Dungeon Explorer

Dungeon Explorer je hra, která stojí na efektu, který jsme si sami pro sebe nazvali „levelovací hypnóza“. Což v podstatě znamená, že vám ani tak nezáleží na tom, co děláte, jen je důležité, aby vám rychle přibývali body zkušeností a dostávali jste se na další a další úroveň. Postupem času při takovém hraní upadne člověk do jakéhosi kómatu, kdy jen kydlí davy protivníků a probouzí se pouze ve chvíli, kdy se musí rozhodnout, do čeho by investoval vymlácené body zkušeností.

Čemuž v tomhle hodně napomáhá mechaničnost a stereotypnost soubojů v takových hrách, které fungují, jako když vám hypnotizér mává před očima lesklým předmětem. Dech se zpomalí, srdce si tepne jednou za hodinu... prostě, mohli by vás pohřbít v rakvi do hlíny, s ovladačem v ruce, a za týden by vás vykopali lehce vyhublého, na pětisté padesáté čtvrté úrovni.

Upsáni Diablu

Sama hra patří do čeledi diabloidní. Dostanete misi, která vás vyšle na nějaké odlehlé místo (ideálně do jeskyně), kterou musíte projít od sklepa až po půdu a sekat do všeho, co se tam objeví. Nějaké promakanější story nečekejte, zabij nebo budeš zabit. Občas si budete muset stoupnout na nějakou desku aby se vám otevřely dveře, občas vyřešit nějaký jednodušší logický úkol, ale to budou spíš jen vzácné okamžiky, většinu času se budete zběsile ohánět mečem a magií.

Samozřejmě si na začátků můžete vybrat, za jakou rasu chcete čutat do míče a jaký džob si na fantasy pracáku vyberete. Povolání jsou klasická, bojovník, lovec, mnich, zloděj... ale velký rozdíl mezi nimi není. I když každá rasa začíná trochu někde jinde, tak úkoly mají skoro totožné. Kmitáte mezi městem a jeskyněmi, v tom druhém vymlacujete z protivníků prachy a v tom prvním si za to pak kupujete lepší vybavení.

Což je asi tak všechno, o co ve hře jde.

Temný podzemní svět

Stylus ani nebudete muset vytáhnout, k hraní vám poslouží tlačítka. Jedním mlátíte, druhými dvěma používáte lektvary a jedním kouzla. Jaké kouzlo a jaký lektvar použijete, to už závisí čistě na tom, co si ke kterému tlačítku nastavíte. A samozřejmě, postupem času budete získávat silnější a účinnější magické triky.

To by i potěšilo, bohužel se ve hře dost mizerně zaměřuje, takže na nějaké střílení a vrhání kouzel na dálku můžete rovnou zapomenout. Kouzla je nejlepší vrhat na soupeře ve chvíli, kdy vidíte nejen bělmo jeho očí, ale můžete i spočítat chlupy v jeho nose.

Celou hru sledujete pěkně z výšky, abyste měli přehled, což se k těmhle hrám hodí nejvíc. Jen škoda, že i paneláky vykazují větší originalitu než Dungeon Explorer. Na nějaké zajímavé nápady či sugestivní prostředí rovnou zapomeňte. Stejně tak na vymazlenou grafiku. Ne, že by byla nějak obludná, ale rozhodně vám ze zubů plomby nevyrazí. Trochu obstarožní, řekli bychom, v tramvaji bychom jí pustili sednout.

Je tu i multiplayer, ovšem abyste se dostali k většině jeho vymožeností, museli by si vaši kámoši koupit svojí vlastní kopii Dungeon Explorera... a obáváme se, že pak by rychle přestali být vaši kámoši.

Poslední hrobka

Dungeon Explorer: Warrior of Ancient Arts není vysloveně špatná hra, jen je naprosto průměrná a zaměnitelná se spoustou podobných games. Neomráčí vás ani bojovým systémem, ani grafikou... neomráčí vás vůbec ničím. Na druhou stranu vás ani nenaštve a pokud budete chtít upadnout to levelovací hypnózy, poslouží k tomu stejně dobře jako jakákoliv jiná hra. Ovšem možná se víc vyplatí jen počítat ovečky... nebo se rovnou praštit kladivem přes hlavu.