Driver: San Francisco Recenze Driver: San Francisco

Driver: San Francisco

Jiří Bigas

Jiří Bigas

1. 9. 2011 22:52 3
Reklama

Když se před více než deseti lety objevil první Driver na konzoli PlayStation, zapůsobil na její majitele jako malé zjevení – zejména pak na ty, kteří se narodili s nezkrotnou vášní pro silné vozy a kriminálky plné ikonických automobilových honiček ze 70. let. Přínos Drivera spočíval ale nejen v tom. Do vydání přelomového třetího Grand Theft Auta šlo o jednu z mála her odehrávající se v plně trojrozměrném světě inspirovaném reálnou předlohou. Co víc, zkušení vývojáři z týmu Reflections Interactive hráče nade vší pochybnost přesvědčili o tom, že se auta nemusí objevit výhradně v závodní hře, ba dokonce, že na čtyřech kolech lze prosvištět i prvotřídní detektivní story plnou akce, skřípějících brzd a pneumatik.

Pocuchaná legenda

Tolik k nepřehlédnutelnému odkazu série s 15 miliony prodaných kopií na kontě, která se v uplynulých letech bohužel ne vždy dočkala té nejlepší péče. Chmury ohledně nepovedených pokračování ale můžeme dnes nechat s klidem stranou a za hlavu hodíme i obavy z toho, jak tenhle velký comeback původní autoři nyní už pod hlavičkou Ubisoftu ustáli. Přes všechny pochybnosti, jež vývoj provázely, nám totiž v mechanikách zaparkoval Driver ve skvělé formě, který dává tušit, že ostřílení veteráni z Ubisoft Reflections ještě neřekli své poslední slovo. Tak jako mohutný americký osmiválec se ale i Driver: San Francisco rozjíždí spíše zvolna, aby však brzy nabral hromovou rychlost. Oním úvodním výmolem na jinak perfektně nalajnované silnici je trochu překvapivě příběh, který vždy patřil mezi silné stránky série.

Veterány určitě potěší, že se do hry vrací oblíbený detektiv John Tanner, kterému jeho parťák právě gratuluje k úspěšnému dopadení krále podsvětí Charlese Jericha. Jak se ale záhy ukáže, starého lišáka Tannera jeho smysly neklamaly, když měl podezření, že se něco zvrtne. Jericho prchá v dosti kýčovité scéně jako vystřižené z dobrodružství agenta 007 a vaše mravenčí práce tak začíná nanovo. Namísto přehrabování se ve stozích spisů a výslechů vykutálených svědků jde ale Tanner na věc pěkně postaru v duchuBullitova případu. Svou kancelář si přestěhuje už tradičně rovnou za volant žlutočerného Dodge Challenger z roku 1970 a spíše než na šedou kůru mozkovou se spoléhá na práci se spojkou a řadící pákou. I pokud je ale pro vás Tanner jen velkou neznámou, nemusíte zoufat. Příběh si vychutnáte i bez toho, aniž byste měli potuchy o tom, co, kdy a kde Tanner dělal dříve. Jeho jméno slouží spíše jako archetyp drsného poldy, který se s ničím nemaže.

Proklínaná novinka

Faktem ale je, že od vyprávění a dialogů bychom čekali více. Děj působí dost schematicky a jeho nepříliš originální zákoutí nemají ani patřičnou hloubku. K navození potřebné atmosféry ale příběh postačí, a to i přes fakt, že celou hru lehce vytrhuje z času a prostoru. Vývojáři sice situují děj do současnosti, nelze však přehlédnout  sedmdesátkový styl. O co banálněji však působí hlavní zápletka, o to více legrace si užijete v samotné hře.

Zdaleka největší obavy vzbuzovala zejména u pamětníků série vývojáři mohutně propagovaná hlavní novinka, tedy schopnost ústředního protagonisty přenášet své vědomí do libovolného řidiče virtuálního San Francisca. Pokud jde o vysvětlení, odkud k této absurdní schopnosti Tanner přišel, tvůrci se spokojili s nepříliš originálním odůvodněním v podobě klinické smrti. Pakliže ale dovedete tento značně fantaskní prvek překousnout, Driver vás za to královsky odmění.

Autorům totiž musíme dát nyní zapravdu, že takzvaný shift vnesl do hry zcela novou úroveň zábavy a současně prvek, který hratelnost obohacuje a rozšiřuje do nevídané míry. Bez něj by nezávodně orientované herní publikum nad Driverem možná pouze mávlo rukou, považujíc ho jen za jednu další z dlouhé řady her, v níž se jezdí namísto střílí. Shift ale ve skutečnosti díky svému pečlivému vyvážení dovolil vývojářům konečně zapomenout na zcela zbytečné zápolení se sérii Grand Theft Auto a tedy i akční pěší mise, které byly pro většinu fanoušků hry v posledních dílech spíše za trest. Je přitom šikovné, že přeskakování z vozu do vozu, které se aktivuje buď rychlým stiskem jediného tlačítka, nebo prostřednictvím zpomaleného náhledu na celou virtuální metropoli a její obyvatele, dokáží vývojáři dávkovat přesně podle potřeby.

Víc než jen závody

Občas se k shiftu nedostanete vůbec, jindy není zapotřebí a někdy se bez něj neobejdete. Sympatické ale je, že vás vývojáři do jeho používání nijak zvlášť netlačí. Záleží jen na vás, nakolik si chcete hru usnadnit, nebo naopak zkomplikovat, pokud je možné misi vyřešit bez této funkce. Kdo by ale vydržel si ji odříkat, když je tak neuvěřitelně zábavná? Některé na ni speciálně postavené mise, jako je závod, v němž musíte dojet současně na prvním i druhém místě, nebo policejní honičky, které rázně ukončíte převtělením se do řidiče kamionu jedoucího v protisměru, by bez shiftu nemohly vůbec fungovat. Je tedy nadmíru skvělé pozorovat, kolik nových situací a zápletek do už lehce zatuchlého žánru městských akcí přinesla. A ačkoli se časem začnou jednotlivé mise, výzvy, závody a trikové sekvence, skrze něž sbíráte zkušenosti, a propracováváte se tak k novým automobilům i schopnostem, přeci jen trochu opakovat, více než dvě stovky úkolů jsou úctyhodnou porcí obsahu ke zdolání.

Autoři Drivera, kteří jsou zodpovědní i za prvního Stuntmana nebo další závodní legendu Destruction Derby, navíc potvrdili, že mají automobilové honičky v krvi, a to nejen pokud jde o jejich choreografii, ale i samotný jízdní model. Vyhlášený pocit ze skutečné jízdy nechybí hře ani tentokrát. A ačkoli v Reflections hráčům, pokud jde o precizní jízdu, nikdy nic neodpustili, Driver: San Francisco perfektně balancuje na pomezí mezi arkádou a simulací. Hra tak přesvědčivě navodí dojem, že skutečně řídíte to které auto, současně ale není natolik frustrující, aby si závodními hrami nepolíbení hráči museli rvát vlasy na hlavě. To ale neznamená, že by hraní Drivera nebyla občas i přes přítomnost berličky v podobě shiftu pořádná výzva. Než se naučíte dokonale zkrotit každý ze zdejších 120 licencovaných vozů, nějaký čas to přeci jen potrvá.

Atmosféra tak hustá, že by se dala krájet

Kdo by si na to ale mohl stěžovat, když se může posadit do takové plejády dvoustopých legend, 60. léty počínaje a současnými karbonovými žihadly konče? 335 kilometrů virtuálních silnic plných ikonických skoků, klikatých uliček a širokých bulvárů je navíc více než motivujícím faktorem k tomu zvládnout zdejší stáda neposedných koní. Škoda jen, že zpočátku budete až příliš často narážet na nevzhlednou bariéru, která vás nepustí do zbytku legendárního zálivu a bude vám tak komplikovat nejednu slušně rozjetou honičku. Na druhou stranu autoři příjemně překvapili třeba tím, jak se hráče snaží prostřednictvím jednotlivých výzev motivovat k tomu, aby vyzkoušeli třeba různé kamery ve hře. A nutno podotknout, že k tomu mají důvod. I kdybyste jindy zásadně závodili jen z výhledem zpoza vozu, v Driveru musíte minimálně zkusit alespoň struhující pohled z kabiny automobilu, který za doprovodu tradičně výjimečného soundtracku skvěle dokreslí autentickou atmosféru hry.

Stále je vám to málo? Pak vězte, že i tentokrát si přímo ve hře můžete sestříhat svůj vlastní automobilový blockbuster po vzoru filmu 60 sekund. Že jste spíše na závodění ve více lidech? Ani na vás autoři nezanevřeli. Necelá dvacítka multiplayerových módů až pro osm hráčů, která znovu mohutně čerpá z benefitu funkce shift, je sama o sobě dost výmluvným důkazem toho, jakou péči on-line složce vývojáři věnovali. A i v tomto případě platí, že hru pro více hráčů není radno přehlížet, i když jí třeba normálně vůbec neholdujete. A když už nic jiného, vyzkoušejte Drivera alespoň s kamarádem na jedné konzoli, hře totiž nechybí ani split-screen multiplayer, na který poslední dobou vývojáři nějak zanevřeli.

Jde to i bez střílení

Sečteno a podtrženo, máme na stole skvělou hru. Driver: San Francisco není bez chyby, ale o svých kvalitách dokáže lehce přesvědčit. Nebýt nanicovatých dialogů, všední zápletky a několika dalších maličkostí, máme před sebou ryzí nádheru. I s několika odřenými plechy ale působí Driver v rámci svého žánru jako zjevení, které docení fanoušci série i úplní automobiloví zelenáči. Perfektní stylizace, brilantní technické zpracování, kopa on-line zábavy, šedesátka nadupaných songů a jedna virtuální metropole západního pobřeží plná dobrodružství tvoří dohromady důkaz, že automobilové hry nemusí znamenat jen závody start-cíl a jízdní složka nemusí být tou nejotravnější částí sandboxových her, v nichž dříve či později vždy vystoupíte z auta a rozstřílíte půlku ulice na kaši.

Driver: San Francisco
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
Apple Mac

Verdikt

Driver předvedl návrat ve velkém stylu. Vezmete-li na milost shift a nedůstojnou zápletku, užijete si perfektně vyváženou automobilovou akci, jíž si díky smyslu vývojářů pro efektní stylizaci a jízdní model užijí pamětníci, stejně jako zelenáči, rození závodníci a nakonec i silnicí nepolíbení panici

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama