Name: Enemy Territory: Quake Wars
Item: Enemy Territory: Quake Wars
Rating: 8
Author: Ulrik_

Reklama

Když Splash Damage spustili sidekick Returnu to Castle Wolfenstein, Wolfenstein: Enemy Territory, slavili se svou druhoválečnou online řežbou úspěch. Nyní se k nim přidal i starý matador, iD Software, a výsledkem je Enemy Territory: Quake Wars. Stále online řežba, jen Spojence nahradili pozemšťané a Reich Stroggové. Bitvy o osud Země mohou začít.

Jsme Stroggové, veškerý odpor je marný...

Kdo je obeznámen s historií quakovského boje lidstva proti Stroggům, nebude muset zkoumat, o co ve hře jde. Pro ty ostatní jen ve zkratce – píše se rok 2065 a k Zemi se dostali vesmírní predátoři, Stroggové. Netrpí přehnanou úctou k jiným kulturám, zato si cení jejich nerostného bohatství. De facto jsou to mechanizovaní lidé – minimálně co do chování vůči jiným druhům. Aby zabránili konečnému řešení lidské otázky, spojili se homo sapiens v jedné ozbrojené složce Global Defense Force (věcný název, leč bez fantazie) a obě armády se do sebe mohly zaklesnout. Příběh není z nejnápaditějších, ale kdo by to u tohoto typu hry čekal? Nebo snad dokonce vyžadoval?

Na tyhle instalatéry nečekáte celý týden...

Vpadl jsem do chodby servisního střediska. Vede doleva, několik kroků, zrychlený dech, pot mi stéká do očí. Zpoza rohu náhle vyběhne humanoid, vyplašeně mačkám spoušť a kulky se prodírají kovem jeho těla k životně důležitým orgánům. Střílím do tvora ještě když sebou bezmocně zmítá na zemi. Chce se mi zvracet. Vysílačka mi řve jeden rozkaz za druhým, běžím dál do velína, nohy mi podjedou na něčem vlhkém, rozhlédnu se a vidím dva stroje, které ke mně natáčejí hlavně. Přidávám se k chuchvalci krve a masa na zemi a čekám, kdo další po mě uklouzne...

Principelně zůstává Enemy Territory: Quake Wars (Dále jen ET:QW) věren osvědčenému konceptu Battlefield 1942. Každá strana disponuje několika povoláními s odlišnými schopnostmi a výstrojí, jež se sice jak u GDF i Stroggů jinak jmenují, ale fungují až na několik příjemných detailů stejně. A tak soldier či stroggský agressor je ten pravý chlapík do první linie, jedni mají medika, druzí technika, field ops/opressor podporují své spolubojovníky atd. Žádné překvapení, ale všechny classy jsou velmi dobře vybalancovány a nestal se naštěstí lapsus, že by snad jedno povolání pozbývalo potřeby. Bez inženýra nepostavíte klíčový most, bez infiltrátora nehacknete důležitý port a bez základních kanonfutrů se vůbec nikam nedostanete.

Zároveň je ale třeba podotknout, že autoři vetkli do hry pár velmi sympatických rasových rozdílů. A tak stroggský technik sice opravuje zraněné kamarády déle než lidský kolega, ale když se dostane k lidské mrtvolce, dokáže z ní udělat nový spawn point. A jak je tahle vlastnost důležitá, to ví každý, kdo strávil v nějaké online střílečce pár hodin. Samotný princip fungování zbraní – tedy lidské „metače kulek“ a stroggské energetické zbraně - sice vypadá odlišně, ale v konečném důsledku je jedno, zda vám dojdou náboje, nebo energie (nu, ona se mrška dobije, ale to už asi budete mrtví). Jen malá douška k odstřelovacím puškám (ano, vrací se railgun) – opět platí, že z nich jde nádherně střílet ve stoje a skorem za běhu, což jim dává přece jen trochu více síly, než by bylo zdrávo.

Obdivujte krásy krajiny – nalevo Grand Canyon, napravo grand cannon

Jednotka1 přistála. Ten odporný živočišný puch se rozprostírá snad všude po téhle planetě. Asi z toho organického smradu začnu zvracet olej. Postupuji. Jednotka2 si bere kluzák a vznáší se nad bojiště odkud ostřeluje místní domorodce. Jednotka5 zatím instaluje ochranný štít, já postupuji vpřed. Prvního domorodce smažím soustředěným paprskem do hromady stále páchnoucího odpadu. Z boku mne podporuje Jednotka z jiné skupiny. Porucha. Porucha. Jednotka se mění na domorodce a moje systémy pod tlakem jeho střelby vypovídají službu. Provozuschopnost minimální. Domorodec ke mne pokleká a ničí moje mech...anismy...bodnouzbraní...kdyby jen tolik nesmrd...

Práci designérů, co se týče map, je třeba pochválit. Sice nejde o nějaké architektonické zázraky, ale hlavní je, že se v nich vede válka jedna radost. Jejich solidní linearita zajišťuje spolu s perfektním systémem rozkazů intuitivní průchod skrze jednotlivé úkoly mise. Neustále máte na očích, co je právě třeba udělat, a díky mapě se i zorientujete kde. Co se týče grafiky, je ET:QW nadprůměrným kouskem. Mírně renovovaný Doom3 engine plní svou roli velmi dobře. Venkovní prostředí působí poměrně realisticky, byť byste v některých lokacích neřekli, že zde právě zuří bitva s nemilosrdnými nepřáteli lidstva. Horší už to je v interiérech, které sice jsou jen součástí celkového komplexu, ale občas do nich zabloudíte. Spíše než pocit vojenských prostor, nedejbože zabezpečených bunkrů máte dojem, že pobíháte v dobře nabarvené překližkové dekoraci nějakého filmu. Ani architektonicky moc inteligence nepobraly a tak si za interiéry zapíšeme malé mínus.

S obrazem kráčí přátelsky ruku v ruce i zvuk. Ten je zde vykreslen velmi dobře a byť některé zbraně znějí podobně, celkově je bitevní kakofonie výkřiků, povelů, výbuchů a střelby uchu lahodící. Což člověka přivádí na poslední věc asociací výbuchy –> co vybuchuje. Ano, vozidla. Těch je tu vskutku úctyhodné množství a jízdymilovní si budou moci vybrat ze solidní zásoby tanků, transportérů, rychlých vozítek a plavidel. Osobně mám ovšem dva stroggské favority – raketový kluzák, který vašeho pěšáka promění v létající smrt (a také asfaltového holuba pro šikovné snipery) a pak těžký bojový mech, který ukáže, že nepřátel může být mnoho, ale vy jste jeden, a to stačí. Tedy, skoro. U zmíněného mecha to není tak zřejmé, ale obecně zde trpí vozidla až příliš nízkou konstitucí. Ne, že by i dnešek nepatřil pešákovi se sofistikovanou zbraní, ale když soustředěná palba ručních zbraní odpraví i těžký tank...

Pwned noobz, lol!

Jenže se slůvkem „soustředěná“ přichází největší nevýhoda ET:QW, tedy alespoň pro některé hráče. Skloubení akce a online taktiky je takové, že akce získává jasně navrch. V rámci frenetického pobíhání a střílení se nějaké to týmové plánovaní naprosto rozpadá a občas nad bojištěm získávají navrch neohrožení Rambové. Můžete si hrát na velitele, ale nikdo vás (tedy v online hře) prakticky neposlouchá a utíká za svým počtem zářezů na pažbě. Ale to je obecně bolest všech online her – hráči. Někdy se dočkáte týmu, který je schopen spolupracovat (a pak se to na bojišti skutečně výrazně projeví!), jindy jen zoufale budete vybíhat ze spawn pointu do deště kulek jen proto, že vaši kolegové nejsou schopni dát dohromady souvislý protiútok. Komu se to znechutí, může pak zkusit offline hru s boty, kteří jsou poměrně schopní (občas víc než lidé) a když po vaší smrti jeden zahlásí „pwned!“, musíte překontrolovat, zda nejste zase na síti.

Posledním, co stojí za zmínku, je pak systém bonusů, které si v bitvě odemykáte svými heroickými činy. Podle vašeho chování a úspěchů vás hra odměňuje tu většími zásobníky, tu rychlejším během – to vše samozřejmě jen do vašeho odpojení, ne že byste si syslili bonusy do dalších bitev. Podtrženo, sečteno je ET:QW velice zdařilou online akcí, která ovšem bude muset o své místo na online válčišti pořádně porvat, neboť konkurence není malá. U mne závěrečné hodnocení nakonec sráží z 9 na 8 fakt, že raději holduji více taktickému přístupu, ale ti, kdo touží po scifistické řežbě, při níž krev a olej zaplavuje kolbiště, nechť si ten jeden bodík ještě přičtou.