Fate of Hellas

Antická RTS Sparta: Ancient Wars od týmu World Forge měla nesporné kvality a titul hodně inspirovaný hrami Age of „cokoliv“ měl líbivou grafiku a několik zajímavých inovací ve tvoření armády. Volné pokračování série, Fate of Hellas, přináší několik změn, ale v rámci malého rozšíření původního titulu Sparta budeme ke hře přistupovat jako k samostatnému projektu. Pouze od stejného výrobce.

Alexander Veliký se obrací v hrobě

Příběh Fate of Hellas je tragédií na druhou. Kromě několika řádků textu před každou misí se nedozvíte nic. Chudý děj se odehrává v Řecku za dob Alexandra Velikého (5 století před našim letopočtem), po jehož boku budete po zemi „rozsévat“ mír. Pomocí vojáků a bojových strojů, samozřejmě. Je vcelku jedno, jestli budete na tento rádoby příběh brát zřetel či nikoliv, výsledek bude téměř totožný. Tedy takový, že mise nebudete brát jako jeden celek, ale pouze jako roztříštěné střepy nesmyslně rozházené do dvou kampaní, v každé po sedmi misích. Ty se vyznačují opravdu dlouhou hrací dobou a jedinou misi můžete hrát i více než hodinu. Na jednu stranu je to dáno zpomaleností většiny činností, na druhou stranu obtížností hry. Na druhou ze tří obtížností je protivník opravdu agresivní. Sotva tak postavíte několik surovinových budov, už u vašich bran (v tom lepším případě) nebo před dveřmi vašich budov (v tom horším), stepují nabroušení protivníci. Místo počátečního ekonomického rozvoje se tak musíte soustředit na rychlé vystavění vojáků, což vás v pozdější fázi hry dost omezuje. Začátky misí jsou tak značně stereotypní a hektické, a to nemluvíme o nejtěžší dostupné obtížnosti.

Paní originalita nepřišla…

Fate of Hellas je klasickou strategií, jak ji známe od dob Age of Empires. Málokoho tak asi překvapí, že na začátku mise máte postavenou hlavní budovu, u té stojí několik dělníků a občas i voják. A vašim úkolem je z tohoto minima vytěžit maximum, začít rozvíjet ekonomiku a co nejdříve se pustit do výstavby vojska.

Ve hře jsou tři základní suroviny, zlato, dřevo a jídlo. Zlato těžíte v dolech na speciálním místě ve skále a slouží především k výstavbě vojáků a částečně budov. Dřevo těžíte jednoduchým kácením stromů vašimi dělníky a tuto surovinu použijete především na různé druhy budov. Jídlo je zase nutné pro uživení vaší armády a civilního obyvatelstva. Získávat ho budete z farem. Stavět můžete samozřejmě i další budovy, jako sýpky, sklad, dřevěné hradby okolo města a další. Z vojenského hlediska je nabídka bohatší a kromě kasáren pro boj na blízko a na dálku, můžete postavit stáje, kovárnu, speciální budovu na vojenské stroje nebo vylepšené jednotky (např. se žebříkem na obléhání hradeb).

Po rozvinutí vaší malé vesnice se můžete zajímat o vaše okolí. V něm budete plnit primární nebo sekundární úkoly. Primární se většinou skládají jednoduše ze zničení protivníkova města, což je později ve hře opravdu stereotypní. Sekundární úkoly sice nabídnou trochu více variability, nicméně nikoho asi nedostane do kolen ničení doků, kudy přichází protivníkovi zásoby, nebo zaplacení žoldákům ukrytým v lese, kteří vás následně podpoří při útoku. Kolikrát je nutné zvážit jestli se vedlejší úkol vyplatí vůbec plnit, protože je to často téměř stejně těžký oříšek jako hlavní dobytí města. Útok na hradbami obrněného nepřítele je obecně velkou výzvou a málokdy se vám podaří díky silné obraně dobýt jeho základnu napoprvé.

…zato slečna inovace se na chvíli dostavila.

Jediným důvodem hraní Fate of Hellas by mohla být mírná inovace ve tvoření armády. V tomto případě vám totiž tvůrci ponechali volnější ruku, a tak můžete využívat své představivosti a taktického myšlení.  V kasárnách si nejdříve musíte vybrat, jak chcete jednotku vyzbrojit, podle čehož se následně spočítá její cena a vy ji můžete začít vesele vyrábět. Takto si samozřejmě můžete utvořit více variant v jedné budově a střídat je podle potřeby. U vojáků nastavujete primární a sekundární zbraň (případně štít) a několik dalších detailů ovlivňující jejich útok, obranu nebo rychlost.

S malou dýkou byste od začátku do konce vystačili jen stěží, takže na vás čeká v kovárně a jiných vylepšovacích budovách upgrade výstroje na lepší úroveň, čímž se postupně zpřístupní kyje, ostřejší meče či ničivější sekery. U jednotek na dálku se zase můžete posunout z praku až na luk. Velmi výhodné je sbírat lepší zbraně po nepřátelích a ty pak následně využít na výstavbu vaší armády. Každou jednotku, kromě této výzbroje, můžete posadit do sedla koně vychovaného zvlášť ve stájích. Jízda má pak o mnoho lepší útočné vlastnosti a samozřejmě rychlost. Ani to ale nemusí znamenat jednoznačnou výhodu, protože pokud se s jízdou přiženete k hradbám nepřátelského města, jen těžko s ní vylezete po přistavených žebřících na hradby. Taktické možnosti se autorům velice vydařily a balancování nad složením armády bude později jednou z mála věcí, které vás budou u hry jakž takž držet. Dočkáte se i silnějších hrdinů, kterým budete po dosažení nového levelu vybírat speciální schopnosti.

Graficky lehce nadprůměrné, herně podprůměrné

Hra vypadá na první pohled velmi sympaticky, v plně 3D prostředí můžete rotovat, zoomovat a prohlížet si detaily jednotek i budov. Ve vesnici nám chybělo trochu více života, dělníci sice hezky sejí nové obilí, nosí zlato z dolů, kácejí stromy a koně se pasou na louce. Něco tomu ale chybí. Když si vzpomenu na poslední zážitek živého městečka z Imperium Romanum, jen se mi u pohledu na Fate of Hellas zasteskne. Při detailnějším průzkumu najdete na prostředí nepříliš ostré pixely nebo naopak moc hranaté. 

Hru nezachrání ani multiplayer. Ten nabízí pouze hru po síti LAN a kromě živého protivníka vás nic nového nečeká. Minimum nastavení, žádné originální módy. 

Fate of Hellas je RTS vracející se k základům žánru. Nemůže se však chlubit takovou hratelností a vyladěností, kterou bychom si představovali. Proto se nemůže zařadit jinam než do podprůměru. Jediným světlým okamžikem zůstává různorodá tvorba armády a kombinace výzbroje, současně s motivující obtížností hry.