Dirt Showdown Recenze Dirt: Showdown

Dirt: Showdown

Erik Omar

Erik Omar

28. 5. 2012 22:37 3
Reklama

Vzpomínáte si ještě na nedávné EURO DLC pro FIFA 12? Tehdy jsme nejen my nadávali na přemrštěnou cenu 500 Kč za balíček, který v podstatě přidával pouze nové dresy a reskin pro závěrečný turnaj v Polsku a na Ukrajině. Nyní podobný "zločin" předvádí i studio Codemasters, a to v podstatně větší míře. Fanouškům série Dirt se totiž snaží vnutit balíček ne nepodobný tomu fifovému, ovšem za téměř plnou cenu tříáčkového produktu (40 euro/899 Kč PC/1299 Kč konzole). Titul, jenž apriori působí jako stahovatelná nadstavba pro Dirt 3, tak vcelku drze okupuje police kamenných obchodu ve svých krabicových verzích. Toliko k rozčarování nad nastavenou cenou a formou distribuce a nyní si pojďme říct něco o kvalitách hry samotné.

Dirt: Showdown je dobrá hra. Prvních pár hodinek by člověk dokonce mohl tvrdit, že jde o hru výbornou. Má však několik vcelku markantních vad na kráse, které možná neodhalíte ihned, časem na ně však přijdete. Asi jako když si kupujete auto z druhé ruky.

Nomen Omen? Tentokrát ne

Prvním problémem je jméno. Série Dirt je známá spíše jako simulátor, a tak by mohli hráči nabýt mylného dojmu, že na ně v Showdown čeká to, na co jsou od Codemasters zvyklí. Proto je třeba hned z kraje objasnit následující - Dirt: Showdown je tak čistokrevná závodní arkáda, že vedle ní i NFS vypadá jako hardcore simulátor. To však není vůbec na škodu. Svou arkádovou hratelnost si totiž směle obhájí kvalitou a mistrným ukočírováním ze strany vývojářů. Je pravda, že neznámá auta (licencovaných je jen pár kousků) po trati více driftují než jezdí, ale jízdní model je snadný a chytlavý. Jediní, kdo tak budou trpět, jsou právě skalní fanoušci klasického Dirtu. Pro ty ale nakonec nejnovější Dirt vůbec není. I oni si jej však mohou užít za předpokladu, že se oprostí od nápisu "Dirt" na krabičce a přijmou Showdown takový jaký je - hloupý, podmanivý, ale zábavný.

Jednoho společného jmenovatele série Dirt si však ponechává i odbočka jménem Showdown. Řeč je o nezaměnitelném rukopisu studia Codemasters: stylová prezentace, přechody v menu a špičková audiovizuální stránka. Vysoký standard těchto prvků zůstal zachován, všechno ostatní je však nové, lépe řečeno zrecyklované. Co se týče hratelnosti, čerpá nejnovější Dirt především ze stařičkého Destruction Derby a dále pak z mladšího FlatOutu. Právě název "Flatout" by pak byl před podtitulem Showdown logičtější.

RepetitivníRepetitivníRepe... obsah

Dalším problémem Showdown je nedostatek obsahu, což jsme naťukli hned v prvním odstavci. Hra, kterou si vydavatel cenní na závratných 40 euro, zkrátka nemůže nabídnout pouze hrstku herních módu, minimum neustále se opakujících tratí a pouhých osm vozidel v akci, když mnohem starší tituly zvládaly 12 (a to jsme opět u FlatOutu). Pocit, že hrajete stahovatelnou hru za deset dolarů, je mnohdy až příliš silný.

V hlavním kariéře, která je rozdělen na čtyři obtížnostní kategorie, se neustále točí zhruba deset tratí, z nichž ne každá je zábavná. Je tedy celkem logické, že hra začne zhruba v půlce pekelně nudit. Nebál bych se dokonce říct, že úplně v poslední části přejde nuda ve frustraci. Vývojáři totiž nejenže nenabízí adekvátní počet tratí, oni i umělé natahují singlplayerovou kariéru přehnaným počtem kol. Člověk si pak připadá jako účastník závodu Le Mans a to není ve hře, jenž se tváří jako zběsilá, akční a plná adrenalinu, úplně dobře.

Herních módů napříč celou hrou je narozdíl od map vcelku dost. Vývojáři však nepochopitelně (opět spíše ke konci hry) upřednostňují právě ty méně povedené. Celkově se dají všechny módy rozdělit do tří skupiny - Demoliční jsou ty, v nichž jde logicky o demolici ostatních závodníků. Právě tyto módy jsou na hře nejzábavnější a nebýt respawnu zničených vozidel, silně by připomínaly to nejlepší z již zmiňovaného Destruction Derby.

Druhou skupinou, co se pořadí i zábavnosti týče, jsou Gymkhana módy, v nichž v určitém časovém horizontu sbíráte body za předvedené "triky". Celkově je koncept dost podobný Tony Hawk hrám. Ovládání nabušených vehiklů je navíc naprosto nenáročné, díky čemuž lze už po pár minutách za volantem kroužit kolem nejrůznějších překážek s precizností Kena Blocka.

Nejméně záživné jsou paradoxně závodní režimy, za což může nenápaditost tratí. Nemyslím teď jejich vizuální vzhled, ten je skvělý, pozadí jsou vypiplaná, kolem tratí se neustále něco děje a tolik ohňostrojů snad nevidíte ani na Silvestra. Ne, problém je v jejich samotném navržení, jelikož jsou fádní, stereotypní, bez nápadu a - musím se znovu opakovat - není jich mnoho.

Malou výjimkou budiž tratě ze závodního módu 8-Ball. Ty jsou totiž složeny z osmiček, a tak se logicky v mnoha místech protínají. Díky tomu můžete přijít o první pozici klidně těsně před cílovou rovinkou, když vás z boku sejme auto o jedno kolo pozadu. Ze začátku jsou takové momenty pusu otvírající, ale později se mění v čirou frustraci. Uzavřel bych to tak, že závodění není silnou stránkou Dirt: Showdown.

Vedle celého komplexního módu kariéry pak stojí Joyride, jenž je pouze zbytečnou vatou, která nějak zvlášť nemotivuje k dokončení. V kostce jde o volnou jízdu v Gymkhaně, kdy vám jsou zadávány úkoly jako udělej smyk, skoč nebo toč. Víc toho bohužel není.

Víc motorů, víc vyje

Dirt: Showdown dává od prvního zapnutí jasně najevo, že je spíše multiplayerově orientovanou zábavou. Co naplat, že vás neustále nutí přihlásit se do Race netu (obdoba Autologu), když přihlášení nefunguje. Když pak náhodou funguje, jsou servery prázdné jako skladiště Škody v Detroitu. Multiplayer tak zatím raději nebudeme brát v potaz při celkovém hodnocení, jelikož s nějakým tím patchem a zaplněním serverů očekáváme zlepšení. Než se tak stane je tu splitscreen.

Nablýskaná ojetina

Suma sumárum je Dirt: Showdown titul, který vyčnívá svou audiovizuální kvalitou (tím bych chtěl ještě dodatečně ocenit různé grafické efekty jako sníh, déšť, bláto, RGB split při nárazu atd.), je docela zábavný, ale ke konci mu pekelně dochází dech. Zároveň v žádném případě necílí na fanoušky rally žánru, jak by mohl napovídat název, ale na široké publikum lačnící po videoklipovém zážitku nepříliš náročném na jakýkoliv um.

Když k tomu připočteme naprosto přemrštěnou cenu, dojíždí Dirt: Showdown do cíle s šestibodovým ziskem. K lepšímu skóre chyběla rozumnější cena distributora nebo bohatší obsah. Tak snad příště.

Dirt Showdown
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Fanouškům klasického Dirtu doporučujeme, aby kolem spin-offu Showdown spíše s tichosti prodriftovali a počkali si na Dirt 4. Ostatní to můžou zkusit a pravděpodobně se na chvíli pobaví, ale za necelý litr je "chvíle zábavy" zbytečný luxus.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama