Forza Horizon 2 Recenze Forza Horizon 2

Forza Horizon 2

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

25. 9. 2014 07:01 28
Reklama

Pokud na chvíli zapomeneme na škatulky a to, že bychom neměli porovnávat hry napříč žánry, jsou závody oproti většině ostatní produkce v poměrně velké nevýhodě. Nemohou vás zaujmout příběhem, nedovedete si vybudovat vztah k hlavnímu hrdinovi, nelze si vylepšovat statistiky nad rámec běžné úpravy rychlosti vašeho vozu… Zkrátka jenom jezdíte z místa A do B, případně pořád dokola po okruzích. Forza Horizon 2 ale toto klišé vzala, zmačkala, vyhodila do koše a ten koš navíc teatrálně zapálila. A pokud jste z této metafory celí tumpachoví, tak ještě jednou a srozumitelně: tohle je možná jedna z nejzábavnějších her, které kdy vznikly!

TAK TROCHU JINÝ ZAČÁTEK

Je úplně jedno, jestli jste hráli předchozí díl, jestli jste fandové rychlých kol nebo je tohle vaše první závodní hra. Budete lapeni. Hned a okamžitě. Už úvodní střihová (a hraná) sekvence, kdy podmanivý ženský hlas navozuje atmosféru letního hudebního festivalu, jehož hlavním lákadlem jsou nablýskané káry, není v tomto žánru úplně standardem. Ano, je to kýč, ale mimořádně zručně podaný kýč, který dovede zaujmout i absolutní automobilové analfabety. Bez nějakých dlouhých prostojů jste okamžitě vrženi na francouzskou riviéru, kde si okamžitě můžete vyzkoušet Lamborghini Huracán. A velmi překvapivě v něm nebudete závodit, nýbrž se „pouze“ projíždět. Tohle je ostatně příznačné pro celou hru – namísto toho, abyste se hnali za pódiovým umístěním, budete si daleko častěji jednoduše užívat pocit z dokonalé jízdy skrz nádherně vyvedenou krajinu, kde vám do cesty nebudou padat téměř žádné překážky. Zatímco jste v prvním díle žili v permanentní iluzi, že řídíte auta v otevřeném světě, ve skutečnosti jste se téměř nehnuli z asfaltky. Dvojka nejen že nabízí daleko širší možnosti zvládnutí zatáček s využitím prostoru kolem trati či předjíždění ve zdánlivě úzkém úseku, ale přímo vás vybízí k tomu, abyste to namísto sedmikilometrové štreky střihli střemhlav do vinice a skrz hustý les. Manévrovací prostor díky tomu dramaticky vzrostl a s tím i pestřejší nabídka závodů a možnosti, jak si jen tak zablbnout, případně se pokochat úžasnými výhledy.

Příjemným rozptýlením od kompetitivního závodění pak jsou přejezdy mezi jednotlivými destinacemi, kolem nichž se vždy vybraný šampionát točí.

Nejprve ale něco o závodech. Drtivá většina spadá do dvou kategorií – sprint z místa A do místa B nebo několik okruhů po stále stejné cestě. Jsou do sebe svázány po čtyřech kouscích v rámci jednotlivých šampionátů různých druhů aut a vždy je musíte dokončit všechny, než se přesunete k další třídě. Na rozdíl od Forzy Motorsport 5 je však není nutné dokončit najednou bez přestávky. Po každé odjeté trati a rozdělení až dvaceti bodů dle umístění jste vráceni do otevřeného světa, kde se můžete buď okamžitě vrhnout na další, ale také třeba naskočit do online režimu, či se pustit za jedním z deseti oprýskaných pokladů, skrývajících se na dobře ukrytých místech. Jakmile odjedete celý šampionát, vyberete si další a tak stále dokola až k celkovému číslu 168.

K tomu, abyste se dostali na konec příběhového módu jich ale stačí odfajfkovat pouze libovolných patnáct. Příjemným rozptýlením od kompetitivního závodění pak jsou přejezdy mezi jednotlivými destinacemi, kolem nichž se vždy vybraný šampionát točí. Nejde v nich o umístění, ale pouze o pocit z jízdy, kdy se kolem vás sice míhají ostatní, ale zároveň máte dostatečně komfortní časový limit na to, abyste dojeli do cíle a ještě si u toho stihli omrknout přilehlé kopečky.

TOP GEAR

Do přírody můžete vyrazit s každým autem, míra simulace je uměle snížena a i s nízkým podvozkem si po chvilce zvykání dovedete vystřihnout efektní smyk skrz plot, vinici a mezi dvěma stromy. Valná většina objektů je zničitelná (do vašeho dalšího průjezdu samozřejmě vše opraví magičtí francouzští a italští opraváři) s tím, že některé vás zpomalí víc, některé míň a některé definitivně. Nicméně vzhledem k tomu, že je během závodů nutné trefovat se do kontrolních bodů, které mohou být rozmístěny velmi přísně, automaticky nevyhrává ten, kdo jako první sjede ze silnice. Prostředí je přitom využito na maximum, téměř na všech silnicích si dříve či později zajezdíte a objevíte tím nadpoloviční většinu mapy přirozeným způsobem. Těžko se mi soudí, zda herní mapa, tedy jižní cíp Francie a severní Itálie stoprocentně odpovídá skutečné předloze, nicméně autorům se povedlo docílit něčeho lepšího než jen otupělé realističnosti. Každá zatáčka, každá rovinka, každý kruhový objezd, vše nádherně zapadá, jak by řekl Jeremy Clarkson, do jedné dlouhé Boží dálnice, kterou je radost se projet, ať už startujete odkudkoliv.

Nabídka vozů je dostatečně pestrá, abyste polovinu herního času trávili jejich zkoušením a tu druhou pilováním vašeho řidičského umění. Projedete se v muscle kárách, v superrychlých žihadlech, v trhačích prašných cest, ale nasednout můžete i do armádního džípu... Pokud ho tedy cestou najdete. Každý vůz přitom disponuje svým vlastním interiérem, jenž sice není přehnaně detailní, ale dává hráči pocit, že je každé auto skutečným originálem. A o těch vyšisovaných plochách pod čelním sklem Hondy z roku 92 samozřejmě také nepomlčíme. A všechna auta (s předním sklem…) mají pochopitelně i stěrače, což překvapivě přijde vhod, když začne pršet! Horizon 2 totiž nabízí kromě průběžného plynutí času (nejsou výjimkou závody startující ráno a končící večer) i dynamické počasí, řídící se nejen podle lokality (na jednom konci mapy prší, na druhém ne), ale například i vzdáleností od moře. Dešti sice nelze ujet, ale kdo by to také dělal, když vypadá tak epesně?!

AŽ ZA HORIZONT

Jakkoliv je technická stránka dokonalá (a škarohlídi pochopitelně neopomenou dodat, že vše sice běží v 1080p, ale jen v 30 snímcích), nic nedovede vystihnout ten pocit, který během hry zažijete. Možná se vám leckdy bude do hlavy opět vkrádat slovíčko kýč, ale to pouze proto, že všechny lokace ve hře nabízí tak neopakovatelný zážitek, kvůli němuž se na ně budete vracet bez nějakého konkrétního cíle. Ani nemluvě o tom, že si většinu z nich na první dobrou zapamatujete a následně se budete v prostoru orientovat daleko snáze a nikoliv jen s pomocí GPS. Ne snad, že by Horizon 2 nabízela zcela neotřelé vyhlídky a serpentiny, ze kterých by přecházel zrak (no, i když...), ale jde o jejich vzájemné pospojování do sebe, které ji odlišuje od lehce zmatečné konkurence v podobě Need for Speed: Rivals nebo Test Drive: Unlimited.

Stačí v základním menu přepnout z volby Solo do Online a zavítat na jeden z mnoha online srazů, které vás vždy připojí k ostatním.

Vlastní kapitolou pak je bezpochyby multiplayer, který je přímou součástí herního zážitku. Kompletně vším (kromě příběhu) z výše popsaného totiž můžete projet zcela sami, pouze s přítomností virtuálních Drivatarů, ale i s hejnem přátel v patách. Stačí v základním menu přepnout z volby Solo do Online a zavítat na jeden z mnoha online srazů, které vás vždy připojí k ostatním. Zcela pryč jsou různá menu a nutnost vracet se zpět do nabídky před a po závodě. Hlasování o další třídě vozů a setu tratí (opět je nutné vždy odjet čtyři kusy) probíhá velmi rychle a většinou si ani nevšimnete nějakého nahrávání, neboť jste stále v autě, stále ve střehu a stále se skvěle bavíte.

GENTLEMEN, START YOUR ENGINES

Totální novinkou pak jsou takzvané Car Meets. Na mapě se jich nachází hned několik a jejich princip spočívá v tom, že si zde můžete vybrat libovolné auto, pokukovat po ostatních a následně hupsnout do závodů klidně s Fordem Capri proti Bugatti Veyron. Vtip je v tom, že na startu začínáte dle rozestupů podle síly vašeho vozu. Čím silnější, tím déle si musíte na start počkat. Následně už je ale jenom na vás, zda manko doženete, anebo se prokličkujete s pomalým autem až do cíle na prvním místě s hromadou sporťáků v patách. Po každém závodě můžete přibližovadlo prostřídat a soupeřů je dostatek už teď, před oficiálním spuštěním, o osud této novinky se proto nemusíte ani trochu bát. Zábavnost dodatečných Playground módů Zombie a Boss záleží čistě na tom, zda se vám povede dát dohromady dobrou partu, ale soudě dle našich zkušeností se u nich lze výborně bavit i se zcela neznámými lidmi. Game chat je u těchto módů samozřejmě nezbytný a skvěle funkční, ať už máte jakýkoliv internet.

Forza Horizon 2
i Zdroj: Hrej.cz

Forza Horizon 2 je zkrátka perfektní hra. Nedostižnost jedničky, kterou doteď považuji za nejlepší závody své generace, byla minimálně vyrovnána, a pokud jste uvěřili hypu, budete z výsledku ohromeni, ochromeni a nakonec dokonale podrobeni (ne, nedává to smysl). Zdráhal bych se ji snad jen doporučit těm, kteří by si kvůli ni chtěli koupit Xbox One, neboť na to je přece jen žánr závodních her dosti ošementý. Ale pokud už konzoli doma máte, není jiné volby, než se pokorně odevzdat do spárů petrolheadů a prožít ještě jedno fantastické léto navzdory začínajícímu podzimu.

Forza Horizon 2
Xbox Xbox One
Xbox Xbox 360

Verdikt

Těžko hledat lepší titul, kterým odstartovat letošní nabušené herní hody. Forza Horizon 2 se sice tváří na první pohled nenápadně, ale pokud vám v žilách koluje alespoň trochu bezolovnaté tekutiny, může se stát vaším splněným snem.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama