DotA 2 Recenze Dota 2

Dota 2

Ondřej Novotný

Ondřej Novotný

26. 1. 2013 23:25 6
Reklama

Pokud si dnes někdo říká fanoušek real-timeových strategií, patrně žije buď z titulů minulosti, nebo hry hrát přestal. Vždyť kdysi tak populární žánr skomírá, zejména v posledním roce vyšlo kvalitních titulů minimum. Jenže pak takhle jednou spustíte novou RTS, vykoukne na vás jako úvodní logoplešatá hlava se zaraženým ventilem a vy víte, že můžete čekat kvalitní zážitek. Hry studia Valve zkrátka špatné nebývají - a co na tom, že Dota 2 nemá nadhled Portalu nebo atmosféru Half-Life. Utopit se v ní jde úplně stejně.

Pochopit historii značky Dota je přece jen o něco jednodušší než ovládnout všechny její herní mechanismy, a tak si nejprve pojďme připomenout, jak celé šílenství začalo. Dota je zkratkou pro Defense of the Ancients, tak se jmenoval mód, který v editoru map pro Warcraft III vytvořil šikula s přezdívkou Eul. Jeho práce se pak chytli další moddeři a přidávali do díla nové hrdiny, předměty a vychytávky. Z módu se stal fenomén, který se prosadil i na progamingových akcích. A není divu, že inspiroval další: ať už klony, jako třeba veleúspěšný League of Legends, nebo pokračování, kterého se - pro někoho možná překvapivě - chopilo studio Valve, dosud proslulé spíše FPS tituly.

A zdali uspělo? Ne, takhle by otázka znít neměla. Mohlo snad vůbec selhat?

Za devatero stovkami potvor...

Dota 2 může vypadat tak jednoduše! Úkolem je s vaším pětičlenným týmem, v němž každý ovládá jednoho hrdinu, zničit "Ancient", hlavní budovu týmu soupeřů. Ta leží na zcela opačné straně mapy, za sedmero věžemi, devatero (stovkami) potvorami a jednou řekou. Primitivní, že? Dobře, kdo z vás si to myslí, může si jít Dotu 2 hned teď zkusit. Počkám...

.

.

.

Zpět? A nebolelo? Pro hráče, který není v ARTS (Action Real-Time Strategy) titulech zběhlý, může být první seznámení s Dotou 2 trapné. Váš hrdina bude umírat, ostatní hráči vás budou proklínat a vy budete mít chuť s hrou brzy seknout. Přitom by to byla taková škoda! Nemusí to trvat zase tak dlouho - a můžete se dostat na opačnou stranu barikády. Tedy na místo těch, kteří pro kletbu "noob" nejdou daleko a odpojení od hry s týmem tupců je jejich limitem.

Jak na to? Rozhodně se nevrhat do Doty 2 po hlavě. Zatím v ní totiž chybí tutoriál, což považuji u podobně záludné hry za celkem zásadní nedostatek, brzy by však měl být dodělán. Do té doby doporučuji porozhlédnout se po internetu po výukových videích a zjistit si aspoň základy. Tedy: že klíčem k úspěchu je perfektní znalost a ovládnutí svého hrdiny, spolupráce s ostatními hráči i s pravidelně se generujícími creepy (potvorami ovládanými umělou inteligencí), které nabíhají na nepřátelskou základnu ve třech liniích: horní (tzv. "top"), prostřední ("mid") a spodní ("bot"). Znalost hrdiny přináší i umění rozhodnout se, které předměty jsou pro něj nejvhodnější. Předměty si kupujete v průběhu hry v bázi nebo v obchodech rozesetých po mapě a jejich účinky jsou různé: některé přidají manu či životy, jiné vylepší sílu nebo inteligenci, další umožní krátkodobé zneviditelnění nebo vylepší váš útok o lifesteal, tedy vysávání životů z nepřátel.

Učit se, učit se... a pak teprve hrát

Jenže háček spočívá v tom, že hrdinů je okolo stovky a naučit se hrát se všemi tak vyžaduje hodně dřiny, potu a... čtení. Na internetu už existují desítky strategií, jak hrát za jednotlivé hrdiny. A kvalitní příprava se rozhodně vyplatí. Zážitek ze hry, když jste její plnohodnotnou součástí, daří se vám zabíjet hrdiny nepřátel a přispívat k postupu dál do základny soupeře, je výborný a zcela jiný, než když pasivně přihlížíte úspěchům spoluhráčů a tu a tam zničíte nějakou věž. Proto je dobré si nastudovat všechny speciální schopnosti (každý hrdina má zpravidla tři a jednu speciální, nejsilnější) a při stavbě týmu zvolit hrdinu tak, aby dobře doplňoval další geroje. Na okraj se ovšem hodí připomenout, že nad správným vybalancováním hrdinů stále zůstává otazník – některé typy hrdinů se ve hře z pochopitelných důvodů neustále opakovaly, zatímco bojovat v kůži jiných byl očistec.

To klíčové se však stejně odehrává na hrací mapě, kde doslova platí, že rozhoduje každé kliknutí. Každá zbytečná vycházka daleko od vlastní báze může přijít draho, pokud se na ni přiřítí eskadra hrdinů soupeře. Každý přehnaně odvážný pohyb směrem k nepřátelským věžím či jednotkám může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. V jednu chvíli se vám zdá, že vašeho hrdinu nemůže nic zastavit - náhle ho ale znehybní kouzlo soupeře, schytá několik ran od obranné věže a rázem se může modlit, aby se zbytkem zdraví uprchl nepřátelům. V obtížnosti hry spočívá ale i její kouzlo: kdyby se dala naučit za dvě hodiny, šlo by o podstatně menší – a ne tak znovuhratelnou – výzvu.

Kurz negativního myšlení

Dota 2 má jedinou mapu, běží na stále stejném principu, přesto jde o neuvěřitelně variabilní hru. V tom je její hlavní devíza. Každý zápas je jiný, v každém máte jiného hrdinu, jiné spoluhráče, jiné soupeře. V každém zažijete odlišné momenty, v každém se budete cítit jinak. Pamatuji si, jak mě zprvu pobuřovali hráči, kteří si vylévali zlost na ostatních, místo aby vlastním dobrým výkonem tým podpořili. Jenže v Dotě je týmová souhra vším: když se spoluhráči nechají zbytečně ničit od věží nepřátele, když vás nechají bránit základnu samotného, zatímco si někde honí osobní zkušenosti, když se pouštějí do zcela zbytečných sebevražedných misí... pak pochopíte, jak snadno může Dota vychovat neurotiky. To je kromě absence tutoriálu zřejmě jediný výraznější zápor hry: když dostanete špatný tým, zkrátka si dobře nezahrajete. Když se vám dva spoluhráči odpojí, dostanete patrně na zadek. Naštěstí si hra sama vede o chování hráčů záznamy, a tak když se někdo často odpojuje, má větší pravděpodobnost, že ho mechanismy Doty nalosují do zápasu s podobně „týmovými“ spoluhráči.

Příjemnou vlastností Doty 2 je i zabudovaná „Dota TV“ - snadno se můžete připojit do cizích her a sledovat počínání zkušenějších hráčů. Jelikož jde o free-to-play titul, funguje ve hře i obchod, v němž lze operovat s reálnými penězi. Kromě zápasu se živými protivníky se můžete utkat i s boty (ti se však objeví pouze v týmu soupeře), takové bitvy však oproti klasickým ztrácí kouzlo, spojené s nevypočitatelností živých hráčů.

Jenže co by Dota 2 bez nepředvídatelnosti byla? Radši nevědět. Důležité je, čím je nyní: perfektní strategií. A takovou aby dnes hráč pohledal...

DotA 2
Windows PC
Apple Mac

Verdikt

Vynikající on-line strategie, která vyžaduje trochu trpělivosti při studiu základů, po jejich naučení však Dotě 2 snadno propadnete.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama