Dying Light

Ta policejní dodávka vypadá lákavě. Vytahujete svou sadu paklíčů, lámete první sponku, druhou, až ta třetí radostně cvakne a před vámi se ukáže hromada pokladů, které okamžitě soukáte do svého ruksaku. Tak ještě tenhle stánek se zeleninou? Letmý pohled na hodinky prozrazuje, že se blíží devátá večerní. V devět večer s železnou pravidelností nad Harranem zapadá slunce. Z vysílačky se ozývá poslední výzva pro všechny běžce, aby se šli urychleně schovat do jednoho z úkrytů, pokud nechtějí skončit jako svačinka pro zombie.

DEAD RISING

Když se tato situace v Dying Light stane poprvé, mávnete nad ní rukou. Máte přece pro strach uděláno a ani hláška o silnějších nepřátelích (a s tím spojených dvojitých bodech zkušenosti pro vás) vás nerozhází. Jenže během pár minut je skutečně tma jako v pytli, vy nevidíte na krok a na minimapě se začnou objevovat podivné kužely, které „hlídkují“ sem a tam kolem míst vhodných k prozkoumání. Raději vypnete svou věrnou svítilnu, abyste nepřilákali další zombie, a letmo nakouknete za roh, abyste se podívali na toho fešáka, kterého se užuž chystáte mlasknout dřevěným trámkem přes hlavu.

Najednou se ale z protějšího obchodu vyvalí s obrovským rachotem zombík a na vás se neomylně upřou všechny tři pohledy takzvaných Volatiles. Rozezní se děsivý křik, který musí vycházet snad ze samého nitra toho, co zbylo na hnijícím mase většiny obyvatel Harranu. Váš původní plán padá, je čas vzít nohy na ramena. A to fofrem, protože se k vám rychlostí blesku začínají přibližovat tři červené tečky. Už je slyšíte těsně za vámi, jedním tlačítkem se ještě ohlédnete, abyste letmo zahlédli oči, které vás nenechají na pochybách, že teď jste skutečně šlápli do vosího hnízda. Zběsile mačkáte tlačítko, které má aktivovat jednu ze světelných pastí, ale ta omračuje pouze dvě z červených teček, ta poslední už vás téměř má. To škrábnutí budete cítit ještě ráno, pokud se ho dožijete. Už jen dvakrát skočit přes plot a jste v bezpečí. Tentokrát se to povedlo, ale bylo to o chlup.

Průzkum provádíte doslova krůček po krůčku, a ačkoliv osamělí zombíci přibližně od třetiny hry nepředstavují žádnou hrozbu, dovedou vám v hejnech pěkně zavařit.

Noční situace patří v Dying Light k těm vůbec nejatmosféričtějším, co kdy v žánru kooperativních akčních her s otevřeným světem vzniklo. Dávají dokonce zcela zapomenout na to, že zbytek hry je opakující se mlátička s úkoly typu – dojdi sem či přines tohle, tohle a taky tohle. Ale o tom později. Jakmile padne noc, stane se z DL jiná hra. Daleko zajímavější, zábavnější a těžší. Místy bohužel tak těžká (protože nebudete moci využit své největší zbraně, rychlosti, jelikož jednoduše nevidíte na krok), že po většinu času budete pobíhat za denního světla a do noci se přepnete jen ve chvílích, kdy to bude buď nutné, nebo pro rozčísnutí nudy. To samé se dá říct o okamžicích, kdy se pohybujete v (některých) interiérech. Elektřina je vzácná a zůstala zapojená pouze na několika místech. Průzkum tedy provádíte doslova krůček po krůčku, a ačkoliv osamělí zombíci přibližně od třetiny hry víceméně nepředstavují žádnou hrozbu pro vaše zdraví, dovedou vám v hejnech pěkně zavařit. Ani nemluvě o tom, že přehlédnutí temného koutu se může rovnat vyhlášení hnědého poplachu ve chvíli, kdy místnost budete s napakovanými kapsami opouštět.

DEAD ISLAND

Zdánlivá svoboda, kdy si od samotného začátku můžete dělat, co chcete, jít kam chcete a brát jaké předměty chcete, je do jisté míry iluzorní. Většina budov je nějakým způsobem otevřená a můžete do nich vstoupit. To je pozitivní. Ve většině z nich budete nacházet pořád to samé, případně nic. To je negativní. Během procházení příběhem se podíváte na většinu míst, která vám padla do oka během prvního průzkumu města Harran. To je mimochodem velmi přitažlivou směsicí evropské a blízkovýchodní architektury – ze všeho nejvíce vám bude připomínat Istanbul, Jeruzalém nebo Káhiru. To je zase pozitivní. Ale prakticky celou druhou polovinu hry strávíte přebíháním skrz kanály, kde se nejen lehce změní v doslovnou střílečku, ale hlavně nebudete moci využít většiny svých akrobatických dovedností, což zamrzí ze všeho nejvíc.

Parkour, rychlý běh v kombinaci s překonáváním překážek bez ztráty rychlosti, je zpracován ucházejícím způsobem. Zde bude hodně záležet na vašem herním naturelu. Pokud jste se ztráceli v Mirror’s Edge, zapomeňte, že Dying Light existuje. Zachytit se můžete téměř za všechno, na většinu budov lze nějakým způsobem vyšplhat a s postupným získáváním zkušeností přijdou na řadu i různé chytací techniky, které omlátíte zombíkům o hlavu. Doslova. Rozhodně se ale vyplatí co nejdříve investovat zkušenosti do snížení úbytku zdraví, způsobeného nechtěnými pády. Ne snad, že by ovládání bylo špatné, ale jednak chvíli trvá, než vám přejde pod kůži a také se občas dostanete do natolik hektické situace, že si ještě rádi vypomůžete hloupým skákáním ze všeho na všechno.

DEADLIGHT

Pokud už se vám stane, že zemřete, není všem dnům konec. Funguje zde totiž obdobný systém jako v Dark Souls. Za některé vaše činnosti totiž dostáváte takzvané dočasné zkušenosti, které se vám uloží až ve chvíli, kdy se dojdete vyspat a přečkat buď den, nebo noc. Pokud vás dostanou zombie nebo lidští protivníci, zůstanou vám předměty, získané schopnosti, dokonce i někteří příběhoví nepřátelé budou stále mrtví a vy se objevíte v nejbližším úkrytu, který je třeba nejprve osvobodit od nemrtvých. Rovnou do kanálu se ale spláchnou tisíce zkušenostních bodů, které jste získali od posledního spánku. Napoprvé to překvapí, napodruhé budete docela rádi, protože ačkoliv Dying Light není kdovíjak obtížná hra, umírat budete poměrně často. Častěji však vinou nepochopení autorského záměru, než svou vlastní chybou.

i Zdroj: Hrej.cz

Pokud bychom měli tuto hru hodnotit pouze na základě příběhu, motivací postav a vůbec uvěřitelnosti celé zápletky (v rámci toho, že se bavíme o nákaze zombie virem), byl by to opravdu velký průšvih. Celý děj odhadnete během prvních pěti minut, záporáci se ani nesnaží maskovat své zlé úmysly a jediný zvrat je cítit na míle daleko, že mu snad ani zvrat už říkat nelze. Dabing, který na mnoha místech nesedí s titulky, rovněž neoslní. Ovšem minimálně za technickou stránkou si autoři z polského studia Techland stát mohou. Zvuky, grafika (pokud se na město nekoukáte z výšky), efekty ohně a elektřiny, kolizní systém, multiplayerové spojení i vpadávání hráčů do hry (pokud vlastníte DLC Be a Zombie), to vše funguje ve většině případů bezchybně. Nad rámec parkour systému se ale nedočkáte ničeho navíc, co už byste dávno neviděli v prvním Dead Island. Kooperace je stále maximálně pro čtyři hráče, herní progres se napříč kooperací nepřenáší (od ostatních dostanete v jejich hře pouze zkušenosti, úkoly si musíte splnit znovu sami), rozloha celkem dvou (tří, když započítáte stoky) hlavních herních oblastí není nijak omračující a spíše by se hodila na předchozí generaci konzolí, než na nabušený next-gen.

LEFT 4 DEAD

Dying Light je zkrátka sázkou na jistotu. Na to, že ho budete hrát v kooperaci s dalšími třemi hráči, naboostujete si svou postavu a následně budete podnikat vaše vlastní výzvy při lezení třeba na tenhle vysoký barák. A v tomhle rozhodně nezklame. Pravděpodobně se u něj budete celkem slušně bavit, dohrajete ho několikrát sami i s ostatními a za své peníze, pokud víte, do čeho jdete, dostanete solidně odvedenou práci. Nesmíte ale čekat nic navíc. Libovolný díl Dead Island série by vám totiž mohl posloužit stejně dobře a navíc levněji.