Final Fantasy XII Recenze Final Fantasy XII

Final Fantasy XII

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

5. 3. 2007 23:42 6
Reklama

Jsou recenze, které nemají moc velký význam. Kupříkladu tahle. U té by stačilo jen napsat „Final Fantasy“ – a bylo by nejen vymalováno, ale i po vymalování uklizeno. Final Fantasy je série podobná mafii. Taky z ní můžete vystoupit jen nohama napřed. Pojďme se tedy podívat, co nám přináší její dvanácté pokračování.

Základy jsou grunt

Final Fantasy XII
i Zdroj: Hrej.cz
Podívejme se na to nejprve očima suchého, až téměř mumifikovaného, vědce. Jeho bulvami vidíme, že Final Fantasy je klasická japonská fantasy, která začíná úkoly typu „skoč mi do hospody pro jednu chlazenou dvanáctku“ a končí svrháváním vládců a záchranou vesmíru. Zjistíme, že i tady jsou bizarní stavby, podivná stvoření a barevné kostýmy, i tohle je mix fantasy a sci-fi… ale když si položíme vedle sebe minulé díly, vidíme, že postavy i kulisy jsou mnohem realističtější, než bývá obvyklé. Vůbec, jako by dvanáctým dílem série dospěla – chybí tu trochu infantilní japonský humor, komické figurky a zábavné mini-mise. Zato tu hraje větší roli politika a intriky.

Opět cestujete se skupinou hrdinů, ze kterých si můžete vybírat do soubojů vždycky tři. Tady ale dělení trochu ztrácí smysl, protože rozdíly mezi jednotlivými postavami jsou čistě vzhledové - záleží jen na tom, jak si je sami vypěstujete. Klidně můžou být všichni jako jednovaječná dvojčata. Obrovská výhoda ale je, že hrající postavy i náhradníci jsou provázanější víc, než byly v minulých dílech. Pokud jedna trojice v souboji padne, nic se neděje – můžete jí nahradit hrdiny ze střídačky. (Až tedy na to, že pokud vám protivník zabil jednu trojici, tak je dost pravděpodobné, že vám zabije i druhou, takže být vámi, radši začnu rychle zdrhaaaaaaat!)

Zůstávají pořád neuvěřitelně promakané a nápadité filmové sekvence… ale neméně úžasně vypadají i místa, kterými budete procházet mimo ně. Final Fantasy se vždycky vyznačovala grafickou precizností, ale tentokrát se tvůrci opravdu překonali. Je to důstojné rozloučení s PS2… a nedovedeme si ani představit, co nás čeká na PS3.

V mnohém Final Fantasy XII vypadá jako mnohem vypiplanější verze toho, co už jste několikrát hráli… ovšem to jen do chvíle, než dojde na souboje.

Klub rváčů

Final Fantasy XII
i Zdroj: Hrej.cz
Tak především, souboje už nejsou náhodné. (Klid, chvíli počkáme, až se proberete z mdlob… V pořádku?)

Vážně, protivníky vidíte z dálky a máte možnost před nimi utéct. Což se občas může hodit. Hra vám soupeře neservíruje od nejslabších k nejsilnějším, ale rafinovaně je mixuje, takže se může stát, že kupříkladu mezi vlky, které složíte jediným úderem (tedy ne hned, po takových deseti hodinách hry) zničehonic narazíte na něco, na co se vrhnete s radostným řevem - a ono vás to jedním máchnutím tlapy zabije.

Ale tohle je jedna z věcí, která dělá hru zajímavou a svět kolem vás realistický. Prostě musíte trochu přemýšlet a ke každému novému soupeři přistupovat opatrně a s respektem. Zvlášť, když je se při souboji nepřepnete do arény, ale bojujete „live“ – takže se pak může stát, že zatímco se potýkáte s jedním monstrem, přijde ho podpořit celá jeho rodina, včetně příbuzenstva z Moravy. Nebo nějaká úplně jiná příšera, která šla náhodou kolem. Znáte to: zabíjíte krysu a mezitím si za vašimi zády připravuje tyranosaurus servírovací stolek.

Bojový systém je vůbec v tomhle díle hodně zvláštní. Tvůrci opustili nejen arény, ale i tahové souboje - díky čemuž získala hra na dynamičnosti a spádu. Ale přesto se z ní nestala ryzí mlátička. Můžete dělat všechno, co jste dělali dřív: sekat, vrhat ochranná i obraná kouzla nejrůznějších druhů, vyvolávat démony atd… jen to všechno děláte v reálném čase. Samozřejmě, při výběru se čas zastaví, abyste si mohli všechno pořádně rozmyslet. A hrdina váš pokyn nevykoná okamžitě, ale na každý úkon má čas vymezený - stejně jakou soupeři. Díky tomu tu máme chytlavý mix mezi typickou japonskou tahovkou a akční řežbou, při které nepůjde ani tak o postřeh a rychlé klikání, jako spíš o vhodně zvolenou strategii.

Kouzel je kvanta. Je tu bílá, černá, zelená, časová a další magie, různé techniky a speciální komba… a ze začátku budete možná trochu frflat nad tím, jak je to neohrabané – každého svého kolegu totiž musíte instruovat extra. Kliknutím spustíte menu, najedete si na něj, určíte mu, co má dělat, odklepnete to… a pak znovu stisknete menu, najdete si dalšího, a tak dále. A jakmile udělají to, co jste jim řekli, je čas vydat další rozkazy. Ovšem tohle budete dělat jen ze začátku - brzy dostane možnost vytvářet si gambity.

Gambit a Gambrinus

Final Fantasy XII
i Zdroj: Hrej.cz
Gambity jsou skvělý nápad,, který úvodní opruz úplně vyváží. V podstatě se jedná o to, že si své postavy naprogramujete. Koupíte si (nebo najdete) speciální pokyny, ze kterých si pak sestavíte celý sled. Díky němu pak budou hrdinové v každé chvíli přesně vědět, co mají dělat. Pokud je některý parťák zraněný, hodí na něj kouzlo či lektvar (přičemž se dá určit, jak moc zraněný musí být), pokud je pod vlivem kouzla, dokáží hodit protikouzlo. Můžete si vybrat, jestli budou bojovat mečem či spíš magií… a pak jakou. Tohle se dá měnit za pochodu, takže rychle můžete parťáky přeprogramovat tak, aby místo ohně (které na ohnivou příšeru zrovna moc nezabírá) vrhali vodu či led. Taky si nastavíte, na jakého protivníka mají útočit, či jak mají využít jeho slabiny. Když si je dobře připravíte, ani už nepotřebujete při soubojích nic dělat – jen sledujete, jestli je vaše strategie účinná a jak vám naskakují body zkušeností a postupujete na další úrovně.

Postup na další úroveň je vždycky fajn, i když v tomhle případě není tak důležitý, jako byl u starší dílů. Radikální vylepšování postavy se totiž přesunulo do polí licencí. Což je další novinka. Za každé zabité monstrum získají všichni členové týmu jeden bod (někdy i víc). Když se pak body nastřádají, může si za ně ten který hrdina v tabulce licencí koupit nějakou novou schopnost. Může si přikoupit body života, sílu, magické schopnosti, rychlost… ale i schopnosti používat lepší zbraně a kouzla. Jasně, že to není zadarmo, ale vyplatí se to – hlavně, když se doberete na tabulce až k místům, kde čekají speciální superchvaty či ochočená monstra! Abyste to neměli tak jednoduché, z tabulky vždycky vidíte jen ta nejbližší pole, takže netušíte, co na vás dál čeká.

Trochu škoda je, že tabulka je pro všechny postavy stejná. Takže všichni teď můžou dělat všechno, používat stejná zbraně a kouzla… čili je dobré se hned na začátku rozhodnout, která z vašich postav se vydá jakým směrem a v čem bude dobrá. Byť některé věci se hodí do každé domácnosti.

K Final Fantasy vždycky patřily i různé vedlejší mise, díky kterým jste se mohli dostat k silnějším zbraním či vydělat pár peněz. V minulých dílech to bylo hlavně hraní a sbírání karet. Tady je to povolání lovce hlav. Což znamená, že v blízké hospodě omrknete „zatykač“, zjistíte si, o co je zrovna zájem, a vyrazíte bojovat s nestvůrami. Není to tak snadné, znamená to obvykle hodně cestování (nejprve musíte navštívit zadavatele, pak monstrum a pak znovu zadavatele… tedy pokud se vám povede monstrum zabít), někdy si musíte počkat na zvláštní podmínky (některé příšery se zjevují jen za deště, některé potřebují mít naprostý klid, takže nejprve musíte vymlátit všechno kolem) a hlavně, někdy nevíte, jestli příšera už není nad vaše síly. Na druhou stranu, když se vám v tomhle dobře povede, čeká vás sláva a uznání.

Nehledě na to, že příšery jsou opravdu parádní. Jak se všechno odehrává ve stejném prostředí, tak si náležitě vychutnáte jejich monumentálnost. Když se před námi poprvé vynořil obří ještěr, tak jsme se okamžitě otočili a vyděšeně utekli pryč - a to je jedna ze slabších bytostí, kterou po takových třiceti hodinách hry kosíte zcela s přehledem! Představte si, co vás pak čeká dál.

Finální slovo

Final Fantasy je Elvis Presley RPG žánru. O tom není sporu a nic lepšího prostě neseženete. A i když jsme se zpočátku na vylepšení dívali nelibě, tak rychle jsme zjistili, že fungují naprosto dokonale a přidávají hře na tempu a napětí. Jediné, co bychom mohli dvanáctému dílu vytknout, je příběh, který je samozřejmě monumentální, ale přece jen trochu klasický. Postrádá ten mix filozofie a ryzího šílenství, kterým se série vyznačovala. V tomhle sedmička pořád vede. Taky nám trochu chyběl humor a i když jsou příšery opravdu fantastické a impozantní, tak jsou všechny celkem „realistické“. Prostě žádné pochodující domy či děla na nožičkách. Ale přiznávám, že tohle je hodně můj subjektivní pocit a pro spoustu hráčů bude tohle naopak klad.

Jedno je jisté – pokud aspoň trochu máte rádi RPG a snesete i takové fantasy, ve kterých se nevyskytují trpaslíci, elfové a lidé, co se jmenují Gandalf, tak ani na vteřinu neváhejte.

Final Fantasy XII
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Final Fantasy se tímhle dílem hodně přiblížilo žánru MMORPG… až na to, že vás tu nebudou otravovat PKčka, čínští farmáři a jiná havěť. Zábava na sto hodin. Minimálně. Pro fandy RPG téměř povinnost.

Co se nám líbí a nelíbí?

Nádherná grafika – a to nejen zpracováním, ale i nápady a atmosférou. Neuvěřitelné filmové sekvence, fascinující nestvůry… a chytlavý bojový systémů. Taky dost velké možnosti vylepšování postav, zbraní a vytváření různých programů AI.
Možná jen příběh, který je v porovnání s minulými díly „chladnější“. Menší důraz na osudy jednotlivých postav, větší na globální konflikt. Ubylo taky humoru.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama