Everybody's Gone to the Rapture Recenze Everybody's Gone to the Rapture

Everybody's Gone to the Rapture

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

13. 8. 2015 08:46 8
Reklama

Takhle svět skončí,
takhle svět skončí,
takhle svět skončí,
ne bouchnutím, ale zakňouráním.
- T. S. Eliot, Dutí lidé

Konec světa není pro videohry nic nového. Nová hra od studia The Chinese Room, která o jedné takové apokalypse vypráví, kráčí v šlépějích jejich dřívějších “simulátorů chození.” Je to možná příliš hanlivý název pro žánr, kterému by lépe sedělo pojmenování interaktivní beletrie, nicméně vystihuje primární a často i jediné herní mechanismy svých her. Everybody’s Gone to the Rapture se od pravidel žánru nijak nevzdaluje, nabízí však technologicky i umělecky jeden z nejpokročilejších zážitků, který s vámi i po dohrání zůstane velmi dlouho.

ČAJ O PÁTÉ, KONEC SVĚTA O ŠESTÉ

Formálně post-apokalyptická krajina v případě Everybody’s Gone to the Rapture neodpovídá populárnímu zobrazení světa po rozsáhlé katastrofě. Místo pouště a domů zarostlých divokou flórou se nacházíme v anglické vesnici Youghton, ze které zmizeli všichni lidé. Na stolech stojí nedopité půllitry piva, v květinových záhonech bzučí včely, v grilu stále doutnají uhlíky a na věšácích se ve větru poklidně třepotá bílé prádlo. Mohli byste si myslet, že se obyvatelé Youghtonu a okolí jen běželi schovat před ostrým sluncem někam pod střechu a že jste je museli právě minout. Brzy však narazíte na první zlověstné známky tajemné události, která stojí za zmizením zdejších obyvatel. Zakrvácené kapesníky, domy s vyhláškou karantény na dveřích a opuštěná auta uprostřed silnice, poukazující na poslední tíživé momenty v tu chvíli neznámých lidí, se kterými se během následujících pěti až šesti hodin seznámíte.

Postavy jsou často sobecké, občas hloupé, ale vždy naprosto lidské a věrohodné.

Rapture vlastně vypráví několik příběhových linií najednou, přičemž ta, věnující se podstatě nadpozemské události, je vlastně nejméně viditelná. Při průchodu krajinou narazíte na světelné fenomény, přehrávající rozhovory obyvatel Youghtonu a okolí, které se staly v hodinách po katastrofě. Některé se spustí samy od sebe, ty stěžejní je třeba nejprve pohybem ovladače naladit. Vizuálně úchvatné medailónky vás postupně představují hlavním i vedlejším postavám, které vykreslují život v zapadlé anglické vesnici; jejich příběhy jsou obyčejné, jejich povahy jsou často sobecké, občas hloupé, ale vždy naprosto lidské a věrohodné. Je to však jejich uvěřitelnost, která sledování jejich životů dodává intimitu a z vás tak činí téměř voyeura, jenž v okolí hledá další a další místa, kde by se mohl odehrát další medailónek.

NEČEKANĚ LIDSKÁ HRA BEZ LIDÍ

KAUZA BĚH

Everybody's Gone to the Rapture
i Zdroj: Hrej.cz


Zdánlivá absence běhu patří mezi nejčastější výtky na konto Rapture, nicméně hra možnost přidat do kroku nabízí pomocí tlačítka R2.

Než se pohyb krajinou mírně urychlí však zabere několik vteřin, a proto je možné funkci naprosto přehlédnout.

Veškeré hlavní dění se postupně stáčí okolo postavy Stephena Appletona, jenž se nedávno přistěhoval se svojí ženou Kate zpět do rodné vesnice. Stephen a Kate stojí v jádru celé události, přesto se hra velkou, ne-li větší mírou věnuje dalším lidem z okolí, do jejichž životů Stephen či Kate nějakým způsobem zasáhli. Příběhovou mozaiku Rapture skládá z různých stran a střed s hlavní dvojicí vyplňuje jen tu a tam nějakým tím střípkem. A zatímco se světelné divadlo věnuje životům a osobnostem vesničanů, po okolí nalezáte roztroušená rádia, skrze které Kate pomalu a nepřímo přibližuje, co se to vlastně v osudnou noc stalo.

