Echo Recenze Echo

Echo

konfrst.jan@gmail.com

konfrst.jan@gmail.com

25. 10. 2017 15:00 10
Reklama

Sci-fi akční adventura Echo vypadala již od svého prvotního oznámení na velmi zajímavý projekt, který si kladl za cíl zejména prozkoumávání možností netradičně pracující umělé inteligence. V souvislosti s tou slíbili autoři vydat titul s bezprecedentním chováním protivníků, učících se z každého kroku hráčů. Na tyto ambice se postupně nabalila série dalších zajímavých nápadů a výsledkem je jeden z nejpozoruhodnějších sci-fi titulů poslední doby, zcela bez závad však ale určitě není.

PŘÁNÍ PORAZIT SMRT

V Echo se hráči ujímají role hrdinky jménem En, která se proti vůli svého okolí vydala na dalekou plavbu nekonečným vesmírem do míst, kde se snad nachází bájná struktura celé věky již neexistující civilizace. Nekonečná pouť s nejistým cílem nakonec dostala celkem reálné obrysy v momentě, kdy koráb protagonistky dorazil k neznámé a konvenčními přístroji prakticky neviditelné planetě. Legendy tedy nelhaly a En se rázným krokem vydává na průzkum povrchu s jediným cílem.

En v režimu hibernace cestovala celých sto let a všichni její příbuzní jsou tedy již dávno po smrti.

Tím je oživit bližního svého, dle již zmíněných legend totiž nešťastná smrt nemusí být prostým koncem a někde tam ve vesmíru se má nacházet místo, kde lze živé přivádět zpět k životu. Poněkud paradoxně však právě na toto místo En v režimu hibernace cestovala celých sto let a všichni její příbuzní jsou tedy již dávno po smrti. En to však nevadí, jejím jediným cílem je oživení toho jediného a pro ni důležitého člověka.

KŘIŠŤÁLOVĚ ČISTÉ

Na povrch planety pak En doprovází společník ve formě umělé inteligence jménem London, který ji však z nějaké důvodu nemá příliš rád a který je k celému tomu jejímu snažení vyloženě skeptický. En se ovšem odradit nenechá a pevně věří, že na povrchu této jinak neexistující planety se skutečně nalézá něco, co jí pomůže dosáhnout svého cíle.

To něco má přitom formu paláce, jehož existenci London na začátku rezolutně popírá a zpochybňuje. Dialogy mezi En a Londonem jsou přitom tou hlavní příležitostí, při které se dozvíte něco z příběhu hry. Přitom je to prakticky vždy taková třenice – En hledí kupředu, London se ohlíží dozadu a snaží se dát si dohromady obrázek o tom, proč se jen hlavní hrdinka vydala až sem, na planetu, jejíž povrch zdobí tichý palác. Tyto dialogy zároveň slouží k vyprávění všeho důležitého, co by měl hráč ve své pozici o příběhu hry vědět.

OZVĚNY MINULOSTI

Vyprávění vsadí En do nepředstavitelně obrovského a nebesky čistého paláce, který však v úvodu hry zeje prázdnotou a který je absolutně temný. Kroky hlavní hrdinky v něm však zažehnou světlo a dají vzniknout životu, ten na sebe ovšem bere poněkud nečekanou podobu.

Podivné černé kreatury s každým dalším rozsvícením světel dostávají konkrétnější obrysy a čím dál tím více odrážejí podobu samotné hlavní hrdinky.

Palác se každých pár minut zahaluje do temnoty a s každým dalším rozsvícením v něm cosi podivného ožívá. Zvláštní černé kreatury s každým dalším rozsvícením světel dostávají konkrétnější obrysy a čím dál tím více odrážejí podobu samotné hlavní hrdinky. A to není vůbec dobré.

JEDEN JAKO DRUHÝ

Tyto takzvané ozvěny jsou totiž zřejmě obraným mechanismem onoho tajemného paláce a když po zhruba dvou hodinkách hraní vyrostou do své konečné podoby, tak značí smrtelné nebezpečí. Jejich jediným cílem je totiž nezvaného návštěvníka odstranit. A co je na nich jedinečné je to, že oni jako En nejen vypadají, ale oni se jako hlavní hrdinka dokonce i chovají.

Echo
i Zdroj: Hrej.cz

A co to znamená v praxi je ve své podstatě velmi jednoduché – En má jediný cíl, dostat se co nejhlouběji do paláce a přivést zpět k životu dávno zesnulého, tyto ozvěny ji však chtějí za každou cenu zastavit a činí tak jejími vlastními zbraněmi. Jakmile tedy En například vytáhne zbraň, tak oni také, pokud se hráči plíží, naučí se to i tyto klony. A obdobně to následně platí i pro ostatní kroky typu omračování, chůze ve vodě, přelézání překážek, otevírání dveří, přivolávání výtahu a tak dále. Nejedná se přitom o neřešitelné a trvale učenlivé nepřátele – touto vlastností se totiž hráčům do rukou dostává skutečně mocná taktická zbraň.

PRAVIDELNÝ RESTART

Aby se totiž klony něčemu naučily, tak musí dojít k restartu. To znamená zmíněné cykly paláce – dokud je vše rozsvíceno, palác a potažmo klony se učí. Jakmile se po pár minutách zhasne, tak se nic extra neděje, s dalším rozsvícením se však klony restartují a nahrají se jim do repertoáru činností akce hráčem v předešlém cyklu vykonané.

Jakmile je palác temný, tak si hráči mohou dělat, co se jim jen zlíbí.

To znamená, že pokud kupříkladu chcete, aby byly klony snadnou kořistí pro vaši zbraň, tak stačí jeden cyklus hrát hloupého a jen se tak plahočit úrovní. S oním restartem se pak klony stanou pasivními. Jindy ovšem naopak potřebujete, aby neuměly používat výtah, tak jej zkrátka jeden cyklus nepoužijete. Další vrstvou takto vybudované hratelnosti jsou ony temné prostoje mezi jednotlivými cykly – jakmile je palác temný, tak si hráči mohou dělat, co se jim jen zlíbí. Jsou to krátké okamžiky, kdy sice klony neustále hrozí a chodí chodbami paláce, nedochází však k jejich učení a vy si tak můžete běhat a střílet, co se vám jen zamane.

PROSTORY K PROZKOUMÁNÍ

Není to však bezchybné a když už vám tento systém přejde do krve, tak vás může trochu zamrzet omezený soubor akcí, které lze ve hře vykonávat. Kupříkladu systém plížení je omezený a krytí za překážky spolu s tím. Za další nelze na klony útočit přímo a skákat do výšky En neumí pro jistotu vůbec. Na druhou stranu pozitivně hodnotíme nutnost sbírat po paláci energii nutnou pro vykonání několika náročnějších akcí, mezi něž spadá například střelba, skoky z velké výšky či delší běh.

Echo
i Zdroj: Hrej.cz

Kapacita zbroje pro akumulaci energie se přitom navyšuje průzkumem prostředí a sběrem speciálních předmětů. Spolu s tím ještě můžeme zmínit speciální rezonanční předměty (připomínající klasické ladičky), s jejichž pomocí dokáže En dekódovat zprávy z paláce a blíže tak odhalit poměrně komplikované příběhové pozadí hry.

STERILNÍ PROSTŘEDÍ

V souvislosti s tím však poněkud zamrzí vyloženě stereotypní prostředí hry, které se pochopitelně z definice architektury obrovského paláce stále opakuje a onen průzkum tak nemusí být příliš zábavný. Navíc zde panuje neduh ten, že někdy jsou body určené pro ukládání hry až příliš daleko od sebe a když už sbíráte daný předmět popáté a popáté vás někdo na první dobře mířenou ránu sundá, tak si to při šestém pokusu již raději rozmyslíte.

Jednoduchá hratelnost je okamžitě přístupná, nepříliš velké množství prvků hry však ukrývá nečekaně velký potenciál

Ostatně přemýšlet budete rádi a často, jednoduchá hratelnost je okamžitě přístupná, nepříliš velké množství prvků hry však ukrývá nečekaně velký potenciál, který jen nadále podtrhuje technická stránka hry a krásně vymodelované prostředí ústředního paláce.

DÝCHAVIČNÝ PLAYSTATION

Jenže si také vybírá svoji zbraň na hardwaru, a to není vždy zcela dobře. Pro testování použitý PlayStation 4 Pro měl se hrou občas problémy a při jejím pozastavení se zřejmě projevila nějaká forma chyby ve správě paměti, neboť dýchací ústrojí konzole se náhle rozjelo na plné obrátky. Zmínit v souvislosti s technickou stránkou pak musíme také pár dalších nepříjemných chyb, které vyústily například v relativně ojedinělé pády hry či v nefunkční DualShock.

Echo
i Zdroj: Hrej.cz

Ovšem mnohem větším nepřítelem než občasný kiks technické stránky hry je nastíněná repetice a čas od času i nastavení obtížnosti. Některé pasáže jsou zkrátka příliš dlouhé, možnost manuálního ukládání pozic je velmi omezená a nepřátelské klony nelze porazit, neboť s každým dalším restartem cyklu jsou zpět na svém místě. S rostoucí rozsáhlostí jednotlivých úrovní narůstá navíc i obtížnost a někdy jednoduše nastoupí už i frustrace.

OZVĚNY BUDOUCNOSTI

Ovšem na druhou stranu nemůžeme v závěru než ocenit ty silné stránky hry, mezi něž spadá originální náplň v podobě adaptivní umělé inteligence a příběh, který je sice podáním skromný, je ale zároveň také výrazný a patřičně zajímavý.

Pokud tedy máte rádi výzvu a jste rádi při svých herních zážitcích trpěliví, tak v případě Echo vedle určitě nešlápnete. Hra má rozhodně co nabídnout a může být zářným příkladem podstatně větším a zajištěnějším týmům, které se jinak podobných experimentů obávají.

Echo
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Echo je zajímavým experimentem a unikátním s tak trochu jinou umělou inteligencí a zároveň jde o titul s atraktivním příběhem i prostředím. Škoda jen velké repetice a nevhodně nastavené obtížnosti.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama