Dissidia Final Fantasy Recenze Dissidia: Final Fantasy NT

Dissidia: Final Fantasy NT

Adam Zámečník

Adam Zámečník

8. 2. 2018 11:55 2
Reklama

Co je vlastně Dissidia Final Fantasy NT za hru?  Pokračování svých předchůdců z dob PSP to vlastně není, z duelů se staly chaotické boje tři na tři a celistvý příběh je už také ta tam. I když by si někdo mohl pomyslet, že jakožto původně automatový titul bude Dissidia komplexní bojovkou se vším všudy, tak ani to není přesné. Namísto drcení všemožných komb se takový obvyklý zápas skládá převážně z neustálého uhýbání protivníkům a vyčkávání na správnou chvíli, kdy udeřit. Co je tedy Dissidia Final Fantasy NT zač?

BOJOVKA BEZ KOMB?

Prvně je třeba pochopit, že Dissidia není tradiční bojovkou. Ano, hráč má sice na výběr 28 postav napříč celou sérií Final Fantasy, stejně tak i v případě jednotlivých bojových arén, ale mnoho, co dělá bojovku bojovkou, tu není. Namísto komplikovaných komb, při kterých si div neuděláte něco s prsty na gamepadu, tu hrají prim dva údery a hlavně čas. Časem není myšleno pouze dobré načasování útoků a krytí, ale také sběr takzvaných „bravery points“. Základní útok totiž protivníka přinejlepším pošimrá, vše záleží právě na dostatečném počtu těchto „bodů odvahy“ a užití speciálních dovedností postav. Tyto body se sbírají právě skrze úspešná vykrytí a co největší počet políčku udělených proviníkovi, obvyklá hra se tudíž skládá z neustálého pobíhání po celkem rozlehlých trojrozměrných arénách a oslabování svých soků, načež jim jedna postav udělí smrtelnou ránu jednou ze speciálních dovedností. Tyto body ale lze ztratit stejně rychle jako získat, stáčí totiž jedna dobře mířená rána protivníka a všechny body a připravené schopnosti přijdou vniveč. Každý z útoků zároveň polevuje hráčovu obranu a právě v těchto několika chvílích lze chvílemi i zcela změnit chod zápasu.  Tento systém se zprvu může zdát jako dosti triviální a nudný, s vyšší obtížností se však z každého boje stává nesmírně efektní podívaná plná létajících postav a pořádných ran. Této efektnosti dále napomáhá systém Summonů, mocných bohů, jež si může hráč přivolat na pomoc. Na každé mapě se průběžně objevují Summonové krystaly, které tým musí velmi rychle získat, jinak připadnou protivníkovi a se vším bude amen. Co by to totiž bylo za Final Fantasy, kdyby se tu neobjevili bohové jako vodní Leviathan či ohnivý Ifrit? Není totiž nic lepšího, než když se uprostřed bitvy zčistajasna objeví bůh moří Leviathan a utopí všechny protivníky v biblické záplavě.

Zde samozřejmě vyniká různorodost a bohaství univerza Final Fantasy, kde se ve stejné hře může potkat legendární Sephiroth ze sedmého dílu s princem Noctisem z nejnovějšího patnáctého dílu.

Výše zmíněná rozlehlost trojrozměrných arén tu ale také není jen na okrasu, zápasy totiž potřebují prostor. Akční boj plný pohybů a efektů by ale byl poloviční, kdyby nebylo celkem neobvyklé složení jednotlivých týmů. Narozdíl od první Dissidie je Dissidia NT hrou založenou na souhře tří hřáčů, popřípadě hráče a dvou vcelku schopných botů. Ke komplexnosti této souhry samozřejmě přispívá i rozdělení postav do čtyř odlišných tříd. Zatímco takový Vanguard poslouží jako těžkopádný obránce skupiny, který je vždy ve středu bitvy, Marksman pro změnu odstřeluje jednotlivé hráče z povzdálí. Do jisté míry tu i poslouží systém kámen, nůžky, papír, kde právě Vanguard poslouží dobře na třídu Assassina, který zase dobře účinkuje na Marksmana. Nu, a pak tu máme různorodé postavy zvané Specialists, jež si berou od každého něco a ozvláštňují výběr postav. Zde samozřejmě vyniká různorodost a bohaství univerza Final Fantasy, kde se ve stejné hře může potkat legendární Sephiroth ze sedmého dílu s princem Noctisem z nejnovějšího patnáctého dílu. Přestože je každá z postav zařazená do jedné z tříd, při hře si lze všimnout rozdílů a odlišného pocitu hraní za každou z nich, není se proto třeba obávát, že hra za Vanguarda Sephirotha bude na vlast stejná hře za jiné postavy ze třídy Vanguard. O to větší radost dělá hra za jednu z postav Specialistů, které kombinují běžné schopností kterékoli ze zbylých tříd se zajímavými detaily ze samotné série. Skvělým příkladem je postava Bartze Klausera, hrdiny pátého dílu, jehož útoky se zlepšují s uštědřenými zásahy protivníkům. Proč? Pátá Final Fantasy byla totiž typická svým „Job systémem“, kde byla hráči dána možnost směřovat postavy do jednotlivých povolání skrze trénování schopností jejich opakovaným použitím. V tomto smyslu si vývojáři z Team Ninja pohrávají s nesmírně propracovaným světem Final Fantasy plným roztodivných postav.

GRIND A FRUSTRACE

Automatové kořeny Dissidia NT rozhodně nedokáže upřít, což ale rozhodně není problém. Zprvu odrazující chaotická hratelnost a až podivně komplikovaný interface velmi rychle přejdou i tomu nejzarytějšímu odpůrci do krve. A ano, ve chvílích, kdy se hráči vše povede a naprosto rozdrtí i sebelepšího protivníka, Dissidia NT opravdu baví a funguje. Navzdory tomu ale má hra jedno velké ale...a tím je její přinejmenším roztodivný příběhový režim a naprosto nedostačující okolní prvky. Zatímco původní Dissidia z dob PSP dokázala hráči předložit relativně celistvý příběh a rozvoj postav skrze až překvapivě propracované RPG prvky, Dissidia NT naprosto upadá. Kdyby šlo o příběh hloupý a nesmyslný, to by nikoho zřejmě od původně automatové bojovky nepřekvapilo, ale příběhový režim v Dissidia se vlastně ani nedá nazvat pořádným příběhovým režimem. Za každý vítěství hráč obdaří určité množství jednotky materie, obvykle pouze jednu, se kterou si může poté odemknout jednu z mnoha scén. Chcete tedy pořádně postoupit příběhem a zjistit, co se přesně v tomto boji mezi dobrem a zlem děje? Doufám, že máte rádi arkádový režim, čeká vás totiž docela dost bojů. To, co odemknete, však nemusí být zrovna dlouhá scéna plná dlouhých rozhovorů, také může jít o ani ne minutovou scénku či, naštěstí, i příběhový souboj. Těch však tolik není a tudíž každého nadšence do světa Final Fantasy čeká celkem poctivý grind. Tomuto všudypřítomnému grindu příliš nepomáhá nedostatek herních režimů – krom boji tři na tři Dissidia NT nabízí pouze jeden další režim obrany teamových krystalů. Vzhledem k počtu vítězství potřebných k dokončení příběhu by opravdu pomohla změna rutiny. S tím se zároveň pojí dosti chabé odměny za každý z bojů. Krom nových speciálních útoků hráč dostává hlavně peníze, které poté může směnit za nové skiny postav. Ne, ničeho propracovanějšího se opravdu nedočkáte. Vzhledem k roztříštěnému příběhovému režime se tomu ale ani nedá divit, proč by člověk vůbec měl zájem vylepšovat své postavy, když ho to stejně v příběhu nikam nedostane?

Někteří si teď možná pomyslí, že to přeci v případě Dissidie NT vlastně jedno, hlavně přeci stejně jde o multiplayer. A ano, i v době bojovek s propracovanými příběhovými režimy jako Injustice či nové díly Mortal Kombatu, to je zcela pádný argument. I zde však Dissidia NT trpí výraznými problémy. I když by singleplayer měl hráče připravit na boj proti živým oponentům v online režimech, důraz Dissidie na hru ve třech této průpravě dává docela nafrak. Ve chvílích, kdy jste v teamu s hráčem, který nedokáže ani pomalu zaútočit, je totiž úplně jedno, jestli jste se fakt naučili hrát za slaboučkého čaroděje Kefku Palazzo. Každý team má pouze tři životy a prohrát lze i se dvěma skvělými hráči, stačí zacílit na slabý článek. Ovšem, tohle je chvílemi pointa samotných soubojů, občas však přechází ve frustraci, obzvláště, když pořádně nefunguje matchmakingový systém. Až překvapivě často jsem se totiž utkal s mnohem lepšími hráči. V té chvíli se slabý článek mění ve slabý team a přitom to není vůbec vaše chyba.

FANSERVICE!!!

Je to možná trochu smutné, ale Dissidia NT vyniká hlavně svým využitím nesmírně bohatého světa Final Fantasy. Nostalgii spojené s hrou za legendární postavy jako Cloud Strife prohlubuje i grafické podoba a hlavně zpracování jednotlivých map. Je opravdu radost pohledět na město Midgar ze sedmého dílu převedené do moderní grafiky. Přestože v porovnání s Midgarem a jinými místy není zpracování klasických Summonů zas tak dechberoucí, přeci jen mnoho designů autoři převzali z patnáctého dílu, nic to neubírá na jejich velkoleposti. A ano, jsou chvíle, kdy tento fanservice stačí. Uznejte sami, co může být špatného na boji Clouda se Sephirothem za poslechu toho nejlepšího ze série a s mocnými Summony ničícími vše v okolí? Bohužel docela dost, když to je to jediné, čím Dissidia NT vyniká.

Dissidia Final Fantasy
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Zábavná hratelnost a skvěle zpracované reálie světa Final Fantasy jsou bohužel to jediné, čím Dissidia: Final Fantasy NT vyniká. A ani dodatečné přidání nových postav nepomůže chabému příběhu, nedostatku herních režimů a absence větších RPG prvků.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama