Far Cry Primal

Já být Takkar. Bojovník kmen Wenja. Wenja putovat mnoho měsíc do země Oros. Moc umřít, moc ztratit. Muset přivézt kmen dohromady. Muset najít místo k život. A chtít si to mezitím užít.

Nedivte se mi. V uplynulých několika dnech jsem se z pohodlí své pohovky nechal přenést na travnaté louky zalité sluncem, po kterých se procházejí mamuti. Prošel jsem jeskyněmi, které ve mně dokázaly vyvolat prastarou, do genů vloženou obezřetnost ze tmy. Viděl jsem ledové pláně poseté primitivními totemy i zlatavá pole a počátky obdělávání půdy. Není lehké se z tak sugestivní návštěvy vrátit do nudné a deštivé reality, proto se možná v průběhu psaní náš hrdina Takkar ještě přihlásí o slovo.

CESTA ZPĚT O PÁR TISÍC LET

Far Cry Primal, nejnovější přírůstek do série, která v průběhu let téměř založila svůj vlastní žánr, jsem očekával s nadějí i s obavami. Naděje patřila originálnímu, nevídanému prostředí, které hře propůjčí nové mechanismy a syrovější hratelnost. Obavy pak plynuly zejména z možnosti, že půjde o prostý recyklát, který jen vymění slony za mamuty, samopal za oštěp a luk za…primitivní luk. Teď, když hra leží přede mnou v celé své nahotě a pokořena, mohu s jistotou prohlásit, že pravda leží někde uprostřed. Je zřejmé, že tvůrci udělali na své poměry několik docela odvážných rozhodnutí, je ale dost možné, že jich není dost.

Herní plocha je obrovská, zejména s přihlédnutím k tomu, že po mnoho hodin budete všude chodit pěšky a až později přibude možnost osedlat si nějakého toho pravěkého mazlíka.

Oros velká země. Takkar chodit mnoho sluncí, než vidět okraj. Jídla dost. Všude mamut, všude tygr, někde opice. Maso jako maso. Takkar sníst.

Pokud jste v dětství při hodinách povinné četby hltali dobrodružství Kopčema a Veverčáka, učaruje vám poetika Primal na první pohled. Hned od úvodního nepovedeného lovu mamuta, který znáte z traileru, budete chtít objevit každý detail světa, který pro nás byl připraven. A že je ho pořádný kus. Herní plocha je obrovská, zejména s přihlédnutím k tomu, že po mnoho hodin budete všude chodit pěšky a až později přibude možnost osedlat si nějakého toho pravěkého mazlíka. Pro vás líné a civilizací zpovykané jedince (nebojte, jsem jedním z vás) je jistě dobrou zprávou, že je mapa poseta body pro fast travel. Ty si ale napřed musíte dobýt pro svůj kmen, jinak jsou neaktivní.

PLEVA BY NEZAPLESAL

Když už jsme u toho kmenu, tak si něco povíme o příběhu. Ten si patrně vzal příklad z dobového zasazení a je primitivní jako místní obyvatelé. V kostce – kmen Wenja přichází do nových lovišť a hledá nové místo pro život. Znepříjemňují mu to dva další kmeny, jakož i fakt, že jsou Wenja roztroušeni všude možně po mapě. Takže v první půlce hry budete shánět nové kamarády, budovat jim vesničku, plnit jejich přání a rozmary, zatímco v té druhé půjdete dát kyjem po hubě několika žabám na prameni. Musím říct, že zpočátku se mi moc líbil mechanismus vesničky, jejího růstu a tím pádem přibývajících skillů, shánění exotických materiálů, aby moje kámoška, co má fetiš na uši, bydlela v chajdě z leopardí kůže a tak podobně. Bohužel, postavy nedostanou dost prostoru na to, aby vám přirostly k srdci, a nakonec je budete brát jako vývěsku s úkoly, které je třeba pro blaho vesnice ještě vykonat. Nechybí tu ani jeden z trademarků série, halucinační sekvence, které mi tu přišly dost otravné, a naštěstí jich není moc. Daleko pozitivnější ale je, že pokud budete hledat, potkáte při svých toulkách i prapředka jedné z notně ujetých vedlejších postav minulých dílů. Příběh se bohužel v druhé polovině téměř vytratí a hlavně vůbec nevyvrcholí. Nevyvrcholit, to je vždycky špatné, a byť jsem v pravěkých kulisách neočekával žádný epos jako z pera J. V. Plevy, přeci jen mi po odložení ovladače zbyla pachuť promarněného potenciálu. Kvůli příběhu si tedy Far Cry Primal určitě nepořizujte, i tak je ale důvodů více než dost.

Já teď učiním jedno prohlášení a domluvíme se, že mě za to nebudete plísnit. Systém craftingu, který ve Far Cry již zdomácněl, se mi ohromně líbí a fakt mě baví. Je sice pravda, že v minulosti působilo trochu divně, že vyrobíte jednu peněženku z asi pěti buvolů a podobně, vždycky jsem se však po přečtení receptů radostně chopil raketometu a za huronského řevu „ŘÍTÍ SE NA NÁS!“ snižoval stavy přítomné fauny. Asi vás teď nepřekvapím sdělením, že crafting je nedílným, ba spíše klíčovým elementem i ve Far Cry Primal. A konečně to opravdu dává smysl. Pro všechny virtuální lovce a sběrače je nyní připravena celá řádka materiálů a havěti, kterou si budete cpát do batůžku. Vylepšovat si budete jak vlastní vybavení, tak i obydlí zásadnějších postav ve vsi, kteří vám za to dovolí naučit se od nich nějakou tu důležitou schopnost. Jen obchodovat tentokrát nebudete, každý sebraný kousek dřeva namísto toho položíte na oltář společného úsilí.

S PAZOURKEM NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK

Určitě vás zajímá, jaké zbraně a vybavení nám vývojáři propůjčili pro masivní anihilaci nepřátelských neandrtálců. Ještě než se pustím do výčtu devastujících hraček, rád bych zmínil jeden fakt, který by v téhle recenzi rozhodně měl zaznít. Far Cry Primal není pokus o realistické ztvárnění života před 10 000 lety. Právě proto s sebou můžete vláčet osm kyjů, šest oštěpů, tři luky a několik hrnců s vosami a jiným prevítem. Variant zbraní není přehnaně moc, což logicky vyplývá z daného období, i tak si ale jistě najdete svého oblíbence. Pro mě to byl oštěp, kterým můžete nepřátele opíchat buď pěkně na blízko, nebo jej po vzoru Honzy Železného mrštíte neuvěřitelnou silou a pak se dějí věci. Házení oštěpem je neuvěřitelně uspokojivá činnost, z části proto, že humanoidní nepřátelé zpravidla padají jako hrušky po jednom zásahu, z části proto, jak rozkošně to s nimi třískne na záda. Hezké je, že vaše zbraně s každým vylepšením i změní vzhled. Ke konci tak budete chodit s pořádně macatým obouručním kyjem, který dá synům Abraháma mezi námi vzpomenout na temné časy doby kamenné, kdy neexistovala obřízka, ale obtlučka.

 Ve hře o pravěku bych opravdu snesl, aby tvůrci popustili uzdu fantazii a umožnili nám zažít trochu sofistikovanější násilí.

K soubojovému systému mám ale výtku, která mě hlavně z počátku hodně mrzela. Čekal jsem prostě víc. Víc krve, víc dynamického boje, po kterém bude radost zarazit protivníkovi kus naostřené kosti do oka nebo tak něco. Těsně před Primalem jsem hrál Dying Light, který se také dost zaměřuje na boj zblízka. Jenže tam prostě to mlácení do hlavy, utržené ruce a nohy a podobné radosti působily daleko přirozeněji. Ve hře o pravěku bych opravdu snesl, aby tvůrci popustili uzdu fantazii a umožnili nám zažít trochu sofistikovanější násilí. Na běžnou obtížnost nepřátelé s výjimkou elitních opancéřovaných šéfů nevydrží víc než pár pohlazení klackem, tuto nevýhodu ale na druhou stranu suplují počtem, ve kterém je na vás hra posílá. Kmen Wenja má kromě samotné přírody dva přirozené nepřátele. Udam, primitivní, ale o to odolnější kmen ze severu, ošlehaný bouřemi a posílený útrapami života v ledové pustině. Udam jsou evidentně na vývojovém stupni o něco níž, což jim ale nebrání v tom být drsným a nelítostným protivníkem. Na zlatavých pláních jižního cípu se zas usadil kmen Izila, uctívající kult ohně a slunce. Ti naopak vyvažují misky pomyslných vah a působí jako inteligentnější, vyspělejší kultura schopná polního hospodářství. V kůži Takkara se budete mít hodně co ohánět, abyste svému kmenu vydobyli místo na slunci.

S MEDVĚDEM PO BOKU JE ČLOVĚK JISTĚJŠÍ

Takkar potkat mnoho člověk v Oros. Někoho mít Takkar rád. Sayla mít rád. Ona trochu blázen a nenosit moc oblečení. Někoho Takkar nemít rád. Tím Takkar nakrmit medvěd.

Abyste na ty smrti chtivé davy nebyli sami, přichází Primal se zbrusu novou a opravdu povedenou možností ochočit si divokou zvířenu a následně jí využít ve svůj prospěch. Postupně si ve stromu skillů odemykáte nové druhy, které si lze přivlastnit, a pak si už jen užíváte jejich vražednou společnost. Samosebou, z počátku s sebou budete tahat maximálně trapnou hyenu, brzy se ale dostanete k zajímavějším kouskům. Vaše zvíře však v boji není nesmrtelné, jako legendární vlčák z Falloutu 4, je tedy nutné se o ně dobře starat, čas od času mu hodit flákotu a když zaklepe pacičkami definitivně, obětovat několik lístků léčivých rostlin a mazlíka přivést k životu. Systém ochočených zvířat máte pohodlně při ruce, jednou ochočený kousek už je navěky zanesen ve vašem zvířetníku a můžete si libovolně volit. Já se nejvíce zamiloval do šavlozubé kočky, která nejen vypadá hustě a budí hrůzu ve všech kolemjdoucích, ale je také možné ji v pozdější fázi hry osedlat a cestovat po Orosu pohodlněji.

Při tom cestování se budete mít rozhodně čím kochat. Engine Dunya znovu dokazuje, jak krásné scény umí vytvořit. Troufám si tvrdit, že Primal vypadá ještě o kus lépe než předchozí, čtvrtý díl. Pochvalně musím ohodnotit i kratičké nahrávací časy a fakt, že jsem za celou dobu hraní nenarazil na sebemenší technický problém. Na každém kroku jsem měl potřebu zachycovat krásu místní přírody, členitost jejích půvabů a její vražednou drsnost. Je skvělé, že dynamické střídání dne a noci nemá jen kosmetický smysl. Hra pracuje s nocí jako s časem, kdy je venku opravdu nebezpečno, zvířata jsou daleko odvážnější, vlci vylezou ze svých nor a hlavně je opravdu tma.  V tu chvíli přijde vhod možnost zapálit svůj kyj a použít ho jako pochodeň. Země Oros se může hrdě postavit vedle minulého horského Kyratu i ostrovního ráje třetího dílu.  Jedná se o živoucí svět, ve kterém uvidíte lovce prchající před rozzuřeným medvědem, mamuty, pasoucí se majestátně v záři zapadajícího slunce nebo smečku vlků, která se snaží uštvat nebohou srnku. Atmosféra je na jedničku. S tím se pojí i hudba a zvuky obecně. Hudbu při hraní nebudete skoro ani vnímat, je jí málo, ale je dobře dávkována. Daleko lépe pak vyniknou všechny ty zvuky panenské přírody z dob, kdy se holky balily za pomocí kyje a tahání za vlasy do jeskyně. Z dob, kdy byl svět ještě v pořádku.

MAMUTÍ STEAK K VEČEŘI

Primal je v určitém smyslu daleko spíše survival akce než střílečka. Nástrah je tu na vás připraveno více než dost, svět umí být vražedný a nechá vás s radostí umrznout, uhořet nebo bídně zhynout pod kopyty obřího soba. Odvážný styl akčního hrdiny z minulých dílů tu střídá opatrnější postup, využívání ochočené sovy, která funguje jako průzkumník a určování cílů pro vašeho zubatého mazlíčka. I samotný lov je často ozvláštněn bizarními situacemi, kdy už se téměř radujete ze skoleného chundelatého nosorožce, když v tom se vám zezadu na krk pověsí leopard. Stopování zvěře podle pachu, stop a zanechaných mrtvol připomíná loňského Zaklínače, dokáže ve vás ale ve správných momentech vzbudit loveckou vášeň a adrenalin. Plaché kozy ve vysokém porostu jen tak neuvidíte, musíte se tedy spolehnout na mechanismus Takkarova speciálního loveckého instinktu, který po různých vylepšeních odhalí jak lovenou zvěř, tak ložiska materiálů, které si zaslouží váš zájem. S nevolí jsem zaznamenal i návrat agresivního a nenechavého orla, naštěstí mu přeci jen tvůrci trochu přistřihli křídla a otravoval mě jen jednou. Naopak spokojeně kvituji návrat hrátek s ohněm, který svůj debut slavil ve druhém, africkém díle. I zde můžete za pomoci hořící zbraně po chvíli způsobit slušný a rychle se šířící požár.

Nejsem odborníkem na pravěk, přesto mi ale třeba využití horolezeckého háku, který funguje na chlup stejně jako minule, přišlo dost nepatřičné.

Jak jsem ze začátku psal, ten odvážný krok převést zavedenou sérii o pěkných pár let nazpátek se Ubisoftu povedl tak napůl. Rozhodně byste si neměli myslet, že je Primal jen přeskinovaným čtvrtým dílem. Je ale evidentní, z jakých kořenů hra vychází a tu více, tu méně hrdě se k nim hlásí. Nejsem odborníkem na pravěk, přesto mi ale třeba využití horolezeckého háku, který funguje na chlup stejně jako minule, přišlo dost nepatřičné. Mapa je opět poseta stovkami předmětů, náhodných eventů, speciálních vedlejších úkolů a podobných skopičin. Masivním obsahem a rozsahem supluje fakt, že základní příběhová linie vás zrovna moc nenadchne, ale byla by škoda nevyužít tak strhující kulisy a nevybídnout hráče ke zkoumání každého kouta. Za sebe říkám, že mě to baví, byť chápu, že ne každý si tuhle sběratelskou činnost všemožných masek a náramků užije. Rozhodně se vám nestane, že by ve hře nebylo v následujících 40 hodinách co dělat. Pokud vám ale jde o silný příběh a omáčka kolem vás až tak moc nezajímá, budete zklamaní.

i Zdroj: Hrej.cz

Far Cry Primal je tu a nezklamal mě. Dostal jsem mnoho hodin zábavy, kterou jsem si přál, i přes chabý příběh a soubojový systém, který by snesl více pružnosti. Pokud by se snad v budoucnu autoři rozhodIi pro návrat do Orosu, přál bych si ještě surovější, krvavější a autentičtější zážitek. I tak se ale jedná o právoplatný samostatně stojící díl, který dělá sérii parádu a rozhodně si zaslouží vaši pozornost. Pokud ale máte k předchozím dílům odpor, nenaleznete zde diametrálně odlišný zážitek. A já teď půjdu ulovit toho zatracenýho šavlozubýho kapra.