Reklama

První epizoda vytouženého pokračování The Longest Journey a Dreamfallu na mě působila jako takový prodloužený prolog. Byl to úvod do příběhu, který se začne odehrávat až někdy jindy. Naštěstí se tak opravdu stalo a druhá epizoda znatelně zahýbala s životy sympatické Zoë a nekompromisního Kiana. Book Two: Rebels zároveň představuje několik nových, potenciálně zajímavých postav a rozvíjí zamotanou záhadu, která ohrožuje osudy dvou světů - technologického Starku a magické Arcadie. Zároveň však druhá epizoda potvrdila moji skrytou obavu, že řešení největších technologických problémů se nedočkáme a vynikající obsah je nadále shazován omezením enginu a toporným pohybem modelů.

STARÉ CHYBY NENAPRAVÍŠ

Zkrátka mi to nedá a musím začít trochu zachmuřeně. Kdykoliv jsem se v Dreamfall Chapters ponořil do chytlavého příběhu, byl jsem ztracen v působivé atmosféře obou světů či hluboce přemýšlel nad rozhodnutím v kritických situacích, čekalo mě vzápětí nepříjemné vytrhnutí z jinak pečlivě vybudovaného momentu. Každý průchod texturou, každá rotace postavy kolem její osy, každá příliš tiše přehraná replika působila jako masivní upozornění na uspěchané vydání. Red Thread Games si zkrátka ukousli velké sousto a jako maličké nezávislé studio mají co dělat, aby jej spořádali se ctí.

Stejné technické problémy ostatně provázely i první epizodu a odhlédneme-li od nich, Book Two: Rebels konečně šláplo na plyn a celá zhruba šestihodinová epizoda má spád a těžko se od ní v rámci jednotlivých kapitol odpoutáte.

Tentokrát se hra věnuje oběma protagonistům stejnou mírou a máme tak možnost se více seznámit nejen s Kianem, ale především s odbojem, který v Marcurii chystá záškodnické akce proti okupujícím Azadi. Průchod po zdejším magickém ghettu i sousedící chudinské čtvrti hráče zavede do známých lokacích z TLJ i DF, ale na nostalgické vzdychání není čas. Byť je Marcuria krásné město plné působivých zákoutí a života v ulicích, rebelové Kiana neosvobodili pro zábavu nebo turistiku a on se tak se aktivně zapojí do tajného boje proti svým krajanům. Setkáváme se s několika novými postavami: zrzavou svůdnicí Annou, která s Kianem sdílí nejasnou minulost, magickou dívkou Enu, která má rozkošnou tendenci povídat rychleji než myslet, a mrzutým Likhem, kterému Kian dříve vyvraždil rodinu.

Epizodické omezení bohužel nedovoluje se s nováčky příliž sžít a takhle každý z trojice v druhém díle zůstává jen jako nevyvinutý archetyp postavy - tajemná femme fatale, cute nerdy girl a nedobrovolný spojenec vás ničím nepřekvapí, všechny jejich akce i repliky spadají do téměř až Whedonovské šablony, kterou prokouknete hned poprvé, co je potkáte.

PROBLÉMY V PROPASTI

Je to trochu škoda, zvlášť v porovnání s druhou polovinou věnované Zoë, která až na jednu výjimku nikoho nového nepředstavuje a může se tak soustředit na už nastíněné problémy a rozvíjet nastavené zápletky a vztahy z minula. Propast se ocitá pod stále větším útlakem Syndikátu, dříve průchozí ulice jsou bezdůvodně uzavřené, vybraní občané jsou zatýkáni za bílého dne a Zoë se velice brzy dozví o potenciálně velmi vážných nesrovnalostech ve financování politické kampaně liberální kandidátky Ley Uminské. Příběh i situace ve městě velice rychle nabírá obrátky a kdyby nebylo jednoho zapeklitého puzzlu s víkem u kanálu, celou kapitolu bych prošel se zadrženým dechem.

Zoë někdy zní až tak skutečně, že byste věřili, že se nejedná o virtuální postavu.

Pokud je Kianova část slabší v dialozích, pak přirozené a realisticky napsané rozhovory Zoë a jejích známých vše vynahrazují. Navíc vnitřní monology, které Zoë vede při zkoumání kteréhokoli předmětu či při rozmýšlení odpovědí v rozhovorech, někdy znějí až tak skutečně, že byste věřili, že se nejedná o virtuální postavu, ale o skutečnou holku s trochu divnými problémy.

Na druhou stranu, hádanky v Propasti většinou opět spočívají ve zdlouhavém obíhání celé rozsáhlé lokace. Alespoň, že Kianova záškodnická mise v Marcurii požaduje, aby zadržel pro-Azadského kurýra, pronikl do proti-magického shromáždění a odhalil zrádce z vlastních řad na základě čichu, sluchu a pozorování tiků, případně obral bystrou sand-witcherku o magické ingredience, zatímco vám ona připravuje místní delikatesu - písečnou čarodějnici (neboli sendvič, haha). Tyto a další úkoly překračují nudné schéma “dojdi sem a použij toto” případně “spoj dva předměty a pak zkoušej, na co fungují” a budete se muset opravdu snažit, abyste přišli na jejich vyřešení.

ZOËINA VOLBA

Obě části mají své silné stránky a každá mě bavila z jiného důvodu. Největší radost jsem ale měl z toho, že rozhodnutí z minulého dílu, ale i ta učiněná v Book Two: Rebels, mají reálný a často vážný následek v rámci této epizody. Některá se zdají trochu triviální, skoro jako výběr oběda v první epizodě, ale některá jsou natolik zásadní, že strávíte dlouhé chvíle nad dvěma volbami, z nichž ani jedna se nejeví jako ta správná. Některé volby pak vyústí v opravdu šokující situace a vážně mě zajímá, jak se promítnou do dalšího plynutí příběhu.

Nicméně některé, ve své podstatě akční scény, působí díky strnulým výrazům ve tvářích postav trochu nezvládnutým dojmem. Když Kian chytí vystřelený šípu za letu, žádná rychlost nebo akce není ze scény cítit, což lze v podstatě řici i o každé další scéně, která se poukouší o dynamiku. Takové mouchy nelze pominout a společně s technickými limitacemi kazí zážitek z místy až dokonalé adventury.

Přesto se po dohrání druhé části těším s čím přijdou tvůrci příště. Další epizody by prý neměly být tak dlouhé jako Book Two: Rebels, leč tempo, které jsem v první epizodě postrádal, se tentokrát dostavilo a druhý díl přinesl pár dalších zápletek, jejichž rozvinutí se nemohu dočkat. Snad to tentokrát nezabere tak dlouho.

Verdikt

Pokud odhlédneme od technických problémů, Book Two: Rebels je konečně ta adventura, na kterou jsme čekali. Jestli v tomto stylu bude Dreamfall Chapters pokračovat, máme se i příště na co těšit.