Divinity: Original Sin Recenze Divinity: Original Sin

Divinity: Original Sin

vaclavbednarhrej@seznam.cz

vaclavbednarhrej@seznam.cz

30. 7. 2014 12:00 9
Reklama

Bacha, Divinity: Original Sin je past! Vážně, první seznámení s touhle hrou je jako být uloven masožravkou. Nezajímavý unylý úvod do děje a postavy, které se po mapě pohybují tak pomalu, že byste je nejradši poslali na autobus. Prvních pár dialogů, celkem o ničem a zbytečně ukecaných, první souboj, který bez většího přemýšlení upižláte klasickou taktikou „bouchni, střel a zapal“. Tohle bude snadný. Uklimbáni a trochu znuděni vyrážíte na lov za brány města... A BUM! Od první partičky dostanete takovou nakládačku, jakou jste už dlouho nezažili. A už se vezete…

ADRENALIN BEZ JIŠTĚNÍ

Je zvláštní, jak moc dokázalo hratelnost tohoto izometrického RPG nakopnout nad průměr jednoduše to, že tvůrci zahodili většinu obvyklých usnadnění.

„V tom deníku se píše o truhle se spoustou pokladů! Ale jak ji najdeme, může být kdekoli?“
„Tak se prostě podíváme všude. Co čekáš, šipku na mapě?“

Vystihuje to i jedna z mnoha replik, které mezi sebou jen tak mimochodem prohazují postavy při putování světem. Pánové z Larianu dávají hráči do ruky všechno, co potřebuje, ale už mu nestojí za zády a neradí, jak s tím naložit. Platí to pro řešení úkolů, kde musíte hezky vlastní hlavičkou vymyslet, kam zamířit a jak to místo najít, stejně jako pro souboje.

Divinity: Original Sin
i Zdroj: Hrej.cz

Tahový způsob boje si člověk obvykle spojuje s určitou dávkou klidu a času na rozhodování, tady ale budete klidní málokdy. Spíš nervózní, jestli další bitku vůbec přežijete. Divinity: Original Sin vás klidně pustí na místa, kde nemáte šanci přežít, a i zdánlivé maličkosti mohou rozhodnout o výhře či drtivé porážce – jedno kouzlo, změna taktiky, jediná úroveň navíc. Cestu k většině vítězství si musíte sami vydřít a učit se za pochodu metodou pokus-omyl. Kdy použít jaké zbraně, kdy nasadit jaká kouzla. Naučit se jeden postup nestačí a často budete prohledávat inventář a tabulky schopností a vymýšlet, jak byste si usnadnili život.

Je to jako by před vás někdo vysypal pytel puzzlů a vy musíte začít skládat. Vypadá to jako chaos, ale přitom je to dokonale promyšlené a jediné, co stojí v cestě, je vaše vlastní schopnost správně propojit jednotlivé dílky. A stejně jako při skládání puzzle, i tady je to proces na mnoho hodin, než získáte sebevědomí a pocit, že víte, co vlastně děláte.

PÁLÍ, TO PÁLÍ! A TEĎ TO ZASE HROZNĚ STUDÍ!

Hra se hodně točí kolem práce s živly a snahou o jejich rovnováhu. Jednak na úrovni příběhu, což je taková ta klasika se záchranou světa, temnou energií pohlcující šílené mágy a roztomilým impem, který cestuje časem a prostorem ve vlastní sféře. Hlavně ale v bojích, kde bývá využití živlů zásadní. A nejde jen o to, že není rozumné posílat ohnivé šípy na ohnivého elementála, protože ho tím budete léčit...

Na místech bojů se obvykle vyskytují různé louže, pára, oheň, jedovaté oblaky, ledové plotny a další přírodní krásy. Ty si můžete i sami vytvořit s pomocí kouzel, případně měnit jedno ve druhé a vytloukat živel živlem. Když pak pošlete blesk do louže, elektřina zraní a paralyzuje všechny, kdo v ní stojí. Když vodu zmrazíte, útočící monstrum se na ledu obvykle rozseká a na bojišti zavládne veselá nálada. Jedovatý oblak zase ve styku s ohněm rád vybuchuje a tak podobně. Vlastně, nenapadá mě jediná hra, kde bych používal tak elementární a zdánlivě zbytečné kouzlo, jako je přivolání deště?!

Divinity: Original Sin
i Zdroj: Hrej.cz

JAKO V ŠEDESÁTKÁCH

Hrátkám s živly a navzdory celkové obtížnosti odlehčenému tónu odpovídá i stylizace. Hodně barevná, hravá a trochu pohádková, místy skoro warcraftovská. Občas budete bojovat s nechutnými obřími pavouky, jindy ale klidně s partou agresivních sněhuláků nebo tlupou ožralých skřítků a velkou růžovou kytkou, která je zásobuje chlastem. Pro někoho to už možná chvílemi bude za hranou, já osobně ale v RPG hrách také preferuji vážnější tón a tohle mi nijak zvlášť nevadilo. Ostatně, když si odmyslíte vzhled a různé vtipné dialogy a postavičky, je to víc hardcore hra než lecjaká temná deprese.

Bez šipek v mapě musíte i nad obyčejnými úkoly přemýšlet, což přináší o hodně větší satisfakci z úspěchu. Horší už to samozřejmě je, když zapomenete, kde hledat nějakou postavu, nebo se nedokážete hnout z místa. Ale i to patří ke hrám – čas od času se prostě bez návodu nehnete a je to úplně v pořádku. Copak je někde psáno, že všichni hráči musí být schopni bez pomoci vyřešit všechny questy? Kdo prošel třeba celou Strážcovu tvrz v Baldur’s Gate II bez toho, aby měl občas u ruky vytištěný návod, ať první hodí kamenem.

JEN TAK? NEEXISTUJE!

Obvykle se člověk ve hrách zasekne na několika málo taktikách a zbraních, tady si však vážíte každé nové výhody a o poznání méně se bojíte experimentů. Každá kniha s novým kouzlem může být dar z nebes. Není tu zároveň inflace zkušeností, takže každou úroveň postavy a každý bod do schopností využijete a také se reálně projeví. Skoro všechno má své využití a svůj smysl a díky tomu věci nabývají na hodnotě. Stále budete nacházet velkou spoustu kořisti, kterou je radost se probírat a přehazovat jednotlivá vylepšení mezi postavami.

Divinity: Original Sin
i Zdroj: Hrej.cz

Budete tak trávit hodně času v tabulkách přehazováním věcí a schopností, vůbec to však nevadí, protože tempo celé hry tomu odpovídá. Za hodinu hraní nevyřešíte prakticky nic, za den alespoň něco. Škoda jen, že oldschool přístup zasáhl také uživatelské rozhraní, které někdy umí rozčarovat ba dokonce zmást. Jsou to ale spíš detaily a i mezi nimi převládají ty pozitivní. Roli hraje třeba i výběr replik v rozhovorech mezi členy družiny, které se při různých situacích spouštějí. Podle toho, jaký postoj k aktuálním událostem zaujmete, se určují vaše charakterové rysy (třeba milosrdnost nebo pragmatismus), a ty mají přímý vliv na některé pasivní i aktivní schopnosti.

VLÁMSKÁ HERNÍ ŠKOLA

Larian se každopádně definitivně zařadil mezi nejzajímavější a hlavně nejosobitější vývojářská studia současnosti. Jsou divní, mají specifický a trochu dětinský smysl pro humor a estetiku, v jádru jsou staromilští a pro jakoukoliv jednoduchou definici zůstávají zcela neuchopitelní. Ostatně jsou to Belgičané, jeden z nejhůře uchopitelných národů v Evropě. Po skrz na skrz originální strategii Divinity: Dragon Commander se jim to povedlo zase a pokud jde o celkový dojem, dokonce se ještě překonali.

Pokud vám vadí, že spousta her svojí vyleštěnou filozofií připomíná iPhone, tedy hlavně aby byly lákavé pro každého, nikoho neurážely a nemuselo se u nich moc přemýšlet, budete si výskat, až vás Divinity: Original Sin začne přátelsky fackovat. Přesně díky takovým titulům má hraní her na PC pořád svoje speciální kouzlo, které jinde nenajdete. A zatímco budete instalovat, já se jdu podívat na Wikipedii, co je vlastně zač ta zatracená Belgie. Nebyl odtamtud Hercule Poirot?

Divinity: Original Sin
Windows PC
Apple Mac

Verdikt

Brečíte, že hry jako Baldur’s Gate už se nedělají? To sice nedělají, ale Divinity: Original Sin hraje velmi podobnou ligu. Jen abyste nakonec nezjistili, že už na to vlastně ani nemáte.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama