Everybody's Golf Recenze Everybody's Golf

Everybody's Golf

David Plecháček

David Plecháček

15. 9. 2017 14:15 3
Reklama

Přelom tisíciletí je dosud brán jako doba, v níž se mnoho lidí nebálo experimentovat, a to jak na straně vývojářů, tak na straně hráčů, kteří jim šli v tomto ohledu na ruku a zkoušeli kde co. Právě tehdy vznikla v rukou studia Camelot série Everybody's Golf. A i když je golf okrajovým a pro spoustu hráčů také nudným sportem, právě Everybody's Golf jej v rámci her posunula ne snad přímo mezi mainstream, ale alespoň do povědomí širšího publika. Dnes už se jedná o kultovní klasiku, která na konzolích od Sony existuje v devíti různých pokračováních. Od druhého dílu za ní stojí japonské studio Clap Hanz, které by rádo i po sedmnácti letech od svého debutu překvapilo.

GOLFISTÉ V SUKNÍCH

Pokud chcete udělat z golfu hru, kterou zkusí i zarytí odpůrci sportu, kteří ani golf jako sport neberou, musíte obětovat několik vlastností golfu vlastních. Musíte ze hry udělat čirou arkádu. Ořezat ji o nudné části a v případě Japonců ji naplnit malými školačkami a tunou nepotřebného balastu, kterou ke hře ani nepotřebujete. Pak už to jenom stačí poslepovat dohromady, co nejjednodušeji vytvořit samotné jádro hry a prezentovat to jako nejlepší golfovou hru vůbec a modlit se, že vám to všichni zbaští. Realita je samozřejmě o něco složitější, ale v základu se drží těchto mantinelů. Co je ale ještě horší, docela to funguje.

Poslední díl totiž sdílí nejrůznější prvky, kvůli kterým si někteří z nás kupují tak rádi východoasijské hry, i když tak nějak dopředu tuší, že dostanou něco bizarního.

Těžko soudit východní mentalitu, protože v zemi vycházejícího slunce ujíždějí na jiných věcech jak my na západě, a proto by nás nemělo překvapit, že Everybody's Golf tam letí jako pověstné suši na krámě. Pro nás má ale série těžko zachytitelné a popsatelné kouzlo. Nejen ona – poslední díl, který vůbec poprvé zamířil na PlayStation 4, totiž sdílí nejrůznější prvky, kvůli kterým si někteří z nás kupují tak rádi východoasijské hry, i když tak nějak dopředu tuší, že dostanou něco bizarního. Možná právě proto se mi při hraní vybavila například série Dead or Alive (DoA: Extreme), a to mi k tomu Everybody's Golf nedává tak okaté důvody a jedinou hráčku jsem neviděl byť ani v negližé. Z počátku jsem ale neviděl ani moc toho golfu.

AKTIVITY VŠUDE, KAM SE PODÍVÁŠ

Hned v úvodu totiž čeká rozsáhlé Obludárium. Jinými slovy tvorba vlastní postavy. Kdo by chtěl, může si z Everybody's Golf udělat simulátor vlasového stylisty, módního kritika nebo vědce posedlého výrobou zombifikovaných kreatur. V každém případě už to, jakým způsobem je veden editor, naznačuje, že tu o golf jde až na druhém místě. Na prvním jste tu totiž vy, muž či žena, a než se dostanete do první hry, bude to nějaký čas trvat. Everybody's Golf je totiž společenskou záležitostí. Ve hře pro jednoho hráče se samozřejmě nebudete socializovat s ostatními, ale po herním světě chodí dostatek lidí, kteří vám mají co říct anebo se vás mají na co zeptat. A tak třeba narazíte na golfového trenéra, který vás vyzkouší ze základních pravidel golfu, a když se zadaří, dá vám později mnohem těžší otázky. Nebo narazíte na chytání ryb. Z recenzentského hlediska nemá zmíněná zpráva žádnou cenu a prakticky vás sama o sobě nemusí zajímat, slouží ale jako příklad, na němž si můžeme doložit, jak moc o golfu Clap Hanz přemýšlí.

Porovnáte-li si novinku s ryze západní konkurencí, kterou v současnosti zastupuje prakticky jedině Golf Club 2, bavíme se tu o nebi a dudách. Nejen tím, že jedno je arkáda a druhé si pohrává s myšlenkou simulovat golf co nejvěrněji realitě, ale i tím, že v jednom jde jen a pouze o golf a Everybody's Golf naproti tomu sází i na přidanou hodnotu. Její váha je ryze subjektivní a mně osobně by nevadilo méně toho okolo, a to především ve chvíli, když vám to okolo staví neviditelné bariéry, které prozatím nemůžete překonat. Dopálí vás, že si hned od začátku nemůžete stoupnout na odpaliště první jamky libovolného hřiště. V nabídce totiž bude jen jedno, totiž to první, a ta zbývající si musíte nejprve odemknout. V kariéře je to pochopitelné, v multiplayeru a rychlé hře už moc ne.

ČEHO MOC, TOHO PŘÍLIŠ

Trvanlivost části pro jednoho hráče si jindy zaslouží pochvalu, z výše popsaných důvodů je ale na škodu. Zpočátku máte přístupné pouze jedno hřiště, a než postoupíte dál, bude vám to trval přibližně hodinku a cca osm her na jedné a prakticky stále dokola té stejné devítce. Celkem šest turnajů budete potřebovat k tomu, abyste si zajistili možnost hrát se třemi místními jednotlivci. Každý z nich se hraje stejným způsobem a za jejich absolvování dostanete předepsaný počet XP, ať vyhrajete o pomyslný parník nebo o prsa japonské golfistky. Vyhrajete dvakrát a čeká vás první ze tří obětí. Zatímco popisované dva zápasy se hrají standardně za účasti desítky hráčů víceméně se standardními pravidly (o tom později), hra jeden proti jednomu je pomalejší a ze začátku i nudnější. Kromě vlastních úderů totiž sledujete i tahy vašeho protihráče, vysvobozením ale je, že se nehraje celá devítka, ale hraje se do tří bodů. Jste na jamce lepší jako ten proti vám? Máte bod. Bude na té další naopak lepší on? Vám se bod odečítá a jemu přičítá. Na hřišti tak můžete v ideálním případě strávit jen tři jamky.

Čím dál v kariéře jste, tím méně berliček vám hra dává, nikdy ale nepředstavuje úplnou výzvu.

Jakmile zvítězíte, čeká vás to samé – tedy dva normální zápasy a po nich jeden speciální s jedním protivníkem – ještě dvakrát. A až pak se vám díky novému ranku otevře nové hřiště. To stejné martyrium podstoupíte několikrát, protože jen tak si otevřete další turnajová hřiště. Abychom ale byli féroví, hra jednotlivé devítky alespoň nějakým způsobem upravuje. Můžete hrát od jamky 1 až po 9, ale také v obráceném gardu a zrcadlově. Ještě zajímavěji znějí úpravy pravidel, takže jednou budete mít větší jamky, jindy v tzv. tornádo režimu bude kolem jamek vířit vzduch, který vám pomůže nasát míčky přímo do jamky apod. Čím dál v kariéře jste, tím méně berliček vám hra dává, nikdy ale nepředstavuje úplnou výzvu a výše zmíněné oceníte jenom tehdy, budete-li hrát se svými přáteli. I to je ale důležité, a proto by nebo správné odsoudit různé režimy jen jako zbytečná zjednodušení v už tak jednoduché hře.

JEDNODUCHÁ HRA

Zbývá to nejdůležitější – říct si, jak se hraje ten zpropadený golf. Zapomeňte na kontrolu míčku a vlastních švihů, které byste mohli znát ze zmíněného Golf Clubu. Everybody's Golf kalkuluje pouze s několika parametry, které mají větší či menší roli. Švih je jednoduchou záležitostí – vyberete hůl, křížkem rozběhnete ukazatel síly vašeho úderu, zmáčknutím jej v pro vás ideálním místě zastavíte a obrátíte zpět, a pak už se jen snažíte opět trefit ideální místo, abyste míček trefili co nejčistším způsobem. Nic těžkého. Fatální minely, pokud nejste leví jako šavle, nehrozí, a když, tak nejde o velkou tragédii. Letící míček drobně ovlivní přesnost vašeho počínání na odpalu, ale samozřejmě také vítr a podloží, odkud střílíte. Velký vliv ale reálně nemá ani jedno.

Za přesně hrané míče získáváte dovednostní body k jednotlivým holím. Snadno si tak ve svém oblíbeném bagu vylevelujete dostřel driveru, čímž si hru ještě o chlup zjednodušíte. To samé se dá říct o tom, jak čistě míček trefíte, protože časem bude ještě těžší míček trefit špatně a poslat jej někam do houští. Později můžete pilovat i rány s backspinem a koketovat se štěstěnou a padáním míčku do jamek, pokud je na její hraně, ale o žádnou divočinu tu nejde. Proč to všechno? Odměnou vám jsou kromě nových hřišť i nové bagy s holemi různých statistik (zmíněný dostřel, kontrola míčku, backspin a backdoor), ale také nové oblečení a zlaťáky, za které jde koupit první poslední.

ANO, ALE...

A to je tak nějak všechno a my si musíme udělat nějaký závěr. Všechno, co jsem řekl, nebyly ani zvlášť velké výtky, ale ani zvlášť velké pochvaly. V mých očích je největším problémem Everybody's Golf to, že neumí pracovat se svou cílovou skupinou. Pro fanoušky golfu je moc snadný, pro začátečníky je pro změnu moc zdlouhavý ve smyslu odemykání nového obsahu a map. Někomu nemusí sednout ani typická stylizace a všudypřítomná hudba, která vás nenechá oddychnout. Na druhou stranu je tu především pro druhou zmíněnou skupinu poměrně slušná plejáda vedlejších aktivit a nejrůznějších miniher, které vás u hry, možná, udrží. Pokud se tak stane, ve finále zjistíte, že hrajete poměrně bohatou hru. Jestliže ale plánujete, že si ji zahrajete jen příležitostně s přáteli, tak pozor. Pořád se ale Everybody's Golf v tu chvíli hodí víc než jakákoliv jiná konkurence. 

Everybody's Golf
PlayStation PSP
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Everybody's Golf není lepší než Golf Club, je zkrátka jiný. Svou jinakost ale nedotahuje do konce a nejpřirozenější cílovou skupinu zrazuje hloupou nutností nejdříve projít kariéru. Ta vám ale alespoň ukáže, že v sobě svérázná hra skrývá víc, než by bylo na první pohled patrné.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama