FIFA 21

Opět jsme po roce zpátky na značkách. Z jedné strany slyšíme nářky, že EA zase tahá lidem peníze z peněženky za aktualizaci soupisek. Z druhé strany obranu fanoušků, že tomu tak není a FIFA toho opět přináší dost na to, aby stálo za to investovat. A pravdu mají oba tábory.

Trocha informací pro kontext: FIFA mi každoročně sebere stovky hodin, patřím tedy spíše do skupiny hráčů, na něž z obrazovky křičí každá sebemenší změna hratelnosti. Naprostou většinu času mi spálí režim FIFA Ultimate Team, který však zásadně hraji takzvaným „Road to Glory“ systémem – nedávám do hry ani korunu za balíčky. Na vlastní kůži tedy zjišťuji, jak moc je ten či onen ročník „zaplať a vyhraj“.

PRO BĚŽNÉHO HRÁČE

Letošní FIFA si toho z pohledu velkých změn příliš nenachystala. Nové dlaždice s herními režimy v menu nehledejte, možnost hrát za ženy už tu je dávno a fotbalu z ulice jsme se dočkali minulý rok. Pro občasné hráče tak bude stát za povšimnutí snad jen možnost vracení času, která je dostupná jen v několika málo offline režimech, a vzdálené ovládání AI spoluhráčů. První ani druhou jmenovanou novinku přitom příliš nevyužijete – na první skoro nenarazíte, druhá potřebuje relativně hodně pilování, aby přinesla užitek.

Vizuální zpracování jako celek se dočkalo jen drobného vyleštění a několika nových animací. Bez přímého porovnání s loňskou verzí hry byste těžko hledali rozdíly.

Po grafické stránce se taky přešlapuje na místě, a zatímco nám díky enginu Frostbite před pár lety tekly sliny proudem, dnes funguje spíš jako dusivá bábovka od babičky. Vizuální zpracování jako celek se dočkalo jen drobného vyleštění a několika nových animací. Bez přímého porovnání s loňskou verzí hry byste těžko hledali rozdíly – uvidíme, co přinese next-gen verze. Radost možná udělá posun hudebního žánru soundtracku, ale to už je krajně individuální věc.

Pro běžného hráče tedy FIFA 21 přináší jen „tu aktualizaci soupisek“ (ze kterých kvůli licenčním bojům odpadly další týmy a česká liga stále chybí, najdete zde jen Spartu, Slavii a Plzeň) a pár úprav režimu Kariéry. Hned na úvod si proto můžeme říct, že pokud nepatříte mezi velké fanoušky fotbalových arkád, úplně klidně si vystačíte s loňským ročníkem hry. Pro vás by nákup v podstatě znamenal update v ceně plné hry.

PRO MÍRNĚ ZANÍCENÉHO HRÁČE

Pakliže patříte mezi hráče, kteří si rádi vyzkouší každou část nového ročníku, dají všem režimům alespoň pár hodin a pak u svého nejoblíbenějšího offline módu stráví pár desítek hodin, má toho pro vás FIFA 21 nachystáno o něco víc.

Loni představený režim Volta nadále zůstává jako zpestření běžné nabídky. Scénář pravděpodobně vypadá u většiny hráčů podobně – pár zápasů vyzkouší, pak se vrátí ke Kariéře, FUT nebo Pro Clubs. Tentokrát si však vývojáři připravili příběh, jenž vás v ulicích udrží o něco déle. Během dvou tří hodin si projdete nová hřiště, vyzkoušíte své fotbalové dovednosti proti dětem ulice i kultovním ikonám, a… pokusíte se nevnímat příběh jako takový, protože ten je jednoduše esencí trapnosti. Pokud si jdete pro kulturní zážitek, lépe poslouží Šlágr TV. V režimu Pro Clubs pak zůstalo vše při starém.

Jakmile se dostanete na trávník, poznáte pár změn v samotné hratelnosti. Minulý rok přišel kompletně přepracovaný systém obrany, ten je letos ještě přísnější a (zejména proti živým soupeřům) chce dostatek tréninku. Naopak nově vyladěné driblování a centrování každému rychle sedne – možná se tak zprvu bude zdát, že se útočení dost zjednodušilo a bránění zhoršilo. Proti umělé inteligenci to tak zůstane napořád, pokud si nepohrajete s posuvníky v nastavení, u živých soubojů se ale brzy ujistíte o jiné skutečnosti. AI se zásadně zlepšila v útočných nábězích, zatímco v obraně nestíhá. Holt musíte vzít otěže do ruky sami, to ale po chvíli není problém.

Mnohem přirozeněji – pokud se tomu tak dá u silně arkádové simulace říkat – se na trávníku chová míč i hráči. Málokdy se vám stane, že se po vzájemné kolizi dvou soupeřů odrazí meruna nekontrolovatelně pryč, často dokážete výsledek odhadnout a připravit se zatím s dalším spoluhráčem. Jasně, čas od času i FIFA 21 vykouzlí neuvěřitelný kiks, ale skutečně jen zřídkakdy.

Nadobro nás opustila kondice, nemusíte už tedy laborovat se záložními týmy nebo zásobou bronzových kartiček.

Pokud patříte do skupiny mírně zanícených hráčů, většinu času investujete do singleplayeru a nevadí vám starší soupisky, ani vy nebudete potřebovat přecházet na nový ročník. Moc nového toho nečeká ani na vás. Případný nákup nepřinese pocit zklamání, ale spíš prázdna a rychlého vyčerpání.

ÚROVEŇ ZANÍCENÍ: FUT

Jako každý rok toho ale nejvíc FIFA přináší hráčům, kteří vytěžili z minulého ročníku maximum, s gamepadem částečně srostli, po nocích se jim zdají animace rozbalování kartiček a vybudovali si schopnost cítit fyzickou bolest fotbalistů na virtuálním hřišti.

Vrhneme se rovnou na FUT, protože nic dalšího ani nespouštíte. Po obsahové stránce se změnilo několik prvků – nadobro nás opustila kondice, nemusíte už tedy laborovat se záložními týmy nebo zásobou bronzových kartiček. Stejně tak do věčných lovišť zmizely jednorázové boosty hráčů. Volné místo v balíčcích bylo nutné nahradit, abychom se nedejbože nedočkali víc hráčů, a přichází proto úprava vlastního stadionu. A pokud už se mělo něco „zbytečného“ na doplnění balíků objevit, jde asi o nejlepší variantu. Stadionu můžete vtisknout vlastní barvy, na sítě zavěšovat obrazy, fanouškům vložit do rukou chorea, nechat si do ucha zpívat oblíbené chorály nebo si při vstřelení gólu vybrat zahranou písničku a z brankové konstrukce plát římské svíce. Pěkné zpestření.

i Zdroj: Hrej.cz

Mnohem zásadnější novinkou je ale možnost hrát v kooperaci, ve více hráčích v jednom týmu se přitom dostanete do všech hlavních režimů – do Rivals, Squad Battles i přáteláků. Bok po boku s kamarádem (či kamarády) tak můžete sbírat nejen zážitky, ale i body do týdenních hodnocení v jednotlivých sekcích FUT. Skvělá záležitost, jež dokáže hratelnost příjemně okořenit. Pozor jen na fakt, že je tentokrát omezené množství odehraných zápasů, jež se vám budou do celkového pořadí počítat. Oblíbené turnaje, které by daly smysl bronzovým a stříbrným hráčům i mimo výzvy tvorby mužstva, se bohužel ani letos nevrací.

Co se hratelnosti týká, je zpět centrování a hlavičkování – dvojice, jež byla minulý ročník zapovězena. Díky lepším náběhům a přepracovanému systému centrů se z křídel opět stává skutečná možnost útoku. Minimálně na nižších úrovních obtížnosti však nebude problém procházet i středem obrany – její vypilování zase trochu trvá, AI si totiž nedokáže úplně dobře poradit s tím, když s některým z obránců vystoupíte, a nepošle do volného prostoru záskok. Jak ale budete divizemi procházet vzhůru, zjistíte, že se trénink vyplácí.

Po technické stránce jsem za cca padesát hodin hraní nenarazil na žádné problémy. 

Hlavní roli opět hraje rychlost hráčů, ta je tentokrát o něco přesněji přenesena a dobře poznáte rozdíl mezi rychlonožkou a slimákem. Nekonzistentnost trápí spíš pány v pruhovaném, posuzování faulů se zápas od zápasu liší a vy tak nevíte přesně, co si dovolit. Největší peklo je pak nastavení, kdy píšťalka pravidelně zaznívá klidně uprostřed brejkové situace s míčem na velkém vápně. Po technické stránce jsem za cca padesát hodin hraní nenarazil na žádné problémy. Na Xboxu, kde jsem hru recenzoval, mi například připojení se servery nespadlo ani jednou.

CO TY MIKROTRANSAKCE?

Ano, ty zůstaly v naprosto nezměněné podobě. Pokud však rádi hrajete FUT, je letos režim pro „neplatiče“ asi nejpřístupnější, co kdy byl. Díky obrovskému množství odměnových balíčků, které dostáváte téměř za všechno (úkoly, milníky, výzvy tvorby mužstva, týdenní hodnocení režimů…), jste konkurenceschopní prakticky s kýmkoliv až do těch nejvyšších pater. Po cestě sice potkáte některé týmy plné Ronaldů, Mbappéů a Salahů, nejde ale o nepřekonatelnou překážku. Navíc čím níže, tím větší jistota, že soupeř neumí moc dobře hrát.

FIFA 21 je přesně tím, co od ní čekáte. Nehráči a občasní hráči budou lamentovat nad tím, že se nic nezměnilo a EA jen tahá z lidí peníze, a z jejich hlediska to bude pravda. Hardcore fanoušky virtuálního pažitu všechny více či méně zásadní změny potěší a nový ročník si naplno užijí, taktéž oprávněně. Faktem je, že je FIFA 21 super arkádovým fotbalem.

TADEÁŠOVO KARIÉRNÍ OKÉNKO

Zatímco se Míra postaral o podrobný rozbor online složky, já patřím k těm úchylům, co FIFA hrají především kvůli „singleplayeru“, konkrétně kariérnímu režimu. Ten opět sliboval jisté, celkem markantní změny. Především co se tréninku a formy hráčů týče. A svým slibům dostál, skutečně mužstva dostala do vínku nové atributy, které lze volně popsat jako rozehranost a únava. To znamená, že aby hráč hrál na vrcholu, nebo dokonce za vrcholem svých sil, musí mít v nohách nějaký ten trénink nebo zápas. V praxi ale tento mechanismus způsobuje to, že základní jedenáctka rychle najede do nezničitelné formy a hraje jako Galácticos, ať se děje, co chce.

Prvek únavy funguje především u slabších týmů, kde se najdou starší hráči s nižším atributem výdrže. V tomto případě vás pak kariéra skutečně nutí točit sestavu a nechat hráče odpočívat. Stačí ale vybudovat sestavu extrémně vytrvalých hvězd a nejsou problém ani klasické řetězce zápasů. Navíc je frekvence zranění stále velmi nízká, ani ty vás tedy nedonutí míchat mužstvem tak, jak by se slušilo a patřilo.

i Zdroj: Hrej.cz

Přepracovaný systém tréninků nově dovoluje plánovat tréninkové a odpočinkové dny, rozvíjet hráče v určitých atributech, rozehrávat je, nebo je dokonce „přeučit“ na jinou roli či pozici. Pryč je tak divoké cepování mladých brankářů, kteří sloužili jako jednoduchá forma zisku. Celkem obstojný je i nový systém interaktivních simulací zápasů, který ale v mém případě produkoval velmi obskurní výsledky bez gólů a šancí. Hra navíc stále nabízí ten klasický, rychlý. Interaktivní simulaci jsem tak využíval jen u skutečně klíčových zápasů. Přestupy jsou stále velmi divoké a umělá inteligence podniká opravdu bizarní kroky, letos ale konečně přibyla možnost nastavení obtížnosti obchodních jednání. Virtuální Mourinhové díky tomu mohou být poměrně svolní a tupí, nebo naopak celkem tvrdí vyjednávači.

Závěrem musím jen vypíchnout, že hra v nižších ligách působí výrazně lépe než kdy dříve. Trochu neurvalé okopávání nejnižší sorty profíků prostě finále Champions League nepřipomíná ani v nejmenším.