Everspace

Velké věci vznikají z malých nápadů. Někteří zastávají i názor, že velké věci vznikají, jen když jsou lidé trochu naivní, a dokonce s myšlenkou, že velké věci vznikají nejčastěji na WC, ale zatímco obě tyto idey nemůžeme na příkladu studia Rockfish Games potvrdit ani vyvrátit, u původní teze to jde docela snadno. „Uděláme vesmírnou, krásně vypadající hru s rogue-like prvky,“ řekli si autoři. A tak se sebrali, vsadili na Kickstarter a za dva roky nám servírují hru, která má parametry zaujmout širší publikum. Z malého nápadu udělali něco velkého.

TARGET NEUTRALIZED

Popis toho, co Everspace nabízí, není na první pohled nijak široký. Není se moc čemu divit, když si dvanáctičlenné studio řekne, že vytvoří hluboký vesmír a zasadí do něj vlastní titul. Na druhou stranu je ale potřeba zdůraznit, že i přes to, že za ním stojí malý tým, a přes to, že se autoři po Kickstarteru nekoupou dennodenně v šampaňském, se nejedná o malou hru. Za čtyři sta tisíc dolarů budete jako autoři rádi, protože to znamená, že kvůli vlastním snům nemusíte prodávat dům a zadlužovat rodinu na další generace dopředu – jak se to některým povedlo – ale těžko si budete vyskakovat. Nezbyde vám nic jiného, než vzít svůj jeden jediný nápad a brousit ho tak dlouho, než si o jeho hranu nerozpářete svojí virtuální kocábku. Nebo dokud si nevyseknete ostudu. Takový projekt může dopadnout jakkoliv, může se z něj stát skrytý klenot, nebo majestátní propadák se všemi poctami, které k tomu patří. Byly tu větší hry s většími ambicemi a větším rozpočtem, které před hráči hořely jak papír politý směsí z palivových nádrží raketoplánů chystajících se na cestu do vesmíru.

V novince od Rockfish budete umírat častěji než kdejaká leklá ryba, abyste se po svém znovunarození opět vrhli do neznámých vod odhodlaní to těm nenasytným piraním nandat.

Naštěstí se nic z toho u Everspace neděje a jádro hry je pevné a neochvějné jako skála. Základ spočívající v opakovaných výpravách do sektoru 1 a za jeho hranice drží a baví i po několika hodinách. V novince od Rockfish budete umírat častěji než kdejaká leklá ryba, abyste se po svém znovunarození opět vrhli do neznámých vod odhodlaní to těm nenasytným piraním nandat, nebo alespoň být rychlejší a z šarvátky se staženým kniplem co nejrychleji zmizet. Druhou možnost budete volit častěji, než je vaší cti příjemné, ale o tom, jestli zůstat a bojovat do poslední kapky energie nebo jestli risknout ještě jeden sektor, často rozhodují milisekundy, přičemž každé zaváhání může mít fatální následky. Základem hry je tedy boj (nebo nějaká efektivní strategie taktického ústupu, jak my hrdinové často říkáváme) a průzkum vesmírné mapy. Na jednu stranu se může zdát, že se na tom nedá nic zkazit, hned na tu druhou vám ale můžeme říct, že je potřeba být ostražitý za každých situacích a přistupovat k podobným hrám s jistou podezřívavostí. I ty nejjednodušší vize mohou ztroskotat na nejrůznějších nástrahách. Everspace se jim ale úspěšně vyhýbá.

MR. (ANTI)FUN

Ve hře vás čeká jenom kampaň, příběh. Ten vypráví osudy postav, kteří jsou zodpovědní za válku mezi Okkary a lidmi, jež vyústila ve vytvoření demilitarizované zóny, v níž se celý děj odehrává. Jenže demilitarizovaná zóna je asi tak demilitarizovaná jako hranice mezi Jižní a Severní Koreou, takže v ní rozhodně není bezpečno. Bezprostředně vás budou ohrožovat vesmírní piráti, kteří chtějí využít zmatků a ukořistit cennosti pro sebe. Jenže se v ní nacházíte i vy, osoba, která neví, odkud pochází, jakou sehrála roli nebo co se od ní chce, a jediným vodítkem jsou souřadnice vedoucí do sedmého sektoru. Každý sektor je rozdělený na několik částí, kterými můžete za pomoci hyperprostorových skoků cestovat. Každý skok ale bere vaší lodi cenné palivo, jenž (stejně jako další suroviny) sbíráte po cestě. Můžete nějaké vytřískat z nebožáků pirátů, můžete zkusit napadnout neutrální frakci, která po mapě převáží transportní loď, ale svým podlým činem si ji znepřátelíte, můžete jej najít jen tak ve vesmíru… možností je několik, ale právě palivo je pomyslnou brzdou, kvůli níž neproskáčete přibližně třicítkou map, jako by se nechumelilo.

Palivo ale není to jediné, co se po válkou zničeném vesmíru nachází. Nad orbitami planet se válí plazma, šrot, opravárenští roboti nebo nejrůznější zapomenutá technika. Od zbraní až po štíty a jiné vychytávky. Každá ze tří lodí má svůj unikátní setup, s nímž do vřavy přicházíte. Je jen na vás, jestli si vaší zbraň při nebližší příležitosti vyměníte za nějakou opuštěnou ve vesmíru. Neméně účinnou strategií je ale piplat si tu současnou a za pomocí jednoduchého craftingu si jí vylepšovat až do konce. Ten konec nemusí být zdárný, zkrátka a dobře může být jen takový, že se rozletíte do atomů a začnete od začátku. Než se tak ale stane, bylo by fajn na okamžik zůstat v hangáru a popřemýšlet nad tím, kam investovat těžce vydělané peníze. Protože kromě smetí, štítů, generátorů neviditelnosti, zařízení, která vám vylepší účinnost zbraní nebo rychle dobijí štíty, a další a dalších vychytávek budete sbírat peníze. A to vás bude z počátku zajímat především. Právě kvůli místním kreditům budete znovu a znovu podstupovat tu samou cestu ještě několikrát, než se prokoušete někam dál.

TĚŽKO NA CVIČIŠTI, TĚŽKO I NA BOJIŠTI

Než se dostanu k penězům, vezmu to menší oklikou. Přes obtížnost. Hra je sama o sobě dost těžká i na nejlehčí úroveň, ale ta vás bude penalizovat tím, že si vyděláte o 25 procent méně. Na normální obtížnost tratit nebudete, ale ani si nepřijdete k ničemu navíc. Právě proto je mojí radou začínat hru na hard, abyste si vydělali co nejdříve co nejvíce peněz. Po každé smrti je můžete někam investovat, přičemž si je nemůžete schraňovat do zásoby. Říkám to proto, kdyby vás náhodou napadlo čekat na deset tisíc kreditů na novou loď tím způsobem, že si našetříte – smůla, nejde to. Novou loď, ať už rychlejší a manévrovatelnější, nebo silnější, zato o dost těžkopádnější, si můžete pořídit až ve chvíli, kdy nahrabete za jeden let deset tisíc. A to není málo. Do té doby budete sbírat spíš drobné. Ty ale nepřijdou nazbyt, protože je budete vkládat do nejrůznějších upgradů. A zde přichází má druhá a zároveň poslední rada. Investujte do efektivnějšího sběru kreditů.

První život skončí ještě dřív, než se rozkoukáte.

V samém důsledku jde totiž velkou část hraní jen o to, abyste si pořádně vydělali a zvýšili si tak možnost na přežití. První život skončí ještě dřív, než se rozkoukáte, ale budete-li se snažit projít hned potom co nejdál, ztroskotáte ve druhém nebo ve třetím sektoru. Z příběhu, který se odehrává ze začátku především na konci každé části, toho tak moc mít nebudete, ale o to vás bude víc hnát kupředu vaše zvědavost. Právě peníze vám ale v mnohém pomohou. I když nebudete zrovna jako strýček Skrblík, i s drobáky si lze slušně přilepšit. Opět bych se mohl omezit na nějaký výčet, ale asi si dokážete představit, co si lze na vesmírné lodi pořídit. Nový slot na další zbraň nebo nějaké zařízení, svou rychlost, odolnost, až po takové věci jako je šance na kritický zásah, snížení času potřebného k hyperprostorovému skoku nebo o větší výdrž vašich baterií.

Obecně jde především o to, abyste v boji vydrželi déle. Souboje probíhají různě v závislosti na zvolené taktice a zvolené lodi, ale jako první je potřeba zaměřit se na nepřátele bez štítů a až pak na ty, kteří je mají. Každá loď disponuje primární a sekundární zbraní, z nichž je jedna efektivnější právě na energetické štíty a druhá na trup lodi. Střelba sice nevyžaduje náboje, ale spotřebovává energii lodi. Ve větší vřavě vám může zásoba energie snadno dojít, především tehdy, budete-li manévrovat za pomoci speciálního pohonu, abyste se dostali za záda nepřátelských stíhaček. Když půjde do tuhého, můžete použít rakety, které vás vysekají z toho nejhoršího. Stejně jako všeho ostatního, i raket je hned několik typů. Až po takovou, na kterou se můžete podívat výše ve videu. Vnitřní rozmanitost v základu jednoduché hry vás skoro až překvapí.

ČERNÁ ZŮSTANE ČERNOU

Po grafické stránce se hře nedá příliš co vytknout. Přímo naopak, Everspace je krásná hra. Živá barevná paleta dokládá, že vesmír nemusí být černým bezbarvým, nudným a mrtvým místem. Upřímně, vlastně se jedná o kýč. Zatraceně pěkný kýč. Everspace hraje všemi barvami, jenom proto, aby se zalíbil. Ale účel to plní beze zbytku. Unreal Engine 4 funguje jako dobře namazaný stroj, a to jak po vizuální, tak technické části hry. Pro někoho mohou být vadou na kráse procedurálně generované kvadranty, po kterých se budete pohybovat, ale zase na druhou stranu nebudete mít pocit, že tady už jste někdy byli. A když už budete mít pocit, že jste viděli vše, narazíte na bouřkové pásmo, v jehož srdci se možná nachází něco cenného, ale musíte se vykoupit tím, že loď dostane pár zásahů, nebo třeba na nějakou větší loď, na které se nachází rušička signálu pro zaměření souřadnic potřebných pro hyperprostorový skok. To je asi jediný problém Everspace – dřív nebo později uvidíte vše a to prakticky znamená konec hry.

Pokud si jednou Everspace pustíte a budete mít pocit, že už vás ničím nepřekvapí, ničím neuchvátí a především ničím nezabaví, budete horko těžko nacházet motivaci k návratu.

Možná ne pro hru samotnou, která ani nepočítá s tím, že by na samotný konec došel každý, ale spíš pro vás. Pokud – a ta hranice je čistě subjektivní a pro každého jiná – si jednou Everspace pustíte a budete mít pocit, že už vás ničím nepřekvapí, ničím neuchvátí a především ničím nezabaví, budete horko těžko nacházet motivaci k tomu, abyste se do vesmíru vrátili. To samé platí i po dohrání příběhu. Nebudete mít důvod pouštět se na dalekou cestu znovu. A to je škoda.