Dreamfall Chapters - Book Four: Revelations

Tak na tohle jsme čekali pět měsíců...

Myšlenka, která se mi prohnala hlavou, jakmile naskočily závěrečné titulky ultrakrátké čtvrté epizody Dreamfall Chapters, by bez jasné intonace mohla být vyložena dvěma způsoby a oba by v sobě nesly kus pravdy. Revelations lze chválit za to, že zásadně vylepšují vzhled hry, vydávají se za hranice známých lokací, rozvíjejí herní mytologii a slušně budují krizovou situaci v Arcadii. Stejně tak jim je ale snadné vyčíst, že naprosto zavrhují kořeny v point-and-click žánru, tvrdohlavě představují další neohrabané akční scény a šedý balast, který jen natahuje čas i tak krátkého dílu, a co je ze všeho naprosto nejhorší - končí neočekávaně rovnou dvěma neodpustitelnými cliffhangery!

KOMPLEXNÍ FACELIFT

Pětiměsíční prodleva mezi třetí a čtvrtou epizodou nebyla způsobená leností autorů. Celé Dreamfall Chapters přešly na novější verzi Unity enginu a zbavily se spousty technických problémů, které jsem jim dříve vyčítal. Na první pohled poznáte změny k lepšímu v grafické stránce hry. Vylepšené světelné efekty dovolily, aby pokožka lidských postav (a především Zoë) zachycovala světlo jako ve skutečnosti a průchody lokacemi s výraznými zdroji světla - temná chaloupka čarodějnice s fialovými krystaly či starodávné město v horách, které zalévá mlžné světlo skrz huňaté mráčky na obzoru - vypadají jednoduše úchvatně. Hra se také zázračně zbavila propadů frameratu a běží plynule i ve větších oblastech. Změna je to natolik zásadní, že pokud by v této podobě byla hra od samého začátku, nešlo by jí po stránce grafiky prakticky nic vytknout. Kritika předchozích dílů v tomto ohledu již neplatí, protože přechod na Unity 5 se týká i minulých epizod, které tak byly zpětně vylepšeny.

Klasičtější adventurní hlavolamy v této epizodě by šly spočíst na ruce nemotorného dělníka na pile.

Změna enginu však neznamená, že by s Dreamfall Chapters najednou bylo všechno v pořádku. Zatímco v předchozích epizodách nám hra ještě předkládala adventurní překážky klasického stylu, Revelations na hrátky s předměty v inventáři už rezignovaly a výsledkem je absolutně streamlinovaný průchod hrou. Pokud narazíte na předmět, pravděpodobně jej použijete o tři metry dále. Pokud se někde zaseknete, potřebujete použít předmět, který leží tři metry za vámi. Postavy toho v Revelations už moc nesbírají, nic nekombinují, jen interagují s aktivními body v herním světě. Klasičtější adventurní hlavolamy v této epizodě by šly spočíst na ruce nemotorného dělníka na pile a z toho dva jsou v podstatě jen glorifiované quick-time eventy. Hra Zoë i Kiana táhne svými koridory jako prohlídkovém vláčku a na žádné otálení nebo řešení více problémů zároveň nedojde.

ADVENTURA? SPÍŠE WALKING SIMULATOR

Je to dáno především tím, že obě postavy opouští Marcurii a její rozlehlé městské jádro. To společně s Propastí ve Starku tvořilo dva velké huby, ve kterých se postavy často pohybovaly, a ty tak musely nabínout více různých aktivit a bodů zájmu. Nelze však popřít, že i navzdory občasné obměně podoby obou hubů docházelo při hraní k únavě z praticky stále stejného prostředí, kterou ve čtvrté epizodě částečně léčí nové lokace. Bohužel, svojí rozlohou a jednoduchostí odpovídají spíš klasickým tranzitivním chodbám, kterými hráči projdou a už se do nich nikdy nevrátí. Kian se vydává do koncentračního tábora pro magické druhy, kde narazí na morálně odpornou motivaci rasové genocidy. Zoë putuje na sever do vzdálených hor nalézt prvního Dreamera, který svými sny vytváří realitu. Všechny navštívené lokace jsou však linerání cestičky, ve kterých toho moc k prozkoumání není, a nenabízejí téměř žádný vedlejší obsah, jako jsou rozhovory vedlejších postav, které by šlo odposlouchávat, knihy, které by šlo přelouskat nebo věci, které by šlo okomentovat. Zoë alespoň doprovází Crow, který dokáže cokoliv vtipně glosovat v podstatě na počkání a její cesta jí zavede do nádherných oblastí, ale Kianova krátká epizodka je příliš přímá, plytká a nudná.

i Zdroj: Hrej.cz

Přitom Red Thread Games nemají čas s příběhem otálet. Ano, dosavadní epizody se dotkly mnoha otázek, na které Dreamfall před lety nestačil odpovědět, ale takhle nám zbývá už jen jediný díl a stále toho tolik nevíme. Revelations si drze hraje s hráčovým očekáváním, ale namísto vysvětlení co se třeba stalo se znovuzrozenou White Dragon, se soustředí spíše na fanservice, který se do vygradované krize nehodí. Čtvrtá epizoda pomrkává na hráče The Longest Journey opětovným představením (ex)černokněžníka Ropera Klackse, který si nyní v nemagické Marcurii vydělává jako umělec se svým loutkovým představením o zlé April a hodném kouzelníkovi v létajícím hradě. Na scéně se objeví i Ben-Bandu, Brian Westhouse a Zoë zavítá i do míst, kde až do Apriliny nejdelší cesty bydlela děsivá Gribblerka. Působí to celé trochu nuceně, stejně jako tradičně příšerná Kianova akční scéna, která se opět snaží o navození pocitu rychlého sledu událostí naroubováním hráčovy akce na pomalé ovládací schéma Dreamfall Chapters. Když vaš pak v návaznosti na vaše předchozí rozhodnutí hra ostentativně upozorní na to, že jste si odemknuli intimní scénu mezi dvěma postavami, je to jako by vývojáři na hráče mávali a křičeli: “Tohle jste chtěli, že?”

NOSÍM SNAD RŮŽOVÉ BRÝLE?

Takové momenty působí nedůstojně, zvláště když toho Revelations dělají tolik dobrého. Celá scéna, kdy se Zoë setká s mýtickou trojbohyní Yagou patří mezi to nejlepší, co Dreamfall Chapters obsahují. Napětí při zdánlivě nevinném setkání s Brianem Westhousem v Abnaxově domečku by se dalo krájet. Poprvé také je intermezzo v domě mezi světy hratelné a co víc, zábavné - Saga vyrostla do sympatické dívky a při pohledu na její pokojíček už nemohou být pochyby o jejím propojení s April Ryan. Nakonec i závěrečný rozhovor Zoë s prvním Dreamerem a jeho důsledek převrací na hlavu dosavadní děj tak, že vám v němém úžasu spodní čelist spadne někam na zem. Při pohledu na celou epizodu mě však přepadá obava, že Revelations a potažmo i celé Dreamfall Chapters asi nakonec opravdu jsou souborem absolutně vynikajících momentů a skvěle vybudovaných scén, jež žhnou jako rudé uhlíky v jinak vlastně docela průměrné hře.

Od samotného začátku si Dreamfall Chapters hrálo s předzvěstmi - jen si vyhledejte, co se píše na displejích na trhu v Propasti.

Kardinální podíl na celkovém dojmu z Dreamfall Chapters bude mít samotný konec a rozuzlení, do kterého nám zbývá několik měsíců. Kostky byly vrženy, Rubicon jsme právě překročili a jeviště je připravené na poslední akt. Indicie poukazují, že by se nemuselo jednat o poslední hru ze série The Longest Journey, ale rozhodně by příštím dílem měla být ukončena příběhová linka Dreamerky Zoë Castillo. Ještě než (a kdo ví, zda-li vůbec) se kdy setkáme s The Longest Journey Home, musíme dojít na poslední stránky příběhu Zoë, Storytimu, Eingany, Undreamingu, zloděje snů, WATI Corp, Dream machines a všeho, co souvisí se sny a jejich mocí. Od samotného začátku si Dreamfall Chapters hrálo s předzvěstmi - jen si vyhledejte, co se píše na displejích na trhu v Propasti - a snad mnohé, co se nyní zdá jako neuzavřená dějová linka či slepá stopa, dojde k uspokojivému konci. Ostatně, fanoušci si vysněnou hru zaplatili, vývojáři je nesmějí zklamat.