Dynasty Warriors 6 Recenze Dynasty Warriors 6

Dynasty Warriors 6

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

31. 3. 2008 22:00 3
Reklama

Zvlášť když jste na to sám. To pak může být hodně krvavá a děsivá záležitost. Nebo taky pěkná nuda. Dynasty Wariors 6 je už... moment, je třeba vytáhnou příruční prstovou kalkulačku... šestý přírůstek do řady, ve které se od sebe jednotlivé díly liší asi tak, jako obrázky v časopisech, u kterých musíte najít šest rozdílů. Ano, pokaždé tam je nějaká malá změna (obvykle, co se týče grafiky), ale po každé, když si pustíte nový díl, provede vám do hlavy invazi pocit deja vu a zůstane po něm jen spálená země. Čili, pokud jste hráli nějaké minulý díl, tak se ani nenamáhejte čtením. Žádné nové informace se tu nedozvíte. Snad je, že grafika je zase o něco lepší, prostředí o něco méně placaté, úkoly o chlup pestřejší a vkládané filmy ještě o něco vymazlenější. To je všechno, sbohem - a na odchodu za sebou nezapomeňte zavřít dveře, ať v téhle rubrice nemáme průvan.

Intimní chvilka masakrování

A teď jsme tu zůstali sami. Jen já – a vy, člověk, který si s Dynasty Warriors ještě nikdy nic nezačal. Dovolte mi, ať zapálím svíčku, abychom měli pěknou intimní atmosféru (ale opatrně, aby nevyhořel internet) a řeknu vám pár základních informací. Místo dění: Čína. Čas: někdy začátkem... ehm... kuck... kuck... kuckerchsnáctého století. (Starý trik s maskování neznalosti záchvatem kašle zabere vždycky.) Události: Mocenské boje, rebélie, intriky – a samozřejmě války. Hrdina: máte hned tři postavy, ze kterých si můžete vybrat a časem se objeví další. Obsah hry: Prosekávání se nekonečnými řadami protivníků.

Ano, Dynasty Warriors patří do čeledi her, jejichž tvůrci se kdysi doslechli o tom, že kvantita má ve zvyku přerůstat v kvalitu a podřídili tomu celý svůj budoucí život. Takže místo vymakaných soubojů jednoho proti jednomu... případně dvěma až pěti, bude kolem vás víc lidí, než Němců na autogramiádě Karla Gotta. Chvílemi to ani nevypadá jako bojovka, spíš jako simulátor senoseče. Prostě se jen prodíráte davy, máváte kolem sebe svou některou ze svých zbraní a protivníci padají jako klásky. Až tedy samozřejmě na hlavní šéfíky, kteří mají trochu tvrdší stéblo. V podstatě je základním úkolem projít celou mapu, většinu soupeřů vykydlit, dostat se do hlavního stanu soupeře a poslat ho k Buddhovi nebo Mao Tse Tungovi, dle jeho osobního výběru.

Občas budete muset přiklusat, abyste pomohli svým jednotkám (které jsou bez vás bezradné jako mimino na stryptýzu) a aby to přece jen nebylo tak přímočaré, jsou tu i nějaké speciální úkoly. Jako třeba dobýt pevnost v určitém časovém limitu. Nebo zničit bojové stroje. Nebo zabít jednoho z padouchů.

Cíle a prostředky

Hra má i nějaký příběh (založený na knize Romance of Three Kingdoms), ale pokud nemáte nastudovanou knihu či vůbec čínskou historii, tak si ho moc neužijete. Žádná z postav není extra představená, jen skočí do děje a zase pohne s příběhem o kus dál, takže se chvílemi nechytáte, kdo je váš kamarád a kdo by vaši hlavu rád používal jako těžítko na svitky. Ale ono je to celkem jedno, bitevní scény stejně připomínají ty scény z válečných parodií, kdy hrdina vystřelí do chumlu bojujících těl, všichni Němci padnou a klaďáci zůstanou bez škrábnutí. Tady taky. Oháníte se zbraněmi tak obrovskými, že by se dali pozorovat i z oběžné dráhy, a vždycky zasáhnete pouze ty, kteří si to zaslouží. Jak se říká: Spravedlivého nepálí.

Když už jsme u toho, výběr zbraní je pestrý, údery si časem můžete přikupovat a nabírat i nějaké speciální hmaty, kterými vykydlíte celou obrazovku. Je na ně hezký pohled, to zase musíme uznat, jenže po chvíli i ty nejpestřejší údery omrzí, když jen pobíháte po pláních a sekáte do hloučku ubohých vojclů. Naštěstí, aby se to urychlilo, si můžete pořídit (nebo ukrást) koně. Pak je to sice pořád stejně monotónní sekání, ale aspoň se po ploše pohybujete mnohem rychleji.

Jakmile se prosekáte ke stanu hlavního protivníka a uděláte z něj plátkovaný salám, mise končí, vy jste odměněni animákem a vypuštěni na další akci, skoro k nerozeznání totožnou. Jen si předtím můžete ještě vybrat zbraně, koně a další vymoženosti. To abyste měli pocit že o něčem rozhodujete.

A co dál?

Samozřejmě je v Dynasty Warriors hned několik herních režimů. Musou je ten základní, příběhový... ale můžete si dát pauzu a skočit do Free Mode a znova si střihnout už jedno projité levely. Ty můžete i s jinými postavami a zvyšovat si tím úroveň. Což se později hodí.

Rozhodně, když se na to tak díváme, tak hra s od minule polepšila. Okolí už není jen pustá pláň, je mnohem členitější a občas na něm i sněží či jinak se projevuje příroda. I samo sekání je trochu pestřejší. Aby se vaše armáda dostala do nepřátelského bunkru, budete jí muset nejen pozabíjet všechny protivníky (i když tentokrát nejsou vaši lidé tak neschopní jako v prvních dílech a dokáží soupeřům chvíli vzdorovat i sami), ale občas jí odstranit z cesty i nějaké překážky, jako jsou třeba katapulty, brány či věže.

Přes to všechno je Dynasty Warriors 6 pořád jen o rychlém a ustavičném mačkání dvou tlačítek.. a občasného spuštěné komba. Není to vyloženě špatná hra, ale pokud čekáte od akce něco víc, tak čekáte na špatném místě.

Dynasty Warriors 6
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Dynasty Warriors 6 je v podstatě to samé, co byly díly 1-5. Ideální mlátička pro lidi, kteří chtějí nenáročnou, až hypnoticky opakující se zábavu bez nějakých šoků.

Co se nám líbí a nelíbí?

Od minule vylepšená grafika, solidní efekty, tři různí bijci.
Pořád to samé, prosekávání se haldami protivníků pomocí dvou tlačítek.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama