Epic Mickey Recenze Epic Mickey

Epic Mickey

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

17. 12. 2010 23:53 1
Reklama

Warren Spector se musel zbláznit. Co přiměje autora Thiefa a Deus Ex k tomu, aby jako svůj nový trumf vytáhl hru, která využívá dětské postavičky, ale není primárně určena pro děti, a k tomu na platformě zastaralé technologicky, jejíž majitelé tvoří úplně jinou množinu než ti, které by koncept Spectorova Epic Mickeyho mohl oslovit. Jestli se z Epic Mickey vyklube komerční průšvih (ne že bychom to myšákovi s kulatýma ušima přáli!), nemohou za to ani rozpačité recenze, ani „nepochopení“ hráčů, kteří srovnávají s čistokrevnými plošinovkami typu Super Mario Galaxy, ale jen a jen tvůrci sami.

Nezbedný myšák

Epic Mickey má hodně sympatický rozjezd. Známý disneyovský hrdina způsobí tak trochu chaos v mírumilovné říši zapomenutých kreslených postaviček, a je na něm, aby vše napravil. K dispozici přitom má dva mocné nástroje – svým štětcem může po okolí rozsévat buď zkázu prostřednictvím zeleného zmizíku, anebo naopak nové věci modrým inkoustem vytvářet. Je důležité si říci, že myšákova cesta vpřed není lineárním průchodem seriálem překážek: Epic Mickey je v první řadě arkáda, ale Warren Spector je věrný svému rukopisu a dává hráčům v rámci možností žánru neobvyklou volnost, která spočívá jednak v rozloze lokací, častém backtrackingu a plnění různých questů, jednak v možnosti řešit tentýž problém různými způsoby.

Zásadním prostředkem k vytváření originálních hádanek jsou dvě už zmíněné barvičky. Po Mickeyho světě jsou rozesety aktivní objekty, na nichž můžete buď něco umazat, nebo naopak dotvořit, a tím si otevřít cestu vpřed. Někdy si dokreslíte potřebnou plošinku pro postup dál, jindy „odmalujete“ podlahu a necháte spadnout do vzduchoprázdna velký balvan, který vám bránil v cestě, a tak podobně. Cesta vpřed za hlavními cíli není nijak zvlášť složitá, ale kdo bude chtít objevit všechny skryté místnosti, pořádně se zapotí a jak je v arkádách dobrým zvykem, bude muset prokázat i výjimečné percepční schopnosti.

Padouch nebo hrdina?

Zajímavé je, že i v bojové fázi hra umožňuje volit mezi „dobrem“ a „zlem“ - nepřátele tedy můžete buď jednoduše vyzmizíkovat, anebo modrým štětcem přesvědčit, aby se vzdali svého padoušství a začali se chovat jako přátelé. Na některé protivníky se víc hodí přímočará destrukce, jiné můžete snáz zpacifikovat „po dobrém“, dojem z bitvy je hodně podobný, a v důsledku budou hráči volit způsob spíše podle toho, jak chtějí ve hře působit. Epic Mickey totiž sleduje převažující způsob řešení problémů a průchod hrou se mírně liší pro myšáka-zloducha, který na co sáhne, to zničí, a myšáka-dobráka, který se snaží napravit, co na začátku v pohádkovém světě napáchal. Důsledek různého přístupu může být například snazší průchod některou částí světa, pomoc proti bossovi, otevření skryté cesty a tak podobně. Míra nelinearity ale na první pohled není až tak výrazná, aby ospravedlnila několikanásobné hraní.

Temné stránky Mickeyho

Větší část hry je situována do 3D pohádkového světa. Ten je vyveden v temných barvách a do infantilní jásavosti Mickeyho komiksových a televizních dobrodružství má daleko. Obsahuje jakési „huby“ - lokace osídlené NPC, od nichž lze získat jednoduché questy, dobrodružné levely a lokace, kde se pohybují nepřátelé, a také 2D levely zobrazené klasicky zboku, které slouží jako přechod mezi jednotlivými sekcemi Mickeyho světa. Ty zpočátku působí jako velice pěkný nápad, i když myšákovy schopnosti nijak zázračné nejsou. Pohádková podoba a tentokrát výrazné disneyovské pozlátko hráče rozzáří štěstím a vzpomínkami. Brzy se ale naučí zuřit, protože i přihlouplé kratičké questy často vyžadují projít cestou za jedním předmětem lokací tam a zase zpátky – a tedy znovu popředu a pozadu proběhnout až příliš dobře známé 2D prostředí. Z hezkého zpestření se stává otravná povinnost a hrobař plynulého zážitku a ponoření do hry.

Dalším zásadním problémem Mickeyho temného dobrodružství je pak neuvěřitelně špatná kamera. Zpočátku se to ještě nezdá: rozjezd hry je relativně snadný a funguje ještě vstupní kouzlo audiovizuálního zpracování a pěkného světa. Jenže když dojde na časově omezené úkoly či bitvy s větším počtem nepřátel, naplno se projeví záludný sklon hry nabízet hráčům pohled takříkajíc rimmerovský – tedy čelem vzad nebezpečí a statečně čelit obtížím s hlavou strčenou hluboko do pískoviště. Klasické problémy s odhadem při skákání nejsou až tak časté, spíše hra otravuje, když je třeba utíkat od nepřítele a přitom po něm střílet, rychle se orientovat na otevřeném prostranství nebo vůbec spatřit překážku či past. Hře by se, zvlášť v závěrečných hodinách, dala odpustit vyšší obtížnost – kdyby nebyla tak zatraceně nespravedlivá. Okamžiků, kdy Mickeyho smrt zavinila past nebo nepřítel, kterého prostě nebylo možné spatřit, bylo nepočítaně, a designér Spectorova formátu by podobnou frustraci i u relativně zkušeného hráče prostě neměl dopustit – a už vůbec ne omlouvat. Dva díly Super Mario Galaxy ukazují, že kamera ve 3D arkádě může být intuitivní, skákání přehledné a klacky pod nohy nikomu neházejí. Epic Mickey ano.

Epic Mickey má i přes zmíněné nepříjemnosti své kvality. Audiovizuální zpracování je velmi solidní, ze hry dýchá svébytná atmosféra, NPC i nepřátelé jsou hezky rozanimováni. Otevřená hratelnost je něčím, co není v arkádovém žánru často k vidění, i trvanlivost hry je velmi solidní. Nelze se ale zbavit rozpačitého dojmu z nepřesvědčivého ovládání – a také dojmu, že na konzoli s lepším hardwarem by Epic Mickey vypadal ještě o třídu lépe – a možná by si našel i vhodnější publikum.

Epic Mickey
Wii Wii

Verdikt

Krásné, nebývale otevřené dobrodružství v tak trochu temnějším disneyovském světě, které bohužel kazí špatná kamera a frustrující okamžiky v druhé polovině hry, kdy dojde na orgie backtrackingu a nespravedlivé souboje. I tak je ale Epic Mickeyho škoda minout.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama