Far Cry 5 - Season Pass Recenze Far Cry 5 - zhodnocení Season Passu

Far Cry 5 - zhodnocení Season Passu

Marek Selinger

Marek Selinger

31. 8. 2018 16:08 4
Reklama

Prodeje posledního dílu série Far Cry sice dosáhly rekordního počtu, mnoho hráčů však odcházelo od konzolí a počítačů zklamaných. Ať už za to mohla absence alespoň trochu soudržné příběhové linie, nedotažený nápad s náboženskou tématikou nebo jen fakt, že hráči už poněkolikáté dostali vlastně to samé, byť v jiném prostředí. Samotná Montana měla sice něco do sebe, některé změny byly ku prospěchu věcí (sbohem, craftingu!), ale ve výsledku bylo znát, že materiál jménem Far Cry je unaven a potřeboval nějaký čas na zotavení. Šanci na nápravu jsme viděli v season passu, který přinesl tři DLC s diametrálně odlišným tématem i zasazením. Válka ve Vietnamu, pobyt na Marsu a zombíci, to byla témata, na kterých jsme si měli spravit chuť. O tom, že na papíře zajímavé nápady nemusí v praxi fungovat, jsme se v rámci těchto tří DLC přesvědčili více než přesvědčivě. Při jejich hodnocení musíme zmínit i cenovku, která v den vydání hry byla nastavena na 30 euro za celý season pass, případně 12 euro za jednotlivé balíčky.

NÁVRAT VIETCONGU? ALE KDEŽE!

Hned v tom prvním (Hours of Darkness) se vtělíme do role Wendella Redlera, kterého můžete znát již ze základní hry. Během jednoho z úkolů jste pro něj mohli začít sbírat zapalovače právě z vietnamské války (to mimochodem můžete dělat i v tomto DLC), za což vám slíbil jistou odměnu. Propojení se základní hrou bychom tedy měli, ale věřte nám, pokud i vám v základní hře slepenec „příběhových misí“ nic neříkal, ani toto DLC vám náladu nezlepší. Elementární premisa je velice prostá, při jedné operaci je na nepřátelském území sestřelen váš bojový vrtulník a vy jste zajati jednotkami Vietcongu. Tento i další příběhové úvody v ostatních DLC se odehrávají v jakýchsi komiksových scénách, které jsou vystřídány už samotným hraním. Poté, co se vám podaří ze zajetí dostat, dostanete jednoduchý úkol – utéct ze zajetí a dostat se na druhou stranu mapy, kde na vás čeká záchrana. 

Z dalších novinek už tedy vlastně jen zůstávají letecké nálety, které získáváte plněním vedlejších misí.

Ubisoft tvořil evidentně celé DLC se zaměřením na stealth, hra vám da vcelku jasně najevo, že byste měli preferovat kradmý postup (pokud ale preferujete přímou akci, nic vám nebrání projít jím tímto způsobem). K tomu vám dopomáhají tzv. instinkty, které se nabíjejí po tichých zabitích, a vždy vám poskytnou drobnou výhodu, ať už v podobě automatického označení nepřátel či rychlejšího pohybu. Tato zvýhodnění jsou však po té, co vás nepřátelé zpozorují, deaktivovány. Během hraní je však jejich využití praktické nulové, vlastně kolikrát ani nezpozorujete, že jsou právě aktivní. Z dalších novinek už tedy vlastně jen zůstávají letecké nálety, které získáváte plněním vedlejších misí. Těch je několik druhů, ale v zásadě se jedná o kopie těch z původní hry. Konkrétně tedy můžete osvobozovat tábory (kdo by to byl ve Far Cry čekal) a zajatce, ničit rádia s propagandou či osvobozovat své parťáky, kteří zůstali v zajetí po zřícení vrtulníku. Pokud se vám podaří je z této šlamastyky dostat, můžete je využít jako podporu v boji tak, jak to znáte z původní hry. Změna přichází v době, kdy vás kolega ve zbrani zemře, jeho smrt je definitivní a vy ho už nemůžete povolat zpět. Bohužel jejich AI (stejně jako AI vašich protivníků) zůstala od základní hry nezměněna, tudíž žádnou extra pomoc nečekejte, naopak je budete chvíli co chvíli oživovat. Pro jednotlivé nálety získává hráč žetony, kterých může mít v jednu chvíli u sebe až pět. Někdy je však nelze použít, jelikož v tom brání protiletadlová děla vietnamské armády, která je nutno zničit.

Alespoň částečnou pochvalu zaslouží prostředí vietnamské džungle, kde můžete najít vypálené vesnice, rozlehlá rýžová pole i typické podzemní tunely. K tomu sem tam přiletí americká letadla a sešlou na zem trochu toho napalmu. Bohužel s tím si Ubisoft vystačil, nepřidal něco navíc, co by vám pomohlo se do DLC trošičku více ponořit. Čekali byste například nějaké ikonické skladby z tohoto období? Bohužel. K tomu je nutno zvážit fakt, že DLC je možno dohrát téměř na 100% kompletaci za dvě hodiny. Kdybyste se čistě věnovali pouze tomu, abyste z tábora, kde jste byli uvězněni, doběhli do místa extrakce, věřím, že s DLC budete hotovi za 30-40 minut. To je opravdu žalostný výsledek. Krom instinktů (které ale byly v zásadě už v původním Far Cry 5) a zmíněných náletů, DLC vlastně nic nového nepřináší, a byť ano, prostředí vietnamské džungle působí svěžím dojmem, v případě tohoto balíčku můžeme zůstat u slov o nenaplněném potenciálu. Po dokončení se vám odemknou ještě dvě další úrovně dvě obtížnosti, jedna extra lehká, druhá extra těžká. Otázkou zůstává, jestli vůbec někdo bude mít chuť si „příběh“ vojáka Rendella zopakovat. Za největší novinku bychom tedy mohli označit fakt, že hlavní hrdina již není němý jako jeho předchůdce z původní hry. A to opravdu nepovažujeme za dostatečný faktor k doporučení nákupu tohoto DLC.

THIS IS… MARS!

Chtěli jste se alespoň na chvilku stát Mattem Damonem a obývat čtvrtou největší planetu sluneční soustavy? Tak v pořadí druhé DLC s podtitulem Lost on Mars vám to splní. No, i když, jak se to vezme. Hráč se tentokrát převtělí do kůže Nicka Rye, který je při klidné cestě domů kontaktován Hurkem. Ano, tím Hurkem, kterého známe již ze třetího dílu. Dopředu říkám, pokud vám je jeho postava alespoň trochu nesympatická, celému DLC se rovnou vyhněte. Na jeho všudypřítomné hláškování („můj pinďour je stejně velkej jako můj zadek, heč!“) prostě musíte být připraveni, jinak se po první hodině hraní zblázníte. Jelikož jsem nebyl po dobu hraní naladěn na stejnou vlnu jako náš vousatý společník, během recenzování jsem trpěl. Hodně. Každopádně po zdvořilém představení jste donuceni Hurkovi pomoct. Pokud si pamatujete jednu z vedlejších misí v základní hře, Hurk se odpálil kamsi do Vesmíru. Nyní tedy zjišťujeme, že skončil na Marsu, kde však jeho přistání neprobíhalo tak hladce, a Hurkovo tělo je roztrháno na kusy a rozseto po celé planetě. Nick se tedy nedobrovolně vydává za záchranou Hurkovo částí těla a hlavně za záchranou celé matičky Země před invazí velmi nepříjemných stvoření.

Vzpomínáte na pět let starý Far Cry Blood Dragon? Na drobnou odbočku, která však ale překvapila jak hráče, tak i recenzenty? Tak přesně tak jsem si představoval, že nás Ubisoft potěší v tomto DLC. Bohužel, vše, co se nám líbilo na Blood Dragon, v Lost on Mars absentuje. Ať už se jedná o nápadité zbraně, osmdesátkovou atmosféru či vtip, nic z toho tady nenajdete. To, z čeho budete po dobu hraní DLC střílet, jsou pouze laserové variace na klasické kousky, které postrádají jakýkoliv nápad či oživení. Protivníků je pouze také pár typů, přičemž nejtěžšími jsou jakési pavoukové královny. Upřímně musím poznamenat, že otravnější a nudnější boss fighty jsem ve hrách dlouho nemusel podstupovat. S tím souvisí i další bod, kdy náplň DLC je ryze standartní, až nudná. Pro úspěšné dokončení musí hráč sesbírat všechny části Hurkovo těla a zrestartovat 19 (!) terminálů. Vývojáři si ani neodpustili lezení na věže, což už po sebekritice v základně hře působí až trapně. Plusem je určitě herní doba, která se může zastavit až na čísle šesti hodin, což je na DLC slušné číslo, avšak nutno druhým dechem dodat, že hráč vlastně po celou dobu hraní dělá to samé, tudíž jeho hraní začne brzy nudit. Zvláště to zamrzí po první hodině, kdy je všechno nové a svěží, hráč dostane na záda jetpack a může ho využívat, jak se mu zlíbí. Poté však přijde, jak říká jeden fotbalový komentátor, nuda a šeď. Sečteno podrženo, celkově je Lost on Mars únavné a repetetivní DLC, které nepřináší nic moc nového, a to, co dělá, dělá až podprůměrně. 

ZOMBIES. ZOMBIES VŠUDE, KAM SE PODÍVÁŠ!

Poslední naději na zlepšení reputace celého season passu měl Ubisoft v rámci právě vydaného DLC s názvem Dead Living Zombies. Pokud se předchozí dvě balíčky mohly pyšnit alespoň nějakou příběhovou omáčkou, v případě zombíků vývojáři na jakékoliv smysluplné vyprávění rezignují. Hráč se ujme role Guye Marvela, filmového tvůrce, který navrhne sedmi různým režisérům sedm různých filmových scénářů. A jak už určitě předpokládáte, na vás je, abyste těchto sedm scénářů odehráli a zabili při tom co nejvíce obživlých mrtvol. Jednotlivé scény však nejsou ve většině případů nijak originální, to takhle jednou dostane za úkol dostat se z jednoho konce mostu na druhý, jindy se zase snažíte ubránit návalu zombie, než vás vyzvedne záchranný vrtulník. Asi jediným vtipně pojatým scénářem je novodobá obdoba příběhu Romea a Julie, jinak se ve všech ostatních případech autoři nevytasili s žádným originálním nápadem. A že by při tom měli spoustu prostoru se vyblbnout. Ale bohužel. Navíc délka jednotlivých „filmů“ se pokaždé pohybuje mezi 10-20 minutami, tudíž si můžete lehce spočítat, že ani celková délka není v případě tohoto DLC příliš k chválení.

Hráč si neužije ani žádných nových zbraní, vystačit si musí s arsenálem ze základní hry. Taktéž nemůže využít žádných ukládacích pozic, v případě smrti je hráč přenesen na začátek scénáře. Po jeho dohrání si může tu samou scénu zopakovat ve snaze získat co nejvíce bodů, ale upřímně pochybuji, že po likvidaci několika stovek zombíků bude mít ještě někdo náladu si to celé zahrát ještě jednou. A to je, přátelé, vše. Poslední DLC k Far Cry 5 nenabídlo vůbec nic nového, pouze možnost maximálně dvě hodiny likvidovat zástupy tupých nepřátel. Teoreticky by během hraní stačilo jít stále dopředu, držet R2 (případně obdobu střílecího tlačítka na jiných platformách) a i tak byste se dobrali na konec DLC. Závěrečný přídavek působí nejvíce odbytým dojmem (a že konkurence v případě prvních dvou balíčků byla velice silná) ve stylu „ať už ten season pass máme z krku a můžeme vývojáře přidělit na vývoj Far Cry 6“. Bohužel, takovýto přístup k DLC si fanoušci nezasloužili a po dohrání toho posledního zůstává pouze hořká pachuť z toho, co nám Ubisoft v rámci season passu za poslední měsíce nabídl.

DID I EVER TELL YOU THE DEFINITION OF INSANITY?

Jako bonus všem hráčům, kteří si zakoupili season pass, nabízí Ubisoft možnost stáhnout si předělávku třetího dílu s přízviskem Classic Edition. Ten původně vyšel na konci listopadu 2012 na PS3, Xbox 360 a PC a v recenzích si většinou odnášel velice kladná hodnocení. Původně jsem chtěl zhodnocení „remasteru“ Far Cry 3 začít slovy o tom, jak si všechny vzpomínky přikrášlujeme, protože „tráva přece byla zelenější“. Dále jsem chtěl mluvit o tom, jak veškeré herní mechanismy jako osvobození táborů či lezení na věže jsou zastaralé a v dnešních hrách už nemají místo. Jenže to tak neudělám. Ptáte se proč? Odpověď je vcelku jednoduchá, hrát Far Cry 3 je i po šesti letech velká zábava. Dokonce větší než hraní půl roku zpět vydaného dílu.

Pokud jste už někdy nějakou Far Cry hru hráli, asi tušíte, že příběh je pouze záminkou pro střílení.

Nechápejte mě špatně. I já přistupoval k znovu vydanému dílu opatrně, přece jen šest let je v rámci her dlouhá doba. A první desítky minut mě v mém původním názoru usvědčovaly, do hraní jsem se musel regulérně nutit. K tomu se přidala rozpačitost nad kvalitou „remasteru“ spojená s téměř identickou grafikou, a dokonce propady FPS v úvodní sekvenci, a já si říkal, proč si vlastně chci ničit vzpomínky na hru, u které jsem strávil v roce 2012 celé Vánoce. Místo koukání na pohádky jsem se tehdy totiž spíše vydával do oblasti tropických Rook Islands, kde si hlavní hrdina Jason Brody užívá společně se svými kamarády ideální dovolenou. Bohužel pro celou skupinu se pohybují v místech, které spravují jednotky jednoho z nejlepších antagonistů minulé generace konzolí, Vaase Montenegra. Vše se samozřejmě zkomplikuje, ale pokud jste už někdy nějakou Far Cry hru hráli, asi tušíte, že příběh je pouze záminkou pro střílení. A toho je tu spousty, Far Cry 3 bylo už ve své době obrovskou hrou na několik desítek hodin.

Na tomto místě se musím zmínit o tom, jak vlastně obsah hry v podobě neustálého osvobozování táborů, lezení na rádiové věže a nutnosti craftit doslova VŠE od peněženky, batohu až k toulci na šípy, obstál v rámci času. Podobnou formu obsahu jsme dříve či později mohli vidět v ostatních hrách od stejné firmy, až se postupem času začalo mluvit o „Ubisoft The Game“. Byť později francouzský vydavatel později od této formulky začal odpouštět, ve Far Cry 3 vše fungovalo tak jako mělo, jelikož všechny výše uvedené činnosti jsou provázané s dalšími herními prvky. Za lezení na věže se vám odemykají nové zbraně, zvířecí kůži na crafting získáváte při vedlejších loveckých questech, při osvobozování táborů na rozdíl od pátého dílu funguje stealth systém. K tomu připočtěme gunplay, který je dle mého názoru na vyšší úrovni než ten z posledního dílu. Ze zbraní je radost střílet, z přestřelek má hráč velice uspokojující pocit.

Rozlišení je na klasické PS4 v základu nastaveno na hodnotu 1080p, na Pro modelu tato hodnota činí 1440p.

Při hodnocení předělávky nelze nezmínit technickou stránku věci, která však budí značné rozpaky. Ubisoft takticky nevyužívá v názvu slovo „remastered“ v popisu hry, neboť o se žádný remaster opravdu nejedná. Far Cry 3 Classic Edition je ve skutečnosti pouze převedením titulu na současné konzole, kterému byla dodána jen velmi drobná péče. Všimnout si můžeme opravdu lehce vylepšených textur, to stejné se týká i nasvícení. Rozlišení je na klasické PS4 v základu nastaveno na hodnotu 1080p, na Pro modelu tato hodnota činí 1440p. Nejhůře je na tom původní Xbox One, zde se hráči mohou setkat s rozlišením pouhých 900p. Podobně nedobře je na tom framerate, který se po většinu času drží na 30 snímcích, avšak krom již zmíněné úvodní sekvence jsem jeho drobné propady pociťoval i v dalších fázích hry. Byť trval jen velmi krátce, odhadem 2-3 sekundy, u tak staré hry nečekáte, že by se na aktuálních konzolích mohla jakkoliv zadýchat. Jak vidno, Ubisoft se příliš neobtěžoval s vylepšením technické stránky hry, která tak zůstává nejslabší stránkou konverze.

Ve výsledku bylo vlastně fajn se k Far Cry 3 po letech vrátit, a byť jsem se bál, že si akorát zkazím skvělé vzpomínky, ve skutečnosti tomu tak nebylo. Postupem času jsem si hraní předělávky užíval čím dál tím více, až radost z hraní úplně překryla zklamání z pátého dílu. Určitě se nabízí otázka, komu je „remaster“ vlastně určen. Jako bonus k season passu je titul perfektní pozorností od Ubisoftu pro ty, kteří už hru hráli v době vydání. Opatrně bych ho doporučil i ostatním, kterým tehdy utekl, ale pokud už jsou majiteli season passu, tak i Far Cry 3 Classic Edition stojí určitě za vyzkoušení. Krom toho se však „remaster“ prodává i samostatně v ceně okolo 600 Kč. Zde už bych byl obezřetný a o pořízení titulu hodně přemýšlel, přeci jen zaplatit téměř polovinu ceny dnešní AAA hry za jen velmi málo vylepšenou předělávku šest let staré hry by mohlo u někoho vyvolat pocit zklamání. Ve výsledku tedy Far Cry 3 Classic Edition je připomenutím doby, kdy celá série získala svou dnešní formuli. Zamrzí odbytá technická stránka portu, nicméně to nejdůležitější, tedy návyková hratelnost, ve hře zůstala i po šesti letech.

Far Cry 5 - Season Pass
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Ubisoft nedokázal ze zajímavě znějících nápadů vytěžit víc než velice podprůměrný season pass, který z úplné bryndy tahá až konverze třetího Far Cry, která je však technicky odbytá. Suma sumárum nám vývojáři dodali obsah, který nepřináší téměř nic nového a ještě většinou dost nudí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama