Firewall: Zero Hour Recenze Firewall: Zero Hour

Firewall: Zero Hour

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

23. 10. 2018 10:30 2
Reklama

Recenzování VR titulů s sebou oproti svým tradičnějším druhům přináší specifická úskalí. Zatímco kritérii výběru recenzenta bývá obyčejně náklonnost k danému žánru, zkušenosti, případně i vztah k sérii, u virtuální reality přibývá ještě jistý nárok na fyzické predispozice. Jednoduše řečeno, můj žaludek se opakovaně osvědčil jako jeden z těch odolnějších, a tím pádem vhodnějších k recenzním úkonům. A právě tato vlastnost prošla ostrou zkouškou, pod ruku se mi totiž, společně s vybavením PlayStation VR, dostala taktická multiplayerová FPS akce Firewall: Zero Hour. Čas žít, čas umírat. A taky trochu trpět.

VZPOMÍNKY NA DUHU

Kdybych chtěl hru charakterizovat co nejkratším a nejvýstižnějším způsobem, asi bych si pomohl označením “Rainbow Six: Siege ve VR”. A nebyl bych bůhvíjak daleko od pravdy. Firewall je v zásadě taktickou FPS s malými týmy hráčů, která na první pohled potěší mnohem pomalejší a opatrnější akcí, než je tomu dnes u multiplayerových FPS zvykem. Přirozeně je navíc tato akce okořeněna vtahujícím rozměrem virtuální reality a na papíře to vypadá naprosto senzačně. Problém je, že to celé má několik velkých ALE.

Multiplayerová střílečka nabízí jeden jediný herní režim

Bez skrupulí přiznám, že jsem se hrou strávil neobyčejně málo času. Než čtenář začne lamentovat nad současným stavem herních médií, je třeba poukázat na to, že jsem i přes to viděl prakticky všechno. A tím se karta obrací. Obsahová chudoba je skutečně tísnivá. Multiplayerová střílečka nabízí jeden jediný herní režim na necelé desítce velice komorních map. K tomu stačí připočítat omezenou paletu hratelných hrdinů a podobně omezenou nabídku primitivních singleplayer scénářů pro osahání základních mechanik. Nu, a to je vše.

NA VLASTNÍ KŮŽI

Co vlastně napsat o hře, jejíž detailní rozbor obsahu by zabral méně prostoru, než tahle recenze? Přeci jak se hraje! A v tomhle ohledu si Firewall snaživě napravuje reputaci. V jediném herním režimu v kůži obránce bráníte, v kůži útočníka dobýváte notebook s důležitými daty. Každá role samozřejmě přináší trochu jiný pohled na hru, a například útočníci to mají s absencí respawnu obzvlášť obtížné. I to však přispívá ke zmíněnému pomalejšímu tempu, které vás donutí nad dalšími kroky přemýšlet. Ovládání pomocí doporučeného Aim controlleru (speciální periferie ve tvaru vzdáleně připomínajícím zbraň) je poměrně přesné a především skutečně vtahuje do hry. Pocit střelby je s tímto nesmyslem v ruce až překvapivě dobrý. Na druhou stranu, například míření skrze kolimátory je občas překvapivě náročné a v boji za překážkami se často vyplatí kropit nepřítele pěkně od boku.

Pohyb po takticky kompaktních mapách obstaráváte analogovou páčkou, ovladačem si ale můžete pomoci i k otočení po vlastní ose. A v tom tkví největší zdravotní riziko hraní. Během intenzivních zápasů totiž zběsilé otočky nazad, kdy si potřebujete rychle pokrýt záda, nedělají dobře mozku ani očím. V následném ohňostroji střelby, vybuchujících granátů a hlasitých zvuků dostanete skutečně do těla. Zápasy jsou díky svému rázu celkem krátké, naštěstí. Po chvíli si tak sundaváte PS VR headset úplně zpocení.

Mimochodem lze hru hrát i na klasickém DualShocku, v ten moment se ale ona krásná imerze nadobro vytrácí. Přítomnost Aim controlleru je spíše nutností, než možností.

MŽITKY PŘED OČIMA

Po grafické stránce je Firewall poměrně ortodoxním zástupcem VR her. Nevypadá bůhvíjak senzačně, i když modely postav či zbraní jsou v zásadě obstojné, na PSVR ale nepanuje zas tak silná konkurence. A ve výsledku to nevadí, při intenzivním boji si toho stejně všímat nebudete. Čeho si naopak všímat budete, a to nutně, je povedený zvukový design. Díky novým možnostem pohybu a míření je více než kdy jindy potřeba pátrat po šlépějích a střelbě nepřátel, kteří se pohybují v okolních místnostech. Ve VR navíc ještě více vynikne jinak poměrně obvyklý 3D efekt okolních ruchů. Ozvěny střelby nebo výbuchů se vám doslova vrývají pod kůži.

Můžeme mluvit jen o nevyužitých možnostech

Je Firewall: Zero Hour skutečně zážitek? Ano, bezesporu je. Nebál bych se ho označit za jeden z nejlepších a zároveň nejsmysluplnějších zážitků ve virtuální realitě. Zároveň bych se jej ale zdráhal označit “system sellerem” virtuální reality od Sony. Samotné jádro hry je skvělé a hra se hraje nadmíru příjemně. Problém je ale v tom, že většinu tajů odhalíte při úvodním tréninku, první singleplayer misi a následně i prvním online zápase. Pokud by hra řádně nabobtnala a tvůrci z First Contact Entertainment vyslali do světa dostatečnou zásobu novinek, nebylo by se o čem přít. Takhle ale můžeme mluvit jen o nevyužitých možnostech. Pokud jste zatvrzelými příznivci virtuální reality, klidně si k výslednému hodnocení bodík či dva přidejte. Pokud nejste, berte zatím Firewall jako mírně nadprůměrnou hru s OBROVSKÝM potenciálem do budoucna.

Firewall: Zero Hour
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Stručná recenze na stručnou hru. Firewall: Zero Hour má silný základ, na kterém se bojí stavět. Větší dávku obsahu a rozmanitější možnosti potřebuje jako sůl.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama