Final Fantasy XII: The Zodiac Age Recenze Final Fantasy XII: The Zodiac Age

Final Fantasy XII: The Zodiac Age

Maggot

Maggot

18. 7. 2017 10:40 35
Reklama

Spojení epické pohádky a politického dramatu se zdá býti velmi tuhým soustem i pro toho nejnadanějšího vypravěče. Jak jen zachytit jistou formu dětské pohádkové naivity a současně ji nezničit chladnokrevnou povahou politických intrik? Zdánlivě nemožný úkol proměnil v realitu Hiroyuki Ito, který za pomocí armády lidí, kosmického rozpočtu a nezdravého množství talentu přivedl v roce 2006 na svět přelomové JRPG Final Fantasy XII, které zároveň posloužilo jako poslední rozloučení s PlayStation 2, již tou dobou nahrazovala mladší třetí generace. A že to bylo rozloučení vskutku grandiózní! Po jedenáctiletém spánku přichází omlazená a posílená verze zásadního titulu, který mistrně dělil tvrdé fanouškovské jádro na dvě skupiny. Remaster Final Fantasy XII je tu, aby vám připomněl, jak moc vám zlatá éra konzolí skutečně chybí! 

MEČ PROTI KOUZLU

Předem si ujasněme použité názvosloví! Nazývat toto stohodinové monstrum remasterem je velmi nevděčné. Množství změn nejenom v grafice a nazvučení, ale také v herních mechanismech, obtížnosti a přítomnost moderních prvků, dělá z novinky něco zcela jiného než jsme mohli například vidět u portů her z minulé generace. Seznam novinek je totiž natolik extenzivní, že nezůstal kámen na kameni v prakticky všech možných aspektech hry. Zároveň ovšem nejde o tak brutální rozdíl, abychom o "dvanáctce" mohli mluvit jako o remaku - přibylo efektů a obrazových shaderů, nové in-game mechanismy, auto-ukládání tady, širokoúhlé zobrazení támhle, ale pořád jde o tu starou dobrou hru, na starém dobrém enginu. Pravděpodobně nejsnazší je titul porovnávat s předchozím remasterem z domácí stáje Square-Enix, Final Fantasy X, který se taktéž stal jednou z ikon her přepracovaných podle moderních standardů. Final Fantasy XII: The Zodiac Age je kombinací původní hry, dodatečného obsahu japonské verze a řady novinek ušitých na míru roku 2017 a PlayStation 4! 

SLOVO PŘEKLADATELE

Final Fantasy XII: The Zodiac Age
i Zdroj: Hrej.cz


Distinktivní jazyk použitý ve Final Fantasy XII nedokáže vyplodit běžný překladatel. Troufáme si tvrdit, že jej nedokáže vyplodit ani kdejaký pokročilý překladatel. O lokalizaci z japonštiny do angličtiny se postaral Alexander O. Smith, dvorní překladatel Square-Enix, jehož prvním projektem byla Final Fantasy VIII. Teprve až Vagrant Story ovšem zužitkovala prvky archaické angličtiny, které naplno rozkvetly ve dvanácté Final Fantasy. Alex mezitím obdržel mimo jiné ocenění za nejlepší lokalizaci díky Final Fantasy X.

Rozsahem a stylizací pravověrné japonské RPG, říznuté západními vlivy, vyprávěné náročným britským dialektem! Jednoduchá definice dvanáctého dílu je jen třešničkou na mega-kalorickém dortu, který v jádru hraje podle klasických pravidel značky Final Fantasy. Skupina hrdinů se z rozdílných důvodů spojuje, aby zabránila totální invazi nepřátelské kultury a v průběhy cesty překonává řadu překážek v podobě zrady, smrti a nečekaných příběhových zvratů. Ubylo romantiky a infantilnosti, přibylo naopak dospělých filozofických pohledů na životní cyklus a v neposlední řadě i politický podtext, který v kombinaci s relativně náročnější angličtinou posouval hru mimo normálně zažité meze. Navzdory faktu, že všechny styčné body série jsou stále na svých místech, vyprávění se postaralo o jisté dualistické přijetí hry. Poslední Final Fantasy éry PS2 je dodnes pravděpodobně nejvíce milovaným a současně nenáviděným dílem série. 

Centrálním tématem je střet dvou mocností a několika menších zemí, které jsou do konfliktu zataženy násilným převzetím. Válka má ve světě Ivalice lehce odlišnou podobu, než na jakou jste zvyklí. Ve vesmíru, kde se lidé přepravují hypermoderními letadly, zatímco na zemi vládnou pustiny a přísná magie, budují vývojáři v hráči silný pocit kontrastu. Říše Archadia je technologicky vyspělá rozpínající se oblast na východě kontinentu, která se pustila do křížku se zemí Rozzaria. A hádejte co! Archadií okupovaná Dalmasca, centrální dějiště hry, je stejně jako několik dalších kontinentů přesně v centru konfliktu a musí tak trpět následky války. Po bouřlivém úvodu do hry se hra přesouvá do rukou Vaana, chudého klučíka, který se živý zabíjením krys v kanalizaci a o 10 hodin později se už vaše parta rozrůstá o piráty, vlastizrádce, princeznu a legendárního vojáka, kteří hodlají nastolit mír. Skoro to zní, jako začátek vtipu, co říkáte? Pirát, naivní klučík a princezna přijdou do baru... 

PRAVDA JE TAM VENKU

Navzdory tomu, že je každý z členů party unikátní osobností s vlastní motivací, o nikom nelze zcela jednoznačně říci, že je ústředním protagonistou. Je to princezna Ashe, která má osud země ve svých rukách díky svým kořenům nebo je to zcela neutrální Vaan, který je hráčovo virtuálním zrakem a řečí? Co typicky rezolutní svalovec Basch a vyhlášený balič Balthier? Pospolitost ansámblu podporuje i fakt, že vám chce utnout tipec prakticky celá Archadia v čele s jejím kancléřem a tak zvanými Soudci, představiteli a současně vykonavateli justiční moci země. Výsledná zápletka není nikterak komplikovaná, způsob jakým děj ovšem graduje a postupuje skrze rozdílné lokace je ohromně osvěžující. Vyprahlá poušť obklopující město Rabanastre je rychle vystřídána zelenými pláněmi Ozmone či Giza Plains, zasněženou Paramina Rift, či tragédií zalitým Feywoodem. Nemluvě o celé řadě vedlejších a nepovinných lokací, kterým se můžete klidně vyhnout. 

Hajzl všech hajzlů #1:
Epocha o Gilgamešovi

Šest rukou a každá třímá jednu zbraň silnější než druhou! Gilgamesh určitě nepatří mezi nejsilnější bastardy ve hře, je to ovšem namyšlený rytíř, který cestuje časem, uráží své nepřátele a vyzývá je na souboj, jen aby chvíli poté utekl s brekem. Nezapomeňte mu během bitvy ukrást vzácné Genji vybavení!

A vězte, že hra obsahem obecně nešetří, FF XII je stará škola z období, kdy se tvůrci neměli potřebu zavděčit každému a odhalit se ideálně co nejdříve, aby hráč neztratil pozornost! Staronovinka přeje průzkumníkům a milovníkům výzev, nabízí tot velmi pravděpodobně stejné množství vedlejšího a endgame obsahu jako hlavní příběhová linka, což efektivně zahaluje do zábavných a v jádru velmi komplexních herních mechanismů a soubojového systému. Množství nepovinných aktivit nabízí řadu příležitostí jak otestovat kompozici své party a zároveň si vysloužit unikátní vybavení. Lovy monster jsou mnohdy památnou podívanou, díky níž okusíte ty nejtužší bitvy ve hře, které jsou ovšem díky specifickým novinkám zase o trošku přívětivější. Váš první lov začíná okamžitě za branami Rabanastre, kde musíte típnout zdivočelé rajče Rogue Tommato, jež útočí na projíždějící karavany. O bezmála 100 hodin později voláte do práce, abyste si vzali volno a vyšlápnuli si na Yiazmata, legendárního draka se 4 miliony životů, který vás může při špatně nastavené partě zabavit třeba i na 4 hodiny. 

Všechna vedlejší monstra jsou unikátní a odměny za jejich zdolání často představují nejlepší vybavení ve hře, které se ovšem v rámci endgame obsahu částečně ztrácí, protože už zkrátka nemáte koho zabíjet. Co dělat se vším tím skvělým brněním, které automaticky chrání před magií a zároveň má nejlepší statistiky ve hře? Z tohoto důvodu do hry přibyl Trial mód, který obsahuje 100 po sobě jdoucích a postupně sílících soubojů, na jehož konci se znovu postavíte nejenom proti Yiazmatovi, ale také proti všem soudcům dohromady. Po dokončení si otevřete alternativní New game+ režim, kde jsou všichni včetně vás silnější nebo se naopak vzdáváte levelování. Dodatek v podobě trialů je velmi bohatý a přidává už takhle nabobtnalé hře další hodiny navíc. Pokud byste se chtěli všemu nepovinnému obsahu vyhnout, přijdete o hned několik památných momentů, které snesou srovnání se všemi ostatními díly v sérii. 

PŮLROČNÍ DOVOLENÁ

Kromě lovů se také můžete soustředit na chytání vzácných monster, které se objevují jen za určitých podmínek a jejichž nalezení často bývá těžší, než samotný souboj. V neposlední řadě jsou to pak také tajní espeři, pomocná monstra, kte se schovávají ve světě, po němž se můžete mimo několika klíčových příběhových momentů svévolně pohybovat. Kdo si nepamatuje bloudění po obřím krystalu v Giruveganu a hledání Ultimy nebo kosení supersilných netopýrů v Henne Mines, jen abyste se dosekali až k nejsilnějšímu summonovi Zodiarkovi a... a... a on vás spláchnul jedním kouzlem. Použití esperů má v The Zodiac Age verzi větší smysl, jelikož můžete vyvolaná monstra přímo ovládat, navzdory tomu, že repertoár jejich útoků je velmi omezený. Příprava na tyto souboje je jednou z nejvíce vzrušujících částí bojového systému, který má hned několik tváří. 

Ačkoliv Final Fantasy XII vychází ze soubojového systému Final Fantasy X (ATB, který má Square-Enix patentovaný), pravda je taková, že si z něj reálně bere jen několik prvků a místo toho se spoléhá na vlastní řešení. V té nejjednodušší verzi dáváte každé ze 3 aktivních postav v partě příkazy manuálně - například Vaan útočí na nepřítele A, Basch útočí na nepřítele B a Ashe léčí oba dva. Přestože nepochybujeme, že mezi námi kráčí masochisté, kteří by chtěli něco podobného uprostřed rychlých a intenzivních soubojů v reálném čase managovat, reálně byste si měli osvojit systém gambitů co nejdříve. Pokud jej totiž nebudete používat, každá nečinná postava bude uprostřed bojiště stát a nechat do sebe rubat až do zemdlení. Gambity jsou v podstatě makra, která vám zaručí, že AI kolegové na určitou situaci alespoň nějak reagují. Jedná se o absolutní nutnost, jelikož se souboje negenerují náhodně a často se do nich přivandrují i nezvaní hosté z okolí, čímž se jejich rychlost a dynamika znatelně mění. 

V podstatě jde o vcelku jednoduchý systém, kde postavě přiřazujete styl chování v určité situaci. Potkáte více než 3 nepřátele současně? Zakouzlete na sebe Protect, snižující fyzické poškození, zatímco další postava začne fyzicky útočit a třetí je připravená léčit, pakliže někomu z vás spadne zdraví pod 50 %. Systém hry vás do tajů gambitů uvede velice brzy a neměli byste se nechat vystrašit množstvím dostupných podmínek. Pokud se totiž správně připravíte, můžete i ty nejtěžší bitvy dohrát s ovladačem položeným vedle sebe. Přidání gambitů bylo naprosto klíčové, jelikož je Final Fantasy XII z velké části založená na grindění, které může být v mnoha ohledech velmi otravné - v závislosti na tom, jak moc chcete své postavy rozvíjet. Aktivní parta dostává zkušenosti za zabitá monstra, které se projevují jen na statech postav. Pokud tak rovnoměrně nelevelujete i obvykle neaktivní členy skupiny, na konci hry je zabije i nepřátelské kýchnutí. 

NASTAV A SLEDUJ

Pak tu ovšem máme ještě licence a s nimi i pravděpodobně největší změnu v re-edici hry, kterou si evropští hráči původně neměli možnost vyzkoušet, čímž jsou profese. V původní verzi hry byla mřížka s licencemi, na níž odemykáte nové dovednosti, vybavení či pasivní bonusy globální a každá z postav po jejím projetí uměla stejné věci. Nová verze zaměřená na specializované role nutí hráče při výběru role pro každou z postav taktizovat, jelikož s sebou úzká specializace na konkrétní obor přináší jen část všech dovedností ve hře. Nejenže je tak nutné si tým správně nakombinovat a složit tak, aby jedna role ideálně pokrývala slabiny té druhé, ale současně také vytvořit synergii mezi postavou a její rolí. Každý z charakterů má jiné dispozice a zatímco jsou tedy dívčiny Ashe a Penelo od základu zdatnější mágové, zatímco páni BaschVaan a Balthier preferují silné úderné role, nikde není psáno, že nemůže slepit černou magii s rytířskou profesí.  

Hajzl všech hajzlů #2:
Zodiark a tma na konci tunelu

V době, kdy si půjdete pro espera Zodiarka, si myslíte, že už vás nic nepřekvapí. Tahle důlní krysa možná nemá nejvíce HP, ale jde o jeden z nejintenzivnějších soubojů ve hře, který je z části postaven na štěstí. Jeho útok Darkja má totiž šanci instantně odpálit kohokoliv z vaší party, pokud nemá patřičnou ochranu. Může se tedy stát, že všechny tři pošle do hrobu 10 vteřin po začátku bitvy.

Ba naopak, všech 12 profesí má své pro i proti a z často na první pohled rozdílných zaměření lze stvořit brutální stroj na smrt. Nebo také brutální stroj na oživování, který současně zabíjí, vyvolává a krade! Každá z postav si může v průběhu hry vybrat 2 různé role a nemůže je později měnit, tudíž je volba naprosto klíčová a je dobré předem vědět, čeho chcete dosáhnout. Právě systém rolí tvoří polovinu sexappealu hry, jelikož na něm stojí podstata taktizování. Množství kombinací je nepřeberné! Já se svou hlavní postavou sáhl po kříženci rolí Bushi a Monk. Katana je jedna ze zbraní, jejíž síla se odvozuje od magických dovedností postavy, které naopak podporuje profese mnicha a navrch přihazuje řadu užitečných kouzel. Basch coby univerzální rytířský tank poutá pozornost nepřátel a zároveň se pyšní magií ovládající čas, zatímco Ashe z pozadí sype jednu černou magii za druhou a příležitostně léčí. 

Teorie je komplexní, v praxi je ovšem systém přímočarý a systém odemykání vybavení, dovedností a kouzel funguje na jedničku bez většího vysvětlování. V konečné fázi se neobejde bez porce grindění, ale to ostatně žádné RPG podobného ražení. Tomu navíc skvěle napomáhá možnost stiskem tlačítka zrychlit čas, díky čemuž je přepravování po pláních a kydlení hnusáků mnohem přívětivější. Ačkoliv jsem extrémně konzervativní a sám jsem si ještě před vydáním hry sliboval, že si budu FF XII užívat v jejím zamýšleném tempu, původně debugový nástroj určený jen pro vývojáře hráči usnadňuje život tak mocně, že se mu nedá odolat. Final Fantasy nikdy nepatřilo mezi tituly s přehnaně interaktivním okolím a tak je celé jádro hry v podstatě postaveno buďto na soubojích nebo na přípravě. Všechny rutinní záležitosti v podobě nakupování či kosení slabších monster se náhle stávají snesitelnějším a vsadím se s vámi, že po 20 odehraných hodinách se budete do normálního módu vracet jen aby se vaše oči synchronizovaly se světem po zběsilém otáčení kamerou. 

NOVÁ DOBA

Automatické ukládání je dneska samozřejmostí. Představte si, že se původní dvanáctka pyšnila pouze manuálním ukládáním a tak jakékoliv selhání po hodinovém grindění končilo takovou malou osobní zkázou. The Zodiac Age verze ukládá při každém přechodu mezi scénou, tudíž máte vždy možnost se vrátit o krok zpět v případě, že se něco pokazí. A to i navzdory tomu, že je remasterovaná verze přebalancovaná i z hlediska obtížnosti. Kámen na kameni totiž nezůstal ani v případě síly monster či účinnosti vašeho vybavení, což lze pocítit i čistě subjektivně pokud jste hráli původní verzi hry, kde jsem měl mnohem větší starosti i s běžnými příšerami. Není tak úplně zvykem, aby se při remasterování 11 let staré hry sahalo i na herní prvky jako takové, ale v tomto případě si všechno sedlo jako ta bájná pr*del na hrnec! Přibyly nové zbraně a brnění nahrazující někdejší high-endové vybavení, vývojáři dokonce znovu roztřídili jednotlivá kouzla, ve světě najdete více truhel a podmínky pro získání specifických a ultra vzácných kousků se také trošku změnily. 

ČEPICE PRO BOJOVÉ ZIMNÍ VEČERY

Final Fantasy XII: The Zodiac Age
i Zdroj: Hrej.cz


Soudce Gabranth je jednou ze stěžejních příběhových postav, s níž se ve hře setkáte hned několikrát. S vydáním původní verze hry nechalo Square-Enix vyrobit i speciální sběratelské zboží. Tričko? Ne! Náramky nebo hrníčky? Ani náhodou! Přilbu Gabrantha v 1:1 velikosti, v omezeném množství 500 kusů pro celý svět. I dnes se občas objeví nějaký ten kus na eBay, aktuální nabídka směle překračuje hranici 40 000 Kč za kus!

Celkový výčet interních změn by pravděpodobně počmáral celý toaleťák a tak jsou ne všechny novinky zdokumentovány a komunita na ně teprve přichází. Dokonce i průvodní postavy, které se k vám po čas určitých příběhových událostí přidají, nově levelují s vámi a také užírají z vašich zásob. Pokud vám někdo bude tvrdit, že je toto vydání jen další jednoduchý remaster, pleskněte jej po zádech tak silně, že mu vyrazíte dech! Tenhle remaster je hodně mocná magie! Dokazuje to i péče věnovaná grafice a nazvučení. Final Fantasy odjakživa nastavovala technologický standard, což možná nemusí být dnes už úplně patrné, ale v roce 2006 patřila mezi absolutní špičku. Přechod do HD rozlišení, vyhlazené textury (ne všude) a nové efekty nemění vyznění původních kvalit nijak radikálně, ale spíš vyzdvihují původní obrazové kvality hry.  

Final Fantasy XII: The Zodiac Age nemůže ani zdaleka soupeřit s aktuálními hrami, nečekejte zázraky, ale vypadá samozřejmě mnohem lépe a to i díky nově použitým efektům jako je hloubka pole, nejrůznější variace blurování a další shadery. Kde naopak hra spíše trpí, je právě prostředí. Ačkoliv jsou z hlediska návrhu lokace rozdílné a kontrastní k sobě navzájem, technologické zpracování je super jednoduché, mnohé textury vypadají jako kdyby je někdo rozžvýkal a vyplivnul. V mnoha lokacích na vás proto dolehne ohromný pocit prázdnoty, což lze obecně říci o uzavřených dungeonech. Zub času v tomhle případě zafungoval, což ve většině lokacích přebíjí množství volně se pohybujících nepřátel. Přestože hra podporuje Full HD rozlišení a dokonce i CGI animace jsou roztaženy pro širokoúhlé displaye, nedočkaly jsme se oslavovaných 60 snímků za vteřinu, musíme si tedy vystačit se stabilní polovinou. 

NEKONEČNÁ KRÁSA

Grafické oddělení si celkově vyhrálo i s upraveným uživatelským rozhraním, které je o něco snadnější k uchopení a například ovládání postav v boji už nepůsobí tak extrémně kostrbatě jako před 11 lety. Řada nový ikonek tady, podpora invertování kamery támhle, rychlejší načítací časy zase támhle... obecně jde o masivní zlepšení, je ovšem nutné brát v potaz, že se stále bavíme o hře, která přeskočila jednu generaci konzolí. Výsostní renomé hry je nyní nově podpořeno i znovu složeným a nahraným soundtrackem, který si můžete libovolně střídat s původní hudbou, jež je skvostná sama o sobě. Přibylo i několik méně významných střihových sekvencí, které v minulosti chyběly úplně nebo nebyly dabované. Absolutní třešničkou na dortu je pak i přítomnost originálního japonského dabingu pro všechny přítomné japanofily. Nemusíte se hlásit, ta skvrna v rozkroku je vidět až odsud! 

Hajzl všech hajzlů #3:
Omega Mark XII

Jedno slovo - beznaděj! Omega Mark XII nacházející se v tajné části krystalu v Giruveganu nepoužívá nikterak rafinované útoky, řeže do vás ovšem tak rychle, že půlka týmu pochcípá ještě předtím, než si vůbec stihne bouchnout. Nesnažte se navštívit její hnízdečko dříve než přesáhnete devadesátý level.

Netřeba si nalhávat, že některé mechanismy dneska zkrátka nefungují tak dobře jako kdysi, přičemž lehký pocit repetitivních soubojů se může paradoxně dostavit ze začátku hry, spíše než později. Čím dále totiž jste, tím větší množství aktivit se vám otevírá. I přesto je Final Fantasy XII: The Zodiac Age právoplatně červencová hvězda žebříčků, protože jde i po tak dlouhé době od prvotního vydání o nesmírně bohatou a strhující záležitost. Hra by si s konkurencí poradila i bez tak extenzivního množství změn, jen s drobným grafickým vylepšením. Nestalo se tak a Square-Enix nám naservíroval jednu ze svých nejlepších vzpomínek na vyladěném podnose. Na co ještě čekáte? Tahle politická konspirace se sama nevyřeší!

Final Fantasy XII: The Zodiac Age
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Strhující příběh podpořený taktickou hratelností a množstvím obsahu tak rozsáhlým, že byste do něj mohli skočit šipku a půl roku nevyplavat. Je třeba něco dodávat?

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama