FIFA 12 Recenze FIFA 12

FIFA 12

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

25. 9. 2011 22:17 21
Reklama

Předchozí díl série FIFA neměl na poli herního zpracování fotbalu žádnou konkurenci. Ten, kdo právě teď před monitorem prská, že to jako není pravda a „proevo“ bylo lepší a „nahrejužnikdynepřijdu“, tak ať si prská. Trojnásobný Lionel Messi na obalu z vás prostě lepší fotbal neudělá. V právě startující sezóně ale bude letitý souboj FIFA versus PES opět zajímavý. Ne snad z hlediska prodejů, protože tam už jsou karty tak nějak dopředu rozdané, ale z pohledu recenzentů. Lidé v EA Sports se totiž nespokojili jenom s lepšími statistikami a soupiskami, ale chtěli hráčům, po vzoru aktuálního NHL, přinést skutečné novinky. Vyvstává tedy kardinální otázka – stojí ony novinky za to a má kvůli nim smysl koupit si novou FIFU, nebo jde jenom o laciná prohlášení a skutek utek‘? Budete se divit, ale realita je někde trochu jinde.

To je jako všechno?

Po prvním spuštění vás trochu nemile překvapí nabídka módů. Je jich žalostně málo. Exhibice, Ultimate Team, Be-a-Pro, kariéra a možnost vytvořit si vlastní turnaj, či ligu. A to je vše, přátelé. Absence jak Ligy mistrů, tak dalších evropských a/nebo světových soutěží, kterými se může pyšnit konkurence od Konami je zkrátka znát. Na druhou stranu, zrovna na tomhle FIFA nikdy v historii nestavěla. Je ale důležité to minimálně podotknout, protože se mezi vámi jistě najde spousta těch, kdo by pohár pro vítěze Ligy mistrů rádi zvedli nad hlavu i v této hře. Ani zmíněná kariéra rozhodně nestojí za víc, než za vyzkoušení. Možnost ovládat vámi vytvořeného hráče, koučovat vybraný tým, či zkombinovat trenéřinu s pobíháním po hřišti sice vypadá na první pohled lákavě. Už po několika minutách ale zjistíte, že se jedná takové hezky vypadající nic. Neškodilo by totiž přidat do tohoto módu alespoň trochu realismu. Ono když dostanete během čtyř dnů patnáct nabídek na půlku vašeho mužstva a pak si za utržené peníze koupíte Messiho, Kaká a navrch Terryho, který bez mrknutí oka přestoupí do Manchesteru United, tak nemusíte být Pavel Karoch, abyste věděli, že tady něco nesedí. Hráčská kariéra trpí stejnými neduhy. Vaší jedinou starostí je odehrát zápas. Nikoho nezajímá, jestli jste v něm hráli dobře, maximálně jste za abnormálně špatný výkon ekvivalentu patnácti vlastních gólů přeřazeni na lavičku. Nulovou zábavnost navíc korunuje možnost nadefinovat si statistiky vašeho virtuálního alter ega naprosto libovolně. A ruku na srdce, kdo by odolal vytočení všech atributů na maximum, když prostě může?

Jsme si ale naprosto vědomi toho, že FIFA není o žádné kariéře a mód Be-a-Pro se nám za těch pár let také okoukal. FIFA je o multiplayeru a jakž takž reálném pocitu z fotbalu. To první je stále na jedničku s hvězdičkou. Ať už je řeč o klasických rychlých zápasech, či snaze uchytit se na konkrétním postu v týmu vašeho kamaráda, vše funguje zkrátka skvěle. Ani jednou jedinkrát se nám nestalo, že by hra během připojování zaváhala, či byla vybíravá co se ostatních hráčů a jejich připojení týče. Maximálně do minuty, většinou však již do patnácti vteřin, jsme byli ve hře. Co ale je celkem otravné je relativní pomalost nahrávání jednotlivých obrazovek v menu. Jistě, nejde o „technickou chybu“, protože se nepochybně jedná o úmysl. Když se ale nechcete s ničím moc zdržovat a prostě si jen chcete s kamarádem zahrát jeden, dva zápasy, tak vás pomalé přeskakování mezi nabídkami dovede nepěkně otrávit.

Tancovat o architektuře

Asi jste si všimli, jak v této recenzi opatrně tancujeme kolem dvou největších novinek letošního ročníku – vylepšeného fyzikálního modelu a taktického bránění. Ono totiž není moc jednoduché o nich mluvit, natož psát. Jedná se totiž o natolik specifické změny, o nichž si zkrátka musíte udělat obrázek sami. I u nás v redakci například panuje rozkol, kdy jedni by nejradši od posledně neměnili nic (mezi ty se řadím i já) a jiní si změny nemohou vynachválit. Všichni se ale shodneme, že fyzikální model jako takový občas vyvádí velmi nepěkné kejkle, které se asi nejlépe dají shrnout za pomoci tohoto videa. Ruku v ruce s tím jde i posuzování nedovolených zákroků. Občas se prostě stane, že se vašeho soupeře ani nedotknete a stejně jdete nedobrovolně do sprch. Jindy zase zatáhnete za záchrannou brzdu, útočník ve vzduchu vystřihne trojité salto s pěti vruty a rozhodčí pro jistotu pískne výhodu ve váš prospěch. Nestává se to moc často, ale o to více si to pak pamatujete. Ještě předtím, než se ale poprvé vrhnete na hřiště, tak si vyhraďte zhruba půlhodinku volného času na laborování s nastavením rychlosti hráčů a míče. Základní volby jsou, podobně jako u minulého ročníku série NHL, na nezvykle nízkých hodnotách. Abychom ale jenom nehanili – KONEČNĚ lze mezi jednotlivými hráči zpozorovat opravdu viditelné rozdíly z hlediska fyziognomie. Řízek kalibru Waynea Rooneyho se se sklopenou hlavou jako tank valí pokutovým územím, dovede si již ztracený míč sám přikopnout zpět na kopačku. Velmi se tím liší třeba zrovna od svého kolegy Chicharita, který sice nevyniká v agresivitě, ale zase dovede protivníkovi poslat míč mezi nohy a následně patičkou z třiceti metrů vymést šibenici. Jestli jste si loni (stejně jako my) vybírali týmy částečně dle jejich mentality a typologie hráčů, tak letos se na to můžete spolehnout ve sto procentech případů.

Šokující přiznání

Přiznám se zcela bez mučení – režim taktického bránění mi nesedl naprosto vůbec. Je sice hezké, že díky němu můžete s trochou snahy zažít podobné pocity, jako skuteční fotbalisté, ale ve skutečnosti to pouze zbytečně zdržuje a zpomaluje hru. Fígl je totiž v tom, že namísto jednoduchého odebrání míče, na které jsme byli zvyklí z minulosti, se po zmáčknutí tlačítka pro bránění hráč přepne do jakéhosi režimu „ostražitosti“. V tu chvíli se můžete rozhodnout, zda se pokusíte balón sebrat skluzem, vytlačením protihráče z příhodné pozice, či zkusíte štěstí s dovedně nastraženou kopačkou. V tu samou chvíli ale musíte počítat i s pohybem vašeho spoluhráče (ti si, jen tak mimochodem, nyní nabíhají do šancí velmi inteligentně), který vám může, ale také nemusí pomoci míč odebrat. Je nám jasné, o co se v EA Sports snažili – v reálném fotbalu zkrátka nevidíme, aby se obránci míče zmocňovali stále tím samým pohybem. Ke hře ale, podle mě, patří jednoduchost a rychlost, spíše než snaha o kopírování reality, alespoň v tomto případě. Kolonka „Tactical Defending“ se tak v mžiku změnila na „Legacy Defending“ a zpátky půjde jen v případě, že budu chtít někomu ukázat, co že se mi tolik nelíbilo. Je každopádně fér, že máte možnost volby. A kdo ví, třeba jsem jenom exot a vám všem, kdo tento text čtete, sedne taktické bránění do ruky během prvních deseti vteřin.

Letošní ročník série FIFA není nijak výrazným skokem kupředu. Spíše takovým neobratným parakotoulem. Pokud si (v případě PC verze) vystačíte s aktualizovanými soupiskami skrze fanouškovské mody a multiplayer hrajete pouze lokálně, tak asi můžete tento ročník s klidem vynechat. Jinak se ale nemusíte bát, že byste za své peníze dostali nějaký škvár. Sedmička totiž ani náhodou neznamená průměr. Jenom těch novinek „na první dobrou“ je letos jaksi pomálu.

FIFA 12
Nintendo 3DS 3DS
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PSP
Xbox Xbox 360
PlayStation Vita Vita

Verdikt

Fajn fotbal, který nováčky neoslní a zkušené hráče nenadchne. Leda byste právě vylezli z jeskyně a hry naposledy hráli v roce 1986. Ale v tom případě by vás nadchlo úplně všecko!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama