit jejich fungování, všimnete si jich totiž i čistě vizuálně. Chování vozu se mění s každou přejetou nerovností, stoupání apexů, za jejichž horizont není vidět, může zabíjet, a pokud nepocítíte nedotáčivost při nerovnoměrném rozložení hmotnosti při nájezdu na vyvýšený povrch, určitě si všimnete zuřivého naklánění při brutálním a náhlém brždění.

Hráč by zkrátka měl cítit sílu auta, jeho rozložení hmotnosti včetně pozitiv a negativ pramenících z jednotlivých archetypů. A to se vývojářům povedlo na jedničku. Pravda, první vozy, s nimiž odstartujete kariéru profesionálního závodníka, nejsou úplně dokonalým obrazem zuřivých aut, požírajících malé děti, bavíme se tu totiž o tampónech na kolečkách typu Ford Ka nebo Chevrolet Aveo, o to jasněji si ovšem uvědomíte, že řízení sebepomalejších aut může být v takovémto podání skutečně zábavné. Nemusíte ovšem zoufat, kletbu jménem miniaturizace prolomíte velice brzy. I přes to všechno bychom si ale možná dokázali představit poněkud radikálnější pokrok, a ačkoliv za to pravděpodobně může spíš grafický design hry jako takový, přechod mezi třetím a čtvrtým dílem nemusí být na první pohled tolik zřejmý. Což je ovšem jeden z vůbec prvních dojmů po spuštění hry, čím více se aklimatizujete, tím rychleji vás tento pocit opouští.

Konstrukce legendy

Režim kariéry totiž tvoří nosnou páteř hry, konstrukci, na níž je oblepeno veškeré svalstvo v podobě počátečního se rozkoukávání, nakupování aut, vylepšování a posléze i socializace a družení se do smeček v multiplayeru. Z těchto důvodů musel být celý systém navržen tak dobře, aby byl robustní, ale nepostrádal flexibilitu, aby motivoval, ale nevyhasl příliš rychle. Čeká na vás maraton závodů v podobě několika desítek všeobecných, podle tříd rozdělených a tematicky zaměřených šampionátů, větvících se dál na jednotlivé druhy závodů, za něž získáváte nejen peníze, ale také zkušenosti, které absorbuje váš jízdní profil a vztahy s jednotlivými automobilkami.

Vše má své místo, na výběr ovšem máte hned z několika způsobů, jak se vypořádáte s náporem valících se klání a odměn. Hlavní linka s názvem World Tour vás kariérou protahuje formou jednotlivých let, během nichž stoupáte v žebříčku a otevíráte si tak nové podniky, vše je navíc znázorněno mapou světa, kde najdete jednotlivé tratě, na nichž jsou poháry pořádány. Faktem je, že jde spíše o zpříjemnění hráčova oka a ucha, než o reálně využitelný prvek, jelikož máte nad vaším působením kontrolu, pouze když si vybíráte jeden z maximálně tří nabízených turnajů, jichž se chcete zúčastnit. Druhou podobou je klasické kalendářní rozložení, kde si hráč manuálně vybírá mezi nabídkami. Ve své podstatě je to jedno a to samé, buďto s přílohou, nebo bez ní, vyberte si.

I přes masivní počet rozličných závodů – projedete se například ve sportovních off-roadech, budete se tlačit na startu s přeplňovanými dvanáctiválci, nebo okusíte vztek koní z Maranella – se vám kariéra jako taková jen tak nezají a to zejména ze tří důvodů. Za prvé, jako hráč máte k dispozici celkem 150 úrovní, kdy si za každé povýšení můžete, respektive musíte vybrat jedno z nabízených aut a posléze i finančních bonusů, za druhé je každý závod doprovázen určitými bonusy ve formě dodatečných peněz a zkušeností, a konečně tu máme pověstný faktor upevňování vztahů s výrobci aut. Pakliže například s auty od Fordu najezdíte patřičný počet kilometrů a spolykáte dostatečně velký počet zkušeností, získáte slevy na díly a dodatečné finanční injekce.

Věřte nám nebo ne, pokud vás tolik nepřitahuje samotné rajtování po těch nejslavnějších asfaltkách světa, systém odměn vás udrží na nohou patřičně dlouhou dobu, jelikož je cesta na špičku zatraceně dlouhá, přesto nesmírně odměňující a adiktivní. Peníze, zkušenosti a to nejlepší, co automobilový průmysl za posledních 50 let vyvrhnul, ovšem není všechno, co v průběhu svého působení ve hře získáte. Součástí vašeho snažení jsou i meta-odměny v podobě odznáčků a titulů, jež si hráč připíná ke své profilové kartě, s níž se posléze identifikuje v rozsáhlé spleti multiplayerových režimů a možností tak, aby se dokonale odlišil a dal najevo svůj vkus. Forza Motorsport 4 se může pyšnit prototypem dlouhotrvajícího režimu pro jednoho hráče, přičemž hra jako celek připomíná například nedávno vydaný Gears of War 3, kdy za svůj peníze získáte nepoměrně mnoho herního obsahu. A to jen v tom pozitivním smyslu slova.

4x4 => 16.4

Není ovšem náhoda, že si hráči závodní hry z valné většiny vybírají kvůli konkrétním touhám, například kvůli oblíbenému autu, počtu a zajímavosti tratí, nebo limitům hry jako takové. Chcete auta? Máte je mít! V útrobách hry najdete od základu zhruba pětistovku licencovaných strojů, roztříděných do odpovídajících výkonových kategorií tak, aby bylo možné snadněji vybírat a porovnávat nabízené exponáty. Jak bylo řečeno, začínáte se stroji, které uřídí i vaše chorá tchýně, postupně se propracováváte přes sportovní kupátka, klasické muscle káry, nekompromisně razící teorii, že „objem ničím nenahradíš“, třeba až po exotické supersporty a závodní prototypy kategorie LMP1, tedy ty, které jste mohli v minulosti vidět doslova poletovat kolem tratí v rámci 24 hodinovky v LeMans. Krásné na tom je to, že se v žádné z kategorií nezdržíte déle, než byste sami chtěli, přičemž se můžete kdykoliv vrátit a dokončit zbylé jednohubky. Hra vám dává na výběr a vybírá závody podle toho, co máte za auta v garáži a na co máte zrovna chuť. Chcete celou hru odehrát s úplně první kategorií vozů? Fajn, jak je libo, počet rozdílných závodů vám na to stačí, hra vás rozhodně nikam netlačí. Vaše touhy, váš výběr, váš svět!

A je to právě vozový park, který v sobě třímá velké množství atraktivity pro hráče z celého světa, zajímající se o jakýkoliv druh vozidel, jelikož rozsáhlá přítomnost japonských vysokootáčkových motorů, bublajících amerických kočárů, které ještě donedávna uměly jezdit pouze rovně, super vzácných evropských super sportů a závodních speciálů nenechá nikoho chladným. Možná to tušíte, narážíme na páté Gran Turismo, přímého konkurenta série Forza Motorsport, který v porovnání s FM4 v ohledu nabídky aut působí příliš těžkopádně, místy nepříliš stravitelně a stereotypně. Hráč si v novém díle zkrátka najde ten „svůj vůz“, jehož používáním je navíc kontinuálně zasypáván odměnami všeho druhu. Ani repertoár tratí není marný, jelikož po boku solidního počtu reálných okruhů stojí i ty fiktivní, které, co ztrácejí na historickém věhlasu, to dotahují svou zajímavostí a designem. Turn 10 od počátku propagují například trať Bernesse Alps inspirovanou slavnými průsmyky mezi Itálií a Švýcarskem, která se řadí mezi ty nejpovedenější a nejzábavnější kusy, kde se střídá prudké klesání a stoupání, kde se hráč příjemně kochá výhledem, úkorem na nárazníky a kde zvuky motorů ječí do světa, že v tunelu je to prostě nejlepší!

S větry o závod

Fajn, máme tu propracovaný a zábavný jízdní model, máme tu auta, tratě, máme tu kariéru… přesně tak, jdeme se projet. Jízda, ať už v doprovodu jedenácti dalších závodníků, nebo osamocené bloumání po tratích, je skutečně poutavá a přes obvyklou sterilitu simulací i dostatečně přitažlivá pro ty, kteří s nikým a s ničím nezachází v rukavičkách. Pocit rychlosti je zkrátka mnohem sugestivnější jak v případě třetí Forzy, jelikož v rychlostech přesahující 200 kilometrů v hodině nabýváte podobného smyslu, kdy by se v normálním případě dostavil panický strach – říkejme tomu respekt z možných následků a hazardní povahy mnohých aut, jejichž vlastnosti se samozřejmě znatelně liší. Dále je potřeba zmínit i lehce se třesoucí obraz, světelné efekty a samozřejmě ostatní závodníky. Protahování se chumlem stejně rychlých nebo rychlejších oponentů je tedy značně zábavné a v mnoha případech i napínavé. To nejdůležitější, co hře dodává enormní šmrnc, šťávu a energii, je ovšem něco úplně jiného, zdánlivě banálního a samozřejmého.

Znáte ten pocit, kdy se vám naježí chlupy po celém těle, když kolem vás projede auto s nádherným zvukem? Ten moment, kdy vám po zádech projede kosa a cosi podivného zašimrá v oblasti podbřišku? Přesně tak, zvuky aut jsou nově nahrané, dokonale kulervoucí, epické, extrémně povedené a energetické zároveň. Nebavíme se tu jen o zvucích motorů, které se řadí do ligy her jako Shift, ovšem bez větší fantastičnosti odrážejí reálné zvuky, ale o celkovém ozvučení hry. Pokud se považujete za znalce aut, můžete si zahrát hru na hádání jednotlivých strojů podle zvuku motoru, líbezných tónů převodovky, vydávající zoufalé zvuky při bestiálním podřazování, nebo jen podle gradace otáček. Říkejte si, co chcete, ale zvuk má na požitek ze hry extrémní dopad a Forza se konečně oprostila od pověstných zvuků, připomínajících fén a kopání do barelu s vodou. Okolní audio je stejně tak povedené, když kolem vás prosviští jiný závodník, slyšíte to. Když někoho přestane bavit život a narve to čelem do bariéry, slyšíte to… rozdíl mezi starou a novou Forzou není jen v mnohem působivějším spektru zvuků a jim přisuzovaných momentů, ale s kvalitní repro soustavou je můžete cítit. To je to slůvko, cítit!

Máte-li koule z karbonu, chcete vytočit sousedy, odehnat otravnou sestru, oddělat staré repráky nebo rovnou svou sluchovou soustavu, hluboko v nastavení hry se nachází i položka na zvýraznění konkrétních zvuků auta. Z taktických, či čistě pragmatických a pozérských důvod si lze například zvýraznit zvuk pneumatik, nebo lépe, přímo zvuk motoru. Hra vám posléze opravdu vytáhne hlasitost preferované linky a je čistě na vás, jestli dáte přednost hudbě, okolním efektům nebo vlastní mašině. Realita je taková, že když na trať vytáhnete například Mustanga ze sedmdesátých let, bublání motoru a jeho řev připomíná zvuky umírajícího slona, který se snaží z posledních sil vytroubit předsmrtnou fanfáru. Opět, toto je jedna z těch nejpatrnějších a nejvítanějších novinek, která je navíc perfektně podkreslena praskáním výfuku a šlehajícími plameny.

Turingovo následovníci

Není to ovšem jediná možnost jak si hru přizpůsobit obrazu svému. Dnes je trend směřovat hratelnost k těm herním vrstvám, které jsou nejpočetnější, mezi něž se cech hardcore pařanů logicky neřadí. Máte možnost buďto podlehnout moderním trendům, nebo se po vzoru Turn 10, a spousty dalších, vydat směrem uživatelské přívětivosti ve formě rozsáhlé variability nastavení jak samotných aut, tak podmínek, v nichž závodíte. Chování vozu lze ovlivnit celou řadou pomocníků, jako je aktivní ABS, kontrola trakce, zobrazování správné stopy, ničení vozu, způsob řazení a to nejdůležitější, chování umělé inteligence a výběr mezi arkádovým, či simulačním řízením. Je skutečně jen na vás, jak si svůj pohár namixujete, hra je otevřená všem a právem také nejvíce peněz naděluje těm pilotům, kteří se na trať nebojí vydat bez jakýchkoliv elektronických posilovačů. Rozdíly mezi simulací a klasikou jsou posléze natolik zřetelné, že skutečně rozhodují o tom, jak a kdo bude svou hru hrát.

Nejožehavějším tématem u jakékoliv závodní hry, během jehož konzultace se pod stůl schovávají všichni technici a programátoři strachy, je právě umělá inteligence. Umělá inteligence, která je v případě čtvrté Forzy překvapivě dobrá, přesto s několika malými děrami v kódu. Předně posíláme malý pohlavek za občasné vytlačení ze stopy, kdy AI zkrátka nepřijímá vaše snahy o předjetí a bez kompromisů vás vystrčí mimo, pakliže jí stojíte v cestě. Což se ovšem stává mnohem méně, než byste čekali, mnohem frekventovanější jsou ťukance, dravé předjíždění a přetahování se o stopu přímo, což je výsledek nové, kompetitivnější AI, která je u každého ze závodníků, poháněných počítačem, odlišná. Kolegové oponenti se nebojí jezdit rychle, nebojí se jít do střetů, a když se za nimi držíte příliš dlouho, případně tvrdě naléháte zezadu, zkrátka vykolejí a vyletí mimo trať. Zábavnost hry ovšem stoupá s obtížností umělé inteligence, kdy se na maximální úrovni opravdu závodí a bojuje o místa. Stejně tak ale dochází právě ke zmíněným selháním pilotů byť v omezenější formě.

V rámci kariérního módu se ovšem nejvíce osvědčila právě ona dynamická umělá inteligence, která se mění v závislosti na vaší úspěšnosti. Zpočátku bylo těžké uvěřit, historie nasvědčovala tomu, že se dočkáme jen dalšího, několikrát recyklovaného vláčku závodníků. Opak je pravdou, umělé zvyšování desítek hladin a profilů AI vám hra nijak neoznámí, poznáte to až na trati. Zpočátku vítězíte i s několika vteřinovým náskokem, po dvou odjetých letech (těch kariérních samozřejmě, proboha, nestrašte) už si ale začnete všímat mnohem dravějších a rychlejších závodníků, díky čemuž se vyrovnávají i výkonové propasti mezi jednotlivými auty. Už vám nestačí jen hrubý výkon, a pokud jste do této doby neuměli pořádně řídit, začne vám docházet, že byste s tím měli něco udělat. I tak se ovšem nejedná o nic super obtížného, je ale příjemné vidět, že vám hra sama reguluje obtížnost tak, aby závodění zůstalo zábavné, napjaté a v určitém ohledu i originální.

Počítačem ovládání jedinci vám budou s největší pravděpodobností dělat garde většinu doby, je hezké, že jde o soběstačné jedince, což dokazuje i konzistence jejich časů zajetých kol. I oponent na posledním místě může zajet kolo rychlejší jak všichni ostatní, přesto může v ostatních případech nadrobit tolik chyb, že se zkrátka neprobojuje dopředu. Tatáž rovnice samozřejmě platí i obráceně. Nechápejte nás špatně, nejde o nikterak výrazný skok v rámci žánru závodních her, nýbrž o několik menších krůčků, které se zkrátka vyvíjí správným směrem a překračují stín série Forza Motorsport a mnoha současných her podobného ražení.

Šedošedý svět za sklem

Ty nejpovrchnější změny a novinky jsou zároveň ty nejvíce kritické v očích širé veřejnosti. Spolu s překopáním jízdního modelu a fyziky došlo několik změn, byť méně radikálních, i v rámci grafiky hry. Všechna auta známá z předešlých štací byla ještě jednou přežehlena a nově příchozím byla naopak věnována větší porce pozornosti. Sečteno podrženo, všechna auta ve hře jsou detailně vymodelována nejen z pohledu exteriéru, ale také interiéru, díky čemuž se Forza Motorsport 4 řadí za páté Gran Turismo, které je v tomto ohledu se svými Premium vozy ovšem stále o několik délek vpřed díky kvalitnějším texturám a preciznějším záhybům. Jak asi tušíte, ne všechno je dokonalé a tak je několik vozů z pohledu interiéru zanedbáno po stránce modelů a právě textur, jiné naopak trpí chudokrevností z venku. Na některých autech zkrátka poznáte, že jim nebylo věnováno tolik pozornosti jako úplně novým přírůstkům, což vás často smyslově vrátí zpět do dob třetího dílu. Jejich počet dáte dohromady na několika prstech a i přes mírně plastovější podobu některých textur jde o viditelný krok vpřed, zejména když si vedle sebe postavíte mladšího a staršího sourozence. Hra zkrátka vypadá nadstandardně dobře, z toho, co uvidíte na obrazovce, se vám otočí hlava o třistašedesát stupňů, rozhodně ale nečekejte extrémně výrazný krok dopředu, který by tento žánr posunul na další level. Vše je hezky lesklé, vyhlazené, čmouhy se ovšem vždy najdou.

Dojem pokroku ještě více prohlubuje úplně nový světelný engine, díky němuž auta vypadají lépe, byť se může jednat o mírný placebo efekt. Skutečně, odrazy světel a okolí v laku vozu dají ještě více vyniknout jedinečnosti detailních modelů. Změna osvětlení ovšem souvisí i s proměnlivou podobou denní doby na trati. Nebudete závodit v noci, pouze a jen ve dne, ovšem v době, kdy slunce vychází, zachází, vytrvale drží přímo nad vaší hlavou, ať už za mlhy nebo pod mrakem. Chcete nám udělat radost? Vyvezte nás na Hockenheimring časně ráno, když má takové to prazvláštně popsatelné kouzlo. Romantiku ovšem kazí stíny, které auto vrhá na vozovku. Ano, ty stíny, které svou hranatostí připomínající sestříhanou krabici od Sklepmistra. Skutečně to není hezký pohled, zvláště když jsou stíny v kabině vozu v 80 % případů správně vrženy i s jejich odpovídající měkkostí a působivým efektem. Ve zbylých 20 % případů jde o hranaté, nízkopixelové bastardy, kteří vám nepříjemně ničí výhled z vozu. Díky stylizaci grafiky a novému stylu prosvětlení je pohyb po tratích ovšem příjemnější a očím znatelně více lahodící, o čemž se například přesvědčíte u několikrát zmiňované trati v Alpách.

Když už nemáte přebytečných pár korun… no dobrá, několik přebytečných milionů na vlastní super sport, můžete jeho krásy ocenit v rámci výstavního módu Autovista, kde lze detailně prozkoumat zhruba dvacítku vozů, což zahrnuje nejen audio popis charismatickým Jeremym Clarksonem, ale také možnost se doslova podívat pod kapotu nebo do kokpitu každého z nich a ještě si nechat vyprávět o zajímavostech z konstrukce auta. Je samozřejmě škoda, že se v této podobě nemůžete podívat do úplně všech, ale již od počátku bylo zřejmé, že se některým vozům zkrátka dostane větší pozornosti, než ostatním. Nezoufejte, to, co vidíte v menu a v garáži, uvidíte i během závodu, jen v menší kvalitě, jelikož dochází k mírné degradaci, která se projevuje s velikostí úhlopříčky vašeho televizoru. Všechny ty perfektní detaily dokonale vyniknou právě až ve statických snímcích při focení v menu nebo v Autovista módu, přesto se tu bavíme o realitě, o níž si mohou mnozí vývojáři nechat jen zdát. Režim fotografování a editace video záznamů je pak nesmírně důležitou součástí hry, jelikož lze pořizovat úchvatná panoramata a to až v rozlišení 8,3 megapixelu. Víme, že ovladače jsou pro mnohé přežitek staré doby, pro takové z vás máme pozitivní zprávu – pohybový kontroler Kinect skutečně funguje a v případě, že se dobře nakalibruje a nastaví, je jeho potenciál nejen v Autovista režimu, ale i během samotných závodů skutečně využitelný. Rozhlížení se kolem sebe pouhým otáčením hlavy je užitečné, nikoliv ovšem nezbytně nutné.

Konec sociálním fóbiím

Je samozřejmě velice dobře možné, že vás ani kampaň, ani soupeření s AI nebude naplňovat. Je možné, že svou motivaci zkrátka spálíte stejně rychle jako přeplňovaný šestilitr, v ten moment na scénu přijíždí multiplayer a online možnosti obecně. Režim pro jednoho hráče je dostatečně robustní, pakliže si ovšem slepíte dohromady obě formy, získáte téměř ultimativní mozaiku s velice silným potenciálem. Pokud jde o přímé závodění, můžete zakládat vlastní místnosti, do detailů je nastavovat, případně využívat luxusu již existujících lobby. Nový režim Rivals pak udrží ve spojení všechny lamače rekordů, kteří touží být zapamatováni. Jde o obdobu Autologu, který se objevil se sérií Need for Speed, hra tedy hromadí výsledky vaše a vašich přátel, porovnává je a následně vám předhazuje překonané výsledky, například v časovkách. Soupeřit samozřejmě můžete i se světem v mnoha, předem daných disciplínách.

Ve hře už totiž nejsou jen klasické závody, ochutnáte i režimy jako Autocross, speciální TopGear výzvy, přičemž se repertoár nabízených režimů značně rozšiřuje v případě online hraní. Jakmile ovšem vkročíte do položky "Community" rozhodně oceníte možnost zakládat vlastní kluby, sdílet s ostatními svoje profily nastavení, možnost prodávat nafocené fotky, natočená videa či vytvořený design pro jakékoliv z aut. Vše je navíc podtrženo aukčním domem, kde seženete a prodáte auta všeho druhu a vzezření. Že jsme na něco zapomněli? Ó ano, grafický editor je skutečným unikátem, kde hračičky vytvoří opravdu všechno. Po stránce sociálních a technických možností je Forza svým způsobem nedotknutelná, jelikož efektivně propojuje vše, čím je charakteristická, tedy silnou komunitní základnou, značně liberálními možnostmi v rámci úpravy aut a případně i artistickými schopnostmi živých jednotlivců.

Grandiózní finish

Je-li Gran Turismo 5 považováno za krále jízdních simulací na konzolích, Forza Motorsport 4 musí být zákonitě královna. V Turn 10 si mohou pogratulovat, jelikož se přesunuli do elitních sfér, překročili svůj vlastní stín a v majoritním počtu faktorů překračují i stín bájného japonského jednorožce. Co Forza ztrácí na již tolik detailních modelech vozů a fyzice jízdy (jejíž přístupnost nelze považovat za vyslovenou chybu), která nejde až do takových extrémů jako právě konkurence, to několikanásobně nahání na sympatické prezentaci, obsahu a vlídné hratelnosti. O vítězi je tentokrát, byť s oroseným čelem, rozhodnuto, cena putuje směrem do Redmondu. Za své peníze totiž získáte opravdu velkou porci obsahu, za který se v drtivé většině případů platí dodatečně a to tvrdou měnou. Jakmile se totiž do hry zakousnete, slibujeme vám, že vás odseknout jen hasiči. O osobním vítězi posléze rozhodnou jen a jen vlastní touhy a přání.

Forza Motorsport 4
Xbox Xbox 360

Verdikt

Forza Motorsport 4 dokazuje, že dívka může být chytrá, atraktivní a zábavná zároveň. Tahle dívka dopomohla Turn 10 k vytouženému titulu vedoucí továrny na výrobu jízdních simulací.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama