Dynasty Warriors 7

Asijská část herní produkce je na první pohled odlišná, musí vám jednak padnout do oka prakticky ihned a následně vám musí předvést, že má opravdu co nabídnout. Odvěká japonská série Dynasty Warriors si své fanoušky našla, obchodně se značce daří, ale otázkou zůstává, jak dlouho může ještě pokračovat v tvorbě neměnného obsahu, ve kterém se počet novinek díl od dílu zmenšuje jako náskok fotbalové Plzně před pražskou Spartou. Aktuální sedmý díl poblázněné bojové akce se totiž na pultech obchodů tváří jako velký obal bramborových lupínků, ovšem zdání klame, čísla vyživovacích hodnot jsou podle tabulek stále stejné.

Vše při starém

Fakt, že Dynasty Warriors 7 zůstává téměř na chlup věrný svému předchůdci, značí následující – koho nenaplňuje zběsilé pobíhání po dvoře s klackem v ruce, ani nyní si nepřijde na své. Naopak těm, kterým série přirostla k srdci a fandí jí tělem i duší, o koupi nebudou uvažovat ani vteřinu už z důvodu, že vlastní doposud všechny vydané díly. Nejsložitější situace tak panuje mezi těmito dvěma tábory, kterou okupují normální soudní nadšenci a právě oni si budou také nejvíce lámat hlavu s užitím nastřádaných peněz, protože novinek, jak už bylo řečeno, je opravdu poskrovnu.

V tomto světě se účty nevyřizují jinou formou, než na ostří nože a protože nátura zdejší rasy je hold taková, perou se rádi a často - přesněji řečeno pořád. K souboji dochází rychle a jednoduše ve stylu „včera jsem tě viděl a ty jsi mě nepozdravil či ty jsi řekl tohle a támhleto, mně se to nelíbilo, a proto držím sekyrku v pravačce.“ Zkrátka, nikdo se s ničím nemaže, což vyúsťuje v setkání na polní cestičce i s bandou kamarádů a frenetická, trochu připitomělá akce může rázem začít a de facto pokračuje až do finálních titulků. Dynasty Warriors, titul, který takhle známe, takhle ho má někdo rád a řada v něm nenalézá pochopení.

Wei, Wu, Shu a Jin

Příběh do děje zasazuje celkem 4 frakce, mezi nimiž je nově dynastie Jin a tím pádem i nová hratelná kampaň. Scénář je šitý na míru historické novele Romance of the Three Kingdoms, která vás opět zavede do Číny a kde se postupně pobijete snad se všemi historickými postavami, jež novela vyobrazuje. Nechtějte po mně, abych znal všechny jménem, protože to je jednak nadlidský úkol a hlavně to není pro normálního hráče vůbec podstatné. Stačí vědět, že při volbě určité frakce vám spadne do klína určitý hrdina, s nímž však nestrávíte celou kampaň, ale podle scénáře prostřídáte s řadou jiných bojovníků. Což není úplně praktické, ale co, každý má nějakou zbraň, nějakou vlastnost a stejný cíl, tedy vyklidit bitevní pole.

S velkou silou rovněž přichází velká odpovědnost, nyní ovšem ve smyslu využívání speciálních útoků a schopností jednotlivých hrdinů. Jedná se o takzvané Musou útoky, k jejichž aktivaci potřebujete dostatečně velkou energii získávanou z likvidace nepřátel a každý hrdina má tuto přednost specifickou, kdy se někdy hodí na útok hromadného ničení a jindy na zničení odolnějších a chytřejších důstojníků představující takový milník k přechodu do další fáze hry. Ke zdokonalení vlastního bojovníka lze dojít dvěma způsoby, tím přirozenějším je sebrání power-upů přímo v boji anebo můžete kupovat zbraně a vylepšení u obchodníků. V každém případě platí, že nakonec si najdete vlastní způsob boje s využitím naučených efektivních komb a to vám na dlouhou dobu bohatě postačí.

Asijská fraška

Protože vás hra nikdy nenechá se dostatečně sžít s jedním hrdinou a podle scénáře vás nechá po chvíli ovládat zas někoho úplně jiného, nemůžete si pořádně užít proces upgradu a tím si vytvořit vztah k ovládané postavě, což je určitě škoda, protože nadměrně zbytečné kouskování hry ničemu dobrému neprospívá. Tak jako tak se však mydlíte s protivníky, seč vám zbraně stačí, čímž se dostáváme k možnosti disponovat i sekundární zbraní, ale ačkoli to může znít jakkoli revolučně, téměř nic se v principu hraní nezmění. Stejně si vyberete tu silnější variantu, jakože jedna z nich to určitě bude, a dále už nemáte potřebu přepínat na tu druhou.

Dynasty Warriors se vždy vyznačovala kvantitou a spoléhala, že nikdo nebude namítat, jak se protivníci na bojišti chovají – hlavně když je jich hodně. U sedmého dílu tomu je nejinak, rádoby bojovníci tuhnou na místě jako přilepení lepidlem a když už vás mají na dosah, jakoby najednou neměli sílu a srdce udeřit vás kladivem po hlavě. Situaci napravují akorát důstojníci s větší výdrží, kteří dokonce mají i jakýsi náznak inteligence. Grafika patří ke špičce série, ale ani zdaleka neždímá z konzolí maximum - na druhou stranu jsme nezaznamenali jakékoli problémy s plynulostí, což je u hry tohoto druhu více než podstatné. Pokud se však ohlédneme za hrou jako celkem, nemůžeme si nedovolit konstatovat, že série pouze přešlapuje na místě už delší dobu a kvalita stagnuje na bodu, která nové fanoušky nepřiláká a možná, že i ty staré už začíná tato bojová arkáda pomalu ale jistě nudit.