Doom Eternal Recenze Doom Eternal - recenze singleplayeru

Doom Eternal - recenze singleplayeru

Pavel Makal

Pavel Makal

17. 3. 2020 13:00 23
Reklama

Prožíváme dobu návratů. David momentálně vzpomíná na dětství s Black Mesou, brzy se dočkáme remaku Final Fantasy VII, ještě dřív by na naše obrazovky měl dorazit remake třetího Resident Evilu a tento pátek otevře své náručí znovu Doom. Doom s přívlastkem Eternal, který by se ale stejně tak dobře mohl nést podtitul Hell on Earth jako stará původní dvojka z roku 1994. I tentokrát budete drvit pekelný šmejd z velké části na naší planetě. A i tentokrát je to zatraceně skvělá zábava.

Přiznávám, že mi první záběry při oznámení Eternalu moc k duhu nepřišly. Jasně patrný větší důraz na poskakování po vznášejících se ostrůvcích a vyhýbání se bizarně umístěným překážkám i výrazně proměněná barevná paleta mi nebyla zrovna příjemným překvapením. Jak jste si ale mohli přečíst nebo poslechnout v mém lednovém preview z eventu v polské Varšavě, skákání sice opravdu není to pravé ořechové, jinak ale byly moje obavy zcela liché. Potěšující je, že ani po kompletním dohrání se na tomhle mém názoru prakticky nic nezměnilo.

JSME VESELÍ A HRAVÍ

Pokud jste své hráčské kariéře prokázali laskavost a zahráli si reboot značky z roku 2016, máte hrubou představu o tom, jak se Eternal hraje. Opět vás čeká průchod lineárními úrovněmi, v nichž je ovšem poschováváno množství tajných míst s bonusy, opět budete v otevřenějších arénách čelit vlnám brutálních a nesmlouvavých nepřátel a opět vám k tomu do uší bude znít naprosto fenomenální soundtrack. Přesto je ale Doom Eternal od svého staršího sourozence poněkud odlišný. Když jsem přemýšlel nad tím, jak tuto odlišnost konkrétně specifikovat, napadalo mě jediné slovo – je hravější.

Kromě zbraňového arzenálu tak velmi často přijde na řadu právě sekundární vercajk, jako je ramenní plamenomet, motorová pila a vrhač granátů, případně mrazících bomb. 

Doom Eternal působí svou hratelností mnohem arkádovějším dojmem, dává hráčům zdánlivě podstatně širší možnosti vyžití a poskytuje mu nástroje, s nimiž je třeba správně nakládat, abyste v boji mohli uspět. Kromě zbraňového arzenálu tak velmi často přijde na řadu právě sekundární vercajk, jako je ramenní plamenomet, motorová pila a vrhač granátů, případně mrazících bomb. Plamenometem můžete (nepřekvapivě) zapalovat nepřátele, díky čemuž z nich padá kýžená zbroj, mnohdy představující rozdíl mezi životem a smrtí. Zabíjením motorovou pilou (které je teď mnohem častější než v minulém díle) získáváte náboje, granáty a mrazící bomby poskytují taktické možnosti, jež se dále dají vylepšovat v jednoduchém RPG systému. Samotné zdraví pak, stejně jako v minulosti, primárně získáváte skrz systém glory killů, tedy brutálních dorážecích úderů, které pácháte dostatečně zraněným démonům. Za zmínku stojí také novinka v podobě Blood Punche, tedy brutálního úderů, který nabíjíte zmíněnými glory killy a který následně umí udělat paseku v širokém okolí.

IDKFA

Zbraňový arzenál čítá klasické kousky, jako je duo brokovnic, útočná puška, rotační kulomet, raketomet nebo třeba plasmová puška, speciální ruční balista či BFG. Téměř všechny zbraně mají na výběr ze dvou sekundárních režimů střelby, které si postupně můžete odemknout a následně dále vylepšovat skrz získané body. Z brokovnice tak lze mít třeba granátomet nebo naprosto boží rotační variantu, přehřátou plasmovou pušku lze zase zchladit na úkor nepřátel a stará dobrá dvouhlavňovka má teď přitahovací hák, jaký by Slayerovi záviděl i Lobo. Možná už jste si z popisu všimli, že Doom Eternal rád bodově hodnotí a odměňuje. Bylo tomu tak už v roce 2016, ale novinka jde v tomhle ohledu ještě kousek dál. V rámci misí (a zjevně i různých plánovaných eventů, ale i jednotlivých zbraní a podobně) můžete plnit rozličné výzvy, budete sbírat runy, odemykající nové schopnosti, vylepšovat svůj bojový oblek a podobně. Za plnění výzev získáváte zkušenosti, za dosažené levely pak dostáváte odměny, třeba v podobě nových kostýmů pro vašeho bijce. Důležité ale je, že hra tyto funkce prezentuje nenásilně, nijak vám je netlačí a pokud se na ně chcete vykašlat a zajímá vás jen brutální akce, nikdo vám bránit nebude.

Naopak, oné kýžené krmě, kterou všichni fanoušci značky netrpělivě očekávají, se vám dostane měrou vrchovatou. Úrovně jsou až k prasknutí nabité nepřáteli, kteří netrpělivě čekají na to, až budou upáleni, vyvrženi, roztrháni na cucky a jejich mozky budou zadupány do země. Doom Slayer, tedy hlavní protagonista, je prostě řízek, neskutečná mašina na zabíjení, která postrádá emoce (na rozdíl od stájového kolegy Blazkowicze, který ve své poslední inkarnaci neustále fňuká) a jde si tvrdě za svým. Doom Eternal se snaží rozšiřovat mytologii série a představuje hlubší motivace pekelného konfliktu, nemyslím si ale, že to dělá kdovíjak dobře. Konkrétnější detaily se totiž začnete dozvídat až příliš pozdě a drtivou většinu hry prostě půjdete kupředu s krví zalitýma očima, přičemž jedinou motivací bude vidina další střevy a pajšlem pokryté místnosti, ergo dobře odvedené práce. Nevím, zda mi unikl nějaký komiks, krátký film, nebo jsem prostě jen nevěnoval dostatečnou pozornost in-game encykopedii, nicméně hra jako by počítala s tím, že dobře znám pojmy, které na mě hází, ačkoli jsem je slyšel úplně poprvé. A to jsem prosím nedávno prošel Doom 2016 v rámci příprav na recenzi nového dílu! Znovu ale musím zopakovat – není to problém, protože z mého herního zážitku tento fakt neukrojil ani ten nejmenší dílek.

PLEMENO PEKELNÉ

A propos – koho že to budeme posílat zpět do horoucích pekel? Ansámbl nepřátel je relativně bohatý, id Soft se naštěstí nespolehl jen na reinkarnace z minulého dílu, a tak vás kromě starých známých čeká i dostatečná zásoba nové žoužele. Vypíchl bych třeba otravného, štíty tvořícího zmetka na mechanických nohách, pavoučího mozkouna Arachnotrona a pak jistého bosse, jehož následně budete potkávat i jako běžného nepřítele. Velmi lahodnou novinkou je nyní fakt, že na (už tak ohnilých) tělech nepřátel se nyní vizuálně projevuje způsobené poškození, takže na konci souboje je třeba takový Hell Knight ohlodanou chudinkou s viditelně trčícími kostmi. A dobře mu tak. Ostatně, řada nepřátel má na svém těle zranitelná místa, jimž je záhodno se věnovat především. Můžete tak například takovému Revenantovi ustřelit jeho ramenní raketomety, což mu věru mnoho radosti neudělá. Vyloženě šprýmovným kouskem je pak použití Blood Punche (viz výše) na Cyber Mancuba, kterážto taškařice zbaví otylého sádelníka veškeré zbroje JEDNOU RANOU NARÁZ. Jen máloco člověku v líté holomajzně udělá takovou radost.

Rozšířená barevná paleta velmi zvláštním způsobem dodává nepřátelům retro vzhled, který se mi velmi líbil.

Nakonec je třeba pochválit i design levelů, z něhož jsem měl popravdě největší strach. Zdá se totiž, že si autoři své skákací choutky dostatečně vybili v několika úvodních úrovních (které jsem hrál v Polsku) a v pozdější fázi s nimi otravují podstatně méně, případně jsou zcela triviální. Borci z id v Eternalu ještě více popustili uzdu megalomanickým vizím o boji s pekelnými hordami, a tak vás v řadě úrovní čekají velmi sexy výjevy masivních bojových strojů v klinči s rohatými zlobivci a podobně. Zároveň je tentokrát prostředí podstatně variabilnější než v minulém díle a rozšířená barevná paleta velmi zvláštním způsobem dodává nepřátelům retro vzhled (nejvíce patrné mi to přijde u zombie vojáků), který se mi velmi líbil. Jak už jsem zmínil, úrovně jsou napchané skrytými místy, kde můžete najít celou řadu překvapení. Někdy jsou to třeba jen power-upy, jindy se ale může jednat o plastovou hračku s podobou některého z nepřátel, jejichž sbírku si můžete následně prohlížet na své základně, případně třeba vinyl s herní hudbou nebo disketu s cheaty, jež lze následně použít. Ano, IDKFA je přítomno.

DOMOV JE TAM, KDE SI POVĚSÍŠ BROKOVNICI

Když už je o ní řeč - základna. Místo, kam se hrdina po dlouhých misích může vrátit, aby si třeba potrénoval souboje s démony ve vězení, nebo ještě lépe použil získané baterie k odemčení dveří s dalšími bonusy. Jedním z nich je třeba i oblečení původního mariňáka ze starých Doomů, naleznete tu ale třeba i modifikace na zbraně. A pokud se chcete pobavit, můžete se podívat, jak vypadá Slayerův relaxační pokojík – doporučuji očíhnout plochu počítače, sbírku kytar a časopisů a již zmíněnou sadu hraček. Je velmi příjemné, že Doom Eternal umně balancuje na hraně sebeironického humoru a tvrďácké nekompromisnosti. V jednu chvíli se šklebíte nad hláškami mluvčí společnosti UAC, která nabádá lidstvo k poslušnosti k „novým hostům“, v té další vám ve spáncích pumpuje krev a ježí se vám chlupy z hlášení „Doom Slayer entered the facility“. Vy totiž, stejně jako její nebozí obyvatelé dobře víte, co to znamená.

Co se týče technické stránky hry, mám několik poznámek. Asi třikrát jsem musel restartovat checkpoint, protože mi z neznámého důvodu zčernala obrazovka a objevovaly se na ní jen prvky uživatelského rozhraní. Po restartu checkpointu bylo ale vše v pořádku. Hru jsem testoval na sestavě LYNX Grunex Super Ultragamer 2019 s grafickou kartou RTX 2080Ti, ve 4K při Ultra Nightmare nastavení se počet snímků pohyboval v průměru kolem 100 FPS. Při pokusech otestovat hru i na herním notebooku s dedikovanou grafickou kartou GTX 1660Ti se mi ale i přes laborování s různými nastaveními hru nepodařilo spustit vůbec, launcher hlásil nepřítomnost fyzických zařízení. Hra obsahuje i multiplayerový režim, ten se mi ale v době psaní recenze nad rámec tutorialu vůbec nepodařilo spustit, a tak se na něj podíváme v samostatném článku po vydání hry. Eternal vypadá lépe než jeho starší bratříček, potěšily mě i extrémně rychlé nahrávací časy. Důležitý je ale hlavně onen famózní pocit z rychlosti pohybu a akce, který dokáže poskytnout snad opravdu jen Doom. O hudbě nelze mluvit jinak než v superlativech. Přestože nejsem žádný extra velký fanoušek metalu, soundtrack od Micka Gordona je jednoduše geniálním počinem a jiný podkres si zkrátka ani neumím přestavit.

KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ

Nakonec to s Doomem dopadlo tak, jak si asi fanoušci přáli. Eternal navazuje na recept rebootu z roku 2016, ale přináší dost zajímavých novinek na to, aby nepůsobil jen jako chudý příbuzný a pokus o opětovné vydělání na stejném konceptu. Kampaň je také dostatečně dlouhá a pokud budete chtít hru vytěžit na maximum a objevit všechny skryté poklady, budete mít v aktuální koronavirové situaci o zábavu postaráno na pěkných pár hodin. Pochvalu si mimochodem zaslouží i dobře nastavené úrovně obtížnosti, které jsou rozumně odstupňované tak, aby si průchod mohl užít opravdu každý. Jestliže vám tedy není cizí ostré staccato motorové pily, jekot elektrických kytar a bolestný řev démonů, nechte si chutnat.

Doom Eternal
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Parádní adrenalinová zábava, která do osvědčeného receptu přidává tak akorát, aby zůstala svěží, ale nestala se dortem od pejska a kočičky. Místo sladkostí nabízí krvavá jelita. A tak to má být.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama