Feudal Alloy

Počátkem minulého roku jsme, především tady v naší české kotlině, se zatajeným dechem čekali na jisté středověké RPG lokální provenience. Rok se s rokem sešel a situace se opakuje. Jen ten středověk je poněkud alternativní, RPG prvky jsou poněkud méně výrazné, místo zlotřilých Kumánů se světem, který tentokrát sledujeme hezky z boku, potuluje všelijaká mechanická verbež, a místo kovářského synka se zálibou v čočkovce se v hlavní roli objevuje sympatický robot s akvárkem tam, kde byste čekali hlavu. A se zálibou v oleji. A nejlepší na tom je, že si tohle všechno můžete užít i na Switchi.

CO JE MALÉ, TO JE MILÉ

Ne, vážně, zpravidla nechávám preference platforem stranou, musím ale říct, že Feudal Alloy jsem si z velké části užil právě díky tomu, že jsem měl možnost hrát ji na hybridní konzoli od Nintenda. Náš vztah byl totiž díky tomu velmi intenzivní, bez zbytečných odloučení, stále po ruce, a to téhle hře velmi sluší. Na začátek je třeba říct jedno – nastavte si správně svá očekávání. Dílo dvoučlenného (!) znojemského studia Attu Games se asi nejsnáze přirovná k hitu jménem Hollow Knight, figuruje tu ale několik poměrně podstatných rozdílů. Feudal Alloy je o něco menší a rozhodně minimálně pocitově o poznání lineárnější záležitostí. Nečekejte hluboké příběhové pozadí, tajuplný svět, v jehož zákoutích budete odhalovat bizarní a zajímavé vedlejší postavy.  Tou zdaleka nejzásadnější odlišností je ale především mnohem větší přístupnost – tam, kde Hollow Knight nezkušené hráče týrá souboji s náročnými bossy a školí je v pokoře (a vlastně jim ukazuje, že touhle cestou se ještě vydávat nemají, protože…na to nemají), nabízí Feudal Alloy spíše radost z plynulého a nerušeného progresu.

Žánrově máme co dočinění s poměrně tradiční metroidvanií, hlavní hrdina Attu toho na začátku moc neumí až důkladným tréninkem se z něj stane hrdina bez bázně a hany, před kterým ani ta nejskrytější zákoutí nejsou dostatečně skrytá. Hlídat si budete především dvě veličiny – hodnotu oleje, která symbolizuje vaše zdraví, a také stav vašeho chlazení, jakési staminy. Ohánění se mečem a používání skillů je přeci jen i pro robota docela náročné a může se vám stát, že se vám v tom nejlítějším boji zkrátka přehřeje a pak s ním nenaděláte vůbec nic. Naštěstí se všude možně povalují plechovky s blahodárným léčivým olejem a také lahvičky chladící kapaliny, díky níž je Attu schopen fungovat, i když se zrovna nachází v obzvlášť žhavém prostředí, které mu jinak v náročnějších fyzických aktivitách brání.

TRADIČNÍ NÁPLŇ

Z pobitých nepřátel vypadává šrot, jakási místní obdoba zkušeností, a také peníze, za které můžete u jednoho ze tří obchodníků nakupovat čím dál kvalitnější zboží. Po dosažení nové úrovně si můžete odemknout novou vlastnost v jednou ze tří stromů, které se v zásadě dají rozdělit na bonusy pro útok, obranu a chlazení. Klíčovou součástí hry je ale také postupné odemykání nových schopností, díky nimž se následně dostanete do dosud nedostupných míst. Takhle se Attu třeba naučí dvojitý skok, získá schopnost vyslat speciální výboj, házet bomby nebo třeba rychle dashovat, což se hodí nejen při soubojích s nepřáteli, ale i při překonávání členitého terénu. Jak jsem již uvedl, hra je velmi lineární, schopnosti se tedy učíte v pořadí určeném tvůrci, přesto se můžete s nově nabytými schopnostmi vrátit do předchozích lokací a omrknout, zda se teď nedostanete na tu zatrolenou plošinku, co byla ještě před chvíli moc vysoko.

Na Attua můžete navěsit novou přilbici, tělo, nohy i ruce, ve hře figuruje slušné množství setů, takže fashion je na velmi vysoké úrovni.

Průzkum oblastí vám přináší nejen truhly se zlaťáky nebo přístupové karty, s nimiž se dostanete dál, ale i nové části zbroje. Na Attua takhle můžete navěsit novou přilbici, tělo, nohy i ruce, ve hře figuruje slušné množství setů, takže fashion je na velmi vysoké úrovni. Najít můžete i novou zbraň, byť se vždy bude jednat o meč. Musím říct, že jsem měl během hraní trochu pocit, že význam kvality vybavení není tak velký, abyste byli postaveni před nepříjemné rozhodování, zda budete nosit to, co se vám líbí, nebo to, co je účinnější. Jak už jsem říkal – Feudal Alloy je hra, která je na svého hráče hodná a příliš mnoho klacků pod nohy mu nehází.

FUNGUJE TO BEZ CHYBIČKY

Je to možná trošku škoda, protože během celého putování vás čekají pouze dva bossové, jinak se zkoušky vaší odvahy a skillu odehrávají v arénách, kde musíte vždy čelit několika vlnám nepřátel a nadto se občas popasovat i s nepřízní okolí (lasery a tak podobně). Abych se tu jen nekasal, že jsem skrz Feudal Alloy prošel jako horký nůž máslem – okamžik, kdy mě hra nutila probíhat mezi bodci, přičemž jsem byl bombardován kanónem, jehož zásah znamenal jistou smrt, mě na pár (desítek) minut velmi zaměstnal. Velkou porci času jsem také strávil obecným blouděním a hledáním cesty dál. Některé cesty jsou přehrazeny mechanickými zámky, které postupně nalézáte, bohužel se vám do mapy nezakreslují jejich symboly, takže člověk po nálezu klíče musí oběhnout několik lokací, aby našel ty správné dveře a dostal se dál. Feudal Alloy také drží jedno vtipné prvenství – poprvé jsem ve hře vykysnul tak, že jsem byl nucen napsat autorům a zeptat se, jak dál. Po malé radě (a zjištění, jaké že jsem to proboha jelito) bylo po problému. Přiznávám, že jsem v tu chvíli po desítkách minut urputného pátrání podezíral hru z bugu či glitche, bylo to ale úplně neprávem.

Obecně totiž musím vývojářskému minitýmu vyseknout velkou poklonu – za celou dobu jsem nenarazil na jediný technický problém (dobře, na jeden, extrémně marginální, který už je stejně v době, kdy čtete tuhle recenzi, opraven). A to jsem, prosím, dostal switchovou verzi s upejpavým sdělením, že je starší než ta pro PC a nejsou v ní ještě implementovány všechny opravy. Vše šlapalo tak, jak má. Co si zaslouží naprosto jednoznačnou pochvalu je nádherná kreslená grafika, která mě upoutala už od oznámení, a především spoustu invence a nápadů, které autoři vetkli do svérázných obyvatel svého svérázného světa. A propos, v jednom z našich vysílání jsem se dopustil velkého omylu, když jsem zalitoval nepřítomnosti roztomilých hlodavců. Naštěstí jsem byl včas informován, že to nejsou jen rybičky, kdo ovládá místní mechanismy. Tímto tedy uvádím vše na pravou míru, a hlavně vás vyzývám, abyste si užívali ony drobné detaily, které autoři s láskou a do hry vložili. Stojí to za to, a je to jedna největších deviz Feudal Alloy. Jo a abych nezapomněl - hra je v naší mateřštině.

i Zdroj: Hrej.cz

Suma sumárum jsem ve hře nechal něco mezi deseti až patnácti hodinami a velmi dobře jsem se bavil. Dokonce tak dobře, že, jak jsem naznačil na začátku, mě Switch neopouštěl, kamkoli jsem se vrtnul, a k Attuovým dobrodružstvím jsem se vracel mnohem radši než k remasteru New Super Mario Bros. U. Feudal Alloy není velkou hrou, po dohrání vám nabídne možnost posbírat posledních pár posledních pokladů a třeba se vydat na lov desítky přívěsků, které tu mají funkci collectiblu. Nečekejte epos, ale příjemnou zábavu na slušnou porci času. Svému milovanému Hollow Knightovi bych dal maximální hodnocení, Feudal Alloy si ale to o bod nižší s přehledem zaslouží. Tak mu dejte šanci.

Hru si můžete zakoupit v e-shopu Xzone.cz.