East India Company

East India Company se odehrává v období, kdy Evropa pomalu začíná objevovat Afriku a Asii. V dobách, kdy koření má větší cenu než lidský život a pro jeho získání se nikdo nezdráhá prolít nevinnou krev. Jako vyvolený jedné z evropských velmocí se dostáváte do pozice, kde se od vás vyžaduje nejen neustálé zásobování domácího trhu, ale také postupná likvidace konkurence a v nejlepším případě nadvláda nad trhem s exotickým zbožím. Nelehký to úkol, říkáte si, ale nenechte se odradit hned na začátku. East India Company není hra tak komplikovaná, jak se na první pohled zdá.

Pluj, pluj, loďko, pluj

Začínáte v hlavním přístavu závisejícím na zvolené národnosti. S kapsou plnou peněz a vládní podporou si postavíte prvních pár lodí, nakoupíte nějaké exportní zboží a hurá za obchodem. Oceány jsou věčně slunečné a nepřipravují pro vás žádná velká překvapení, takže se během cest za poznáváním cizích krajin nemáte čeho bát. Jediné, co si musíte hlídat, je prodejní cena a střídmý výskyt pirátů. A to je přibližně vše, co pro vás má EIC přichystáno, jakkoliv pohodlně a nenáročně to zní. V praxi se dá říct, že posíláte lodě z bodu A do bodu B a většinu času trávíte tím, že buďto sledujete, jak plují, nebo překládáte zboží.

Každý přístav je řešen jako smršť nejrůznějších tabulek s pozadím tvořeným statickým výhledem na pár staveb a moře. Tabulky jsou velice jednoduché a jejich rozestavení po obrazovce vám prakticky neumožní se v nich ztratit. Všechno je přesně tam, kde byste to čekali, a nedá se říct, že v tabulkové/přístavní části EIC jakkoliv pokulhává. Ovšem, a to je docela zásadní, po určité době ztrácí přístavní hrátky na zábavnosti a vy začnete hledat nějakou cestičku, jak se jim vyhnout.

Naštěstí na to autoři mysleli a vašim obchodním lodím dali dar automatických obchodních cest. Pokud se k této volbě uchýlíte, bude vaše flotila plout do určeného přístavu a zpět domů bez potřeby vašich zásahů. Sama si bude dělat zastávky a sama bude volit, která surovina by se hodila nakoupit, případně prodat. Ovšem když necháte všechnu práci dělat počítač, zbude vám jen jakýsi druh interaktivního spořiče obrazovky, v němž budou plavat lodě a poroste vám na něm konto. Velice rádi proto zkusíte sáhnout po taktických námořních bitvách, které se na první pohled tváří jako nejpropracovanější část hry.

Potápíme, rabujeme, zabíjíme

Vaše lodě se ocitnou na rozvlněné námořní mapě a vy získáte možnost diktovat jim, co mají dělat. Na výběr budete mít spoustu druhů střeliva, možnost nalodit se na palubu nepřátelských lodí a podobně. Důležité je se rozhodnout, zda opravdu chcete nepřítele zničit, nebo ho jen donutit se vzdát a ukrást mu zboží. Volba je jen a jen vaše. Na první pohled zkrátka perfektní taktické vyžití, jenže má velice zásadní chybu – je to strašná nuda!

Na začátku bitvy jsou od sebe lodě až zbytečně daleko a jen cesta do kontaktní vzdálenosti se někdy může protáhnout na pět minut herního času, v němž akorát sedíte a pozorujete, jak se o ně rozbíjejí vlny. Jakmile dojde k bitvě a kanóny vychrlí první salvy, dostane hra jistý adrenalinový nádech, který však záhy zase opadne, protože děla se nabíjejí příliš dlouze a kapitánové mají příšernou mušku, takže své lidi vedou ke střelbě do prázdného moře. Veškeré bitvy jsou proto velice rozvláčné, až utahané, a jakmile si jich pár zkusíte, začnete se jim vyhýbat pomocí rychlého rozhodnutí.

Jaký kapitán, taková flotila

Aby hra okamžitě neupadla do monotónnosti, je pro vás připravena jedenáctka lodí, které se postupně odemykají s přibývajícím letopočtem. Každá z nich má své statistiky jako množství kanónů, rychlost plavby či maximální množství nákladu, což je rozděluje na bojové a obchodní. Abyste nepodlehli každému útoku pirátů, musíte je kombinovat a starat se o jejich opravování, případně množství vojenské posádky.

Samostatnou kapitolou jsou již zmínění kapitánové, na něž se vztahují jakési RPG prvky. S každou námořní bitvou se jim dostává určitého množství zkušeností a oni díky tomu levelují. S úrovněmi získávají nové dovednosti. Důležité je však zmínit, že zkušenosti obdržíte pouze za bitvu, kterou si sami vybojujete. Takže na rychlá řešení zapomeňte. Na této diskriminaci je nejhorší fakt, že když už si dáte tu práci a námořním bitvám nějaký čas obětujete, může se vám během obyčejné plavby stát (a velmi často také stává), že váš kapitán umře na nějakou nemoc a s ním odejdou i veškeré naspořené zkušenosti či vylepšení. Jakékoliv kapitánské cepování si proto brzy rozmyslíte.

Jdeme ke dnu!

Minimální pozornosti z vaší strany se dočká také diplomacie, jež je ve hře prakticky zbytečná. Národy uzavírají dohody zcela náhodně a zcela náhodně z nich také couvají. Potřebu šáhnout po záložce s diplomacií pocítíte pouze, budete-li chtít někomu vyhlásit válku, případně si zpřístupnit zabraný přístav.

Z celkové šedi se hra nezachraňuje ani technickým zpracováním. Kontinenty jsou málo detailní a velice skoupé na cokoliv, co by stálo za to sledovat. V taktickém režimu je radost pohledět na rozvlněné moře a trhání nepřátelských plachet dělovými koulemi má taky něco do sebe, ale není to nic, co už by tu nebylo a v mnohem lepším provedení.

EIC se proto řadí do kategorie her, které sice mají pár dobrých nápadů, ale váznou v jejich realizaci. Prvních pár hodin hraní si nestěžujete, ale pak si uvědomíte, že existují hry, které mají v repertoáru to samé a zvládají to daleko lépe. Otočíte se k EIC zády a znovu nainstalujete Empire: Total War (případně Anno 1404).