Football Manager 2011

Někteří herní vývojáři by bez nadsázky měli čelit žalobě za obecné ohrožení. SI Games by už před lety skončili hluboko na dně Orlíku s betonovými kopačkami a rohovým praporkem zaraženým v ústech. Jejich pravidelný podzimní útok prostřednictvím značky Football Manager jasně odhaluje nedostatky Ženevských konvencí a fakt, že proti fanouškům kulatého nesmyslu lze použít i strašnějších než biologických či jaderných zbraní. Nač tak květnatá a hyperbolizovaná filipika proti tvůrcům návykové série sportovních manažerů? Inu... dvě dvanáctihodinové šichty nad poblikávajícím monitorem obstarožního notebooku (nahrávání sice trvá déle, ale za řízení zápasů při hygienické pauze to stojí) přerušené jen zhruba hodinovou fází, kdy jsem ve stavu bezvědomí odřídil asi tři zápasy stylem na pomezí současného a bývalého reprezentačního kouče aneb komu není Rady, tomu není Michala, si začínají vybírat svou daň.

Ano. Nový manažer je tady, zase stejně vražedně návykový, a letos plný zajímavých změn. Kdo by to řekl, jak hře pomůže důraz na mezilidskou komunikaci, kolik vrásek na čele manažerům přidělají neodbytní a kapříků lační hráčští agenti, nebo kolik desítek hodin může i poměrně inteligentní jedinec strávit nad pouze nepřímo ovladatelným přenosem fiktivního fotbalového utkání, kde po symbolicky znázorněném hřišti pobíhají titěrné postavičky. No zkrátka: jestli autory nezavřou a rituálně nepopraví letos, tak už asi nikdy...

Podstatný jsou tři body

Otcovská rada korupčníka Milánka o důležitosti tří bodů otevře odstavec, který dlouhodobí fandové série nemusejí ani číst. V čem spočívá výjimečnost Football Manageru? Prvním klíčovým bodem je mimořádně rozsáhlá a přesná databáze ligových oddílů, týmů z nižších soutěží, a jejich hráčů, funkcionářů, trenérů či skautů. Zdaleka nejde jen o velké evropské soutěže typu Premier League, Serie A nebo Priméra Division – už i česká druhá liga má prakticky bezchybné soupisky a nechybí ani exotické africké, asijské či americké soutěže. Hráči jsou přitom správně rozmístěni na pozice, které ve svých klubech hrají, a ohodnoceni v základních fyzických, technických i taktických dovednostech, víceméně odpovídající úroveň mají i smlouvy a nezapomíná se ani na jemné detaily typu náklonnosti k některému slavnému klubu či vzájemnými spory rivalů. Druhým klíčovým bodem je zápasový engine, který prezentuje ve zjednodušené vizualizaci samotné zápasy a počítá se všemi podstatnými faktory: vstupní sestavou, taktickým plánem, osobními úkoly jednotlivých hráčů, ale i počasím, výkonem rozhodčího, pokyny z kabiny a samozřejmě nezbytnou dávkou štěstí. A třetí bod jsou pak lety prověřené herní mechanismy, které propojují databázi a zápasový engine, zpracování tréninků, přestupového trhu, skautinku, pohárových soutěží, tiskových konferencí... tedy jádro zábavy, které fotbalovému fanouškovi teprve umožní vcítit se do důležité role manažera týmu, jenž to může virtuálně natřít Pepíkovi Chovanců nebo Arsenovi Wengerů.

S ním se nemůžeš domluvit, protože von je levej jak puška

Teď už ale k vymoženostem, kterými SI Games letos vylepšili svůj smrtící nájezd a jimiž zabraňují každoročnímu fotbalovému šílenství, aby sklouzlo k monotónní otravnosti chřipkových epidemií. Football Manager 2011 je mnohem více upovídaná hra než její předchůdce. Ovšem v anglickém, nikoli českém stylu. A tak nedojde sice na kapříky, šváby ve sprchách a notičky, zato se hráči pořádně natrápí s umravňováním svých primadon, vléváním sebedůvěry do žil hráčům pod "dekou" porážek, ale i podkuřováním médiím a přestřelkám s hráčskými agenty. Už v minulých letech SI Games posílili aspekt momentální formy, psychologie jednotlivců a toho, jak si tým sedne lidsky – letos je ale vše mnohem přehlednější a živější, protože každý pohovor probíhá ve speciální obrazovce jako dialog dvou lidí s logickým začátkem a koncem. Je až neuvěřitelné, jak takhle malá změna pomáhá celkovému dojmu. Jistě – i tak se tiskové konference, vyjadřování na adresu hráčů či manažerů soupeře nebo domlouvání veteránům, aby zaškolili mladé talenty, po čase ohrají, ale signál, že fotbal je hrou lidí a nikoliv sportovních strojů s obsazováním 17 a hlavičkováním 13, je sympatický. Zvláště v manažeru, který má tendenci hráče uzavřít do šedivé struktury tabulek, statistik a přehledů.

