Elite: Dangerous Recenze Elite: Dangerous

Elite: Dangerous

David Rozsíval

David Rozsíval

6. 7. 2017 16:00 19
Reklama

Ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, už nebudu mezi živými. Neuvážená pionýrská cesta na okraj Galaxie končí. Tenhle kout vesmíru je sice přecpaný hvězdami, jde ale pouze o chladné hnědé trpaslíky, ze kterých nelze načerpat palivo. A bez paliva jsem tu v pasti. Ani posledních několik zoufalých skoků mi štěstí nepřineslo. Jedna z proklatě studených hvězd teď zaplňuje celý můj obzor, ale za sedm dní k ní doletí už jen má mrtvá schránka. Postupně vypínám jednotlivé systémy lodi – jako poslední podporu života. Čeká mě ještě deset minut lapání po dechu, než mě obejme nekonečná vesmírná prázdnota…

Stává se občas v těchto letních dnech, že člověk za noci pohlédne na oblohu. Je-li v Praze či jiném větším městě, uvidí světla letadel a blikající družice, o nichž si může namlouvat, že jsou to hvězdy. Na venkově pak uvidí i hvězdy skutečné. Zůstane-li ale dřepět doma u věrného PlayStationu, může se k těm hvězdám i vypravit.

TRPĚLIVOST PŘINÁŠÍ HVĚZDY

Od úspěšného Kickstarteru uplynulo čtyři a půl roku, od vydání předběžného přístupu tři a půl, a od uvedení verze 1.0 na PC to je dva půl roku. Než se Elite podívala na konzoli od Sony, stačila ještě návštěvu u Microsoftu, ale teď už ji tu máme – co víc si jen na ty dlouhé letní noci přát?

Elite: Dangerous je pokračovatelem série, jejíž počátek se datuje už do osmdesátých let, a která už od prvních dílů neslevila z jedné zásady – nabídnout hráčům skutečný vesmír.

Není úplně jednoduché představovat hru, která už vyšla několikrát a také byla několikrát zrecenzována, přesto se však možná mezi fanoušky PlayStationu nacházejí tací, kteří tenhle vesmírný simulátor od Frontier Developments, vedených nadšeným Davidem Brabenem, vytrvale ignorovali až do doby, než se objevil v nabídce PS Store. Elite: Dangerous je pokračovatelem série, jejíž počátek se datuje už do osmdesátých let, a která už od prvních dílů neslevila z jedné zásady – nabídnout hráčům skutečný vesmír.

A to se vším všudy – nejen 400 miliardami hvězdných systémů, vycházejících buď z reálných dat a nebo velmi propracovaných algoritmů pro extrapolaci, ale i vzájemným gravitačním působením jednotlivých těles nebo v neposlední době reálnými vzdálenostmi – pokud vám Elite píše, že k cíli dorazíte za sedm dní nebo třeba taky více jak 1 rok, netropí si z vás šoufky.

400 MILIARD ZRNEK PÍSKU

Galaxie tu je jako vaše pískoviště. Chcete být pirátem? Tak se jím staňte! Lovcem odměn? Stačí zapnout scanner a cíle se začnou objevovat samy. Obchodníkem? Průzkumníkem? Těžařem? Jenom nečekejte, že vás někdo bude vodit za ručičku. Elite je hodně benevolentní matka, a tak vás sice nechá hrát si na pískovišti o samotě, ale klidně si sama odejde na cigáro, zatímco vy ochutnáváte hovínka. Tak jako v úvodním odstavci – špatně si naplánujete skoky? Tak zkrátka trapně zhynete.

Motivaci k hraní si musíte do značné míry vytvářet sami. Ano, na každé vesmírné stanici na vás čeká několik mocipánů a mocipaní s nabídkou práce, jenže jednotlivé úkoly se točí v kruhu pěti stále stejných mustrů.

Nesmíte přitom zapomínat, že Elite je simulátor – a už samo pilotování může být oříšek, nemluvě o nutnosti v dogfightech ještě řešit energii do štítů, zbraní a motorů, skenování lodí, zaměřování, střelbu, vysouvání podvozku a tak dále. Na druhou stranu i přes to, že ovládací rozhraní je na konzolové poměry relativně komplikované, jakmile loď dostanete trochu do ruky, ovládá se náramně, a vy se pak cítíte jako skutečný vesmírný pilot na cestách tmou a neznámem. Jen se nesmíte moc zasnít, protože v rychlostech, v jakých budete v Elite cestovat, snadno minete třeba i hvězdu.

Pravdou však je, že motivaci k hraní si musíte do značné míry vytvářet sami. Ano, na každé vesmírné stanici na vás čeká několik mocipánů a mocipaní s nabídkou práce, jenže jednotlivé úkoly se točí v kruhu pěti stále stejných mustrů, náplní nejsou nijak zvlášť zajímavé a hlavně jim chybí smysluplnější propojení napříč systémy (jako to zvládají MMORPG hry), takže vás posílají od čerta k ďáblu a zase zpátky. Není pak divu, že si po chvíli řeknete, že toho máte dost, na úkoly se vykašlete a vypravíte se vstříc vesmírným dálavám na vlastní pěst.

Na druhou stranu je hře třeba přiznat, že její kouzlo tkví v emergentní hratelnosti, a ne generovaných úkolech rozdávaných panáky na vesmírných stanicích. Když se před vámi z hyperprostoru vyhoupne dvojhvězda, když zpoza měsíce, který brázdíte, vystoupí obrys planety obtočené prstenci a nebo když se vám podaří zvlášť akrobatické přistání, srdíčko vždycky zaplesá. A takovými zážitky Elite doslova přetéká. Přitom ve srovnání s takovým No Man’s Sky jsou skutečné anomálie opravdu vzácné – ale o to více vás nadchnou – ať už jde o pulsary, dosud neobjevené měsíce a planety (pořád jich ve hře zbývá celá hromada) nebo jen vrak lodi na pustém povrchu neobydlené planety. Nemluvě o tom, že tohle všechno si můžete užívat jak sami, tak v rámci letky s dalšími hráči.

LANDING PERMISSION GRANTED

Vraťme se ale ještě na chvíli na už zmiňované vesmírné stanice. Už při první přistávací sekvenci si možná stačíte udělat obrázek o tom, jestli Elite: Dangerous je nebo není hrou pro vás. Přistávat v Elite není úplně snadné, ale rozhodně je to uspokojivé. Odměnou vám pak navíc jsou služby, které stanice nabízí. Právě zde budete získávat úkoly, nakupovat a prodávat suroviny, kupovat nové lodě a vybavovat je pokročilejšími technologiemi, prodávat získaná data nebo nabírat pasažéry či členy posádky.

Ve verzi pro PlayStation 4 je už obsažena i expanze Horizons.

Lodí je ve hře celá řada typů – od rychlých stíhačů, přes univerzály, co zvládnou obstojně boj, průzkum a uvezou i nějaký ten náklad, až po autobusy, které nejenomže pojmou hromadu cenných surovin, ale třeba i nějakou menší loď na svoji obranu. Každou loď pak navíc můžete osazovat desítkami dalších systémů, senzorů, zbraní, až z toho jde hlava kolem.

No a protože ve verzi pro PlayStation 4 je už obsažena i expanze Horizons, lze si na stanici pořídit i dok na pozemní vozítko, ve kterém následně můžete brázdit povrch celé řady planet. Pravda, povšechně jde o planety hodně chudé, ale výhled z nich se vám neomrzí a suroviny či data z tajných základen, jež na nich můžete nalézt, také nejsou k zahození.

VEĎ MĚ DÁL, CESTO MÁ

V Elite si lze samosebou užít i pořádných vesmírných dogfightů, a pro hráče milující vůni rozžhavených pulzních kanónů a tichou eleganci protonových torpéd nabízí i režim Arena, zaměřený, jak už název napovídá, vysloveně na souboje v omezených arénách. Arena se svým tempem od zbytku hry relativně dost liší, a i když pořád nejde o žádnou zběsilou střílenici, adrenalin do vás po meditativním putování mezi plynnými obry spolehlivě napumpuje.

Trpělivosti je třeba při přistávání, při cestování, ale i obecně při postupu hrou – nelze čekat, že během pár hodin dosáhnete na ty nejdražší stroje, které mohou loděnice nabídnout. 

Jinak však platí, že Elite rozhodně není určena netrpělivým hráčům. A teď nemluvím jen o tom, že křivka učení v tomto vesmírném simulátoru docela strmá a lecjaké tajemství odhalíte až třeba po desítkách hodinách hraní. Ona si totiž Elite, i ve chvílích, kdy už ji máte zdánlivě pevně v rukou, libuje v pokoušení hráčovy trpělivosti. Trpělivosti je třeba při přistávání, při cestování, ale i obecně při postupu hrou – nelze čekat, že během pár hodin dosáhnete na ty nejdražší stroje, které mohou loděnice nabídnout. Cestování mezi jednotlivými tělesy v rámci hvězdných systémů pak trvá nezřídka i celé minuty, během kterých se můžete opájet tou vší nádherou, ale jinak nic moc podnikat nemůžete.

Co se opájení krásami vesmíru týče, hra jej nabízí měrou vrchovatou. Pravda, modely vesmírných těles – zvláště planet a měsíců – jsou z čistě technického hlediska docela chudé, z hlediska estetického však Elite těžko hledá konkurenci. Ostatně, posuďte sami na přiložených obrázcích. Skvěle zvládnutá hra světla a stínu a důkladně vymodelovaný kokpit i exteriér lodi snadno probouzí iluzi, že jste „tam venku“. Uvědomíte-li si pak, že nejde o nějaká ryze fiktivní tělesa, ale o hvězdy a planety, které nám nad hlavou možná skutečně krouží, nelze se neubránit úžasu. Podmanivá hudba (která se bohužel docela rychle oposlouchá) pak už jen podtrhuje dojem všeobjímající nádhery. Ano, přiznávám, úplně mi stačí skákat od systému k systému a pořizovat screenshot za screenshotem, tak moc dokáže vesmírná krása unést.

JEDINEJ DOBREJ BROUK JE MRTVEJ BROUK

Aktuální PlayStation verzi však stále trápí některé neduhy, jež jsou sice u takto megalomanského projektu pochopitelné, nikoli ale snadno odpustitelné. V průběhu recenzování se objevovaly problémy s konektivitou, bugy a hned několikrát dokonce hra spadla do dashboardu. Ještě mnohem častěji mě pak bez vysvětlení vykopla do hlavního menu. Elite jsem to ochoten odpustit především z toho důvodu, že díky always online funkci je postup hrou velmi často zálohován, a tak se mi nikdy nestalo, že bych musel znovu absolvovat delší úsek cesty než pár světelných sekund. Kdyby tomu tak ale mělo být, měla by hra zaděláno na solidní problém.

Elite není pro každého. Není určená zbrklým, netrpělivým hráčům. Není určena ani těm, co se rádi nechají hrou vodit za ručičku. Ale každý, kdo byť jen na chvíli zatoužil podívat se do vesmíru, by ji měl přinejmenším vyzkoušet.

Elite je pravověrným simulátorem (byť nabízí nejrůznější asistence, kterých jsem se, přiznávám, nebál využívat) a jako taková přímo vybízí k hraní na HOTAS ovladačích, ale ani starý dobrý DualShock vám nezabrání si hru užít. Některá menu, především na vesmírných stanicích, by sice snesla úpravy směrem k větší uživatelské přívětivosti, ale když přijde na samotné pilotování, nemám ke hře výhrad. Elite není pro každého. Není určená zbrklým, netrpělivým hráčům. Není určena ani těm, co se rádi nechají hrou vodit za ručičku. Ale každý, kdo byť jen na chvíli zatoužil podívat se do vesmíru, by ji měl přinejmenším vyzkoušet. Tohle pískoviště je obrovské a čeká na prozkoumání. A za prozkoumávání rozhodně stojí, i když se u toho občas umažete.

Elite: Dangerous
Xbox Xbox One
Windows PC
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Elite: Dangerous je i na PlayStationu 4 nekompromisní simulací Galaxie. Ke hvězdám a ještě dál ale leťte jen v případě, že máte želví trpělivost a překousnete sem tam nějakou chybku.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama