Fe Recenze Fe

Fe

David Rozsíval

David Rozsíval

26. 2. 2018 16:14 2
Reklama

Vydavatelský dům Electronic Arts má již dlouhá léta mezi hráči pověst společnosti, v jejíž výkonné radě snad musí zasedat Gargamel, Voldemort a Dominika Myslivcová a na jejímž denním programu je kromě počítání peněz už jen topení koťátek a ďábelský smích. Nechme teď stranou, jde-li o pověst zaslouženou či nezaslouženou, a podívejme se raději na to, jak se EA pokouší svoji image vylepšit. Kromě rozdávání her zdarma či výhodných předplatitelských modelů se totiž před několika lety rozhodla vsadit na nečekanou zbraň – originalitu a bezprostřednost, zosobněnou pleteným hrdinou ze hry Unravel. Z Unravel se stal hit, na který se EA pokouší navázat s novým programem EA Originals, jehož první vlaštovkou je titul, pocházejících taktéž ze země tří korunek – 3D plošinovka Fe.

To, jak se hráčům bude či nebude Fe zamlouvat, závisí do značné míry na tom, jestli vám low-polygonový grafický styl, plný ostrých hran, výrazného rozostření okrajů obrazu a zářivých barev, dokáže promluvit do duše nebo nikoli. Pokud ne, můžete jít asi raději rovnou o dům dál – audiovizuální dojem je totiž jednou z hlavních zbraní, kterou si na vás vývojáři ze studia Zoink připravili. Nejde sice naštěstí o zbraň jedinou, ale silně pochybuji, že u Fe vydrží někdo, koho jeho osobitý styl neosloví. 

TEN JE ALE LOSTOMILOUŠKEJ!

Titulní protagonista Fe, který je… No jo, sakra, co on to vlastně je? Fenek? Opička? No, nechme to být – hlavní hrdina je prostě roztomilé zvířátko, možná snad dokonce ještě mládě, které spadlo z nebe a poznává cizí svět, plný dalších různě pištících, mňoukajících a kňourajících živočichů. Zmínění tvorové mají ale jeden problém. Tím problémem jsou chřestící roboti, již nebohé tvory unášejí. Vše se tedy zdá být nalinkované poměrně jasně – zvířátka jsou rozkošná, a proto hodná, a roboti jsou zlí. Inu, dlouho to tak může vypadat, hlavní poselství Fe je ale o něco hlubší, než by pohádková stylizace mohla naznačovat. Nicméně, vzhledem k tomu, že během příběhu nepadne jediné slovo a s výjimkou neplech, které Fe zažívá, jsou jediným vypravěčem tajemné menhiry s malbami, rozeseté po celé mapě, si hráč musí ledacos domyslet. Základní myšlenka – totiž, že je důležité si navzájem porozumět – však celým dějem rezonuje natolik, že se výrazně propsala dokonce i do samotných herních mechanismů.

Fe je v první řadě 3D plošinovkou v polootevřeném světě, takže budete hlavně skákat, běhat, odrážet se, plachtit nebo šplhat.

Nejsou to totiž rozházené dílky příběhové skládanky, co vás ve Fe bude hnát kupředu – spíš touha objevit další zajímavou lokaci, dostat se s novými nástroji na dříve zdánlivě nedostupná místa, nebo se seznámit s novými podivuhodnými tvory. Fe je v první řadě 3D plošinovkou v polootevřeném světě, takže budete hlavně skákat, běhat, odrážet se, plachtit nebo šplhat, kromě toho se ale nezřídka bude třeba i plížit a schovávat se v křoví, a hlavně zpívat a řvát (o tom ale až později). Před vydáním byla Fe hojně přirovnávána k Journey, ale já si v případě ne úplně vzácných stealth pasáží překvapivě vzpomněl spíš na arkhamskou sérii od Rocksteady. To, když Fe šplhal na stromy – mimochodem, jde o vtipně animovanou činnost, která se jen tak neomrzí – aby pak seshora připlachtil robopadouchům za záda a mohl je eliminovat. 

KOLIK JAZYKŮ ZNÁŠ, TOLIK MÁŠ KAMARÁDŮ

Jiné herní prvky však připomenou spíše klasičtější 3D skákačky, a i tu zmíněnou Journey ve Fe objevíte relativně brzo. V dnes už kultovní hře od Thatgamecompany mohl hráč se spoluhráči komunikovat hlavně za pomoci jednoduchého melodického zvukového znamení. Fe přináší řeč jako zásadní mechanismus – hráčem ovládané zvířátko totiž často potřebuje pomoc některého z dalších zvířecích či rostlinných druhů – tu je potřeba rozbít protivnou bariéru, tu přinutit rozkvést květinu, která je zároveň trampolínou a jindy se zase nechat odnést na zádech ptačích přátel až do nebeských výšin. Fe však ostatním zpočátku nerozumí, a musí se jejich „jazyky“ postupně naučit. Jakmile se danou řeč naučí, může se s každým jedincem tohoto druhu spřátelit – při společném zpěvu je třeba opatrně naladit správnou frekvenci a teprve pak se můžete nechat svést jako hajný Robátko na hřbetu jelením nebo přesvědčit zvířecí bratry, aby vás následovali a otevřeli vám některou z jinak nedostupných cest. Jednotlivé jazyky navíc umožňují aktivovat i různé druhy rostlin – zatímco „červština“ zprovozní květiny-trampolíny, „jelenština“ naopak probudí rostlinné větráky, jejichž vzdušné proudy mohou plachtícího hrdinu vynést do výše. Fe tak bude na svět okolo křičet prakticky neustále, což je trochu na obtíž, uvážíme-li, že většina skřeků zní tesklivě, až nepříjemně a může se tak stát, že si soused či přítelkyně budou myslet, že místo hraní taháte za ocas koťata nebo usedavě štkáte nad zpackaným životem.

RYCHLEJI, SILNĚJI, VÝŠE

Autoři však kromě systému jazyků do hry zapracovali ještě jeden, zcela separátní systém vylepšení. Je jich také šest, na rozdíl od průchodu hrou se však neodemykají postupně, nýbrž za nalezené kameny, které se nachází na různých tu více, tu méně nedostupných místech. Najdeme mezi nimi schopnost šplhat na stromy, plachtit nebo třeba rychleji běhat. Co vám však hra neřekne je skutečnost, že k jejímu dokončení potřebujete jenom ten zmíněný šplh a plachtění a zbytek užijete zejména při následné snaze vyzobat z mapy všechna tajemství poté, co pokoříte příběhovou linku.

Výstavbu herního zážitku pojali autoři relativně konzervativně – většinou váš úkol spočívá v tom doběhnout, do jedné z rozsáhlejších oblastí, a tam se dostat na několik špatně dostupných míst, kde musíte něco vyřešit. Cílem je v takovém případě hlavně najít tu správnou cestu k cíli a vyhnout se přitom nepřátelům. Tvůrci tento mustr používají hned několikrát, ale ke cti je jim třeba přičíst, že díky postupnému odemykání schopností, zajímavému prostředí a nejednomu fascinujícímu výjevu při hře jen výjimečně pociťujete stereotyp. Škarohlíd ovšem může poznamenat, že to souvisí se sice ucházející, ale nikoli ohromující délkou, která zví maximálně pěti, šesti hodin.

VELMI CITLIVÉ… ANALOGY!

Žánr 3D hopsaček už od svých prvopočátků zápolí s tím, jak zkrotit neposednou kameru, a občas si s ní budete muset zaválčit i ve Fe. Daleko větším nepřítelem se však stane samotné ovládání, které je citlivé jako bolavý zub, a tak Fe často skáče, padá a létá, kam nemá. Stačí malinko posunout prst na analogu a pečlivě vyměřený let se najednou zvrtne v napínavou snahu přistát na nějakém alespoň trochu použitelném místě. Stačí příliš rychle mačkat křížek a místo usazení se v koruně stromu následuje skok do neznáma. Po celou hru jsem si navíc při plachtění nedokázal zvyknout na to, že když analog vychýlím směrem k sobě, neznamená to, že mně svěřené zvířátko začne nabírat výšku (jako to dělá již zmíněný Batman), ale suverénně směr svého letu otočí vstříc kameře. Na druhou stranu, a to je také potřeba zdůraznit, nemám ze hry pocit, že bych kvůli problémům s ovládáním byl kdykoli v průběhu hry nějak zvlášť frustrovaný. Fe si drží poklidné tempo, a i když se hlavnímu hrdinovi podaří vyrobit nějakou vylomeninu, málokdy se někde skutečně zaseknete na místě na dobu delší než pár okamžiků.

KRÁSA JE V OKU TOHO, KDO JI VNÍMÁ

Už na počátku recenze jsem vás varoval, že to, jak vás Fe bude bavit, je přímo úměrné tomu, jestli oceníte stylizaci, ke které se autoři přimkli. Svět Fe je plný neonově jasných barev, metalicky vyhlížejících materiálů a jako břitva ostrých hran. Je živý a povědomý a zároveň ale i mystický a cizí – a taky tak trochu chladný. Obývají ho zvláštní tvorové, kteří vydávají podivné zvuky, a kteří mohou u někoho budit něhu, a u jiného zase odpor. Obří králové krajiny pak zvládnou svojí majestátností vyvolat i úžas. Ruku v ruce s vizuálním podáním se hrou line melodický soundtrack, nicméně právě v otázce hudebního doprovodu hrají tvůrci na snad až příliš jistou strunu – smyčcové melodie sice kouzlí krásné, k odvážnějším kouskům se však odhodlají jen zřídka. Klidné tempo hudebního doprovodu buduje pocit světa, ve kterém nikdy nejste doopravdy ohroženi. Snad je to původem švédských autorů, že jimi vytvořený svět působí chladně tak, že ani tahy smyčců ho nedokážou pořádně rozehřát. Navíc, a to je asi největší výtka, hudba v jednotlivých oblastech variuje jen zcela mírně a po čase začne její stereotyp hráče otupovat. 

STUDENÁ NÁDHERA TAJEMNÁ

Hodnocení her je subjektivní činnost. Ten má rád vdolky, a ten zase holky, někdo na polygony nehledí a jiný by si raději okolo vypíchl, než by zahlédl nějakou ostrou hranu. Je to tak u každé hry. U Fe a jemu podobných počinech, pro které je atmosféra a osobitý audiovizuální zážitek stejně důležitá, ne-li důležitější než sofistikované herní mechanismy, to však platí dvojnásob. Proto se mi tahle hra hodnotila nesnadno. Fe trpí objektivními neduhy, jako je přecitlivělé ovládání, možná až příliš krypticky vyprávěný příběh nebo nepříjemně kvílející hlavní hrdina. Při jeho hraní se mě však zároveň zmocňovalo těžce popsatelné objevitelské nadšení z na pohled studeného, ale přesto krásného světa, spokojenost ze samotného pohybu virtuálním světem, poskakováním po stromech, plachtěním mezi ostrůvky a využíváním všech nástrojů, které mi tvůrci do rukou vložili. 

Fe vypráví o důležitosti vzájemného porozumění. Nevím, jak to budete mít vy, ale osobně jsem si s Fe a jeho světem porozuměl docela dobře.

Fe
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Fe je do značné míry taková, jakou ji uvidíte na první pohled. Pokud si její stylizaci zamilujete, překousnete i těch pár nedostatků, které si s sebou táhne. Pokud ne, můžete ji s klidným svědomím vynechat, žádná revoluce se neudála.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama