Dragon's Dogma: Dark Arisen Recenze Dragon's Dogma: Dark Arisen

Dragon's Dogma: Dark Arisen

Lukáš Kunce

Lukáš Kunce

25. 1. 2016 11:00 49
Reklama

Když po čtyřech letech vydáte svoji konzolovou hru konečně i na PC, mohou nastat dvě situace. Buď vám PC komunita odpustí, že jste se na ni kdysi vykašlali, anebo vám najde alespoň milion důvodů, proč byste se měli cítit fakt mizerně. Tentokrát ale nikdo nebude vývojáře lynčovat za technickou nekvalitu hry, nýbrž za její obsah. Dragon’s Dogma: Dark Arisen totiž spíš než dobře uleželé víno připomíná zkažené levné pivo.

VY NEMÁTE SRDCE!

Původní vydání Dragon’s Dogma mě minulo, ale smršti překvapivě pozitivních hodnocení se vyhnout nedalo. Obecný hráčský konsensus dokonce praví, že jde o jedno z nejlepších akčních RPG vůbec a nezřídka se objevují srovnání s fenoménem Dark Souls nebo obřími RPG ve stylu The Elder Scrolls. Já mám rád dobré hry, RPG, The Elder Scrolls a ke hrám od FromSoftware chovám obrovský respekt, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mi Dragon’s Dogma mohlo vyloženě nelíbit. Stejně tak bych nečekal, že mi během první hodiny hraní metrovým drápem vydloubne srdce mumlající drak. Dobrý úvod do hry, říkám si, ale ještě to chvíli trvá, než mě hra pustí zpátky k hraní, neb je třeba přetrpět překvapivě podprůměrné animace a směšně namluvené rozhovory.

Vylézt rozzuřenému obrovi na hlavu a nemilosrdně mu usekat kly je nesmírně uspokojivé.

Ani útěk do menu situaci nezachránil a bezprostřední dojmy z prošmejdění všech nabídek snad ani nemohly být rozpačitější. Práce s inventářem mi působí fyzickou bolest, přehled vybavení dělá všechno pro to, abych se v něm ztrácel, a jakákoliv estetika uživatelského rozhraní vlastně neexistuje. Minimapa se už při prvním skutečném questu jeví jako nepoužitelná a její velká sestra na tom není o moc lépe. Ztěžka se smiřuji s tím, že optimalizace pro pohodlnější hraní na PC neproběhla, a odcházím hledat kvality hry jinam. V dáli zřím hlouček goblinů a s dvojicí dýk v rukou jim vyrážím neohroženě vstříc.

PĚŠÁCI GRANSYSU

No sláva! Konečně open-world RPG s poctivým soubojovým systémem, který vás nutí se aspoň trochu snažit. Jenom zběsile bušit do tlačítka pro základní útok nestačí a překvapivě silní nepřátelé v hráči vzbudí potřebu dávat si pozor na záda. Rychle se dostávám k hlavnímu lákadlu celé hry, a to soubojům s bossy. Jsou náročné, vyžadují trpělivost a nechybí jim jistá autentičnost. Ze zbraní je cítit jejich hmotnost, speciální schopnosti a kouzla vytváří efektní kulisy. Vylézt rozzuřenému obrovi na hlavu a nemilosrdně mu usekat kly je navíc nesmírně uspokojivé.

I mistr lovec se někdy utne, a proto v boji nikdy nejste sami. Trojčlennou osobní ochranku ze snaživých pěšáků si skládáte podle svého gusta tak, aby partě nic nechybělo. Pokud hraju za borce s dýkami a magickým lukem, určitě budu potřebovat minimálně jednoho válečníka v těžké zbroji a zdatného léčitele. To dá rozum. A pokud se o hodinu později rozhodnu, že bych vlastně radši hrál za mocného čaroděje, zaběhnu si do hostince a bez penalizace změním specializaci.

Síť pěšáků (pawns) je jednou z nejzajímavějších věcí, co Dragon’s Dogma nabízí. Do své družiny totiž můžete přidat postavy, které ostatní hráči vytvořili a nahráli do onlinového prostředí Rift, a to včetně jejich vybavení, dovedností a zkušeností. V partě vám například i napovídají, jakou taktiku použít na danou nestvůru, která cesta vás nejrychleji dovede k cíli, a dokonce sami sbírají předměty. Dobrý nápad však zradilo provedení a stáhnutí panáci jsou v praxi nepředstavitelně otravní a hloupí. Rozumy z paty tahají až moc často a na bojišti se zřídka chovají tak, jak byste zrovna potřebovali. Bohužel se bez nich při putování po obřím světě neobejdete.

HODNĚ VELKÝ ŠPATNÝ

Správně, po obřím světě. Přejít z jednoho konce na druhý rozhodně trvá déle než 10 minut, ale hře to rozhodně neprospívá. Gransys bych se přímo nebál označit za jedno z nejméně zajímavých herních prostředí vůbec. Oproti již zmíněným The Elder Scrolls, Zaklínači nebo i Diablu nemá žádné osobní kouzlo, postrádá vlastní poutavou mytologii a jen se veze na vlně generického bezpohlavního fantasy. Po vzoru Far Cry 2 se pobití nepřátelé respawnují nesmyslně rychle a úmorný backtracking vás může velice rychle otrávit. Vyhnout se mu prakticky nelze, protože využívání zbytečně komplikovaného fast travelu stojí velké peníze. Capcomu se tak povedla skvělá ukázka toho, jak se otevřený svět dělat nemá.

Hra má ukrutně pomalé tempo a hráče nepochopitelně nutí se vracet stejnými cestami na místa, která už dávno prozkoumal.

S backtrackingem úzce souvisí nabídka hlavních i vedlejších úkolů. Ta nijak výrazně nevybočuje ze zaběhnutého standardu - očekává se od vás masové zabíjení příšer, sbírání předmětů a klábosení s nevýraznými postavami. Naneštěstí má hra ukrutně pomalé tempo a hráče nepochopitelně nutí se vracet stejnými cestami na místa, která už dávno prozkoumal. A když vás nějaký dobrák přece jenom pošle do nové lokace, skoro to kvůli monotónní krajině nepoznáte.

JAK NESTÁRNOUT

Od obyčejného portu 4 roky staré hry asi ani nemůžeme čekat, že bude tavit nejvýkonnější grafické karty, z technického hlediska je všechno v relativním pořádku, jenže Dragon’s Dogma vypadá vysloveně špatně. Kam se ale poděl nějaký styl? Zbyla jenom vybledlá barevná paleta, mizerné textury a nenápaditá architektura. Vizuálně mi hra nejvíc připomíná první Risen z roku 2009, který trpěl podobnými estetickými problémy. Asi rozumíte, že to pro velký titul s 30eurovou cenovkou není zrovna lichotivá charakteristika. Nic pozitivnějšího nemůžu napsat ani ke zvuku. Tragicky namluveným postavám sekunduje nudná hudba v čele s (i na japonské poměry) absurdními elektrickými kytarami. A nechybí ani zásadní bugy, které vám mohou zkazit nejenom náladu, ale rovnou celou hru - třeba když nepřátelský gryf nenávratně odletí z bojiště, vy tak nemůžete splnit zadaný úkol a navíc si ani neuložíte pozici, protože hra zůstane zaseknutá v soubojovém režimu.

Jestli v recenzích hledáte odpověď na otázku, zda hra XY stojí za vaše peníze a hlavně za váš čas, musím v tomto případě zdůraznit, že za stejnou nebo nižší cenu koupíte alespoň tucet lepších moderních RPG než Dragon’s Dogma: Dark Arisen. To jako by trpělo poruchou identity - v jeden moment chce být přísné jako Dark Souls, za chvíli majestátní jako Zaklínač. Taková kombinace zní lákavě, ale v podání Capcomu se nejedná o nic, čemu byste nutně museli věnovat pozornost.

Dragon's Dogma: Dark Arisen
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Nemastné neslané fantasy RPG s mnoha chybami. Souboje s obřími příšerami jsou velkým lákadlem, topí se však v hektolitrech nechutné omáčky.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama