Ferrari Challenge

Se světem virtuálních rychlých kol se to má ve všeobecném měřítku zase dobře. Her nám do téhle rodiny přibývá stále konstantní množství, těšit se můžeme třeba i na expanzi simulátoru formule 1 mimo vody PlayStationu a vůbec, je stále co hrát. Proto není divu, že vývojáři vymýšlí všechno možné, aby upoutali pozornost právě na sebe. Typickým příkladem jsou vývojáři ze společnosti System 3, kterou pamětníci mohou zaznamenávat z dřevních dob videoher především díky sérii The Last Ninja. Doba však pokročila a s ohledem na to, že PlayStation momentálně nemá na trhu žádnou větší exkluzivní hru tohoto žánrů, rozhodli se zkusit štěstí s rudými vozy s černým koněm ve znaku. Alespoň tedy do doby, než se s větrem v zádech přiřítí dokončené Gran Turismo.

Jedna značka vládne všem

Nechme ovšem pro tentokrát Gran Turismo být a dejme prostor hře Ferrari Challenge, která už vše podstatné shrnuje ve svém názvu. Závodit se zde bude jen a pouze s vozy této italské značky. Pro někoho to může být v dnešní době maximalismu málo, takto složený vozový park ale určitě ocení znalci a fanoušci, kteří dostanou možnost projet se v celkově 32 vozech, mapujících historii automobilky. Do značné míry se s tím pojí i to, že se vývojáři mohli pilně soustředit na každý vůz zvlášť, takže výsledkem jsou do detailu propracované modely. Podobně se to má i s jednotlivými tratěmi, mezi kterými naleznete jak známé okruhy, jako je Monza, nebo Silverstone, tak i tratě táhnoucí se převážně horskou krajinou. Obecně řečeno, zajezdíte si po celé Itálii a vybraných místech Evropy i Ameriky.

Nakopněte motor!

Hlavním závodním režimem je bezesporu singleplayerový Challenge, v němž osedláte Ferrari s továrním označením F340 a pustíte se do klání se soupeři jedoucích kolem vás v totožných vozech. Každý závodní mítink je zpracován v souladu se zaběhnutou šablonou „kvalifikace – závod“ a v tomto případě během jednoho víkendu závody dva. Jejich délka je nastavena na 2 x 15 minut, dle vlastního uvážení ale můžete čas zkrátit, a to až na možná již zbytečně nízkých pět minut. Ať už si ale vyberete jakkoliv, cílem vašeho snažení bude sbírání bodů za umístění, pomocí kterých lze zakoupit nová vozidla do ostatních módů hry, případně odemknout další tratě.

Druhou herní možností je mód Arcade, v němž musíte potvridt svůj úspěch ve čtyřech po sobě jdoucích závodech, tzn. umístit se minimálně do třetího místa. Zdá se vám to možná jako prkotina, ale faktem je, že pokaždé startujete z posledního místa a na předjetí třinácti vozů před sebou máte pouhých pět minut. Pokud se vám i tak jeví tenhle typ závodu jednoduchý, není nic jednoduššího, než přepnout úroveň obtížnosti a vsadíme se, že jen tak z fleku, hned na tu druhou, nebudete schopni vyhrát. Škoda jen, že v tomto módu nelze hra mezi jednotlivými závody uložit, takže jste nepřímo nuceni zajet vše na jeden zátah.

V neposlední řadě musíme zmínit i multiplayer, který je ve Ferrari Challenge dostupný pro 16 hráčů online, bohužel už ale vývojáři přehlíží možnost závodit v režimu split-screen. Avšak i přes to, že je hra primárně zaměřena na singleplayer, poskytuje hra s živými soupeři dostatek zábavy a motivace. Je to dáno především proto, že umělá inteligence jezdí až příliš sterilně a v podstatě nedělá žádné chyby, kdežto lidé, a obzvláště pod tlakem, chybují velice rádi...

Zařadit, pustit spojku, plyn a jedeme

Pokud jsme řekli o Race Driver: Grid, že stojí na pomezí arkády a simulace, o Ferrari Challenge to platí snad ještě o chloupek víc a ani po delším přemýšlení si nejsme stoprocentně jisti, jestli jde o jedno, nebo o druhé. Bez debat převažují prvky simulátoru, což pocítíte hlavně bez zapnutých pomocníků jízdy. Nutností jsou plynulé výjezdy ze zatáčky, včasné brždění a správné řazení. Odměnou bude očekávané chování vozidla, a to jak na suché, tak mokré vozovce. Jestli si ale necháte pomocníky zapnuté, stává se ze hry sice přístupná, ale rozhodně nudná záležitost, při které stačí jen držet nohu na plynu a občas zahýbat volantem, snad na znamení, že jste ještě neusnuli. Najít ale kompromis mezi hardcore a casual nastavením je obtížné a ani po nějakém čase jsme neměli ten správný pocit, který by seděl přesně našemu stylu. Obáváme se proto, že hra je sama o sobě určena spíše těm, kteří již mají s virtuálním závoděním zkušenosti a zároveň si oblíbili automobily Ferrari.

Zbytek zážitku z jízdy je už ale názorově naprosto v pořádku a dostnate ve skutečnosti to, co od každé správné závodní hry očekáváte. Prim hrají zvuky motorů, lišící se skutečně model od modelu. Vítáme i možnost přepnout si kameru až do kabiny, s čímž se pojí zážitek ještě o chloupek lepší a je v pořádku, že závody jsou o precizní jízdě, nikoliv o hektickém předjíždění a vytlačování z trati. Jen škoda, že vývojáři prakticky vypustili model poškození, zastoupený pouze divným skřípavým zvukem při střetu s protivníkem, či hrazením.

Alou do garáže

O grafice jsme v náznacích mluvili na začátku, zde už jen střídmě dodáme, že i když hra nedosahuje obecných kvalit nadprůměru, v plném rozlišení na dobré televizi by neměla nikoho urazit. Už vůbec ne, když se na vozovku začnou snášet kapky vody, v tu chvíli celý vzhled nad zmíněný průměr vystoupí celkem spolehlivě a je radost sledovat téměř hmatatelné vlhko mísící se s dusným počasím. O trochu hůře se „povedlo“ zpracovat stíny, jež jsou sice dostatečně měkké, ale jakoby se vznášely nad vozovkou a neseděly přesně na model. Vybíráme už ale opravdu drobnosti, kterých si ve vysokcýh rychlostech, jakých vozy dosahují, nejspíš nikdo ani nevšimne.

Říct tohle i o hře samotné by bylo příliš kruté, nicméně si stále stojíme za tím, že „obyčejného“ hráče Ferrari Challenge na příliš dlouhou dobu nezaujme. Neznamená to, že by hra nebyla dostatečně kvalitní, ale je určena jen těm svým fanouškům.