Přítomnost agentů posouvá Football Manager 2011 zase o stupínek výš v realističnosti herního zážitku. Když totiž přijde na jednání o ukončení nebo prodloužení smlouvy, a zejména o přestupu, musí se nyní manažer vypořádat nejen s rozmary jiného klubu nebo hráče samotného, ale vzít ohled také na obvykle nenasytného agenta. Jednání o smlouvách jsou tak leckdy pořádně výbušná. Agent požaduje procenta pro sebe, výměnou za to může někdy donutit svého svěřence, aby podepsal i méně výhodnou smlouvu. Výrazně rozšířena byla pak škála různých bonusů a klauzulí, jednání se naštěstí ani přesto příliš nevlečou: když manažer nedojde k rozumné dohodě během pár výměn názorů na podmínky, agent se uraženě odporoučí a nějaký čas odmítá spekulovat nad dalšími čísly. V reálu nejsou agenti příliš oblíbenými postavami a často se hovoří o jejich neblahém vlivu, pokud jde o mladé talenty. Ani ve virtuálním světě si je manažer příliš neoblíbí: krom neustálého spamování e-mailové schránky nabídkami na osmatřicetileté a zaručeně skvěle připravené stopery z Paraguaye, kteří jen neblahým nedopatřením a škodolibým rozhodnutím zednářské lóže nemohou už šest měsíců zavadit o práci, navíc často postrkují vaše hráče směrem k jinému angažmá (inu, procenta z přestupové částky jsou... procenta z přestupové částky). A tak upřímně potěší občasná zpráva o tom, že hráč Marek Jungr vypověděl smlouvu svému agentovi a bude se zastupovat sám – tedy do té doby, než si Jungr řekne o dvojnásobný plat a způsobí rozkol ve slibně se tmelícím kádru Sezimova Ústí.

Fotbal: týmová hra jedenácti individualit

Na systému tréninků, taktické přípravy a vedení zápasů je znát, že SI Games našli prostor na půl cesty mezi pojetím fotbalu jako týmové hry (pod to spadají globální nastavení útočné či obranné hry, obecné tréninky pro brankáře, obránce, útočníky, volby rozestavení a herního stylu) a fotbalem chápaným jako sport, kde rozhodují chyby a individuální schopnosti (proto lze upravovat taktiku na míru soupeři, nasadit osobku na jeho konkrétního hráče, ale zejména učit své vlastní hráče různým dovednostem a najít jim místo na hřišti i taktickou variantu, která jim bude nejlépe vyhovovat). Po mírných úpravách oproti loňskému roku je tak trénink v globálu snadno ovladatelný a o něco přehlednější (dopředu SI Games připravili plán pro jednotlivé herní pozice a další si lze snadno nastavit, stejně jako rozdělit jednotlivé trenéry), a k němu se pak přidávají individuální pokyny, různé v každém týmu podle hráčů, kteří se v něm sejdou. V předzápasové přípravě (nová obrazovka) tým nacvičuje až tři různé formace a taktiky, přičemž hráč dostává zpětnou vazbu, jak si tým v součinnosti vede, a lze využít i většinou docela rozumných "rad ze šatny", jimiž na sebe upozorňují asistenti a pozorovatelé.

Sám zápasový engine prošel revolucí už loni a letos byl ještě vylepšen, takže i zkušenější hráči možná některá utkání odehrají v "televizním" pohledu: pohyb zjednodušených modelů fotbalistů a míče po hrací ploše je překvapivě realistický, akce logické a vizualizace docela dobře odhalí i chyby či naopak vydařené body taktického plánu. Od betaverze, kterou jsme testovali před pouhými čtrnácti dny, doznaly updatu soupisky (tragicky zahynuvší Rostislav Nejepsa tedy už není na soupisce rezervního týmu Sparty Praha) a korekturou prošla česká lokalizace – její autoři odstranili některé krkolomnější překlady a zůstala už jen jedna závažnější systémová chyba: prohozená příčinná souvislost u zprávy o příznivcích – když po výsledku 0:5 se Spartou noviny hlásí, že fanoušci týmu Hradec Králové byli nadšeni, je jasné, že něco není v pořádku (jízlivý slávista Radek a HK-hooligan Zdeněk našeptávají, že v nepořádku je výsledek, ale znáte je, zhrzené fanoušky týmů na sestup...). Svým způsobem je i škoda, že SI Games stále nemají licenci na evropské poháry, takže tu místo Ligy mistrů máme Pohár evropských mistrů – se stejným herním systémem, ale bez klasické znělky a dalších propriet atmosféra prostě není taková.

Ale i přesto: zase je tady nekompromisně detailní, přesná, rozmanitá a tentokrát i nebývale živá a zábavná fotbalová hra, která nutí člověka kousat klávesnici při pozorování textové hlášky "Bony střílí", proklínat nenasytného Kadlece (na co potřebuje sto tisíc týdně v osmnácti? V osmnácti??), zlotřilé agenty, zaplacené rozhodčí, chachary, sešívky, votroky a tepláky...

...a hlavně SI Games, protože ti to všechno spískali a teď si nestydatě mnou ruce nad prodeji hry, která je právě o tolik víc než soupiskovým udpatem, abychom jí to ještě neměli za zlé, a jen o tolik méně návyková než heroin, aby ji nezařadili mezi tvrdé drogy. Vlastně: návykovější, jen jí na to ještě nepřišli.

Tak zavřou je už konečně, pacholky?