Ferrari: The Race Experience

Pohled na nablýskané luxusní vozy je pro milovníka rychlých kol vždy větší, či menší náhražkou sexu. Ve světě najdete spousty míst s extrémní závodnickou aurou, mezi něž se počítá i městečko Maranello, sídlo značky Ferrari, která do světa ročně vypouští tisíce rodinných vozů s přívětivou cenou. Pakliže jste byť jen přes koleno příbuzní s majiteli ropných vrtů. Videoherní průmysl ovšem počítá i s méně majetnými, takže když nemůže Mohammed k hoře, musí hora k Mohammedovi. Britské studio System 3 připravilo pro majitele Wii a PS3 závodní titul Ferrari: The Race Experience, jehož cílem je vyplnění mezery mezi závodními hrami a hlavně úplná demonstrace, až fascinace značkou Ferrari jako takovou. Bez kožených rukaviček a trpělivosti to ale nepůjde, s tím se smiřte už teď.

Mnozí hráči při spuštění hry možná ucítí píchání v předním mozkovém laloku, rezonující v podobnost a již několikrát viděnou realitu. Ferrari: The Race Experience totiž není tak úplně novou hrou, jak se může zdát. System 3 nenápadně skočili na moderní vlnu recyklovaných her za menší ceny, zastřených digitální distribucí. Pokud jste hráli závodní titul Ferrari Challenge: Trofeo Pirelli, tak vězte, že tento drobek vám moc nového nepřidá. Jedná se totiž o souměrnou kopii, která byla vykrmena dodatečným obsahem, jež byl v případě Ferrari Challenge placený. Překopaný systém kariéry a dodatečná obtížnost jsou víceméně detaily, které se vstřebají, ale ať je to, jak chce, hra je prodávána za vcelku férovou cenu, přičemž na své poměry nabízí opravdu velkou porci zábavy.

Martin přijel na černém koni

Největší zmatky ovšem panují na poli výsledné cílové skupiny, do které vývojáři střílí horem dolem. Arkádová simulace? Simulovaná arkáda? Nebo simulace s příchutí arkády? Hru je těžké charakterizovat takto jednoduše, jelikož postrádá některé prvky z obou zmiňovaných variant. Pro arkádově zaměřené jedince bude hra nezajímavá, možná až příliš obtížná, zatímco simulanti (ano, nenapadlo mě nic originálnějšího) nebudou úplně ukojeni kvůli chabé celistvosti některých prvků a závodů jako takových. Jízdní model se ovšem z osmdesáti procent přiklání spíše na stranu vážných závodů a věřte, že například soupeření za deště patří k tomu nejlepšímu, co ve hře zažijete. Nyní ale malé zamyšlení! Všimli jste si, jak komicky vypadají vozy v pohybu při pohledu ze třetí osoby? Jak se trend přesouvá směrem k pohledu z kokpitu, kapoty nebo nárazníku? Ani Ferrari: TRE nebylo ušetřeno, a tak si občas všimnete až nelogického chování samotných aut, které se do zatáček kloužou jako převoskované sáně. Za nás tedy doporučujeme pohled z nárazníku, případně kokpitu, kdy si opravdu připadáte, že řídíte závodní auto a ne zmrzlinářský vůz se zácpou trpícím řidičem.

Už při prvním spuštění vám bude jasné, že hra slouží jako virtuální showroom a vznešený hold značce Ferrari. Arzenál vozů se rozprostírá přes ty nejslavnější kusy, dělící se do třech základních kategorií – klasické Ferrari, silniční GT a závodní stroje, které svým výkonem a hmotností trumfnou vaši tchýni. Nepřímou úměrou samozřejmě. Pokud tedy očekáváte přísun kvalitních vozidel, zde se určitě dočkáte. Byl by hřích nezmínit legendární stroje jako Ferrari 250 GTO, 512M, 330 P4, dosud nejbrutálnější F50 GT, nebo pojízdné laboratoře v podobě FXX a 599XX. Vybereme si zkrátka všichni a rozhodně je se nač dívat. Nemusíte se bát, vaše virtuální F458 nevzplane jako ta opravdová. Ale co se všemi těmi krásnými vozy? Stejně jako Ash sbíral pokémony, i vaší náplní je střádání peněz na nová auta. Pak už je jen na vás, jestli se budete prohánět po vcelku slušném výběru tratí s imaginárními soupeři, případně těmi reálnými, nebo se poženete za časem.

Motivací k hraní vám je tak víceméně získávání nových vozů, pokud tedy nejste ukázkovými příklady sebemotivačního motoru, spalujícího i sebemenší úspěchy. Kariéra vám poskytne seriál několika závodů, na jejímž konci čeká vyleštěný pohár a zejména tučný kapitál. Co si budeme povídat, peníze hýbou světem a jinak tomu není ani v Race Experience. Peníze totiž slouží k nákupu nových aut a zase k nákupu nových aut. Mimo to se těšte na odemykání speciálních hracích karet, které lze použít v klasické karetní přebíjené. Pravda, adrenalin to sice není, ale podobný druh zábavy ve hrách opravdu jen tak nenajdete. Součástí hry je i tutoriál, který je nejen výjimečný tím, že vás na rozdíl od jiných her opravdu něco naučí, ale jeho průběhem vás bude provázet Tiff Needel, někdejší závodník, zakladatel pořadu Top Gear a aktuální protagonista pořadu Fifth Gear. Dostane se vám tak dvou kol na testovací trati Fiorano a vězte, že bude potřeba opravdu zamakat.

Vysokooktanová snídaně

Jak již bylo řečeno, jízdní model je opravdu neúprosný i přesto, že do hry byla přidána obtížnost Arcade. Pravda je taková, že arkádu od simulace dělí několik vcelku zanedbatelných změn. V případě arkády je auto o něco pevnější a na limitech jej není takový problém kočírovat i v krizových situacích. Znatelně se pak zkracuje potřebná brzdná dráha, ale charakteristika chování podvozku zůstává víceméně stejná. Pravá taškařice pak přichází v onom režimu Simulation, který už není tak milosrdný, jak by se zdálo. Ať už drtíte plyn na doraz ve starých klasikách, pohupujících se ze strany na stranu jako těhotná ženská, nebo v nabroušených supersportech, vždy máte pocit, že jako pilot řídíte auto, které něco váží a zasluhuje si respekt. Což se ostatně zdvojnásobuje i při závodech v dešti, které vyžadují ještě více soustředění. Právě efekty vody jsou velice působivé, zejména při pohledu z kabiny vozu. Jenže ne vždy fyzika působí tak, jak by si Newton představoval. Někdy se i přes ohromnou snahu protiprokluzu dostanete do lehce úsměvného smyku, jindy vás zradí brzdy dřív, než byste čekali, ale ve výsledku se jedná o působivý a komplexní jízdní model, který si nezadá s ničím.

Zde ovšem narážíte na zádrhel v podobě umělé inteligence, která tak úplně nesplňuje všechny moderní kodexy. Ano, soupeři dokážou být bojovní, soupeří mezi sebou, dělají chyby v první kritické zatáčce, ale závod se téměř vždy rozdělí na několik skupinek, případně jedinců. Ve výsledku se tak závod mění spíše na stíhací jízdu, v závislosti na vašem umístění v kvalifikaci. Říká vám něco termín hitbox? Používá se zejména v akčních hrách, přičemž označuje místo na těle hráče, kde se počítají zásahy a odděluje tak hranici od úspěšného zásahu a trefy vedle. A proč jej taháme i do závodních her? Při předjíždění, a nejčastěji z pohledu kokpitu, se stane, že nevědomky zavadíte o jiné auto, ačkoliv si myslíte, že máte ještě rezervu v podobě místa.

Co naplat, vozy jsou rozdílné, propracované a přestože by si některé zasloužily trošku víc péče v oblasti designu, není si nač stěžovat. Svézt se můžete na spoustě slavných tratích z celého světa, namátkou například Monza, Mugello, Silverstone, nebo horskou Alpental. Je to opravdu jen zlomek všeho, co hra nabízí. Pokud vám nebudou stačit ochočení soupeři, online režim podporuje až 16 hráčů najednou. Byla by chyba, kdybyste čekali zběsilou arkádu, ve které jde jen o štěstí. Opravdu to tak není, ačkoliv Ferrari silně koketuje s některými arkádovými prvky a svou vlastní propagací přímo vybízí a vábí nezručné hráče, stále se jedná o klon nacházející se spíše na asymptotě blížící se k simulaci. Zvuky motorů, strkanice na trati a celková povaha hry vám to dají jasně najevo.

Ačkoliv hra nejspíše nepřitáhne každého, byla by chyba ji nedoporučit všem kovovým hlavám, jejichž hemisféry se pohybují v rytmu dvoutaktního motoru. Nečekejte teplý a hřejivý přístup, ale jasné poselství – zde se jezdí kolo na kolo. Tak jako tak, jedná se o derivát plné hry za velice férovou cenu. V poměru cena výkon tak Ferrari: The Race Experience exceluje, a i přes drobné chyby nabízí opravdu solidní porci zábavy.