Dragon Quest XI: Echoes of an Elusive Age

V prvních deseti hodinách Dragon Questu XI projde hráčova družina vesnicí, kde všichni mluví v haiku, zúčastní se královských závodů v sultanátu, a nakonec dorazí do herní verze Benátek plné postav znějících jako Mario. Už v těchto daných chvílích jsem věděl, že jedenáctý díl JRPG série Dragon Quest bude hrou opravdu dlouhou a výpravnou. Nevěděl jsem ale až jak moc.

XI

Psát odstavec o kontextu důležité herní série se možná zdá jako zbytečné, pro Dragon Quest XI je však klíčový. Letošní rok oslaví Dragon Quest své 32. narozeniny, do Evropy ale dorazil až s osmým dílem v roce 2006. Podobně jako v Evropě známější série Final Fantasy na sebe jednotlivé díly Dragon Questu navazují volně a převážně tématicky. Jediným styčným prvkem jsou charakteristické designy příšer z dílny ilustrátora mangy Akiry Toriyama, ať už se jedná o modrý sliz nebo netopýry.

Důraz na časem osvědčenou hratelnost klasických JRPG nepůsobí staromilsky, ba naopak.

Na rozdíl od Final Fantasy si Dragon Quest zakládá na tradiční JRPG struktuře, kterou ostatně v mnoha ohledech pomohl stvořit. Proto nepřekvapí, že ani Dragon Quest XI žádné výrazné změny nepřivádí, vyjma moderní grafiky a několika málo prvků ulehčujících břímě hráčů. Důraz na časem osvědčenou hratelnost klasických JRPG ale nepůsobí staromilsky, ba naopak. Jinými slovy, proč něco měnit, když to tak dobře funguje?

ERDREA

Dragon Quest XI je především hrou o pohádkovém světě Erdrea a jeho excentrickém obyvatelstvu. Výše zmíněný pouštní sultanát či vesnice s lidmi mluvícími v haiku jsou pouhým zlomkem toho, co tento svět nabízí. Svět je plný malých odkazů na předešlé díly a slovních hříček, stejně tak jako přehršle anglických akcentů a potrhlých postav. Erdrea hýří barvami a pestrobarevná zákoutí přímo vybízejí k prozkoumání. Syté barvy doplňují výraznou stylizaci jednotlivých míst a postav, která dotváří pohádkovou atmosféru světa. Přestože je Akira Toroyama proslulý zejména svou manga a anime ságou Dragon Ball, v Dragon Questu si uchovává charakteristický rukopis, aniž by vykrádal sebe sama. Dojem z jinak velkolepého světa narušuje chudokrevný soundtrack, jehož veselé melodie hrané na MIDI syntezátor otravují hráče svoji repetetivností a nevhodným umístěním do vážných scén

Svět v Dragon Quest XI sice není plně otevřený, ale propracovanost každé z jednotlivých lokací plně ospravedlňuje toto omezení. Průchod Erdreou se totiž velmi rychle změní v hon za těmi nejzapadlejšími předměty a materiály, které jsou skryté v nejzapadlejších zákoutích světa. Silně omezená možnost úpravy vzhledu jednotlivých postav je chvílemi až zarážející, ve výsledku ale hráče motivuje k důkladnému průzkumu světa a plnění triviálních vedlejších questů. Podobný účinek má i systém výroby vlastní výbavy, který se také zprvu zdá jako triviální, ale rychle hráče začne nutit k hledání vzácných materiálů a receptů, jež nejde jinak nalézt. Pro publikum navyklé na západní formát RPG se tato omezení mohou zdát jako nepochopitelná, byla by ale chybné tak k Dragon Questu přistupovat. V porovnání s rozlehlými světy série The Elder Scrolls nebo třetím Zaklínačem je Dragon Quest XI lineárnější a zdánlivě jednodušší, s časem se však hra rozvětví do rozsáhlé cesty po světě plné malých příběhů, speciálních předmětů a až překvapivě zábavného systému craftingu. Tomuto pomáhají i minihry, které hráče dokáží na dobrých pár hodin odlákat od hlavního úkolu, zejména v případě casina ve městě Puerto Valor.

i Zdroj: Hrej.cz

Přestože je příběh Dragon Quest XI postavený na klišé typických pro fantasy JRPG, jeho rozpětí a velkolepost z těchto klišé dělá přednosti. Příběh o bezejmenném a nemluvném hlavním hrdinovi, který záhy zjistí, že vlastně není synem sedláka ze zapadlé vesnice, nýbrž reinkarnací vyvoleného, předurčeného k záchraně světa, je sice zcela archetypální, Dragon Quest ho však pozvedává svojí délkou a postavami. Dragon Quest XI je totiž mnohem více příběhem o jedné družině a její cestě po světě nežli o dalším z řad fantasy mesiášů. Otevřená zadání a častý přesun do zcela nových oblastí ostatně hráče vybízí k pozvolnému tempu a vlastnímu objevování.

SYLVANDO!

Nevýraznost hlavního hrdiny naštěstí zachraňují zbylí členové vaší družiny. Přestože každá z postav zastupuje určitý RPG archetyp, ať už se jedná o ošlehaného lapku Erika nebo sebevědomou čarodějku Veronicu, skvěle napsaný scénář je rychle vysvobozuje z útrap žánrových klišé. Ano, každé z šesti postav sice jde o ochranu hlavního hrdiny, naštěstí však nejsou zpracované jako bezmyšlenkovití trubci. Naopak, každá z postav je především definovaná svojí osobností a až pak rolí v boji. Zde vyniká postava šaška Sylvanda, která je bezesporu tou nejzajímavější a nejzábavnější. Sylvando se do družiny přidá až po zhruba pěti hodinách hry, a rychle udá tempo příběhu. Jeho hravost a pozitivita si utahuje z čehokoli, co by mohlo zavánět nezajímavou fantasy vážností. Ostatně, příchod této postavy do družiny dobře naznačuje její osobnost. Zatímco hráč a jeho družina jsou nuceni plnit různé úkoly pro místního sultána, Sylvando vše zpovzdálí pozoruje, baví své publikum v šapitó a vždy v klíčových chvílích hráči pomůže. Jen tak ze srandy. A pak se přidá k družině. Také jen tak ze srandy.

Omezený počet zkušeností dělá ze zdánlivě jednoduchého systému vcelku komplexní záležitost plnou voleb mezi schopnostmi.

V Dragon Quest XI neexistuje plně předurčený systém tříd. I když kupříkladu taková Veronica nikdy nebude moci bojovat s mečem v čele družiny, vývojáři předkládají hráči velkou míru úpravy jednotlivých postav. A pak tu je opět Sylvando, který s výjimkou speciálních kouzel Sereny a Veronicy může dělat téměř vše. Levelování tu je zpracované do rozsáhlé tabulky dovedností složené z šestiúhelníků, kde hráč odemyká políčka. Lepší dovednosti jsou často skryté uprostřed jednotlivých disciplín, ke kterým se lze dostat odemknutím políček, jež tuto dovednost obklopují. Omezený počet zkušeností dělá z tohoto zdánlivě jednoduchého systému vcelku komplexní záležitost plnou voleb mezi schopnostmi.

PEP

S popisem družiny se samozřejmě dostáváme k jádru Dragon Questu XI, a tím je nepochybně tahový bojový systém. Podobně jako v případě craftingu či vylepšování dovedností se i boj může zprvu zdát jako triviální. Prvních pár hodin ostatně hráč projde kus světa pouze v přítomností své postavy a Erika. Tento pomyslný tutoriál pak však zmizí, a do družiny se přidají další postavy. Častým úkazem v JRPG jsou náhodně generované střety s protivníky, které na hráče vyskočí z mapy. V Dragon Quest XI tomu tak není. Drtivé většině příšer lze utéci, pokud to tak hráč chce. Boj s řadovými příšerami ale není nic obtížného, a hráč by se mu neměl vyhýbat, jinak bude později nucen ke grindu. Na konci každého většího úkolu si totiž Dragon Questu vždy uschová většího protivníka či bosse, který dokáže hráče velmi rychle zničit. A právě v těchto chvílích je hráč nucen k využití každé ze schopností a kouzel. V případě, že se fanouškům žánru může zdát Dragon Quest XI jako příliš jednoduchý tu je možnost takzvaného „Draconian Questu“, hardcore režimu, který výrazně ztíží průchod hrou.

i Zdroj: Hrej.cz

V mnohém je bojový systém v Dragon Questu XI ohleduplný. Umělá inteligence dokáže ovládat zbylé tři postavy v teamu, pokud to tak hráč nakáže. V případě jednoduchých soubojů není důvod toto automatické ovládání vypínat, a průchod lokacemi je ve výsledku plynulý a svižný. Obtížné boje však dokáží i zkušenějším hráčům kompletně zastavit postup dál. V takových chvílích přijde vhod režim „Pep“, který se bojem postupně nabíjí. Vyjma posílení jednotlivých atributů odemyká Pep i speciální schopnosti, jejichž animace div nevypadly ze série Dragon Ball. Ať už jde o silné útoky nebo hromadné buffy, každá „Pep“ dovednost dokáže zvrátit celý souboj. Ty nejefektnější útoky si hra uchovává do chvíle, kdy všechny čtyři postavy v teamu přejdou do daného režimu. V takových chvílích se opravdu jedná o scénku z Dragon Ballu.

100 HODIN

Občas není potřeba změn a Dragon Quest XI je tomu příkladem. Přestože stále vycházejí menší JRPG tituly, které si zakládají na tradiční hratelnosti, většinou se tento návrat k tradicím snaží namontovat na retro stylizaci a hardcore hratelnost. Dragon Quest XI ale dokazuje, že lze skloubit tradiční JRPG hratelnost s prvotřídním moderním zpracováním a přístupností i pro méně zručné hráče. Fanoušci série se však nemusejí obávat zjednodušení, Dragon Quest XI dává prostor i jim. Dragon Quest XI dává totiž prostor všem a všemu, a proto se jeho herní doba vyšplhá až k trojciferným číslům. A ani jedné z těchto hodin strávených v Dragon Questu XI nelze litovat.