FAR: Lone Sails

Namísto všudypřítomných hrozeb je postapokalyptický svět ve Far: Lone Sails zcela pokojný. Obvyklou honbu za potravou střídají pusté pláně a nutnost posunu steampunkové zemělodi hlavní hrdinky. Reznoucí lodě a pomalu se rozpadající větrné mlýny jsou jedinými připomínkami dřívějšího světa. Cesta hrdinky Far: Lone Sails totíž více připomíná snovou cestu bez cíle, nežli hon za odpovědí. 

O KARKULCE A LODI

Prázdnota světa však neznamená, že by se hráč na své toulce nudil. Nejvíce času totiž stráví nad samotným rozpohybováním své lodě. Zatímco o hlavní hrdince v komicky velikém kabátě se v průběhu hry příliš nedoví, loď bude po chvíli znát perfektně. V přehledně zpracovaném průsečíku vnitřku lodi hráč okamžitě vidí potřebné části lodi, ať už se jedná o motor, nádrž s palivem či brzdu. V tak šedivém a mrtvém světě je samozřejmě o palivo nouze, a z pečlivého dávkování paliva se stává jeden z hlavních prvků hratelnosti, kdy hráč musí udržet vozidlo v pohybu a zároveň využít palivo co nejefektivněji. S tím se zároveň pojí nutnost vypouštění páry z motoru, která by jinak poškodila motor. Přestože samotný sběr paliva, buď ve formě palivových článků či jiných předmětů ke spálení, vyžaduje vystoupení z lodi, hra nikdy nezabředává do stereotypu, jedná se totiž o její přirozené tempo a rytmus, kde se hráč pozvolna sune krajinou, nasává atmosféru konce světa a spaluje předměty z dob minulých. Chvíle plachočení střídají bohaté nálezy paliva, a později i obřích plachet, které ve vhodných okamžicích dokáží rychle popohnat loď ke svému neurčitému cíli.

Na této cestě postapokalyptickým světem hrdinku nic dobrého nečeká, a sebemenší problém dokáže loď zničit nebo alespoň výrazně zpomalit.

Občas však přijde na obtížnější chvíle, kdy je hlavní hrdinka a její chatrná loď vydána na pospas kruté přírodě a jejím živlům. I menší písečná bouře dokáže potrhat její plachty, a blesky pro změnu mohou loď zapálit. Právě v takových okamžicích vyniká jak celková atmosféra hry, tak propracovanost samotné lodi. Na této cestě postapokalyptickým světem hrdinku nic dobrého nečeká, a sebemenší problém dokáže loď zničit nebo alespoň výrazně zpomalit. Nelze říci, že by Far: Lone Sails byla těžkou hrou, přesto si zachovává pocit tísnivosti, která nepřestane do konce hry. Obavám z přírodních živlů napomáhá i skvělé zpracování pohybu lodi, které hráči velmi rychle dá najevo, pokud je něco špatně. Loď se zpomalí, plachty potrhají a kontrolka na množství páry v motoru přestane měřit. Občas proto nezbyde nic jiného, než vylézt z lodi, vzít dlouhý provaz a táhnout loď. V takových chvílích vyniká zpracování těžkopádného pohybu lodi, kde hráč cítí každou otočku obřích kol a odpor který mu kladou.

Svět Far: Lone Sails ale není složen pouze z vyschlých moří a trosek lodí, jak se ostatně hráč sám přesvědčí v krátkých puzzle pasážích mimo loď. Každá z lokací, ať už se jedná o staré loděnice nebo rádiovou věž,  hráče seznamuje se světem, který tu dříve byl. Přestože jsou tyto hádanky složené z jednoduchého přesunu krabic či hledání správného tlačítka, nikdy nenudí, zejména díky krásným výhledům na pustou krajinu a novým dílům do lodi. 

MINIMALISMUS!

Přestože je Far: Lone Sails minimalistickou hrou, rozhodně nejde o hru prázdnou. Ba naopak, i ve své dvou hodinové délce dokáže Far: Lone Sails skvěle vykreslit melancholickou atmosféru svého světa. Vývojáři ze studia Okomotive skvěle využívají pochmůrnou paletu barev, kde v moři šedi vysvítá pouze několik červených bodů. Hráč je nepřímo motivován ke sběru různých mement z dob před koncem, které si následně může vyvěsit po své lodi. Prázdnou loď rychle zaplňují památky jako malá červená poštovní schránka, zvonek či rádio. Po zapnutí rádiové věže se začnou z malého rádia ozývat teskné melodie z dob minulých, které umocňují cestu pustinou. V takových chvílích Far: Lone Sails opravdu vyniká, hráči jsou podsunuty malé náznaky příběhu, ale zároveň do nich není vůbec nucen. Minimalismus ve Far: Lone Sails proto neslouží jako způsob jak se vyhnout vyprávění tradičního děje, nýbrž jako výzva hráče k zamyšlení se nad tímto světem. Zároveň umocňuje celé rozzuzlení příběhu, kdy se hráč konečně dočká konkrétních odpovědí. Říct víc ale nelze, zážitek z hry by jinak byl poloviční.

i Zdroj: Hrej.cz

Pohlcující atmosféra světa je především budovaná skvělým grafickým zpracováním. Více než pustinu připomíná krajina ve Far: Lone Sails expresionistické malby plné výrazných tahů štětcem. Stylizace světa obzvláště vyniká během divokých bouří, kde se nebě mění v hotové plátno a blesky ozařují osamělou loď hrdinky. Symbolika červené barvy naštěstí nezabředává do prázdného kýče bez užití, a rychle se z ní stává klíčový motiv hry. Minimalistické zpracování celé hry tyto krátké motivy dále umocňuje, kdy se na pár sekund ozve teskná melodie při cestou zdevastovanou krajinou plnou zrechlých lodí a rozpadajících se budov. 

DVĚ HODINY KRÁSY

Ještě působivější je na Far: Lone Sails její hudební doprovod, který kombinuje ambientní ruchy postapokalyptické krajiny s melancholickými motivy ze starých nahrávek. Minimalistické zpracování celé hry tyto krátké motivy dále umocňuje, kdy se na pár sekund ozve teskná melodie při cestou zdevastovanou krajinou plnou zrechlých lodí a rozpadajících se budov. Právě audio-vizuální zpracování povyšuje Far: Lone Sails o příčku nad ostatními minimalistickými 2D adventurami. Studio Okomotive se podařilo nalézt krásu v konci světa a touláním se po vyschlých oceánech, což si rozhodně zasluhuje chválu.

Far: Lone Sails není dlouhou hrou, ale ve svých krátkých dvou hodinách ve mne dokázala zanechat víc, než jiné hry nedokáží za sto hodin. Teskná atmosféra a krásné prostředí dále umocňuje minimalistický příběh zdánlivě bezcílné cesty osamělého člověka. V případě Far: Lone Sails však není cíl to hlavní, jde především o cestu a o to, co hráč během cesty objeví.