Reklama

Teprve počátkem února letošního roku vtrhl do herních obchodů titul jménem Dungeons. Od té doby jsme otočili jen pár listů kalendáře a vývojáři z Realmforge Studios nám už servírují volné pokračování (lze nazývat i samostatně hratelným dodatkem, jak chcete) s podtitulem The Dark Lord. S ohledem na dosti nevyrovnané výsledky, jež si původní výtvor od recenzentů odnášel, jde o docela odvážný krok. Hodnocení se totiž pohybovala na hranici velmi slušných, ale i podprůměrných čísel – třeba v našem Levelu to bylo nevýrazných 6/10. Zvědavost nás proto hlodala, jakže se autorům podařilo s vytýkanými nedostatky vypořádat a jakéže novinky nám připravili.

The Lord of the Dungeons

Co nelze Dungeons upřít, je i pro tentokrát skrz naskrz prolezlý humor. Musím hledat hluboko v paměti, kdy naposled jsem se u hry takhle pobavil. Již při úvodním videu jsem se po krátké sekvenci „wtf“ civění s otevřenou pusou začal řehtat od ucha k uchu jako malý kluk. Intro totiž připomíná, což bylo jistě záměrem, parodizující formou ztvárněné první minuty Pána prstenů, kdy je kován mocný prsten. Začátek se odvíjí podle filmu, jenže on se první pokus nepovede zcela podle plánů, druhý jakbysmet … tak tedy přichází třetí pokus. Vyjde, co myslíte?

Možná vám opět ukápne nostalgická slza nad vzpomínkami na Dungeon Keepera, k němuž je počin porovnáván asi nejčastěji. Fanoušci této již vcelku legendární stálice zatím neměli moc možností nějaké alternativy, a tak své oči upírali směrem k domnělému následovníkovi, k Dungeons. To sice na podobných základech staví, ale pokud jste původní díl okusili, pravděpodobně jste také prozřeli, že nejde o prostý klon jako přes kopírák, pouze s hezčím faceliftem a na přebalu lihovým fixem přečmáraným titulkem. Herní mechanismy jsou si totiž od sebe docela odlišné, což však nutně nemusí být krok špatným směrem.

V původním Dungeons byl kladen důraz na příběh, a sice na svržení krále podsvětí jeho přítelkyní Calypso, přičemž se chtěl na trůn docela pochopitelně vrátit a Calypso vše splatit i s úroky. Jakmile však získal pomyslné žezlo nazpět do svých rukou, začíná si vyrábět mocný prsten, aby už minulá situace nestala, a všem nepřátelům chystá nemilosrdnou odplatu. Nyní se proto strany barikády znovu otáčejí a středobodem dění je po většinu doby samotná Calypso, jejíž ovládání budete mít primárně na starost.

Originálnost = zábava?

Společně s faktem, že jde o strategii naroubovanou na RPG základech a občasné akci, lze z pozice nezasvěceného hráče čekat frenetickou zábavu po všech ohledech. To by tu však nesmělo jít o Dungeons, které i tyto slibné podmínky dokáže, snad s vidinou originálnosti, pohřbít. Jak jinak si vysvětlit strnulý koncept, kdy místo pompézních bitev, hlubokého příběhu a bohatých strategických sekvencí musíte zkrášlovat svůj podzemní příbytek, starat se o pravidelný přísun tří hlavních složek (prestiž, duše a peníze), jen okrajově bojovat se zlato chtivými hledači a potkávat bossy, k nimž nově přibyl Yeti?

Dočkali jsme se aspoň obšírného multiplayeru, nabízejícího hned čtyři unikátní módy - Deathmatch, King of the Hill, Piñata a nakonec dobře známý Survival. V každém klání se mohou utkat až čtyři hráči. My se však soustřeďme na singleplayer, který také doznal změn, a to poměrně výrazných. Jak už to tak bývá, do nabídky přibyly všelijaké předměty, nějaká ta grafika a hlavně, co je ze všeho asi nejdůležitější, také pokračování kampaně. Vedle rychlé hry, kdy si navolíte preferované dispozice, a hned paříte, je tu totiž rozšířena dějová linka. U původní kampaně vcelku bohatého obsahu šlo strávit dlouhé hodiny, přičemž nově k nim přibývá dalších osm misí. Opět je potřeba vykutat dostatečný počet zlata, dostat cifry prestiže na danou výši nebo stavět podle přání hrdiny, abyste hierarchií podzemí letěli raketově vzhůru. Délka jednotlivých úrovní se pohybuje někdy méně, někdy více okolo hodiny, čímž jednoduchou matematikou dojdeme k necelým deseti hodinám zábavy jen v rámci kampaně, a to nemůžeme zapomenout na ostatní módy.

Chytne jen vyvolené

Jestli vás hraní bude bavit, to už je věc druhá. Budete totiž rozšiřovat rozsáhlé labyrinty dungeonů a zde připravovat lákadla pro dobrodruhy, jež se sem v pravidelných intervalech vydávají. Prostory podzemí na váš pokyn rozšiřují posluhovační goblinové, kteří vám za každý kus odkopané zeminy donesou nějaký ten zlaťák. Tím získáte prostředky na různorodé předměty – třeba zlatem napěchované truhlice, po nichž půjdou hledači jak slepice po flusu, pentagramy, knihovny a další. Můžete také zkrášlovat uličky, dávat na obdiv všelijaké artefakty, zkrátka budovat tu správnou atmosféru. Pak si jen počkáte, až se dobrodruhova duše naplní blahem z nalezených pokladů, v tu chvíli jej lapíte a strčíte do vězení, kde z něho všechnu energii vysajete. A takhle pořád dokola. To už však budete mít dost vysoké konto pro budování lepších serepetiček, neboť ty si většinou bez bodů prestiže a vylouhovaných duší nepořídíte.

Vylepšovat však nemusíte jen exteriéry dungeonu, ale třeba i statistiky hrdiny v již zmíněném RPG systému. Za získané body lze ovládanému charakteru v přehledných kolonkách zvýšit atributy horlivosti, inteligence, síly a zdraví, případně kouzelnické schopnosti. Do podzemí se totiž vydávají i zmetci, jež se snaží rozsekat na kusy takzvané dungeonové srdce, jež však nesmí přijít k úhoně. Vedle nahánění nebožáků tak budete sekat do všelijakých individuí, případně si hlídat aktuální pozici na mapě. Pokud vás totiž dobrodruh zahlédne, rozeběhne se proti vám s tasenou zbraní, navíc goblini musí nosit zlaťáky z vydolované zeminy osobně. Aspektů, na něž je potřeba dávat si pozor, je docela dost, a přesto je hra kolikrát zdlooooouhavá. Už jen úkol, jehož zadáním bylo natěžit dostatek zlata, aby byla Calypso spokojena, a to bez jakékoliv zadané cifry, hraje na nervy. Čtvrt hodiny, nic, po půl hodině zase nic … takže nakonec bez jakékoliv invence kutáte zlato, jen aby se už objevila zpropadená cutscéna s dalším pokračováním úkolu. A bohužel takových případů bylo víc.

V každé lepší příručce pro tvůrčí autory, což lze s trochou představivosti převést i na počítačovou hru, se píše, že začátek a závěr díla musí gradovat. A o tom nemůže být dneska řeč. Krom intra, jež zaujme na první dobrou, mě za celou dobu Dungeons: The Dark Lord výrazněji nechytlo. Tahle hra rozhodně není špatně udělaná, byť stereotypních okamžiků se v Realmforge Studios znovu nevyvarovali. Divá se na ni vcelku pěkně, na hudební složku si také nelze stěžovat. Jen některé hlasy zněly, jako by byly nahrávány při mluvení do větráku. Zde však základní problém neleží. Věřím, že si Dungeons: The Dark Lord své hráče najde, ti dokonce budou z připraveného výtvoru paf a nedají na něj dopustit. Rozhodně se ale nejedná o záležitost pro široké publikum.