Zprvu se hra nevyhne zahlcení hráče informacemi a novými postavami, nicméně po chvíli si nejspíše všimnete, že Rapture vrství určité myšlenky a obrazy, čímž nenápadně zasévá do hráčovy hlavy svá hlavní témata. Ať už roztroušené v kousíčcích rozhovorů, v předmětech, které se ve světě nachází, či v textu doprovodných písní, Rapture opakuje obrazy ptáků, hnízda, návratu a v návaznosti na to i leitmotivy osamění a sounáležitosti, čímž zdánlivě odlišné příběhy obyvatel Youghtonu a okolí propojuje s jádrem příběhu. Ten se na konci z jednotlivých složek poskládá jako půvabné origami, jen v trochu jiném tvaru než jste možná čekali.

POSLEDNÍ POHLAZENÍ PO DUŠI

Samozřejmě nelze nezmínit naprosto špičkovou prezentaci hry, která vyniká po grafické i zvukové stránce. CryEngine už nejspíše má své limity, ale v Rapture se zpravidla neprojevují. Hru definuje mistrná práce se světlem a paprsky zapadajícího slunce či změna denní doby se nikdy po dobu hraní neokoukají. Podobně je na tom původní soundtrack, jemuž dominují flétny, housle a především dívčí sborový zpěv, podtrhující poklidnou/neklidnou situaci v Youghton Valley. Hudba dokresluje vaše putování opuštěnou krajinou a ve vypjatých chvílích umocňuje dění na obrazovce, kde se přes všechnu tu intimitu stále přece jen odehrává apokalypsa. Na ni nikdy nezapomenete díky skvělým hercům, kteří vysoké množství postav bez tváří profesionálně přivedli k životu a jedině a pouze svým hlasem vás dokáží s každým obyvatelem Youghtonu sblížit.

Kontrast s naléhavými událostmi, jimiž jste svědky, pak tvoří celkové tempo Everybody’s Gone to the Rapture, které i díky vaší pomalé chůzi vlastně nikam nespěchá. Rozdělení herního světa do několika rozsáhlých lokací vybízí k průzkumu dle vlastního rozmaru a já vás k němu mohu jen vyzvat. Kdybyste se ztratili, či snad již nevěděli, kam dál se vydat, Rapture nabízí unikátní průvodce v podobě světelných koulí, které cestují po okolí mezi stěžejními příběhovými místy a vždy vás zavedeou tam, kde je třeba být. Kdybyste však následovali pouze je, přišli byste o podstatnou část hry, spočívající nejen v “nepovinných” příběhových vinětách, ale i v onom nádherně zpracovaném prostředí, jehož průzkum je sám o sobě jistou odměnou.

NELEHKÝ ZÁVĚR

Na samotném konci Rapture od hráčů očekává, že sami budou přemýšlet nad cestou skrz Youghton Valley a nad vším, čeho byli svědky. Hra nenabízí explicitní vysvětlení, jen dostatek indicií k poskládání obrázku o centrální záhadě. Navíc v, dle mě docela odvážném následování realistického vyobrazení světa ani nepřispěchá s podsunutím pointy. Příběh hry skončí, protože lidské příběhy končí - někdy s poselstvím, časteji však ne. Následné sledování titulků nejspíše strávíte přebíráním všeho, co jste v posledních několika hodinách viděli, zažili a jaké to ve vás zanechalo pocity. Ostatně, nic jiného by dosavadnímu zážitku na cestě anglickým venkovem ani neodpovídalo.

Nakonec se však obávám, že váha recenze bude opět záviset na tom nejmenším.  Ať už je hodnocení jakékoliv, pravděpodobně vzbudí hlasy osočující z ukřivdění oné či jiné hře. Past na recenzenty netradičních titulů sklapne i tentokrát, ale v tomto případě ničeho nelituji.

Everybody's Gone to the Rapture
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Netradiční pohled na konec světa buduje vztah hráče ke postavám pomocí pomalého postupu a prostorem k vlastním myšlenkám. Nakonec je Everybody's Gone to the Rapture o nečem trochu jiném, než by se na jeho začátku zdálo, ale možná jsme tak dostali mnohem lepší zážitek než na který jsme čekali.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama